Chorus Line

Skvělý muzikál fascinující hned v několika aspektech. Za prvné je to neuvěřitelné tempo, rytmika, neustálá gradace,která začne masovým konkurzem a skončí na prknech, která znamenají svět, v záplavě zlatých tanečníků v bezchybném unisonu, opticky dohnané do nekonečna zrcadly. Druhak je to práce s filmovým časem, kdy čas filmový je srovnatelný s časem "reálným", notabene je vlastně skrze muzikálové výstupy ještě natažen, což věru není běžné. A za třetí pak práce s charaktery. Každý z uchazečů má svoji minulost, svůj pohnutý moment. Krom postav manželů se ve filmu neobjeví plochá postava. Mezi tím vším však zdaleka nejvíce vyčnívá (přestože je vlastně zdánlivě upozaděna a ve finále, které patří tanečníkům, se vůbec nevyskytuje) a mým favoritem se (nejen) proto stala postava režiséra Zacha v, ač utluméném, tak naprosto bezchybném podání Michaela Douglase. Ten do příběhu vsupuje jako nepříjemný morous, který kašle na lidi (je to jen tančící sbor) a všechny ty pohnuté lidské osudy jsou mu zdánlivě upřímně ukradené. Přesto v průběhu filmu vyplyne jeho laskavost a až otcovskýé chování, který je ale zároveň usměrňován dokonale profesionálním přístupem. Ten má ale původ ve stejné lásce k tanci, jakou disponují účastníci konkurzu. Sám má přitom také svoji, ne příliš šťastnou minulost, přestože vlastní retrospektiva jeho postavě schází. Přebytečná je naopak postav Cassie, jejíž jediná opodstatnitelná úloha ve filmu spočívá právě v prohloubení Zachova charakteru. Tímto směrem tedy jediná zásadní výtka filmu, druhou je pak trochu rozčarování nad tím, že žádná ze skladeb, ač je každá zvlášť téměř brilantní, se ani na hony nepřiblíží fantastickému "Surprise Surprise". (07.01.2010)

Na jedné straně povedená taneční čísla, v čele se závěrečným defilé ve zlatých oblečcích. Na straně druhé téměř nulový děj a brutálně kýčovité songy s tak uječenými výškami, že jsem během těchto sekvencí musela ztlumit zvuk. K tomu skoro neměnné prostředí a nevýrazní herci (Michael Douglas - světlá výjimka, jako jediný nezpíval, což bylo paradoxně jenom dobře!). Pro mě ohromně klíšovitý muzikál. (08.08.2009)

Mám tenhle muzikál moc ráda. Včera jsem ho znovu viděla, snad už po patnácté, a nenudí mě. Častokrát si pustím jen prvních deset minut a JE TO TAM. Ta úvodní scéna konkurzu, kde se valí jedna skupina za druhou, všichni vědí, co mají tančit a tančí (A JAK! ), je absolutně úžasná. Po prvním sítu se vše rázně uklidní, dojde na osobní zpovědi a já mám velkou spotřebu kapesníků, zvlášť když se holky vyzpívávají z toho, jak "everything was beautiful at the ballet". Všichni mají talent (nejraděj mám "Zelenou" - umí a je skromná) a "chtějí tu práci", i když je to jenom "chorus". S koncem se Attenborough vyřádil. Napřed u finálního síta - ten manévr a výrazy ve tvářích mě trhají na kusy. Když tanečníci už v zlatém gala před zrcadly tančí a jejich odraz několikrát "ožije" a vystoupí ze zrcadla, takže je podium jedno zlaté pole, mám s nimi "One Singular Sensation". Fantazie. (20.07.2006)

Mám rád Michaela Douglase, na rozdíl od muzikálů. V tomto, který se celý odehrává na jevišti a nejakčnější scéna je ta s vymknutým kotníkem, mi však ani Douglas nějak nesedl. V záplavě těch neuvěřitelně ohebných tanečníků jsem mu zkrátka nevěřil, že býval jedním z nich. Na jeho místě bych si v té době daleko lépe představil Johna Travoltu či Vlastu Harapesa (nebo Harapsa, sakra jak se skloňuje Harapes?). Takhle to na mě však působilo asi tak, jako kdyby na konci 36. komnaty Šaolinu seděl s nunčakem za pasem mnich, kterého by hrál Rudolf Hrušínský... (10.12.2013)

Jeden z nejlepších muzikálů, který vznikl na podstavě rozhovorů se skutečnými muzikálovými dřiči - s bezejmenými company - sty snícími o sólových rolích. I milostná linka tady vypadá uvěřitelně a je přirozeně vpletena do vyprávění. A největší banálnosti o nemilujících rodičích a útěku do světa baletu, o třetím sexu či homosexualitě tady znějí pravdivě, protože lidský život je vlastně jedna malá banalita. (04.10.2008)