Režie:
Adam SedlákKamera:
Tomáš SovinskýHrají:
Anna Kameníková, Jan Hofman, Eva Podzimková, Jan Cina, Jaromíra Mílová, Hermína Pogosyan, Eva Hayek, Jan Šembera, Monika Timková, Eva Čížkovská, Jiří RoskotVOD (1)
Epizody(6)
Obsahy(1)
Amálie je studentka filmových věd, žije se svojí mámou, miluje Berlín a svého kluka, co tam odjíždí na půlroku studovat. Damiánovi ale módní přitažlivost německé metropole nic neříká, stejně jako představa currywurstu, levného kebabu a hromady hipsterů na kolech. Budou sociální sítě stačit na udržení jejich vztahu? Zvládnou semestr? Šest měsíců v šesti dílech seriálu, který se odehrává pouze na plochách počítačů a telefonů. (Stream.cz)
(více)Recenze (208)
Možná nejpůsobivější výpověď o mladejch, co tu kdy vznikla. Navíc podaná supermladou formou. Za těma rozvolněnejma klikačkama po facebooku a skypeu a hanbárnama a gifama je tak kurevsky silnej pocit, jakej jsem nahmatal třeba u Půlnočního kovboje nebo Klipu (ta velkoměstská prázdnota, odcizení, marnost v přetechnizovaný době... a další postmoderní libůstky). Adam Sedlák a spol. zvládli z těch klišé (nebo spíš věčně platnejch vzorců, jak vypadá rozpad vztahu, zvlášť na Erasmu), z jakoby nahodilejch střípků a z nedoslovnejch náznaků vydupat tak hlubokou existenciální výpověď, že jsem to nežral. Pátej díl je opravdovej masterpiece (dokonalý zachycení, jak vypadaj emohovna v roce 2016) a finále drtivý jak Vicky Cristina Barcelona a bezútěšný jak Čínská čtvrť ;) Těším se na další kus. ()
V první řadě díky Spiker01ovi (nebo 01čce - co je víc česky?) za odkaz na rozhovor páně Civalovy s režisérem Adamem Sedlákem na moviezone. Proč? Protože jsem si během těch šesti dílů (a mezer mezi nimi) přebíral, co vlastně nebylo řečeno, ale vyplývá to z dalšího děje, a jestli to byl záměr. A jestli se mi to jen zdálo, nebo opravdu první díl byl ve frekvenci Alt+Tabů, švenků, zoomů apod. opravdu intenzivnější (nebo spíš zahlcující). A právě na tyto i další věci režisér odpovídal:) Dál už můj respekt patří právě jemu a jeho týmu, protože Semestr má v našich končinách zcela novou formu, a troufám si říct, že je to velká událost, protože: na jedné straně má to kouzlo, že dokonale trefí jeden či dva momenty ze života každého "běžného" příslušníka generace (vlastně už víc generací) mladší třiceti let. Na druhé straně ukazuje velmi dobře zahrané postavy rádobyintelektuálů a internetových persón, z nichž ani jedna rozhodně není sympatická, vztahy mezi nimi na všem na odiv vystavované tapetě sociálních sítí v kontrastu se skutečností (taky určitě znáte ty příběhy "Vy se rozvádíte? Ale vždyť to podle fotek a postů vypadalo, že jste šťastná rodinka..."). Na třetí straně je to mezi ústřední dvojicí vztahová studentská "detektivka" plná zvratů, výborně snoubící vizuální stránku s použitou hudbou (údajně jen české provenience), a na čtvrté straně skvěle hraje hru s divákem, kterému dává pořád trochu jinou perspektivu, pokud jde o názor na Amálii a Damiána. No a konečně taky tu je určitá porce výsměchu nedospělým dětičkám, přesvědčeným o tom, že jejich problémy jsou ty největší na světě, ačkoliv mají možnost svoji tirádu zakončit zaklapnutím notebooku a nasupeným odchodem do klubu, kde můžou být "free" a zapomenout na to, jak je ten jejich život strašný... A je tu ještě jedna velká výhoda - a to je ta, že se na to dá dívat opakovaně, protože je tam toho skutečně mnoho, čeho si napoprvé ani napodruhé nejde všimnout... Takže za mě rozhodně pozvánka pro všechny, nejen pro náctileté a studenty vysokých škol. Nebo jinak - i pokud budete titulky číst tak, že "skalpují" Linhartová a Hofman, což bude asi nějaký cool výraz, co mladí používají, podívejte se. Přežijte to, že se nebudete zřejmě na začátku chytat, a budou vás bolet oči. Jako celek to rozhodně bude stát za to. Jen to prosím neberte jako jasný důkaz toho, že vaše dítě na studiích místo psaní diplomky po nocích rajzuje po diskotékách, kde se jede koks:) Semestr určitě není dokonalý, ale za odvahu a zvládnutí záměru mu dám 90%. Míň jak 80 by to stejně být nemohlo;) ()
