Tenkrát v Hollywoodu

Lineární Tarantino v poctě jedné éře, která většině Čechů nic neříká. To ovšem neznamená, že to není zabava. Duo Dalton Booth, i když spolu Pitt a DiCaprio na plátně nestráví moc času, neskutečně válí. Veskrze jde o Hollywoodskou pohádku, ve které Tarantino skrze násilí tvoří lepší svět. Dvouhodinová expozice je možná hodně, ale režisér na diváka sype zábavné scénky a prokládá je stylovou, atmosféru dokreslující, hudbou. Film pro pohodovou náladu s fantastickým finále... Na podruhé jsem si to užil mnohem víc. Zvedám. Zasraní hipíci. (15.08.2019)

Nebudem vypisovať siahodlhé analytické komentáre, všetko k tomu ako čítať nového Tarantina viacmenej povedal Matty. Takže len pár poznámok. V zásade pre zážitok z tohoto filmu potrebujete len vedieť, čo spravila Mansonovie família 9.augusta 1969 vtedajšej manželke Romana Polanského Sharon Tate a jej priateľom. Ak sú vaše znalosti filmu na vyššej úrovni, QT vám pripravil retro prechádzku Hollywoodom a televíziou 60. rokov, ktorú si užijete o to viac, o čo viac máte znalosti o filme tohto obdobia. Herecky to tu u mňa s prehľadom berie Brad Pitt, ten si to na plátne doslova užíva. Margaret Qualley chcem vidiet v ďalších filmoch. Ale hlavne, tento film sa podľa mňa stane najobľúbenejším filmom Erica Cartmana. 10/10 (19.08.2019)

Postupná zahleděnost do sebe sama se mi zdála nasměřovaná ke katastrofě. Po mnou obdivovaných a perfektně vyvážených Panchartech začal Tarantino opatrně zdržovat už v Djangovi, aby v Osmi hrozných zasekl lehce přes míru a zachraňovali ho hlavně herci a slušná míra napětí. Vidina dalšího filmu olizujícího délkou třetí hodinu, tentokrát navíc v poctě zlatým časům a dobrovolně se předem omlouvající za nediváckost, mě proto lákala jen velmi opatrně. Právě v tom, jak moc jsem se pletl, se ale nakonec skrývá největší překvapení. Než by se klasicky zaobíral nekonečnými konverzačkami se autor raději křehce vyznává z lásky na sto a jeden způsob. Na rozdíl od leckterých svých starších počinů se nechvástá vlastním umem, on opravdu jen a pouze vzdává z plných plic poctu umu jiných a nechce nic víc, než se do šedesátek vrátit, rochnit se v nich a zkrátka pocítit zase ono bezbřehé okouzlení filmem a televizí, které přináší jen nejranější mládí. Takže i když mi přestřelená délka přijde jako frajeřina z principu, už protože se žánrově rozkračuje jen trochu narychlo a naoko (stačí si zkusit sám pro sebe převyprávět linku Sharon Tate), úsměv se mi dral na rty neuvěřitelně často. Téměř herní koncept zatnutí drápů do milovaného světa či období, kde si odvyprávím "to svoje", by se mohl teoreticky stát cílem pro nespočet dalších režisérů, ale něco mi říká, že by si na něm spousta z nich poslepu vylámala zuby. (22.08.2019)

Ať nad tím filmem přemýšlím jakkoli, paradoxně jsem se nejvíc bavil tím, jak mě snímek nijak zvlášť nebavil. :o) Spousta ztracených existenci ve Cesmínovém lese, mnoho filmových narážek, z nichž 90% jsem učro nepochopil, ale ty, co jo, mě bavily (Corbucci, sranda á la Bud Spencer z Bruce Leeho, Reinlova západoněmecká verze Jamese Bonda). I přes častou nudu film plynul, občas tu víc, tu méně zaujal a mířil k vynikajícímu finále, který jsem si, jako člověk obeznámený se společenskými souvislostmi, užil. Docela to šlo. A to mi v současné době, kdy Tarantinovi filmy mají sestupnou tendenci, přijde jako solidní hodnocení mého víceméně spokojeného zážitku. 70%. (19.08.2019)

Důmyslná hra s diváckým očekáváním, která bohužel není zábavná po celou dobu. DiCaprio a Pitt jsou perfektní. Měl jsem tam oba fakt rád. Jenže na to koukáte a stále čekáte až se něco stane. A ono se nic neděje a pak čekáte, že támhle bude mrtvola a není, a pak čekáte, že bude bitka a není. A pak čekáte že bude....a není. Po skončení to dává smysl a řeknete si, že to vlastně bylo fajn. Bohužel scény, kdy DiCaprio točí kovbojskej film jsou prostě neúměrně dlouhý a nudný, to ať se na mě nikdo nezlobí. Takže jo, palec nahoru, ale znova už bych si to nepustil. (18.08.2019)