Žert

Padesátá léta a jejich odpadový odkaz působila svou tíhou už na současníky a zejména pak na ty, kteří byli jejich nechtěnými účastníky a nezřídka i mravními spolupachateli. Tedy i na generaci Kunderovu, Kohoutovu, Vaculíkovu, Jiráskové a mnoha dalších, kteří z mnoha důvodů - nejčastěji pro mladický věk - podlehli v druhé polovině čtyřicátých let vábničce navenek idealistického projektu KSČ. Hlavní postava, do níž jsou zřejmě sneseny zkušenosti mnoha lidí této skupiny, svým životem i svou bezmocí, krystalizující do touhy po černobílé mstě-odplatě, svou ponurou životní cestou i naplněním své chorobné touhy zjišťuje, že vlastní vnitřní problémy není možné řešit snížením na úroveň zhoubců a reflektovat je navíc do lidí, kteří s původními ději mají jen málo společného. Při posuzování a srovnávání kvality literární předlohy a filmového zpodobení není možné překrývat písemnictví a obraz; na to jsou obě umělecké řeči až příliš odlišné. Společný jmenovatel - pocit tísně a bezmoci, vlastní dnes i nemalé části polistopadové populace - , který prostupuje celý ŽERT, vrcholí závěrečným Jahnovým povzdechem, že zbil nepravého. Ale jakého nepravého? A tak na vylučovací scény padesátých let, ze kterých mrazí i dnes - bylo to v našem hraném filmu zřejmě poprvé, co byly podány v takto obnažené podobě - nenalézáme odpověď nejen ve více než 40 let starém díle, ale ani dnes, v naší současnosti. Tato nadčasová hořkost bezmoci a bezradnosti ŽERTU je plně ne nadčasová, ale - bohužel - současná. (14.07.2010)

Z děl problematických let čs. kina (jindy čteme jako děl čs. zázraku) mívám jen velmi vzácně pocit nepromarněného času a nezmučené a neznásilněné divácké svobody. A některé výsledky Jaromila Jireše toto dokáží. Spontánně jsem se zamilovala do jeho děl let 90., ze starších do Lva s bílou hřívou, Vlaštovek i Valerie a nyní opatrně oceňuju Žert. Nebylo by ale tomu tak, kdybych si tak naplno neužila Zítra se bude tančit všude, protože bez poznání těch exaltovaných národních tanců v akci by toto bylo jako nic. Ty kariky Munzara a Křesadlové Žert srážejí až na dno, Schrom je bezbranný ve svém hereckém výkonu jako dítě, z Dítětové je mi teskno, ale Somra si mohu vyčlenit nad všechna zaváhání. (09.12.2012)

Životní dílo Milana Kundery i Jaromila Jireše. Film dlouhá léta trezorovaný a stále málo promítaný. Na klíčových místech je totiž stále plno Zemánků. 100%. (08.10.2010)

Nesúď, lebo sám budeš súdený. Nekrivdi nikomu slovom ani činom, lebo môže byť ukrivdené Tebe. Zase, na druhej strane pomsta chutí najlepšie vychladnutá. "Tak teda hop, prečo nevyužiť príležitosť?", povie si školskou straníckou čistkou zomletý bývalý vysokoškolák, pre ktorého nevinný pohľadnicový žart znamenal šesťročnú cestu pomocnými technickými prápormi a uránovými baňami v Jáchymove. Čo však z toho ak namiesto zdania, že pomsta bude chutiť ako iskrivo vychladené šampanské sa dostaví len pohár vyprchanej jedovatožltej malinovky? Jireš sa parádne vyrovnal s prelínaním prostredia súčasnosti s minulými spomienkami, pričom strihom zdôraznil, aká situácia vyvolala reminiscencie na priebeh stalinského zväzácko straníckeho súdu a jeho chmúrne dôsledky. (08.01.2014)

Výrazně metaforické pozadí vyprávění a výtečný výkon smutně prázdného Josefa Somra – to je tím hlavním, co si na Jirešově Žertu budu vždycky pamatovat. Snímek kritizující totalitní politické praktiky, jak víme, komunistická cenzura poslala do trezoru. Působivé svědectví těží i z toho, že si Milan Kundera pohlídal scénář. Tragikomické, přesné. Nezapomínejme na minulost. (10.11.2016)

