The Joke
Režie:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Zdeněk PololáníkHrají:
Josef Somr, Jana Dítětová, Luděk Munzar, Jaroslava Obermaierová, Milan Švrčina, Miloš Rejchrt, Evald Schorm, Věra Křesadlová, Jaromír Hanzlík (více)Obsahy(1)
Tragikomedii podle románu Milana Kundery natočil režisér Jaromil Jireš v roce 1968. Mottem filmu je výrok Jirešův: „Škody spáchané na člověku nelze odstranit jako třeba rozbitou dlažbu, protože lidská srdce mají svou paměť.“ V čase vzniku šlo o jeden z mála filmů, který otevřeně hovořil o deformacích 50. let, jež měly vliv na pokřivení lidských charakterů... Hlavní hrdina Ludvík Jahn představuje oběť, která se ani po letech nedokáže vyrovnat s utrpěnou křivdou. Chce se za ni pomstít, ale nakonec se všechno obrátí proti němu. Po letech se vrací do rodného jihomoravského města. Rozhodne se svést manželku Pavla Zemánka, který mu zničil život. Ve vzpomínkách se vrací do minulosti, kdy ho za pohlednici se žertovným textem vyhodili ze školy, přišel o svoji lásku, léta strávil ve vojenském vězení a v dolech. Když svede Helenu Zemánkovou, zjistí, že její muž už má jinou mladou atraktivní ženu a svoji bývalou manželku ochotně přenechává muži, ke kterému se chová, jako by se nic nestalo. Ludvík nakonec pochopí trapnost situace a nesmyslnost své pomsty. (Česká televize)
(více)Recenze (283)
Jedna z velkých rolí Josefa Somra. Necenzurovaný pohled na dění v 50tých letech je rozhodně základem kvalit tohoto snímku. Nevinný žert připraví pro Ludvíka Jahna nelehkou budoucnost, plnou falše a pokrytectví. Přesto si zachovává svou osobnost, i když touží po pomstě...touží někoho řádně zfackovat. Excelentně zobrazený a sehraný kontrast padesátých a šedesátých let ve velmi vytříbené režii. ()
Film o pomstě, která vlastně ani žádnou pomstou nebyla. J. Somr mi nikdy nevadil ale taky ho nepovažuju za Top český herce. Celkově mě ale film moc nebavil. Za mě je zdejší hodnocení hodně přemrštěný. ()
Knižní předloze se to sice nevyrovná, ale již za tu odvahu převést tento těžce zfilmovatelný Kunderův román na filmové plátno, za samotné převedení, za excelentní výkon Josefa Somra, za vynikající černobílou kameru a za citlivou režii Jaromila Jireše udílím snímku plné hodnocení. ()
Ďalší antirežimovo ladený film českej novej vlny. Jireš ale neostáva iba pri kritike praktít súdruhov, dotýka sa aj psychológie postáv a rieši otázku pomsty, ktorá v podstate stojí samostatne a nie je závislá priamo na zločinoch komunizmu, ale všeobecne. Tieto dve zložky sa výborne dopĺňajú a som rád, že Jireš neostal iba pri tuctovom (i keď točenie podobných filmov v totalite samo o sebe nebolo tuctové) odmietnutí režimu. Somr sa do úlohy výborne hodí, avšak skutočným esom je káderácky nesympatický ksicht Ludeka Munzara, ktorý si toho bol chudák asi aj vedomý. Ja som mal ešte radosť z toho, že žijem aspoň v tej dobe, v ktorej žijem, pretože si myslím, že disponujem rovnakým suchým humorom, ako Ludvík a niekoľkoročnú prácu "dole v dole" by som psychicky asi nezvládol. VIDENÉ ZNOVA 11/19 Neviem prečo Munzarova milenka išla pre zmrzlinu, ale kúpila cukrovú vatu. Tá asi bude aj nejakou vtipnou metaforou, napríklad toho, že si treba poriadne "osladiť jazyk" predtým, než niečo pred kádrami trepnete. ()
Milan Kundera je môj najobľúbenejší český spisovateľ. Jeho Žert ma fascinoval už v roku 1969, kedy som ho čítal po prvý krát. Aj s filmom som bol spočiatku spokojný. Len som nemal k nemu napísaný komentár. Tak som si ho pozrel opakovane a doplatil na to stratou jednej hviezdičky. Je v ňom priveľa folklóru, pétepákov a manifestácií a na druhej strane mi tam chýba Lucie, viac vnútorného sveta Ludvíka Jahna a asi by som bol aj spokojnejší s jeho iným predstaviteľom. Uznávam, že Žert je ťažko sfilmovateľný aj keď sa jeho autor podieľal na scenári. Táto tematika je pre moju generáciu pomerne živá a každý falošný tón, každú nepresnosť vnímame citlivejšie, ako napr. naši potomkovia. Preto výsledok považujem iba za ľahký nadpriemer. ()