„V Čechách není nikdo, kdo by se uživil tím, že píše o filmech, aniž by neprodával korále.“ Semestr důsledně naplňuje slavnou poučku Marshalla McLuhana „medium is the message“. Moderní komunikační prostředky (de)formují nejen vztahy mezi postavami, ale také jejich vztahování se ke světu „tam venku“. Jde o první český internetový seriál, který dokázal nízký rozpočet a malý štáb proměnit v jednu ze svých hlavních kvalit. Nepůsobí jako výsledek rychlého guerillového natáčení (jako Kancelář Blaník), v rámci vymezeného (virtuálního) prostoru je naopak vyladěný do nejmenšího detailu. Má ujasněnou cílovou diváckou skupinu, které podřizuje obsah, styl i vyprávění, jež jsou na jednu stranu ojediněle sladěné, ale současně mezi nimi vzniká inspirativní pnutí. Zároveň dokáže díky dodržení určitých sitkomových konvencí ve výstavbě dílů, v motivické semknutosti jednotlivých epizod (spojených většinou jedním pojmem z filmové teorie) i epizod mezi sebou (rozpad vztahu, řešení budoucnosti) a v charakterizaci postav udržet i pozornost diváků, kteří se v hrdinech „nenajdou“ (byť zřejmě každý občas zatoužil žít jinde, dělat něco jiného, být někým jiným), v jejich světě se nebudou cítit jako doma a v záplavě popkulturních odkazů občas ztratí orientaci. K nevyzrálejším tuzemským seriálovým počinům Semestr patří pro svou odvahu zradit koncept (a tudíž i diváka), učinit protagonisty z postav, které se často chovají hloupě, sobecky, pokrytecky či přímo odpudivě, pracovat s náznaky tak nenápadnými, že vám napoprvé mnoho z nich unikne (svůj dalekosáhlejší význam má přitom celá řada odboček, sloužících navenek pouze k autentizaci fikčního světa). Z výše nastíněných důvodů se nedomnívám, že je Semestr jednou ze seriálových událostí roku jenom proto, že věrně reflektuje životní situaci určité skupiny lidí. Jednak tuto reflexi provádí s nebývalou invencí, jednak pro něj samotné „nastavení zrcadla“ nepředstavuje cíl. Mnohem podrobněji zde. ()
Vztahovka pro mladé a jednadvacáté století, forma mě nadchla, uvidíme, jak se na to budu dívat za několik let. ()
V posledních letech už tu nějaké české pokusy o generační výpověď byly, ale až teď to klaplo. Nechával jsem si Semestr až na dobu, kdy budou dostupné všechny epizody, což je myslím nejlepší způsob, jak zrovna tento seriál sledovat. Člověk pak lépe přehlédne ten mírný nedostatek děje a užije si spíš celkový obraz. Výborné je, jak se ty hlavní zvraty a nejdůležitější postřehy odehrají jakoby mimo, nejsou řečeny, ale vyplývají z těch dalších komunikačních rozhraní, lajků, pohledů tam a tam, atd. Je to seriál pro značně ohraničenou sociální bublinu, ale pokud do ní alespoň částečně patříte, budete odměněni. ()
Kdybych se v tom seriálu sem tam neviděl, tak bych k němu snad ani nepsal komentář. Jenže já se v něm docela i vidím a některý momenty mi přijdou fakt poměrně přesný. Tudíž musím říct, že seriál Semestr jako výpověď jedné generace ovlivněné Erasmem je docela všeříkající. ()
Konečně český seriál, který nevypadá jako časová kapsle TV studia Ostrava z 90. let, který si bere na přetřes aktuální téma, umí ho nejenom nadhodit, ale i rozehrát, rozumí jeho nuancím a dovede být zároveň v něm i nad ním. Civilní, chytré, zábavné a přes občasné ztráty pozornosti a prokrastinaci při jeho sledování (to je ale nejspíš součást hry) jednoznačně osvěžení. Něco takového bych v ideálním vesmíru čekal od veřejnoprávní televize. ()
Sociálně zasíťovaná prokrastinační vztahovka, jejíž frenetický formát se přejí rychleji než skončí první epizoda. Ovšem výtečně a "plodně" se u toho dá prokrastinovat na sociálních sítích, to zase ne že ne. ()
