Madame Bovary
Režie:
Claude ChabrolScénář:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHrají:
Isabelle Huppert, Jean-François Balmer, Christophe Malavoy, Jean Yanne, Lucas Belvaux, François Périer, Louis-Do de Lencquesaing, François Maistre (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Toto romantické drama, natočené na motivy slavného románu Gustava Flauberta, vypráví o ženě, která se snažila najít lásku a o třech mužích, kteří ji milovali. Film vás zavede do Francie 19. století. Rolníkova dcera Emma si bere za manžela venkovského lékaře, Charlese Bovaryho. Jenže se s ním velmi brzy začne nudit a tak se po romantice začne ohlížet jinde. Nejprve se spustí s velkostatkářem Léonem Dupuisem. A následují další. Později začne zběsile utrácet a témeř přivede svého manžela na mizinu. Aby se pan Bovary, jenž ji stále slepě zbožňuje, nedozvěděl o obrovském dluhu, obrátí se Emma s žádostí o pomoc na své bývalé milence... (Cinemax)
(více)Recenze (61)
Pokud mohu věřit komentářům ostatních uživatelů, konkrétně tomu, že tento film je věrnou adaptací, jsem rád, že jsem se do knihy samotné nikdy nepustil. Příběh, který nedokáže téměř vůbec více zaujout a vtáhnout diváka, žádné postavy, do kterých by bylo možno se alespoň na okamžik vcítit, žádné zajímavé myšlenky, které by mě dokázaly obohatit. Na celém filmu je jediným zajímavým aspektem samotná Paní Bovaryová, která se od prvního okamžiku pozorovateli hnusí svou sobeckostí, zakompexovaností a nedostatkem racionality. Na mě opravdu působila mnohem odpudivěji než kdejaký pomatenec v béčkové vyvražďovačce. Ostatní postavy už nedokážou vůbec zaujmout. Navíc zde chybí i nějaké to "cukrátko" pro oko v podobě zajímavých přírodních i městských exteriérů. Nakonec jsem měl z filmu pocity jako pí. Bovaryová ze svého života, totiž nezáživné nudy. ()
Oscar 1 nominace: Kostýmy ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,942,423║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Mistrovské zpracování Flaubertova podivuhodného díla. O tom jak se mladá romantická dívka zákonitě zklamala v manželství. O smrtící provincielnosti. O nudě, prázdnotě, malosti a nízkosti, jež však nemají žádného viníka. O tom, že cesta za "láskou" ve skutečnosti žádnou cestou není. O těžce zkoušeném idealismu. A hlavně o tom, že "špatná" žena těžko může hledat "dobrého" milence. To vše by byl Flaubert. Jenomže film je dílem mistra nouvelle vague Clauda Chabrola, jenž ho zpracoval svým stylem, přičemž původní dílo přenesl na plátno neskutečně působivě. Naprosto dokonalá Isabelle Huppert je pak jen třešničkou na tomto nesmírně trpkém dortu. ()
Pan a paní Bovaryovi milují. Potíž je, že paní Bovaryová někoho jiného a tak nějak jiným způsobem. Pan Bovary je usedlý muž poněkud v letech, který miluje láskou manželskou, paní Bovaryová je romantická děva, které jde o vášeň a její povaha si žádá nové a nové požitky. Záhy je jasné, že to nemůže dopadnout dobře. Nejde ani tak o milence paní Bovaryové, jako spíš o to, že paní Bovaryová se nikdy nenaučila počítat, a tím pádem nedokáže odhadnout důsledky svých činů a její životní styl ji nakonec přeroste přes hlavu a pohltí ji. Chabrol natočil svůj film podle uznávané klasiky a soudě podle komentářů, drží se striktně předlohy. Pokud je to pravda, pak se knize rád vyhnu. Film je totiž poněkud nezáživný a 3* jen těsně zachraňuje obsazení femme fatale francouzského filmu a jedné z nejtalentovanějších hereček své generace Isabelle Huppert. Ta je asi jediným důvodem, proč si na lehkomyslnou a poněkud sobeckou paní Bovaryovou ještě někdy vzpomenu. Chabrolův snímek doplácí na přílišný akademismus a neschopnost filmovými prostředky skutečně zaujmout diváka. Tohle je typický kousek, který těží ze své pověsti. Celkový dojem: 50 %. ()
