poster

Vražda v Orient expresu

  • USA

    Murder on the Orient Express

  • Slovensko

    Vražda v Orient exprese

  • Nový Zéland

    Murder on the Orient Express

  • Velká Británie

    Murder on the Orient Express

  • Austrálie

    Murder on the Orient Express

  • Kanada

    Murder on the Orient Express

Mysteriózní / Krimi / Drama

USA / Malta, 2017, 114 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • JitkaCardova
    *****

    Velkorysá oslava zálibnosti, soukromého požitku z prožívání porozumění kráse plynoucího života, nekonečně laskavého, trpělivě budovaného nekonečně jemného porozumění, jež postupně celý život zrálo a tříbilo se v hlubokém duševním osamění, nedobrovolném, leč vynuceném tím, že člověku tak velké mysli a ducha a schopnosti tak dokonalého ponoru a vhledu není příliš často dopřáno sdílení oněch soustředěných, vzrušujících a výlučných prožitků porozumivého dialogu s komplexní realitou s druhými, jimž vhled překrývají nejrůznější kognitivní limity, emoční bloky či egoistické cíle a často všechno z toho zároveň. *** A chvála efemérnosti a subtility signálů, v nichž se odehrává jak samo vyjevování skutečnosti jakožto velmi cudné a stydlivě i důvtipně v pestrých šátcích zahalené milenky, tak zároveň i její souhlasné přitakávání a milostné zpovolnění, když jí člověk dokáže se stejným dovtipováním se rozumět a jedná s ní, jako by uctivě tančil, aby neporušil řád jejího utváření, ale setrval na každém kroku ve svrchovaném souladu s její vnitřní krásou a mystériem vyšší rovnováhy a spravedlnosti. A mohl si ji právě díky tomu zároveň naplno s rozkoší vychutnat. *** Tento film je tak především nevšedním milostným příběhem. Odkrývá Hercule Poirota v jeho nedobrovolném vnitřním exilu jako stále ostýchavého, milenčinou proměnlivou, plynoucí krásou ustavičně pohotově dojímaného, překvapovaného i těšeného milence, navýsost zamilovaného do objevování pravdivosti bytí. Jako člověka, jenž si s pomocí svého velkého ducha, mysli a nelehkých okolností na rozdíl od mnohých jiných, kteří dali přednost moci, vypěstoval i velké srdce, takže jeho pověst slovutného detektiva je pro něj jen vedlejším produktem oné pravdivosti, a byť je celou společností veřejně oslavovaný jako nedostižný detektiv právě za to, jak svou genialitou po celý život pokorně slouží pravdě, ve svém posledním případě zůstává poslušen hlubšímu řádu věcí a rozhoduje s láskou ve prospěch nikoli společenského nazírání spravedlnosti a pravdy, ale ve prospěch krásy, úměry a vyšší pravdivosti životní. A jelikož se v tomto případě jedná o vzájemně neslučitelná rozhodnutí, proviňuje se tím na formální spravedlnosti společenské a je mu zřejmé, že tím přestoupením hranice bude muset ukončit svou kariéru. Právě proto je to jeho poslední případ, neboť v něm vykoná formální soud nad postavou detektiva, jehož přestal pravdivě ztělesňovat, jehož vnitřním nazíráním přerostl. A to přestože je - jako ostatně celý život - jediným, kdo ví, k čemu doopravdy došlo, a kdo zná skutečnou hloubku, ušlechtilý smysl i praktický dopad a význam svého konání. I to je však řádu věcí, teskné, smutné i hluboce uspokojivé a těšící. *** Tenhle komentář jsem dlouho dlužila, protože i po dvou letech ve mně vzpomínka na tento film rozněcuje ostýchavost, rozechvělost, dojetí, pokoru, úctu a probouzí jakousi zároveň posmutnělou i radostnou intimní sounáležitost s tím člověkem, který není v očích druhých z praktického života vyčleněným pozorovatelem a soudcem ani tak z vlastní vůle, jako z neúprosné banální statistiky výskytu důvtipu a ryzosti pohromadě v jednom těle, byť právě on v sobě má dost odvahy, síly, vitality a nezištné laskavosti k pravému a plnému prožívání a život po jeho boku by mohl být jedním velkým plynulým dobrodružstvím plným odhalovaných vnitřních krás a společným dotahováním gest tam, kde okolní realita přechází ve vlastní bytí člověka a vydává se mu v jeho dosahu do rukou, aby ji se vší svou morální silou a integritou a vším svým důvtipem a pohotovostí harmonicky dotvářel - a pokud možno nic nezkazil. A Hercule Poirot jako jeden ze vzácného mála lidí doopravdy nic nezkazí. Jeho bych věru mohla milovat jako nejlepšího přítele vlastní duše. A hádám, že pro tu zamilovanost, která mě okamžitě zaplaví, když si tenhle jemný filmový skvost v jeho labužnicky pomalém plynutí a zároveň neuvěřitelné náročnosti na rychlost zpracovávání všech umně servírovaných podnětů, má-li si je divák vychutnat, jak náleží, a držet krok, tančit s filmem, jsem i po těch dvou letech s to napsat jen tenhle prachšpatný, nepostačivý komentář. Snad ještě časem dorostu a dozraji, abych ho tu jednou změnila v mnohem výstižnější a klidnější poctu. *~(28.1.2020)