Cynický odsudek prašivé ideologie vyvolávající "vážnou radost, kde není prostor pro legraci" a která křiví charaktery věrců i bezvěrců. Z nadšených soudruhů se stávají zhýralé a pokrytecké svině (Munzar) nebo zoufalci schovávající se za šťastný úsměv (Dítětová), svobodomyslné překroutí v netečné cyniky bez budoucnosti (Somr). A neteční (všichni ostatní), ti jsou vždy pouze poslušní. K člověku až hnusně upřímné. Takhle nějak si představuji dokonale depresivní film. ()
Strana má přece právo vědět všecko. Kunderova kritická reflexe vlastních chyb a zločinů na pozadí jednoho zbabraného lidského života, jeho prchavosti a paradoxních charakterů je ve svém filmovém ztvárnění mimořádně působivým pohledem na období komunistické totality v její zvrhlé obludnosti, ohyzdnosti a deformovanosti. Kundera prostřednictvím krátkých retrospektivních výjevů nahlíží na tuto dobu jako na podezřelou, nedůvěryhodnou feérii, hodnou posměchu i ostražitosti – v konfrontaci s Ludvíkovým osudem potom působí některé motivy, zvláště záměrně stylizované sekvence z budovatelských veselic, jako zlovolný škleb. Jireš se nemýlil ani v případě obsazení hlavních postav zralými, typově přesnými herci – vedle Jany Dítětové a Luďka Munzara to platí především o Josefu Somrovi, jehož pomstou vedený (anti)hrdina je svrchovaně tragikomický part, outsider závislý na ženách a sexu, v podstatě nešťastník, který promarnil i svou poslední příležitost zúčtovat s nedobrovolným torzem svého života. Při žertování nikoho neurážejme (Cicero). ()
Dobré je, dobré je, že už není pána... Před pár lety jsem tenhle film míval hodně rád, byl mi blízký prostředím filozofické fakulty, okouzlil mě působivým spojením smutného příběhu s kontrastně veselou folklórní hudbou a hodně zaujal i exkursem do zcela odlišné doby s drsně radikální ideologií, během níž (nejen) věkově stejní lidé prožívali trpké situace (často s absurdně hořkou příchutí), jaké si většina naší, dnešní generace většinou neumí představit. Četl jsem mezi tím i rovněž skvělou Kunderovu předlohu, ale vzhledem k podobně mnohavrstvému a umělecky osobitému výsledku v případě filmu nemám s touto adaptací žádný problém. Včera jsem se konečně podíval na Jirešův debut Křik a záhy se po něm přidal i reprízu Žertu – působí na mě pořád stejně silně. V obou těchto filmech obdivuji umění pana režiséra, který do filmu trvajícího kolem necelých 80ti minut dokáže vtěsnat tolik zajímavých myšlenek, podnětů, témat, propojit je a hutně na malém prostoru rozehrát. Nechal jsem se pohltit pestrou mozaiku volně navazujících příhod a okamžiků, které se hlavnímu hrdinovi při návštěvě rodního města vybavují nebo je zrovna prožívá. Každá scéna ukrývá v sobě jistou výpověď, třeba i to zdánlivě obyčejné folklórní vystoupení před osudovou bitvou, přerušené moderní hudbou z tranzistoráků, nebo předchozí setkání s Ludvíkovou novou milenkou... obojí v kontrastu s potížemi 50. let ve škole či na vojenské službě ukazuje tu nastupující, pochopitelně zcela jinou mladou generaci, která si prošla jiným, mnohem pohodlnějším životem a tudíž vyznává jiné hodnoty a postoje. Osobitý zážitek podtrhly opět skvělé herecké výkony, nápaditá černobílá kamera či prolínání emocionálně kontrastních scén. Asi nejradši mám tu s nostalgickým folklórním dýchánkem ve sklípku a pak představování malby jednoho z vojáků s choulostivě vyobrazenou marxistickou teorií. :o) [95%] ()