Snaha zachovat ráz literární předlohy nemusí být vždy na úkor kvality filmového přetlumočení. Pokud snad Flaubert svou předlohou vyvolává dojem černobílého protikladu bíle počestné ženy a jejího ničeného lidství a naopak strnulého, neschopného manžela, dusícího svůj něžný protějšek, Chabrol je ve své dikci jednoznačně uměřenější. A jeho diagnóza moderního lidství na příkladě nešťastné ženy z francouzského maloměsta je ve své mnohoznačné jednoznačnosti o to působivější. V tomto pojetí, herecky skvěle zvládnutém jak Huppertovou, tak jejími mužskými protějšky, může až vznikat otazník, kdo že je vlastně větší obětí: naivní rozhazovačná hrdinka nebo manžel a otec, který nezvládá svůj part a nezaviněně je vystaven hanbě a opovržení, nebo dítě, které má koneckonců už faktem svého zrození právo na přiměřenou rodičovskou péči? A je léčba milenci a zadlužováním opravdu tou pravou revoltou? Tím vytouženým lékem proti nudě a neuspokojení? Buďjakbuď, Huppertová vdechla své nečernobílé hrdince dívčí půvab, krásu a něhu i počestnost, která se neztrácí ani v jejích avantýrách. Zamyšlení, které nám Chabrol nabízí, je znepokojivé a neodbytné. Nezbývá než doufat, že nejen pro nás, pro naši přítomnost, ale i pro doby budoucí. ()
Nejsem si jistá srozumitelností psychologického vývoje Bovaryové, vzhledem k tomu, že zde chybí úplný začátek jejího života. A pokud netušíme, kde se vzala její niterná potřeba po zidealizovaném milostném vztahu, ve kterém by se mohla sama stát romantickou ikonou, není snadné sledovat ta nekonečná blouznění v podání Huppertové. Největší dramaturgickou fackou je lhostejné vyjmenování dalších osudů dcery Berty přes další dvě kolena v závěrečných titulcích, jako by šlo o pouhé přečtení položek z nákupního seznamu. Nicméně, myslím, že jsem si objevila další z klasických látek, jenž mi nebude zatěžko zkoumat ve vícero adaptacích. V Divadle pod Palmovkou hraje v inscenaci Bovaryové pro změnu prim její finanční negramotnost (dnes tolik aktuální). Otázkou čtení by ale mělo být především uchopení svobodného ženství, bránícího se konvencím. ()
Pani Bovaryová je elegantná adaptácia známej románovej predlohy. Takéto typy filmov, zaštítené menom známeho režiséra, často trpia syndrómom vznešenej nudy. Ten vyplýva z pietnej úcty k predlohe, od ktorej sa réžia a spracovanie príliš neodlišuje, takže pre čitateľov predlohy sa film stáva prevažne obrazovým čitateľským denníkom. Porovná si cezeň vlastné predstavy a zážitky už zažitého (v čitateľskej skúsenosti) s filmovou verziou. Veľké emočné poryvy sa z dôvodu opakovania toho istého nemajú šancu dostaviť. Ostáva kochať sa v kostýmoch, interiéroch, prírode a hereckých výkonoch. Druhým dôvodom vznešenej nudy je skutočnosť, založená na experimente. Odišiel som z rozpozeraného filmu na skoro polhodinu mimo obraz. Keď som sa vrátil, nebolo treba žiadne vysvetľovanie, žiadne posuvy. Chýbajúcu časť som samozrejme následne dopozeral. Po jej uzretí nemám pocit, že by nejako extra filmu chýbala. Rezultát: skvelá réžia nezabránila dlhším plochám vznešenej nudy. Tie mohli byť dôsledkom prehnanej úcty k predlohe, ktorej čitatelia sa z filmu veľa nové nedozvedia. Naopak - neznalci predlohy sa môžu ošívať, že román si následne neprečítajú, pretože už jeho filmová verzia je trochu rozvláčna. ()