Seriál o skutečných účtech na ČSFD. Některé lidi mají v TOPce. Mě nemají v TOPce. Mám je také nemít v TOPce nebo se mstít seriálu? Koho z vás mají v TOPce? Jste na to hrdí? +++++ Je poměrně realistický. Je to moje cesta do práce. Je to můj oběd. Je to můj nákup. Je to můj rozhovor s kolegy. Je to moje návštěva hospody. Jsou to moji studenti na zkoušce. +++++ Ale ne tak docela. To moje moje je ještě o kousek realističtější. Moje není tak typické. Moje není tak modelové. Moje se nesnaží hledat padat do škatulek. Na moje se hůře lepí jednoslovné nálepky. Moje je plné náhod bez významu. Není to prohnané skypem. Není to lajknuté na facebooku. Není to proklikané skrze webí. +++++ Když to je nejrealističtější, mnoho to neříká. Když to říká víc, stává se to tezovitým. Ale občas... Solidní ***. ()
// Semestr je u konce a moje dojmy by snad ani nemohly být rozpačitější. Výživná sonda do života mladých lidí zamaskovaná stereotypy dnešního života a podaná možná prvoplánovou, ale přesto naprosto padnoucí formou skajpování a telefonování přes FaceTime, se mi až do páté epizody nadmíru líbila. Pak někomu buď došly nápady, peníze, nebo hůř, byl přesvědčený, že takový konec někoho uspokojí a já jen zírám. Jak rychle se dá tak sympatický projekt ve finále poslat do kytek. Zklamání a ohromná škoda, Damián i Amálie mi budou chybět, ani přesto ale Semestr nemůžu po prvotním nadšení označit jako povedený, prostě ne. #sorrynotsorry 5/10 ()
Čekal jsem, že to bude jako u Streamu vždycky: Silný koncept, ale provedení za mínus padesát. Jenže ne, jde o velmi povedený seriál, který plně využívá svůj námět a styl, ale ani na nich pedantsky nelpí (pohyby kamery), takže působí pořád přirozeně. Zásadní jsou skvělé postavy, které mi byly spíš nesympatické, ale rozhodně žily. Možná bych se obešel bez té linky s rakovinou, je to trochu laciné, ale to je jediná výtka ke scénáři. Čeho se bojím, že týdenní intervaly tomu neprospějí a po dvaceti minutách ty postavy opouštět dost uškodí sžití s nimi - nemám na to důkaz, protože jsem viděl všechny epizody najednou, ale myslím, že kdybych je měl vidět s týdenními mezerami, byl by zážitek nižší (možná i výrazně). Viděno v kuse ale rozhodně skvělá a velmi dotažená práce. Spolu s Pustinou a Modrými stíny vrchol letošní tuzemské televizní tvorby (když to zařadím k TV tvorbě). 4 a 1/2 (Pořád zvažuju, kam se v hodnocení zhoupnout) PS: S tím, jak se postavit k poslední epizodě, jsem radši čekal až do jejího uvedení, abych si ji mohl připomenout. Byl tu zapeklitý úkol ukončit něco, co z principu konec nemá. Logicky je to teda závěr nejvíc umělá a tezovitá věc z celého Semestru, ale v rámci nutnosti se s tím tím tvůrci vypořádali nejlíp, jak mohli, a konec za mě funguje. Vůbec to, co jde považovat za největší mínus Semestru, určitou jeho "načasovanost" a tezovitost, nakonec oceňuju ze stejného důvodu jako ty švenky a zoomy - hyperrealističnost někdy škodí a občas se prostě musí do příběhu šťouchnout. ()
O dementech pro dementy. Gratulace všem stejně postiženým. Zívačka od začátku do konce. S1: 5% ()
Millennials on internet: The Movie. Z dálky mě to odrazovalo, protože pod vztahovkou vysokoškoláků jsem si nějak nedokázal představit nic zajímavýho ani zábavnýho. Chyba lávky. Pozoruhodně autentický a Linhartová s Hofmanem perfektní. "TEBE TEN KOKS JAKO BAVÍ? - "MĚ BAVÍ TA HOUPAČKA..." ()
Hezkej pokus o mimesis. Bohužel formálně brzy otravný, už dnes zastaralý (někdo ještě vážně čte 9gag?) a pro vztahovku ještě nudnější než pro horor (viz. Odebrat z přátel). Plus postavy jsou kompletně kreténi, z jejichž "vysokoškolskýho" uvažování je mi osobně leda na blití. ()
