Tyran

Barry, syn prezidenta-diktátora, se po letech vrací ze Států na rodnou hroudu s tím, že tu pár dní pobude s téměř zapomenutou rodinou a vrátí se zpět ke své doktorské praxi v USA. Jenže smrt otce a následný nástup jeho bratra ho donutí zůstat a postupně se zaplétá do politiky své fiktivní vlasti. A pochopitelně má tendence tamním domorodcům vnucovat vymoženosti západní civilizace. Třeba volby. Ne tak promyšlené jako Homeland, kapánek povrchní a dokázal bych si představit i lepší herce (až na Ashrafa Barhoma), ale i tak se jedná o celkem zábavný počin, který je sice v základní linii v celku předvídatelný, ale vedlejší větve mě občas dokážou docela překvapit. 75% (27.08.2014)

Homeland naruby. Aj takto by sa dal označiť nový seriál Tyrant pojednávajúci o americkej rodine usadenej z rôznych dôvodov kdesi vo fiktívnej zemi na Blízkom východe. Má ho však na starosť Gideon Raff – otec Homelandu – takže Tyranta nie je možné odsúdiť len ako kopírku, prípadne vykrádačku slávnejšieho bračeka. Na to je Raff až príliš dobrý scenárista a Tyrant až priveľmi osobitý seriál. Vďaka tomu, že sa prakticky celý odohráva kdesi v arabskej zemi sa dostatočne odlišuje od akejkoľvek seriálovej konkurencie, ale navyše dokáže po celý čas pôsobiť autenticky. Bez zbytočných príkras, adorovania amerického národa alebo zbytočného znevažovania Arabov. Predstavuje svet, ktorý je americkému, aj európskemu divákovi síce vzdialený, ale vo svojej podstate nie až tak cudzí (ľudia sú vo svojej podstate všade rovnakí). Rozohráva spletitú hru rodinných vzťahov, pod ktorými tkvejú nevyriešené spory. Jedná sa skôr o taký politický thriller, ale aj napriek absencii akejkoľvek výraznej akcii drží diváka neustále v napätí dusnými rozhovormi, nelichotivou situáciou, v ktorej sa postavy ocitli, ale aj kontroverznými témami, ktoré ešte len budú mať fatálny dopad (postava syna). Po štyroch epizódach nie je Tyrant ani v najmenšom predvídateľný a v podstate si netrúfam povedať akou cestou sa scenár vyberie. Možností na ďalšie dejové zvraty tu je totiž mnoho. Nebojím sa ho označiť za lepší ako v prípade Homelandu. Pokiaľ takto bude pokračovať aj naďalej (zatiaľ nie je najmenší dôvod, aby nie) tak Tyrant môže okupovať priečky najlepších seriálov tohto roka spoločne s True Detective a Fargo. Tyrant sa totiž javí ako drsný a nekompromisný seriálový prírastok, ktorý si servítku pred ústa a ruky pred oči rozhodne nedáva. Vyhýba sa klišé a udalosti neprikrášľuje. A to som ešte nespomenul vynikajúcich hercov ako napríklad Ashraf Barhom v úlohe slizkého Jamala alebo typovo skvelo zvoleného Adama Raynera, čo by jeho zatiaľ pokojného brata, ktorý však v sebe dusí nepríjemné tajomstvá. Zatiaľ seriálové prekvapenie roka, nakoľko od Tyranta som vôbec nič neočakával, ale nakoniec by bola veľká škoda ho vynechať. Stanica FX sa zatiaľ javí záruka kvality: Fargo, Tyrant, American Horror Story, takto má v dnešnej dobe vyzerať televízia, ktorá chce divákov zaujať kvalitou! Aj Tyrant môže po celej sérii s desiatimi epizódami pokojne získať plné hodnotenie. Tu sú vyhliadky viac ako nádejné. / Edit: po celej sérii musím skonštatovať, že v závere to jemne stráca silu, niektoré témy vyšumia do stratena (syn) a objaví sa tam úplne zbytočná a otravná postava sestry, ale to sú len drobné výčitky. Stále kvalitka. CELKOVO: Season 1 = 4* (8/10) (17.07.2014)

Pilotný diel na mňa zapôsobil ako priostrená turecká telenovela. Začiatok bol síce sľubný, postupne sa ale začali hromadiť rozpory, najviac potom v súvislosti s kultúrou krajiny a jednaní postáv, ale aj príliš ľahká predvídateľnosť deja. Nebudem porovnávať, ani brať do úvahy tvorcov, proste si počkám na ďalší diel. Zatiaľ 75%. (28.06.2014)

Očekávání nebyla u nového projektu Gideona Raffa vůbec malá, a Tyrant je ve svých nejlepších momentech dokonce i překonává. Bohužel ty slabší naopak vysoko nastavenou laťku každý díl podkopávají s takovou vervou, že ani povedená atmosféra a uvěřitelné prostředí fiktivní středněvýchodní země nestíhá napravovat dojmy. Seriál totiž vyniká právě tou hlavní premisou pokusu o zásadní politickou změnu ve státě plném konfliktu, která přestože chvílemi působí až příliš vykonstruovaně (proměna hlavní postavy z pediatra v profesionálního diplomata a nejvýznamnějšího hybatele dění v celé zemi je něco, nad čím jsem se až do konce první série nedokázal přestat usmívat) dokáže v nejsilnějších chvílích skvěle pálit nejen do jasného cíle v podobě zpátečnického východu, ale i do vlastních řad, ať už jde o růžové brýle turistů, konzumerismus, nebo světového policajta. Mezi tím se ale odehrává tolik ubíjejících, a hlavně nikam nevedoucích vedlejších příběhů s hromadou nevýrazných a nudných postav, že nezbývá, než kroutit hlavou. Seriálu určitě ani nepomáhá, že není příliš dramatický, naopak je vzhledem k měřítku dopadu zpracovaných událostí až překvapivě komorní a klidný, a ve chvílích, kdy se z tohoto suchého pojetí vzdálí naproti tomu zase působí zbytečně afektovaně. Námět je nicméně tak silný, že si druhou řadu nenechám ujít, zatím jsou však ty dojmy až příliš rozpolcené. A rozpolcenými zůstávají i po porkačování. Posun od rodinného politického pletichaření odehrávajícího se pouze v honosném sídle Al Fayeedů k vyhrocenější situaci na frontě je rozhodně dobrý tah, nicméně v hlavním městě Abbudin stále rpboíhají rodinná dramata, ze kterých div nekrvácí uši, takže by ani sebelepší dramatické pasáže z boje proti Kalifátu (jinými slovy ISIS) nedokázaly zachránit nevalné dojmy. A to ještě musím trudně dodat, že nijak výrazných kvalit nedosahují ani tyto části točící se kolem zarostlého Barryho, což není jen nevyhnutelný výsledek omezeného rozpočtu, ale i prostého faktu, že Gideon Raff nedokáže přijít se zajímavým průběhem událostí, které by u lákavého a aktuálního námětu udržely pozornost. (10.01.2015)

Můžeme říci, že tento seriál slibuje něco na pomezí Argo a politického seriálu House of Cards. Osobně kinematografii této kategorie miluji a první díl jsem sledoval s obrovským napětím. Seriál má obrovský potenciál a množství cest, kterými se může vydat. Uvidíme. Pilotní díl: 90% ( Odhad do budoucna: 85% ) (26.06.2014)