Kdyby neexistovala knížka, hodnotím líp. Takhle ale musím "jen" čtyři, i když si upřímně neumím představit, jak knižní předlohu líp dostat do 80 minut filmu. Jireš odvedl moc dobrou práci a není jeho chybou, že Kundera to napsal tak výtečně. EDIT LFŠ 2018: celý letošní festival /tj. 25 hodin/ jsem de facto absolvoval kvůli jedinému lákadlu - setkání s Josefem Somrem. Očekával jsem vetchého senilního starce a bál jsem se, že ho na pódium Slováckého divadla dovezou (člověk nesmí věřit Kleinovi a jeho Básníkům). Josef Somr je stále vtipný, hloubavý a upřímný muž a já si přeju, abychom se za těch dvacet let v Uherském Hradišti oba znovu potkali. Filmu budeme říkat stále Žert, a ano, má své pevné místo v tom nejlepším šuplíku čs kinematografie. Z odstupem dalších deseti let od prvního zhlédnutí a kdoví kolik od četby románu, Jireš natočil geniální věc. To prolínání časů, Ludvíkova absence v obrazech z úplné minulosti a postupné četnější oběvování v novějších etapách života, je mistrně sestříhané a kdyby tehdy Žert mohl soutěžit o nějaké dnešní ceny, získal by absolutorium za střih zvuku i kamery, dialogy a scénář. Škoda, že filmový technik z radia už není mezi námi. A taky Evald Schorm, skvěle zahraná civilní postava. ()
Typická "trezorová" záležitost ukazující nesmyslnou dobu a ještě více nesmyslné jednání lidí té doby. Výborný Josef Somr. ()
47th KVIFF 2012 - TRIBUTE TO JOSEF SOMR - Pocta Josefu Somrovi (Žert / THE JOKE / Žert) ()
Žert je rázným výpadem proti komukoliv, kdo by rád tvrdit, že na světě existuje něco jako spravedlnost. Není to jen román/film, který ukazuje, že pomsta je nesmyslná. Kundera chce spíš říct, že sám svět nedává ve své podstatě smysl. Je to jen změť hořko-sladkých, mnohdy bolestně-směšných momentů, jdoucích vždy nepředvídaným (a často tím nejhorším možným) směrem, proti našim pohnutkám či nejlepším předsevzetím. Jakoby osud, pokud vůbec existuje, byl jenom jakýmsi dětinským a zároveň sadistickým vtipálkem, ničím víc. Přiznám se, že podobně jako u většiny Kunderových děl jsem na jednu stranu Žertem fascinován, pro jeho rafinovanost, chytrost i postavy a zároveň zděšen jeho nekonečným cynismem a nevírou v jakýkoliv vyšší smysl našeho ubohého lidského pachtění. „...vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno...“ ()
"Ideme len dopredu a nikdy späť." Čo mi to len pripomína, kto to dnes stále hovorí len o pokroku s klapkami na očiach? Aha, novodobí boľševici progresívneho razenia, ktoré sa prejavuje nerozohnaním pohlavia v rozkroku. Opäť ukážka toho, že heslá v podstate ostávajú, mení sa len vlajka, orientácia - na krajiny i sexuálna - nejaké slogany sa ešte upravia a zase ideme len kupředu levá! Kundera to napísal výborne, krásne sa vysmial, ale okrem pár frkov sám film neponúka až toľko vtipnosti. ()
Skvěle natočený film, jemuž nelze vytknout téměř nic. Daleko lepší než všechny filmové pokusy na obdobná témata, natočené po roce 1989... 90% ()
Srdcovka. Nejen kvůli prostředí mého milovaného Hradiště, nejen díky folklóru, nejen díky tomu, že Žert je má oblíbená Kunderova kniha (i když tady samozřejmě vypreparovaná). Film má totiž atmosféru. Taky myšlenky, které zde nevyznívají do prázdna. A hlavně scény, kdy vzpomínající Ludvík je sice uvězněn v přítomnosti, ale vzpomínky a osoby na něj reagují z minulosti. ()
“To nebyla láska, to byla neláska.“ Příběh o nesnesitelné krutosti bytí. Příběh o tom, jak jeden malý, nevinný žert dokáže krutě poznamenat celý život lidské bytosti. Má však člověk právo se mstít? Nota bene, na nevinných? Není krutější pomsty, než si krutě zahrávat s city jiné osoby. Celý příběh je o to bolavější a krutě nesnesitelnější, že jde o pomstu zbytečnou. Viník zůstal nezasažen, mstitel neuspokojen a jen za sebou zanechal spoušť dalších krutě poznamených lidí, kteří se pak dál budou mstít dalším nevinným. Ze všech bytostí všehomíra, člověk je bytostí nejkrutější. ()
Je to jak víno - dobře uleželé, ale poněkud suché a po pár skleničkách se dostanete do flegmatické letargie. Rozhodně horší než kniha. ()
Smutná komédia o pomste, ktorá nebola sladká... Na prvý pohľad to vyzerá na rozmarnú komédiu, keby nešlo vážne veci. ()
Zlaté a uvoľnené 60. roky. Kým prišli ruskí okupanti, ktorí sa aj teraz serú, kam nemajú, podarilo sa natočiť film, kde muž pri sexe facká ženu, ktorú zviedol, aby sa pomstil jej manželovi zodpovednému za jeho spoločenský prepad z univerzity až po nútené práce. Josef Somr nech odpočíva v pokoji. Stojí za to ho vidieť v nezvyčajnej úlohe cynika a záletníka. ()
