Kaidžútó no kessen: Godzilla no musuko

Celkem pěkný, konzistentní příběh, ale dva body jej u mě srážejí... 1. antropomorfnost Godzilly (a hlavně jejího syna) se už vymyká hranicím, ve kterých dovolím své představivosti vidět monstra. Je tu prostě velký chlap v latexu, který hraje neohrabanou příšeru... A je tu dítě v pyžamu s přidělaným ocasem, které už se vůbec nesnaží o respekt budící pohyb stotunového monstra, ale poskakuje jako 100% člověk. Hm. Aspoň že to trochu bylo kompenzované velehmyzem, do kterého se lidský herec nasoukat nemohl... 2. hlavní postava (nemohu nazvat hrdinou) se zejména v první půli chová jako strašný debil. A má to asi být jemně vtipné nebo dokonce to má být jen jeho mladicky nerozvážná povaha. Takže kvůli tomu u mě skoro palec dolů. Ale docela se mi líbil způsob, kterým byl přemožen megapavouk, dojemné... (25.02.2012)

Ano, na snímek „Kaijuto no kessen: Gojira no musuko“ se dá dívat jako na naivní banalitu, protože nějaké roztomilé stvoření v kaiju filmech nemá místo. Jenže Fukuda ukázal, že to jde i s tou komediální rovinou, protože ten finální souboj, který je pořádně dlouhý, to nijak neohrozí. Lidé v kostýmech pořád nejsou ono, ale jsou zde i další triky a musím říct, že mi rozhodně nepřipadají špatné, naopak, nějaká snaha zde cítit je. Příběh je jednoduchý, ale celkově baví. Díky té komické rovině a rodinnému poutu je tu také lepší přístupnost pro širší publikum. (21.12.2014)

Fukudo, pochop prosím, že já chci vidět Godzillu, jak boří města a rozšlapává tančíky a ne bloudění kdesi v přírodě. Tam ať působí King Kong, ale Godzilla prostě patří do města! Nepřátelé nebyli špatní, celkem hezké loutky, ale tradiční protivníci to nebyli. Ale hlavně je Fukuda zodpovědný za narození nejprotinějšího tvora v Godzillím universu. (21.03.2013)

Pure cringe s velkou dávkou slapstickového humoru, děsivými příklady monstrózního rodičovství a náběhem na doják ve stylu Annaudových "Medvědů". "Son of Godzilla" je pro vyznavače vážnější linie v rámci japonských monstr bijáků svatokrádeží, ale pro příznivce naivní dětinskosti a gumákové spektakularity kajdžú představuje jeden z totálních vrcholů. Sice se kvůli omezenému rozpočtu tentokrát nekonají žádné hračkářské orgie jako v dílech pod režijní taktovkou Iširóa Hondy, ale plně to vyvažuje zdejší bezuzdné blbnutí, absence jakékoli vážnosti i naivně brakový rámec s geniálním vědcem, sličnou divoženkou a agilním reportérem, který za sólokaprem i padákem na tajuplný ostrov skočí. (27.02.2021)

Fukuda byl prostě gegen! Rozhodnul se, že do godzilly vnese pár nových prvků a to se mu taky povedlo-opřel se do toho svědomitě a doposud místy sice naivní, ale vkusné a inteligentní sérii nasadil klaunský nos, vyzbrojil jí baterií vtipů z hodně slabého soudku, přidal hromadu infantility, horu filmového neumětelství a odsoudil tak Godzillu na více než 10 let potupného šaškování. A tímhle "veledílem" se celý ten systém degradace definitivně ukotvil a rozjel na plné obrátky. Děj, postavy, dekorace-vše je těžce pod úrovní dosavadního Gstandardu a navíc se tady porodil ten malej zmrd, který furt dělá kiukiu, kope si s míčem(teda šutrem), poskakuje, plácá ručičkama(teda pacičkama) a vypadá opravdu(ale opravdu)nevkusně. Za ty fajn kudlanky, pavouka a jedinou ženskou postavu dávám 2 ale více ze mě pro tohle zvěrstvo nikdo nevytříská.-nazdar. (29.07.2013)