  • Douglas
    ****

    Je rozhodně dobře, že se VRAŽDA V ORIENT EXPRESU dočkala další interpretace. ___ Zaprvé z filmařských důvodů, protože podobně jako v poirotovských filmech sedmdesátých a osmdesátých let Branagh úspěšně vytěžuje potenciál napětí plynoucí ze střetu makroperspektivy a mikroperspektivy. Makroperspektivou myslím vizuálně atraktivní lokality, velkolepé stranové i hloubkové kompozice plynoucí i ze zvoleného 70mm filmového materiálu a především luxusu v kontrastu s divokými kraji, jimiž vlak projíždí (obdivuhodná je i práce s proměňujícími se pohyby kamery, barvami a vztahem mezi rámováním a prostředím). Mikroperspektivou pak míním pro Christie typickou hru s drobnými aspekty fikčního světa v analýze společenských a psychologických vazeb mezi postavami, jež všechny mohou být vinné... i když tady je to obráceně, zdánlivě nikdo neměl důvod vraždit (jestli vznikne i SMRT NA NILU, tam hra s motivy naopak vystupuje do popředí). ___ Zadruhé je ale Branaghův snímek ozvláštňující i jako interpretace předlohy, zejména pak kvůli onomu závěrečnému testu morálního rozhodování, jemuž vystaví Poirot podezřelé - aby našel odpověď na test morálního rozhodování, jemuž je ve svých očích vystaven on sám. ___ Zatřetí shledávám pozoruhodným už samotný fakt, nakolik je Branaghovo pojetí Poirota herecky mnohem komplexnější než u předchozích variant. Svádí pozornost k velkému kníru a "aspergerovským" detailům typu porovnávání vajíček při hledání souměrnosti, ale tyto detaily spíše klamou, protože z hlediska uchopení vnitřní integrity postavy má vlastně jeho pojetí postavy méně karikujících rysů než u předchozích interpretů, jakkoli ona Suchetová uctivá a vlastně laskavá karikatura starosvětských hodnot, jež Hercule Poirot reprezentuje, je samozřejmě mnohem přijatelnější než Branaghův nikoli roztomilý, rtuťovitý nebo od reality lehce odtržený bonviván, nýbrž chladně uvažující, dost odměřený a jako společník ne úplně příjemný profesionál.(29.8.2018)

  • InJo
    ***

    Pokud jste viděli Lumetovu adaptaci ze 70. let a výtečně pojatou verzi se Suchetem, bude vám Branaghův film připadat jen jako moc hezky vypadající zbytečnost - není tu totiž nic výrazně nového, jiného nebo inspirativního (snad kromě Branaghovy stylizace samotného Poirota, ale to mi přijde poněkud málo). Ale dalším poirotovkám v tomto duchu bych se určitě nebránil (tradiční detektivky v posledních letech v kinech zoufale absentují). 60 %(16.11.2017)

  • choze
    ***

    Libovolný díl SHERLOCKA má v sobě několikanásobně víc energie, nápadů, napětí a vtipu než tohle, nemluvě o práci s postavami. Řemeslně zručné (nebo rutinní, vyberte si, co vám zní líp) oprášení detektivní klasiky, které se sice opírá o prověřený příběh, pěkné záběry a silný herecký ansámbl, jenže překvapivé vyústění příběhu dobře známe, pěkné záběry nedodávají patřičnou klaustrofobicko-paranoidní atmosféru a herci jaksi nemají co hrát, protože postav je jako na orloji a místa/hloubky charakteru pro každou málo. Potěšilo mě, že jsem po dlouhé době zase viděl Michelle Pfeiffer, a taky melancholická, morálně diskutabilní pachuť rozuzlení. Ale i tak mi to celé přišlo jen jako sexy nabalzamovaná mrtvola.(11.11.2017)

  • emma53
    ****

    Tak mně Kenneth ukázal jak vypadá solidní průvan a kaskadérský kousek v podobě Poirota, jinak notoricky známého v této roli hlavně Davidem Suchetem. Tak jako u Suchetovského Poirota na mě dýchá velmi intenzivně staroanglické prostředí a atmosféra, tak tady na mě zavanul téměř moderní, novátorský duch a Branagh s normální mluvou, na kterou jsme zvyklí. To beru jako velké plus. Knírek byl úsměvný a celkově tam bylo víc momentů, kdy na mě Poirot komicky juknul. V tomhle případě jsem mile překvapená. Bylo vidět, že si s tím Kenneth vyhrál, co se zpracování a digitálu týká a o hereckém obsazení nemluvě. Docela by mě zajímalo, jak sehnal takové super filmové star třeba jen na pár větiček v celém příběhu. Kenneth to všechno vsadil na jednu kartu a myslím, že se povedlo i když Suchet je už přece jen víc pod kůží a v povědomí diváků. O to víc dávám Kenovi palec nahoru za tu kuráž.(17.2.2018)

  • - V závěru filmu Hercule Poirot (Kenneth Branagh) přichází k podezřelým ke stolu, ti jsou sestaveni podobně jako na fresce „Poslední večeře“ od Leonarda da Vinciho. (necisty)

  • - Postava, již hraje Penélope Cruz, je v předloze Švédka. Její jméno Pilar Estravados si tvůrci vypůjčili z jiného příběhu Agathy Christie „Vánoce Hercula Poirota“. (D.Moore)

  • - Tvůrci si nehlídali řazení vagónů. Chvíli máme zavazadlový vůz vpředu, poté zase vzadu a následně byl hned za lokomotivou. (Stoka)