Huppertová umí, jen trochu lépe zpracovat by to chtělo. Jinak svět.klasika. Jedno z nejlepších děl mého nejoblíbenějšího francouzského prozaika si zaslouží větší a uctivější pozonost, i když Chabrol byl, je, zárukou kvality...?? ()
Snad je to kvůli mé nenávisti k Mme Bovary jakožto knižní postavě, ale tenhle film se mi prostě nelíbil. Nělikokrát jsem se přistihla, že mám strašnou chuť představitelku hlavní role lisknout, aby se konečně probrala a začala se sebou něco dělat. Mr. Bovary je sice politování hodný tragéd, ale jeho poslední scéna u postele umírající Mme Bovary byla asi jediná, která mě ve filmu oravdu zaujala. ()
Pozerať na tú znudenú kravu kaledónsku bolo hotové utrpenie, chudák Flaubert, asi to nemal so ženami ľahké. Navyše Huppert vie takéto kravky zahrať veľmi presvedčivo. No na druhú stranu treba uznať, že priam brilantne dokázal vystihnúť jeden ženský charakter. Ale ani na pána Bovaryho sa nepozeralo ľahko. Ťažko povedať, či ju tak miloval, alebo bol len taký ťuťulo nasprostatý. Tá druhá možnosť je naozaj smutná. Nadpriemer. 75/100 ()
Občas by si to malinko střihnout zasloužilo. Ale závěrečných dvacet minut bylo skutečně vynikajících. ()
Čo vlasne Madame Bovary vyčítať. Je to historická kostýmovka s perfektnou hlavnou predstaviteľkou, ktorá dodáva svojej postave uveriteľnosť a psychologickú vierohodnosť. Je to podľa slávneho románu a zadaptované adekvátne. Je to európsky akademické, čo je síce trochu iné, ako americká akademickosť, ale stále to znamená, že sa všetci držia tak trochu pri zemi a starším ročníkom to bude o to viac vyhovovať. Vyhovovalo to aj mne, takmer dve a pol hodiny som sa najmä vďaka Isabelle nenudil a čakal, čo príde ďalej, keďže som knihu nečítal. Len je trochu divné, že sa filmu dostalo jedinej oscarovej nominácie, asi bola chyba v propagácii štúdia. Film vnímam ako doplnenie si Chabrolovho portfólia. ()
Vynikajúca Flaubertova knižná predloha, ktorá bola podľa mňa verne netočená. Sám spisovateľ by bol spokojný hlavne s pani Bovaryovou v úlohe Isabelle Huppert, podľa mňa to bolo zahrané skvele a verne - podobne aj v novšom spracovaní s Wasikowskou. Pani Bovaryová je vlastne šľapka v krásnych šatách a nóbl správaním. Na rozdiel od moderných kurtizán sa však dlho z baženia po peniazoch a milencoch netešila a osud si ju našiel. Vlastne si ho našla sama. Spisovateľ sa inak inšpiroval skutočných príbehom zo svojho okolia v Rouen, kde sa raz dočítal v novinách o manželstve, ktoré dopadlo rovnako. Takže príbeh, ktorý napísal sám život. ()
Film snažící se divákovi zahrát na citovou strunu, avšak s antihridinkou, která si ode mě nezaslouží ani ten nejmenší soucit...Paní Bovaryová si u mě nezískala žádné sympatie, proto mně její osud nikterak nezasáhl... ()
