Režie:
Kenneth BranaghScénář:
Michael GreenKamera:
Haris ZambarloukosHudba:
Patrick DoyleHrají:
Kenneth Branagh, Johnny Depp, Daisy Ridley, Michelle Pfeiffer, Penélope Cruz, Willem Dafoe, Judi Dench, Lucy Boynton, Leslie Odom Jr., Derek Jacobi (více)VOD (4)
Obsahy(2)
To, co začíná jako luxusní jízda vlakem z Istanbulu do Londýna, se rychle promění v jeden z nejnapínavějších a nejzáhadnějších detektivních příběhů, jaký byl kdy vyprávěn. Předloha Agathy Christie popisuje osudy třinácti pasažérů uvízlých v přepychovém vlaku Orient expresu kdesi ve sněhových závějích na Balkáně. V okamžiku, kdy ve vlaku dojde k záhadné vraždě amerického obchodníka, každý z nich se stává podezřelým. Ve vlaku naštěstí nechybí jeden neobyčejný Belgičan s velkým knírem a dokonale pracujícími šedými mozkovými buňkami. A právě tento nejslavnější detektiv na světě, Hercule Poirot, musí závodit s časem, aby vyřešil smrtící hádanku dříve, než neznámý vrah znovu udeří. (CinemArt)
(více)Videa (19)
Recenze (866)
Hercule Poirot je legenda, jejíž tváří zůstane už navždy David Suchet, o tom žádná, ALE... Kenneth Branagh postavu uchopil lehce po svém, nicméně stále velmi věrně, až mi na tváři vykouzlil spokojený a nostalgický úsměv, a ve své roli exceluje. Vlastně exceluje hned dvakrát, a to ještě režií, která nemá chybu. Film je v podstatě one man show (jako by snad Poirot někdy nebyl - a to je správně), ovšem i zbytek nabušeného obsazení dostává dostatek prostoru - ale i tak pouze tolik, kolik si jejich postavy zaslouží. Nový Poirot je stále elegantní, puntičkářský, vytříbeně zábavný a "belgický". Celý film má úžasné kouzlo a konec je brilantní, takže jsem vážně rád, že už jsem si nepamatoval, kdo je vlastně vrah, protože nevědomost zde přidává 100 % zážitku. ()
║Rozpočet $55miliónov║Tržby USA $102,726,660║Tržby Celosvetovo $349,669,544▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Videl som aj starú verziu z roku 1974, ktorá ma o niečo viac bavila ale nepomôžem si, tento detektívny dej ma proste neberie. /50%/ ()
O moc lépe to natočit nešlo, ovšem já a Agatha Christie se asi jen tak kamarádit nebudeme. Samozřejmě jsem měl dávno vidět původní slavný film a příběh by mě ničím nepřekvapil, ale já si nemůžu pomoct, to rozuzlení mi přišlo strašně hloupé a nevěřil jsem svým očím, že tohle někdo myslí vážně. Kenneth Branagh si i se svým příšerným knírem šel hrdě za svým, přilákal k filmu tolik známých herců, až se tomu u prvního traileru nechtělo věřit a precizně zrežíroval klasický příběh pro novou generaci, tedy i pro mne. U Nilu budu taktéž, a vím, že je to velmi naivní tužba, ale opravdu by to příště nešlo bez toho kartáče pod nosem? 😁 ()
Musim rict, ze me to prijemne prekvapilo. Branagh, jakozto clovek, kterej se chce drzet predlohy, byl samozrejme predlohou zaroven svazanej, ale dela vse pro to, aby v ramci moznosti udelal z filmu moderni detektivku, ktera nebude jen unyla konverzacka, ale dojde i na nejakou tu akci a divak se bude bavit. A dari se mu to, vizualne to vypada moc pekne, i pres to, ze triky jsou trochu slabsi, dari se budovat hodne napinavou atmosferu a navic tu je naprosto spickova sestava hercu. Konec je sice lehce uspechanej v porovnani s rozvleklejsi prvni polovinou, ale film proste bavi od zacatku do konce. Jediny, pres co jsem se neprenes, je Branaghovo Poirot, proste mam zafixovanyho Sucheta. Ale i tak solidni 4*. ()
Velkorysá oslava zálibnosti, soukromého požitku z prožívání porozumění kráse plynoucího života, nekonečně laskavého, trpělivě budovaného nekonečně jemného porozumění, jež postupně celý život zrálo a tříbilo se v hlubokém duševním osamění, nedobrovolném, leč vynuceném tím, že člověku tak velké mysli a ducha a schopnosti tak dokonalého ponoru a vhledu není příliš často dopřáno sdílení oněch soustředěných, vzrušujících a výlučných prožitků porozumivého dialogu s komplexní realitou s druhými, jimž vhled překrývají nejrůznější kognitivní limity, emoční bloky či egoistické cíle a často všechno z toho zároveň. *** A chvála efemérnosti a subtility signálů, v