Okupace

Chyba, očekávat od toho ruskou invazi ve smyslu Red Dawn. Studené válce odzvonilo a metody konfliktu jsou mnohem sofistikovanější. Norové se toho nebáli a servírují dost možná nejzásadnější politický komentář dneška. Překonat zdánlivě nekonečné první čtyři díly, kdy se pomalu nahazuje zápletka a představuje plejáda hrdinů, z nichž za hlavního si můžete vybrat kohokoliv dle libosti, je po zásluze odměněno druhou polovinou, kdy pomalé tempo sice nezrychlí, ale tvůrci začnou velmi bedlivě budovat ucelený obraz fungování moderní války, která nemusí nutně znamenat řinčení zbraněmi, odhalují sílu a slabiny diplomacie, a že papírová spojenectví nemusí nutně vždy znamenat spolehlivost v opravdovém střetu. Otázky kolaborace a státem (ne)posvěcených buněk domobrany na hraně terorismu included. 4 a ½. (Prozatím, slíbená druhá sezóna dává tušit pořádné grády.) (08.04.2016)

přečetla jsem několik knih Nesboa.Scénář k tomuto seriálu je přesně ve stejné rovině.Rozvláčný,nikam nepospíchající se spoustou postav, jejichž existence se proplétají.Každý scénárista chce mít kus svého prostoru...a že těch scénaristů je!Příběh by knižně vyzněl jinak.Ale čekat na 45 minut jednou týdně ...to přestane bavit.Zas taková pecka to není.S válečnými a politickými thrillery se roztrhl pytel a tenhle patří mezi ty slabší aspoň za mě.Preferuji norská krimi než politiku. (26.09.2019)

K natočení tohoto seriálu někoho vedl strach z ruské rozpínavosti. A to strach oprávněný. Rusáci jsou prostě kurvy, které, co jejich země existuje, mají jeden důležitý zájem, a tím je obsazování a zabírání sousedních zemí. Prostě to mají v krvi, o tom nebudu ani polemizovat. Je mi líto těch, kdo si myslí něco jiného nebo těch, kteří tuto vlastnost přisuzují USA. Něco jiného je mít vliv a něco jiného je zabrat území jiných zemí. Samotný seriál až tak dobrý nebyl. Vím, že ve skutečnosti by se to odehrávalo v podobném duchu a dramatičnost by byla zřejmá. Seriál byl ale takový nemastný neslaný. Pořád se jen kecalo a to mě zas až tak nebaví. No a nakonec se to celé utnulo téměř sci-fi způsobem. Objektivně ale musím uznat, že je jen můj problém, že se mi seriál moc nelíbil. Protože co se týče reálnosti, věřím, že tak nějak by se vše kolem dané situace odehrávalo. Možná mé hodnocení ovlivnil i fakt, že já ty Rusáky fakt nesnáším. V každé zemi, do které přišli, po nich zbyl jen bordel. A přesně jak v tomto seriálu, vždy si najdou důvod, aby mohli svůj pobyt prodloužit. (15.05.2018)

Obsahuje nepřímé spoilery! Myslím, že nebudu až tolik přehánět, když Okkupert označím za norský, potažmo evropský Homeland. Ten vlastně začínal docela podobně. Na aktuální politické situaci vystavěl "co by, kdyby" fiktivní zápletku, která se sice vyčerpala, ale seriál jel dál a přinášel zápletky nové a nové, stále palčivé aktuální. A nejinak je na tom i Okkupert, který první dvě série staví na myšlence, co by se stalo, kdyby Spojené státy byly v rámci NATO mimo hru (a měly proto Evropu taktříkajíc na salámu), EU by byla energeticky úplně v hajzlu a kvůli tomu činila daleko prohnanější a pragmatičtější kroky, třeba dovolila Rusku okupovat Norsko. Upřímně, čekal jsem ve finále trochu něco jiného a celé to atraktivní téma okupace (které není až tak klasickou násilnou primitivní okupací, jakou rusák běžně předvádí) mi nepřišlo ani zdaleka vytěžené tak, jak by mohlo. Okkupert je především slow-burn politický thriller, ale velmi dobrý politický thriller, kde žádná z postav není ani zdaleka černobílá a po celou dobu není úplně jasné, komu vlastně fandit. Výtek bych měl jenom pár. Za prvé, tempo by občas potřebovalo trochu nakopnout - některé počáteční díly se dost vlečou a na zlomové momenty si musí divák docela dlouho a trpělivě počkat. A za druhé, zejména v první sérii, mají scénáristé rozjetých několik linek, které z dílu na díl najednou naprosto vyšumí do ztracena. Jako kdyby na ně scénáristé zapomněli. Působí to blbě. Největším překvapením je pro mě ale ne až tak dobře hodnocená třetí série. To, co zprvu spíše působilo jako trochu zbytečný dovětek, postupně vyústilo v parádní finále. Postavy stíhá jejich minulost, situace se jim vymyká z rukou a uvědomují si, že jsou jen pěšáky ve velké politické hře, ze které jen málokdy vede cesta ven. Tvůrci u toho navíc krásně nastíní velká témata, která vychází z velmi oprávněných a aktuálních obav - klimatické změny a s tím související tlak na zelenou energetickou politiku, zasahování do svobodných voleb, kyberútoky, aktivity kremelských trollích farem a nebezpečí fake news a obecně, čím dál tím více se zvyšující vliv Ruska na evropskou politiku a stupňující se tlaky na mínění veřejnosti. Ve finále mě fakt mrzí, že Okkupert, i třeba pod jiným vhodnějším názvem, nepokračuje podobně tak, jako pokračoval Homeland poté, co se linka s Brodym nadobro vyčerpala, a nerozvíjí tato témata dál. Protože seriál z atraktivního a neokoukaného prostředí současné evropské politiky je něco, co tu akutně chybí. Fritt Norge! (11.09.2022)

Okkuper vypadá jako by byl založený na nedávných skutečnostech a působí děsivě realistickým dojmem. Konfrontace tichého ruského nátlaku a norského navazování na politiku appeasementu je tu zobrazena nadmíru působivě zejména kvůli pomalému vývoji situace, který nemíří k pozitivní katarzi, ale propadá se do stále větší a bezvýchodnější deprese. Celkovému dojmu napomáhají silné postavy, které jsou značně nevyhraněné, jsou neustále rozervané vnitřními dilematy a vzhledem k nepříjemným posunům situace dochází k vývoji jejich postojů. Důležitý je i fakt, že seriál rozděluje hlavní pohled mezi několik hlavních postav, z nichž každá má své vlastní motivace (většinou nepochopené okolím), ale hlavně každá pochází z odlišného pracovního prostředí. Díky tomu nemá Okkupert problém s kolísavým tempem a nemusí se soustředit jen na politické dialogy, které postrádají sílu čistě politických seriálů jako je House of Cards nebo Borgen. Výtku však lze mít k Djuptvikovi, který v několika prvních dílech funguje jako hlavní tmel mezi jednotlivými zatím nepospojovanými postavami. Jeho neustálá přítomnost a vstup do děje v případě neřešitelných problémů mezi oběma stranami působí po chvíli trochu otravně. Snad jediná scéna, kde se nečekaně nenachází je, když Wenche hovoří se svým lékařem… I když i tam se to „dalo“ čekat: „Bohužel rakovina se již dostala do finální fáze, tohle dokáže vyřešit už jenom Djupvik.“ (11.05.2016)