Ti, kteří mají rádi věrné adaptace, budou tímto filmem potěšeni. Skutečně zde nechybí žádné podstatné scény, byť pochopitelně byly vypuštěny třeba mnohé Flaubertovy krásné metaforické a sarkastické úvahy - přestože i filmovým příběhem provází nezúčastněný vypravěč (dost lhostejným hlasem) - , a chybí i řada detailů (vynechána byla pro příklad úplně kouzelná postava tchána paní Bovayrové, žoviálního starého alkoholika - dozvíme se zde o něm pouze tolik, že zemřel). Příjemné je, že se film věnuje také vedlejší (ale v podstatě třetí hlavní) postavě románu, panu Homaisovi: což je můj nejoblíbenější a velmi prokreslný charakter maloměstského, sebestředného "učence" antiklerikála. Nicméně věrnost tohoto filmového přepisu slavnému textu je zřejmě i jeho kamenem úrazu. Nenajdeme zde žádné nové překvapivé nápady a aktuální souvislosti, žádné obsahové ani formální hříčky. Vše je velmi uměřené, precizní (zejména herecké výkony a výprava) a konvenční. Já osobně preferuji nevěrné, ale originální adaptace typu nedávného Winterbottomova Tristrama Shandyho - nicméně to je jen věc názoru a vkusu. ()
Výprava, zpracování a vynikající Huppertová, která si tu nesnesitelnou kravku Madame Bovary dává ve velkém stylu, by samo o sobě stačilo na pět hvězd. Filmařina vskutnu výborná! Ovšem nemohu si pomoci, ale něco (patrně postavy) je na tomto snímku (předloze) strašlivě odpudivého. Záletnickou Emču bych snad ještě pochopil a vlastně jsem se jí ani nedivil. Vymyslet takle ubohou karikaturu muže? To jste si pane Flaubert opravdu mohl odpustit. Pan doktor Bovary je opravdu ostudou mužství a zasloužil by si vytesat piedestal s názvem "slabošství". Hnus! :) ()
Ruku na srdce: väčšina knižiek tzv. "povinného čítania" s našou dušičkou príliš nezamávala. Možno preto, že sme ich ani nikdy neotvorili: v každej triede sa našlo zopár snaživcov, ktorých čitateľské denníky opisovala celá trieda, vrátane gramatických chýb. Aj ja som sa k Flaubertovi dostal až v dospelosti. A špeciálne k Madame Bovary až potom, čo som sa v autorových denníkoch dočítal, že keď sa počas písania tohto opusu rozhodol hlavnú hrdinku "otráviť", ešte v tú noc sám pocítil príznaky ťažkej nevoľnosti. Privolaný ošetrujúci lekár konštatoval zjavné symptómy otravy! Tomu sa hovorí autosugescia!!! Zvláštny, chvíľami až akýsi chorobný opar sa vznáša aj nad románom ako takým. A hoci sa Chabrol snažil popasovať s predlohou naozaj poctivo, flaubertovské kúzlo je preč, príbeh si neobratne musí pomáhať rozprávačovými barličkami a nebyť Isabelle Huppert, odtrpel by som si to asi tak, ako to opisovanie čitateľských denníkov v detstve, týždeň pred klasifikačnou poradou. ()
Na to, jak je Flaubertova kniha nezáživná, je tento film moc dobrý. Dnes už se pro diváka ve filmu tolik neděje, žádná větší akce, žádný jiskřivý děj. Ano, ambiciózní Emma se provdá za seriózního muže a celou dobu se příšerně nudí. Hledá si milence, hledá povyražení v utrácení peněz. Její hodný manžel všechno snáší. Nakonec musí nevyhnutně dojít k tragédii. ()