nichž se odehrává jak samo vyjevování skutečnosti jakožto velmi cudné a stydlivě i důvtipně v pestrých šátcích zahalené milenky, tak zároveň i její souhlasné přitakávání a milostné zpovolnění, když jí člověk dokáže se stejným dovtipováním se rozumět a jedná s ní, jako by uctivě tančil, aby neporušil řád jejího utváření, ale setrval na každém kroku ve svrchovaném souladu s její vnitřní krásou a mystériem vyšší rovnováhy a spravedlnosti. A mohl si ji právě díky tomu zároveň naplno s rozkoší vychutnat. *** Tento film je tak především nevšedním milostným příběhem. Odkrývá Hercule Poirota v jeho nedobrovolném vnitřním exilu jako stále ostýchavého, milenčinou proměnlivou, plynoucí krásou ustavičně pohotově dojímaného, překvapovaného i těšeného milence, navýsost zamilovaného do objevování pravdivosti bytí. Jako člověka, jenž si s pomocí svého velkého ducha, mysli a nelehkých okolností na rozdíl od mnohých jiných, kteří dali přednost moci, vypěstoval i velké srdce, takže jeho pověst slovutného detektiva je pro něj jen vedlejším produktem oné pravdivosti, a byť je celou společností veřejně oslavovaný jako nedostižný detektiv právě za to, jak svou genialitou po celý život pokorně slouží pravdě, ve svém posledním případě zůstává poslušen hlubšímu řádu věcí a rozhoduje s láskou ve prospěch nikoli společenského nazírání spravedlnosti a pravdy, ale ve prospěch krásy, úměry a vyšší pravdivosti životní. A jelikož se v tomto případě jedná o vzájemně neslučitelná rozhodnutí, proviňuje se tím na formální spravedlnosti společenské a je mu zřejmé, že tím přestoupením hranice bude muset ukončit svou kariéru. Právě proto je to jeho poslední případ, neboť v něm vykoná formální soud nad postavou detektiva, jehož přestal pravdivě ztělesňovat, jehož vnitřním nazíráním přerostl. A to přestože je - jako ostatně celý život - jediným, kdo ví, k čemu doopravdy došlo, a kdo zná skutečnou hloubku, ušlechtilý smysl i praktický dopad a význam svého konání. I to je však řádu věcí, teskné, smutné i hluboce uspokojivé a těšící. *** Tenhle komentář jsem dlouho dlužila, protože i po dvou letech ve mně vzpomínka na tento film rozněcuje ostýchavost, rozechvělost, dojetí, pokoru, úctu a probouzí jakousi zároveň posmutnělou i radostnou intimní sounáležitost s tím člověkem, který není v očích druhých z praktického života vyčleněným pozorovatelem a soudcem ani tak z vlastní vůle, jako z neúprosné banální statistiky výskytu důvtipu a ryzosti pohromadě v jednom těle, byť právě on v sobě má dost odvahy, síly, vitality a nezištné laskavosti k pravému a plnému prožívání a život po jeho boku by mohl být jedním velkým plynulým dobrodružstvím plným odhalovaných vnitřních krás a společným dotahováním gest tam, kde okolní realita přechází ve vlastní bytí člověka a vydává se mu v jeho dosahu do rukou, aby ji se vší svou morální silou a integritou a vším svým důvtipem a pohotovostí harmonicky dotvářel - a pokud možno nic nezkazil. A Hercule Poirot jako jeden ze vzácného mála lidí doopravdy nic nezkazí. Jeho bych věru mohla milovat jako nejlepšího přítele vlastní duše. A hádám, že pro tu zamilovanost, která mě okamžitě zaplaví, když si tenhle jemný filmový skvost v jeho labužnicky pomalém plynutí a zároveň neuvěřitelné náročnosti na rychlost zpracovávání všech umně servírovaných podnětů, má-li si je divák vychutnat, jak náleží, a držet krok, tančit s filmem, jsem i po těch dvou letech s to napsat jen tenhle prachšpatný, nepostačivý komentář. Snad ještě časem dorostu a dozraji, abych ho tu jednou změnila v mnohem výstižnější a klidnější poctu. *~ () (méně) (více)
Galerie (92)
Zajímavosti (27)
- Natáčení začalo 22. listopadu 2016, natáčelo se ve státech Anglie, Francie, Turecko, Švýcarsko, Itálie, Malta a Nový Zéland. (Varan)
- V závěru filmu Hercule Poirot (Kenneth Branagh) přichází k podezřelým, kteří jsou za stolem rozestaveni podobně jako postavy na fresce Leonarda da Vinciho "Poslední večeře". (necisty)
- Do role paní Hubbardové (Michelle Pfeiffer) byly zvažovány Angelina Jolie a Charlize Theron. (mrborn2lose)
Reklama