Opět ztracený komentář? Poprvé jsem Žert viděla krátce po té, co jsem přečetla knihu. Tehdy jsem byla vůči filmu dosti kritická. S větším odstupem času jsem viděla film znovu. To už jsem nesrovnávala s knižní předlohou. Mnohem víc jsem vnímala zdařilou atmosféru a způsob filmového vyprávění. (dnes 23.11.2020 viděno s dcerou jako příprava na její maturitu.) (23.11.2020)

90% - První Kunderův román, a první kniha, co jsem od něj kdy přečetl. Nemyslím si, že je tento film příliš věrný své literární předloze, jejíž hlavní klad je VYPRAVĚČ, a skládání příběhu z rozdílných časových epoch v jednu velkou lidskou puzzle. Jaromil Jireš ale podle mě udělal správně vše, co mohl. Atmosféru vystihl parádně, herci hrají tak, jak se sluší, a konec - ačkoli také hodně okleštěný oproti knize - má v sobě hodně z hlavní myšlenky románu. O moc lepší to určitě udělat nešlo. Pět hvězdiček milujícího čtenáře a spokojeného diváka. (09.01.2006)

Kde jsou zasvěcené výklady o hudbě a folklóru, kde je Kunderovo erotické dusno, kde je to vyprávění, při jehož hltání jsem přejížděla stanice? ..... Kdyby tento film neměl ambici adaptace Kunderova románu, nemám k němu sebemenších námitek. (29.07.2007)

Nesadlo mi to. Ten príbeh aj myšlienka sú samozrejme super, formálne to je takisto paráda a herci hrajú ako o život. Ale zbytočne veľa času zaberá folkórna linka, ktorá zážitok nepríjemne prerieďuje a uberá tak na intenzite. Neznesiteľná ľahkosť bytia sa mi páčila o dosť viac. Slabších 7/10 (26.11.2018)

Luděk Munzar by snad dokázal ten svůj klid i vyvážet. Jinak příběh o nepodařené pomstě. Somr jako průvodce filmem je plně funkční pesimista předvádí svůj vysoký standard, ale jinak mě Žert zrovna 2x k srdci nepřirostl. 60% (05.07.2022)

Knihu jsem nečetl, takže porovnávat nemohu, ale tahle adaptace mi nepříjde dvakrát povedená. Neznat obsah knihy, asi bych se ve filmu ztrácel. A nějak mne to nechalo chladným. (14.01.2010)

Duo Kundera a Jireš funguje bez chyby. Spisovatel dodal výtečnou kousavou a trpkou předlohu a režisér ji neméně výtečně převedl do filmové řeči. Na předloze se mi líbí jak věrně vykresluje cynismus hlavního hrdiny, který je však jen maskou pod níž se skrývá sžíravá a neuhasitelná nenávist vůči strůjci osobního neštěstí a možná vůči všem lidem. A samozřejmě celý příběh Žertu je naprosto skvělý. Na filmu se mi líbí kamera, která místy zastupuje pohled hlavního hrdiny a tak nějak působí stejně cynicky jako životní postoj této postavy. No a pak jsou zde skvělé herecké obsazení. Jana Dítětová zahrála Ludvíkovo oběť tak pateticky, že se divákovi z její ubohosti dělá zle. Obermaierová zase perfektně zvládla tupou zapálenou komunistku a Munazrův bezpáteřák mi v závěru hnul žlučí. Zkrátka další velice silný film ze zlaté éry. (05.10.2010)

Výborný film. Jedním dechem, Somr nepřekvapí velmi dobrým herectvím a Munzar asi ve své nejodpudivější roli komunistického funkcionáře, kterému se chce právě Somr v roli Jahna pomstít za minulost tak, že svede jeho ženu.. (24.07.2012)

Ne, opravdu to není komedie, jak se nám snaží podstrčit v profilu, ani humoristický pořad typu Vtipnější vyhrává. Dokonce to ani není veselé. Naopak je to smutný příběh o hloupém mládí, svinských povahách soudruhů a soudružek, hořkém dozrávání a zaprášené rezignaci při uvědomění si faktu, že nejlépe se za nás pomstí čas... Výtečný Somr v jedné ze svých "Hlavních rolí". (11.01.2011)