6/6 Z produkce Streamu rozhodně to lepší. Interaktivní série, která zobrazuje přirozenou cestou vztah kluka z VŠE na Erasmu s jeho děvčetem, jenž dlí na KFS. Skype je cesta, messenger se nikdy nevypíná, dramata se řeší v reálném čase, jen ta skutečná intimita jaksi vymizela. Interní fóry jsou ovšem velmi autentické, Alena Prokopová a její korálky, úkol na diegetickej zvuk atd. ()
Luxusní náhled do života dvou (vesměs) sympatických lidí, navíc tak originálně pojatý, že po dvou dílech jsem z toho měl husí kůži. Navíc je scénář nasáklý popkulturou mojí generace a při každém dalším slibném nápadu jsem zíral, jak se Adamovi Sedlákovi podařilo neskutečně trefně udeřit na hlavičku. Minisérie mě začala tak bavit, že jsem si jí šetřil jak jsem mohl, až jsem přes zkouškové úplně zapomněl, že jsem to nestihl dokoukat. První dva díly jsou takové oťukávací, divák si musí zvyknout na ono hutné tempo, ale pak se to tak neskutečně rozjede až jsem nečekal, že se něco takového dá udržet po 6 dílů. A jestli něco Adam Sedlák fakt umí, tak jsou to ty konce dílů. Semestr ftw. ()
Od první do poslední epizody jsem se sice nedokázal zbavit pocitu, že hrdinové Semestru žijí v nějakém podivném světě, v němž já jsem nikdy nežil a dost pravděpodobně ani žít nebudu, nicméně to naštěstí neznamenalo, že by mě nezajímalo, co je potká. Právě naopak. Trochu škoda je, že scénář postavy hned na začátku tak zaškatulkoval, ale na druhou stranu herci byli schopní, poradili si s tím a většina toho, co říkají a jak to říkají, působí díky jejich výkonům opravdu přirozeně. ()
Zjišťuju, že mi pomaličku ujíždí vlak. Nemám totiž iPhone, MacBook, ani nepoužívám Skype či spoustu jiných programů, přes které Amálie s Damiánem na mimořádné lince Praha - Berlín komunikuje. I tak jsem se ale v příběhu těch dvou neztratil, za což si gratuluju : ) A pochvala autorům za výborný soundtrack .. ()
Hloubkový rozbor slastí i strastí novodobé internetové generace v 6x20-ti moderně střižených minutách. Síť jako Bůh. ()
…môj zápis č.29: Zmiešané pocity… Tie ma zväčša bavia, ale či tomu bolo aj počas tohto “semestra”? Do kina som za posledné tri roky páchol iba dva razy, za čo môže ako covid pauza, tak aj kadencia kravín, ktorá sa do distribúcie dostáva… Napriek tomu som rád, že ma v priebehu posledných mesiacov do kinosály vtiahli filmy, ktoré boli české. A vďaka následnému nadšeniu z #annaismissing a Bodu obnovy som začal pokukovať po viac českých počinoch, ktoré ma doviedli k tomuto seriálu. Chvíľu mi stál na watchliste, počas čoho som sa zhodou náhod dostal k filmom ako Unfriended 1 & 2, Profile či ďalším, ktoré ma zaujali vďaka filmu Searching, ktorý som dlho bral ako veľmi originálny počin (dosť ma zaujal vlastný neprehľad)... Ak by ktosi nerozumel, všetky tieto snímky spája fakt, že sa odohrávajú na obrazovke monitora, ako tomu nakoniec bolo aj pri seriáli Semester (čo bolo až priam vtipné prekvapenie). Je skvelé, že čosi podobné vzniklo ako internetové seriál a ešte úžastnejšie by bolo, ak by sa podobného konceptu ujala akákoľvek VOD platforma, nakoľko tento formát je nápaditý, vďačný, nenákladný a vie sa odovzdať do rúk aj s menej profesionálnemu štábu. Čo je prvý problém tohto seriálu. Herci sú ozaj hrozní. Herecký priestor vypĺňajú maximálne cez grimasy a priestor na pohybovú dynamiku je obmedzený na úpravu kučier hlavnej hrdinky. Netuším, ako sa seriál natáčal (a tragikomické by bolo, ak by herci ozaj interagovali s klávesnicou a oknami aj počas ostrej - čo by znamenalo, že zlyhal strih), ale neskutočne ma iritoval fakt, že takmer všetci aktéri sú za obrazovkami stuhnutí (vďaka aspoň za Cinu), hoc cez pohyb ramien, rúk či hlavy (nie prinajlepšom len očí, aj keď ani to sa často nestáva) by vedeli odovzdať celku viac dôveryhodnosti aj dynamiky. Technický aspekt je super. Zoomy a jazdy po obrazovke (hoc sa tvária ako prvok napomáhajúci