Související novinky
Zemřel herec Josef Somr
Česká kinematografie v neděli přišla o jedno z velkých hereckých jmen, ve věku osmaosmdesáti let totiž odešel známý český filmový a divadelní herec Josef Somr. Mnozí diváci si na něj vzpomenou jako… (více)
Karlovarský festival ocení Bolka Polívku
Dnes dopoledne proběhla tisková konference k 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V pražském hotelu Four Seasons se sešli prezident festivalu Jiří Bartoška, umělecký ředitel… (více)
Magických 8: zatracované i opěvované filmy naší minulosti
Přípravy komorního filmového festivalu Magických osm, který ve spolupráci s Městskou částí Praha 6 připravilo kino Ořechovka, vrcholí. Kromě ojedinělé příležitosti shlédnout filmové lahůdky, které… (více)
Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné Kunderovy knihy, kterou osobně řadím k nejlepším románům 20. století. Žert je film, o kterém Jan Žalman ve své knize "Umlčený film" píše: "... Už scénář, na němž s Jirešem spolupracoval Milan Kundera, překvapil jistotou, s jakou jeho autoři svedli prózu do filmového řečiště. Hovořit v podobném případě o "adaptaci" je sice běžné, ale právě jen běžné. Nepostačí to tam, kde - jak se to stalo zde - byla z jedné hermeticky uzavřené struktury vydobyta jiná, stejně uzavřená, ale především osobitá a v této osobitosti kongeniální románové verzi". S tímto názorem se zcela shoduji, a Žert tak pro mě představuje hned několik prvenství: určitě nejlepší film Jaromila Jireše, jeden z nejlepších hereckých výkonů mého milovaného Josefa Somra, a jeden z nejlepších filmů československé nové vlny. Žert mě ohromuje svojí kolážovou strukturou - na prostoru pouhých 77 minut staví mistrně sestříhaný příběh o jednom nezdařeném studentském žertu a pozdější morální kocovině téhož hlavního hrdiny. Psychologicky zdařilé vykreslení jednotlivých charakterů a promyšlené využití retrospektivního přístupu zde vytváří jedinečnou narativní kompozici, která dovedně pracuje s diegetickým zvukem a propracovaným prostříhám jednotlivých záběrů, které i v rámci jedné scény budují nedělitelný most mezi minulostí a přítomností. Zamrzely mě jen dvě věci: vypuštění postavy Lucie, jejíž vztah s Ludvíkem považuji za nejvíce jímavou pasáž Kunderova textu, a pak to, že Somr neměl v sekvenci pobytu u pétépáků dohola ostříhanou hlavu jako v románu a ostatně jako i ostatní herci v tomto filmu. Jeho obsazení do role Ludvíka je ale jinak jednou z největších předností tohoto filmu - postavu cynického intelektuála s tragickou minulostí zahrál výtečně, a dokonce se i věkově blížil Ludvíkovi literárnímu (Somrovi bylo v době natáčení 34 let a Ludvíkovi "přítomnému" 37 let). Výborný je i výkon Jany Dítětové, která dokonale odpovídá postavě Heleny, jak jsem si ji vytvořil z četby. Rovněž potěšilo obsazení Evalda Schorma, který zde tak trochu hrál sám sebe, zdá se mi. Naopak mi byla protivná Věra Křesadlová, kterou nemám rád a která se pro svou roli, soudím, nehodila. Skvělý film, který nezestárnul a představuje mimořádnou podívanou i pro diváky neseznámené s Kunderovým textem. Jehož, zcela ohromen jeho působivostí, si přece jenom cením výš než filmu, protože je to mimořádně napsaný román, jehož meditativní a úvahové pasáže řadím k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl. Namátkou z knihy ocituji závěrem jeden odstaveček, který dle mě nejen věrně vystihuje celý román i jeho filmovou adaptaci, ale i jednu z pravd o našem světě: "Většina lidí se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů, křivd). Obě jsou to falešné víry. Ve skutečnosti je to právě naopak: vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno. Úlohu odčinění (pomstění i odpuštění) zastoupí zapomenutí. Nikdo neodčiní křivdy, jež se staly, ale všechny křivdy budou zapomenuty". () (méně) (více)