Mozart in the Jungle

Dramedy je těžkej žánr, možná vůbec nejtěžší. kvalita jednotlivých dílů je jak na houpačce, nebo možná lépe řečeno na horské dráze, ale nelze tomu upřít obtížně popsatelný kouzlo. Lola Kirke a G. G. Bernal jsou extrémně sympatická dvojka doplněná skvělou plejádou dalších vymazlených figurek. Já bych asi na Haileyin koncert zašel a asi bych zaskočil i k ní domů;) (27.12.2016)

Snad i díky zcestnému očekávání úplně jiného seriálu mě nakonec moderní Mozart příjemně překvapil. Jako regulérní dramedy sice ničím jiným, než zasazením do vztahů uvnitř symfonického orchestru, a samozřejmě skvělou hudbou, příliš nevyniká, na to by se musel mnohem více utrhnout ze řetězu, nicméně výstřednosti dvou hlavních maestrů, stejně jako obsazení, lehký a nijak vlezlý humor a samozřejmě skvělá hudba udrží u střízlivě pětadvacetiminutových epizod pozornost spolehlivě. Pilot ale každopádně lákal na mnohem odvážnější zábavu a té se bohužel zbytku první série příliš nedostává. (30.01.2015)

Komediálna dráma úplne z iného súdka, než by človek očakával. Výstredné postavy ťahajú celý seriál, potrebujú však nejaký čas, aby ich divák spoznal. Okruh ľudí okolo NY orchestra je všetkým len nie normálnou skupinou milovníkov hudby. Seriál sa vyznačuje brutálnou nevyrovnanosťou a je na škodu, že sa scenáristi nedokážu ešte viac utrhnúť. Sú to však skvelé charaktery pobláznených hudobníkov, vďaka ktorým tá slabá polhodinka vždy ubehne ako nič. Po dvoch sériách zatiaľ 3/4*. (03.12.2016)

Původně jsem tomuto seriálu chtěla dát opravdu vysoké hodnocení, ale nakonec jsem zůstala u svého klasického postupu a přejela sérii. Jsem, jako milovník klasické hudby, nadšená tímto tématem a jeho vyobrazením umělců, které je v tolika případech zcela přesné. Jak se mi líbí výběr hudby a verva tohoto seriálu, tak v mnoha věcech mi přijde hrozně nedotažený a jak šly epizody dál, tím více to bylo vidět. Nicméně ...Maestro si zaslouží svou vlastní hvězdičku (20.01.2016)

Pilot I. série je ze všech dílů nejhloupější a nejbulvárnější, nenechte se odradit. Je to příjemná, lehce excentrická, přátelská orchestrální fantazie, taky trochu lovestory, nic moc střízlivě uzemněného či smrtelně realistického (charaktery ovšem jako by mnohým hráčům z oka vypadly). Kompetice extrapolovaná v I. sérii do komického extrému i zábavné nápady v II. sérii jsou určitě plus. Seriál srší optimismem, má grandiózní šmrnc, pohltivé tempo, hravý humor, dojemné chvilky, sympatické herce a pochopitelně ten nejlepší (i když hitovkový) soundtrack. „The orchestra is my family. I won’t let anyone or anything hurt it.“ (02.01.2016)