Za socialismu muselo do trezoru jít mnoho pro soudruhy nehodících se filmových pecek. Jaromil Jireš poté v rámci Československé nové vlny poté nejspíš není tak provařeným jménem jako Miloš Forman, Jiří Menzel či Věra Chytilová, jeho Žert adaptující stejnojmenný román Milana Kundery ovšem patří jeden z těch nejpamětihodnějších trezorových filmů. A nejen díky čerstvému úmrtí Josefa Somra v jedné z jeho nejlepších rolí se na film dá vzpomínat poměrně často. I proto, že je po 50 letech pořád bravurní. Na filmovém Žertu se vedle Jireše po scenáristické stránce podílel i sám Milan Kundera a nebylo tak nutné se obávat znesvěcení Kunderovy románové prvotiny. Samotný román vyšel v roce 1965 a Kundera byl s filmovou adaptací velmi spokojený. Doba vydání a tehdejší politické poměry ovšem byli základním kamenem úrazu, přičemž je Žert jedním z těch filmů, který si zakázání vysloužil především díky faktu, že byl kritikou tehdejší politické situace a je tak jízlivou satirou, že nejspíš musel i pár soudruhům promluvit do duše. A proto musel rychle zmizet z lidského dohledu. Samotná zápletka se přitom dle samotného titulu vlastně rozjede zcela nevinně a bez hlubších úmyslů, utahování si ze socialistických ideálů a cílů ovšem jednoduše bylo nepřístupné. Žert tak funguje jako výpověď o době, kterou si sice někteří stále mají potřebu idealizovat a říkat, že za komoušů přeci jen bylo líp, Žert si ovšem svůj zákaz vysloužil především díky faktu, že skutečně nasazuje zrcadlo a připomíná nemilé období československých dějin. Josef Somr tu vedle výpravčího Hudičky z Ostře sledovaných vlaků předvádí pravděpodobně svůj nejvýraznější výkon ve své kariéře, kdy dokázal přesně vystihnout oběť zhnusenou a krapet znuděnou standardy poměrů tehdejší doby, kdy se s lidmi jednalo jako s pochybnými existencemi, aby se z člověka rázem morálně pochybná existence stala. Iniciativě Ludvíka v podání Somra se tak v podstatě nelze divit, kdy by sice šel snadno označit za tragického antihrdinu, kterému jeho doba nepřeje ani s dosáhnutím cílů v rámci vendety, výpověď Žertu je ovšem nejen tragická, ale i realistická. Monstra tvoří jen další monstra. Žert v součtu vyznívá tragikomicky, kdy člověk nemusí nutně na světě pobývat několik dekád, aby mu došlo, že se tady řeže do pravého masa. Někteří se s pokračující socialistickou nadvládou smířili, jiní (v případě dožití) trpěli až do roku 1989. Filmový Žert je navíc i díky účasti Kundery tím typem adaptace, který stěžejní motivy a přesah původního díla neosekal a nespláchl, v rámci flashbacku sázejících na POV a řaděním Jireše mezi Československou novou vlnu spojovanou především s výjimečnými a přesahovými díly, kterým Žert bez pochyby je.... (17.10.2022)

Knižní předlohu jsem nečetl. Každopádně Žert je velmi zajímavou záležitostí. Viděl jsem restaurovanou verzi. Snaha nějak se vypořádat s brutálními padesátými léty se objevuje v nejednom předokupačním filmu. Závan svobody, rušení cenzury a celkově prostředí otevřenější pravdě bylo živnou půdou pro tyto počiny. Bohužel to bylo jen na krátkou chvilku, ale i během ní vznikla nejedna pozoruhodná záležitost. Zatímco většina hrdinů je v takovýchto filmech většinou kladných, protože jde většinou o dobré a slušné lidi, kterým režim z nějakého důvodů způsobil bezpráví, Ludvík toužícím po pomstě kladným hrdinou dle mého názoru není. Komančové ironii a humor na vše stranické nesnášeli a tvrdě trestali každého odpadlíka, kdo nedržel s pevnou ideovou linkou načrtnutou sekretariátem ÚV KSČ. Ačkoliv mám pro jeho pohnutky i vztek nad zmařenými léty po návratu domů pochopení, způsob jakým chce řešit svojí pomstu mi nepřišel zrovna košer. A v závěru filmu se vlastně zachová v podstatě hanebně a zbaběle.  Naštěstí si to uvědomuje, takže vztek a touha po pomstě ještě zcela nezničily jeho lepší já. A v tom je i kus naděje... Hádám ale, že to byl i důsledek rozmluvy s věřícím kamarádem, který mu možná trochu promluvil do duše. Aby peklo nezvítězilo. V padesátkách mnohdy stačilo málo a už jste se vezli, mnohdy ještě méně než žertem napsaný pohled kované soudružce. Josef Somr patří k mým nejoblíbenějším hercům. Je to prostě borec. Tady byl navíc doslova ve svém prostředí, protože sám byl Moravák. Ač mám lidovou hudbu občas rád, přiznávám, že tady mne rušila. Obzvláště prostřihy na vojáky PTP v lomu s doprovodem cimbálovky byly fakt psycho, ale možná v tom byl záměr. Rozhodně další zajímavý film pana Jaromíra Jireše, který zcela logicky po okupaci putoval do trezoru. * * * * (15.11.2023)