čitateľnosti - skôr príbehu, nie textíkov) sú skôr pre mňa čosi navyše (a paradoxne tvorbu proces tvorby uľahčili = nakoľko kým vidíme čosi zblízka, tak všetko skryté sa vie pripraviť na následnú akciu a teda nebolo treba mať fulltime celú obrazovku “v akcií”). Minimálne ale za ten wiggle pri detailoch by som fackal. V tíme tvorcov značne postrádam šikovného grafika, ktorý by isto vložil viac iniciatívy do “credits” a upratal úvodnú znelku, ktorá je nápadom ozaj perfektná. Je interaktívna, napovedajúca, retrospektívna, prepojená s prítomnom i minulosťou… Nadpája sa podvedome na divákov prakticky až “showdonttell” metódou - škoda len, že “nie je krajšia”. Osobne podobné “výpovede” ozaj nemusím, o to viac, ak sú o mládeži (modernej mládeži)... Na druhú stranu som vlastne rád za každú vec, ktorá skrze moderné prvky vlastne… kritizuje moderné prvky a dáva nenásilnou cestou isté zrkadlo práve vlastnej cieľovke. Zhodou náhod, práve keď hlavná aktérka preniesla repliku o jednej filmárskej metóde a označila ju za progresívnu, tak samému sa mi kotúľali po hlave myšlienka, že práve táto postava je progresívna, konkrétne progresívna p*ča, ktorá už viac nesympatická byť vlastne nemohla. Rozumiem o aký druh snímku sa jedna, na druhú stranu… Ozaj som sa cítil ukrátený, že sa nemôžem prikloniť ani k jednému z páru. Večne zdutá princeznička a nadržaný honič… Prebytok odveci replík… prvá epizóda je vlastne žiaľ o ničom… Posledná epizóda vlastne žiaľ škoda, že tiež nie je o ničom… Lebo dialóg o hraní hier a živote v štáte, kde dostanete peniaze za nič je hrozne napísaný aj interpretovaný nonsen (aj keď samozrejme rozumiem zámeru). Možno viac subjektívny problém som mal ešte so skutočnosťou, ako veľmi bolo do príbehu zakomponované “štúdium filmu”. To spomínam len preto, že lepší oslí mostík k ešte zopár vetám zo seba neviem vydolovať. Vnímam zámer prepojiť isté filmárske metódy a myšlienky, ktoré Amálka afektovala a simultánne ich používal/riešil aj samotný seriál, na druhú stranu nič viac nepriniesli a štúdium umenia je pre neskutočné kvantum ľudí veľká neznáma - zatiaľ čo cez štúdium viac mainstream odboru by sa dal seriál väčšmi prepojiť s problémami a sebareflexiou postáv, či zámerom kritiky, ktorú chcel seriál priniesť. Aby mi bolo lepšie rozumieť, veľmi oceňujem určité paralely… Pri zamyslení sa úplne kvitujem skvelú ideu, ako sa obe ženské postavy snažia presadiť “umením zachyteným kamerou” a zatiaľ čo poctivej študentke filmu sa nedarí, tak vymletá kamoška sa vďaka hlúpym vlogom nestáva div celebritou… Ale… Nebolo to dotiahnuté. Skrátka gradácia, tempo a štruktúra replík inak tonu kvalitných maličkostí jednoducho nezvládli popísať dostatočne na silnejší zážitok. Čím sa dostávam aj k skoro záveru, že ak by mala každá epizóda okolo 15 minút, bol by to oveľa väčší zážitok. Možno som isté veci iba nepochopil, ale… o čom boli niektoré akcie na monitore? Eset v poslednej epizóde bol productplacement, alebo (prosím nie!) len hrozná metafora na akúsi očistu ako softwaru počítača, tak aj ducha hlavného hrdinu? Pokuta za stiahnutie filmu bola na čo? Len taká mini vsuvka, čo všetko ti v modernom svete vie podkopnúť nohy - z čoho sme vyústili k mailu pre otca “ako sa máš a náhodou nejaké prachy mi nepošleš mimochodom?”. Na podobných momentoch mi asi vadí iba tá konsekvencia, ktorá… áno… je žiaľ reálna, ale na druhú stranu… Film a seriál má oproti reálne životu tú výhodu, že sa dá naskriptovať a teda jednotlivé okamihy by nemuseli pôsobiť ako improvizácia na place, ale osobne by som ich spojil to jedného prepojeného celku, ktorý by som (aspoň ja) pri sledovaní podobnej sondy vnímal ako veľmi funkčný domino efekt, ktorý by ma v lyrickom príbehu obyčajných životov mladých ľudí aj tak dokázal riadne chytiť za gule. () (méně) (více)