Přes všechny kvality, které tomu filmu nelze upřít, jsem se neubránil značnému zklamání. Jeho hlavním zdrojem je v první řadě obsazení titulní role, které považuji za fatální omyl - světlovlasá (!) Isabelle Huppert se pro roli Emmy Bovaryové typově vůbec nehodí, a Emma v jejím podání jeví téměř náběhy k duševní poruše (tou nulovou mimikou a nepřítomným pohledem minimálně nepůsobí jako psychicky zdravý člověk, což mi přijde jako dost nepříjemný odklon od předlohy; za stejně nevhodné považuji, že jí v českém dabingu namluvila Jitka Ježková - její mladistvý nevinný hlas se pro takovou postavu podle mě prostě nehodí). Za naprosto skandální selhání scénáře pak považuji vypuštění informace, že Emma vyrůstala v klášteře, kde jí zblbly hlavu romantické čtivo a zamilované písně - tento moment je naprosto kruciální k pochopení toho, proč se později Emma ve svém manželství cítí nešťastná a proč se z ní stává cizoložnice a žena tonoucí v dluzích, která nakonec i nachází smrt vlastní rukou. Přijde mi to zarážející o to víc, s jakou až fetišistickou důkladností se jinak Chabrol drží Flaubertova textu - filmová adaptace kopíruje předlohu téměř až otrocky, děj se od románu neodkloní téměř na jediný moment, postavy odříkávají dlouhé repliky doslovně převzaté z knihy, a nechybí dokonce ani - dosti otravný - voiceover, který v podstatě nad obrazem čte Flaubertova slova (osobně nemám voiceover rád a jeho použití podle mě takřka vždy kompenzuje režisérovu neschopnost vyprávět příběh obrazem nebo dialogy; btw. přišlo mi ale zajímavé, že se zde stejně jako ve starší verzi zcela vypustila informace, že Charles byl již jednou ženatý). Zaplněnost filmu tolika detaily z knihy je i důvodem, proč se jeho stopáž natáhla na více než 2,5 hodiny, což nakonec i ve výsledku působí už dosti úmorně. V porovnání s epičností tohoto filmu se starší hollywoodská verze z r. 1949 jeví téměř jako chudý příbuzný, jak moc byla osekaná o vše redundantní - ale možná proto se jí osobně cením víc, protože dokázala totéž sevřeněji odvyprávět na kratším prostoru a ještě tam stihla vložit navíc soudní proces se samotným Flaubertem. I Jennifer Jones mi přišla jako dokonalá Emma Bovaryová, na rozdíl od Isabelle Huppert (kterou budu mít asi už navždy spojenou s její rolí ve filmu Pianistka - možná i proto mi přišla její Emma částečně šílená, podobně jako Erika Kohut - titulní postava zmíněného Hanekeho snímku - a především kvůli zmíněnému faktu, že její dospělé chování není nijak dáno do souvislosti s četbou brakové romantické literatury v senzitivní fázi dospívání). Ostatní herci mi ale přišli typově obsazeni velmi dobře, film má úchvatné kostýmy a díky barevnému filmu si je člověk více užije než v původní černobílé klasice, kde jsem barevnost právě z tohoto důvodu velmi postrádal. Celkově se za sebe nemohu trochu ubránit údivu, proč se vlastně Chabrol - můj velký oblíbenec, který v 60. letech natočil spoustu skvělých filmů se svou manželkou v hlavní roli - rozhodl na stará kolena - v 61 letech - zfilmovat tuto klasickou látku francouzské literatury, od jejíhož prvního vydání v té době už uplynulo 134 let - filmových adaptací Paní Bovaryové už v té době existovalo několik, a tato mi nepřijde ničím objevná. Znalce románu může potěšit bezbřehou věrností předloze, ale kvůli tomu film současně i dosti nudí, protože se ubírá k svému předem očekávanému závěru důvěrně známými cestami, kdy člověk předem ví každé slovo, které postavy v následujícím záběru pronesou, což je vlastně strašně nezáživné. Kdybych měl možnost film vidět v původním francouzském znění s titulky, možná by na mě zapůsobil víc - takto bohužel jen dosti průměrný dojem. () (méně) (více)