první polovina byla hodně zajímavá, především forma dialogů, realita doby a prostřihy do minulosti, ale pak mě to začalo nějak uspávat a cosi mi vadilo, jen to nedovedu vlastně ani specifikovat... i vzhledem ke své stopáži a absenci hlubších, detailních scén je to spíš taková reklama na svoji předlohu. 60% (18.08.2010)

Minimalistická zápletka s nádechem pomsty s minimalistickou pointou by ještě sama o sobě nebyla kamenem úrazu. Je jím oplzlej Somr v nátělníku a folklorní hudba v šíleném prostřihu Jaromíra Jireše. A co na tom, že kdesi vzadu je komunismus....nelíbilo se mně to, nebavilo mě to. 35% (17.09.2014)

Prišlo mi trochu zvláštne, že si ho tá ženská nepamätala, zase až tak dlhá doba neubehla. Ten jej ex s tým nemal problém a Ludvíka v pohode spoznal. Len to mi tu trocha vadilo. Inak ide o výbornú výpoveď jednej smutnej doby, kedy o osude človeka mohla rozhodnúť trebárs aj len jedna pohľadnica. Šialený čas, šialený človek. Najhoršie na tom je, že potom väčšina z nich spolu s ich potomkami štrngali na námestí akoby sa nechumelilo. No áno, prevrátiť kabát je tak ľahké, omnoho ťažšie je zachovať si čisté svedomie. Ale ani pomsta nič nerieši, ako koniec koncov ukázal aj tento snímok. Nadpriemer. 75/100 (13.04.2018)

Vynikající adaptace vynikajícího románu. Geniální jsou ty hudebně ilustrované prostřihy minulost - přítomnost a Ludvík stojící mezi nimi jako nezúčastněný divák obou. Herecky jsou vynikající snad všichni, zvláště skvělý Somr a milá kuriozita v podobě Evalda Schorma. (Nehraje zde faráře, nýbrž laboranta. Tosima upozorňuji, že když je někdo evangelík, "uvažující o těch nejdůležitějších tématech života a smrti" a má doma mnoho starých knih, nemusí to být ještě farář.) Knihu jsem četl už dávno a mnohé se mi z hlavy vykouřilo. Pokud si vzpomínám, bylo v závěru mnohem více prostoru věnováno tématice moravského muzikanta a moravských (slováckých) písní. Je to téma smutné, protože tato žitá krása už tehdy umírala. A Ludvík se v tomto prostředí narodil. Proto na filmu oceňuji i takovou drobnost, že třeba na zábavě po jízdě králů jsou muzikanti rušeni nejen omladinou s tranzistorákem, ale i místním staříkem vyřvávajícím jakousi pseudomoravskou "romantickou" odrhovačku. Přiznám se, že mě taková nepovrchní vnímavost překvapila i u tak kvalitního autora, jako je Jireš. Rovněž místní autenticita - na dědovi z hotelu jsou jasně patrné nuance místní mluvy, přestože nemluví nářečím jako Ludvíkův přítel - primáš. Marigoldův kritický komentář mi prozrazuje, kolik jsem toho z knihy už zapomněl, narozdíl od něj jsem ale přesvědčen, že Jirešovo řešení je velmi dobré. Jakkoli je film z tohoto hlediska opravdu jen povrchní pozvánkou k tomu, abychom poznali (přečtením knihy), co je Ludvík vlastně zač. Ale mám-li být zcela upřímný, je mi odkunderovštěný Ludvík mnohem sympatičtější. (18.03.2011)