Terapie

Mám k seriálu ambivalentní postoj a první řadu jsem ani neodkoukal. Na třetí jsem se začal dívat jen kvůli postavě Vojty Dyka. A seriál se mi líbil, přišlo mi, že dobře zobrazuje charakter terapie… Ale ten dojem se víc a víc vytrácel. K terapeutovi Markovi bych potřetí nešel. Že jemu samotnému není divné, že kvůli té jeho neustálé konfrontaci a postoji, že on ví všechno lépe mu na konzultacích běžně „pacienti/ky“ říkají, že se tam necítí dobře, že příště nechtějí přijít a dané setkání sami ukončují, nebo se alespoň ptají, zda už není konec. To je tragikomické. A to „rogeriánské“ terapie to má hodně daleko. Nicméně vedle ne zrovna vřelé a empatické terapie jsou tak vyložené lapsusy a obávám se, že to pak obraz profesionální terapie dost narušuje. Pro mě jako terapeuta je nemyslitelné, když mám klienta, abych za jeho zády konzultoval s jeho manželkou a s ní, ne s mým klientem, se také domluvil na společném setkání. Vyhnu se tak tomu, co dělá terapeut Marek v seriálu – že klientovi lže. Terapie přitom má být o vzájemné důvěře. Chce, aby k němu klienti/ky byli upřímní, ale sám lže. Manželka ale nepřijde, zdrží se, terapeut klientovi nabídne, že začnou bez ní. A zároveň mu říká, o čem nemůže mluvit, protože přijde manželka. To vše jen proto, aby mu na posledních pár minutách sezení řekla, že ho opouští, načeš v nejvypjatějším momentu terapeut z místnost stejně odejde. A to vše slyší z kuchyně, která je s terapeutickou místností propojena, terapeutova partnerka, protože se soukromím si terapeut starosti nedělá. Jindy syn jeho přítelkyně vidí skrz skleněné dveře. (14.02.2019)

Kdybyste někdy měli pocit, že jen vy vedete divnej život... pusťte si Terapii. Jestliže máte dojem, že se nám snad v té naší vlasti nedostává dobrých herců... pusťte si Terapii. A máte-li místo a čas na trochu nové závislosti, opět jděte do Terapie. Herecké výkony (zvlášť u některých postav a v konkrétních epizodách) vyráží dech. Musely to být štosy a štosy scénáře, protože v tomto projektu se v jednom kuse mluví a všechno je hlavně o dialozích. Dám krk na to, že v některých postavách, situacích či momentech se určitě poznáte. Určité postavy budete milovat a jiné vám způsobí kopřivku a budete se modlit, ať už na další sezení nechodí. A sám terapeut? Inu i ten má svoje problémy, velké a co si budeme povídat, sám tu terapii potřebuje jako koza drbání :-) Po první sérii musím dát klobouk dolů před tím, co v ní Klára Melíšková, Lukáš Hejlík, Martin Hofmann a především Karel Roden ukázali. Civilni, autentické, přesvědčivé, ... lidské. No jo. (31.01.2019)

Spoilery. V rámci zatuchlé české seriálové žumpy se samozřejmě jedná o naprostou bombu, ale v globálním měřítku to zbytečně často vyřazuje rychlost, i když je cíl ještě daleko, viz. parádně rozjetý předposlední díl, kde naprosto nepochopitelně přijde místo závěrečné gradace čecháčkovské stažení ocasu. Každopádně Roden to táhne neskutečně, jeho mrtvolný pohled se pro roli terapeuta v těžké krizi středního věku, který ve své profesi dokonale selhává, skvěle hodí. První týden je očistec, ale pak se to slušně rozjede. Marek Pošta je skutečně velké dřevo, takže pokud někoho šokuje potrat přímo u něho na gauči, tak asi těžko rozdýchá velice zdařilých 14 dní, kdy se mu jedna pacientka pokusí spáchat sebevraždu přímo u něho doma, u druhé má problém, aby po ní nevyjel, dalšímu natáhne a manželský pár se mu podaří dohnat k rozvodu. Během toho se mu navíc dokonale zesere i manželství, když se jeho žena začne kurvit s nějakým stavařem a povedené děti tomu také nepřidají (Berenika jako hippie telátko hrozná a Cina jako hetero syn stejně pořád homo). Ano, terapie je přepálená jako svině, ale emoce skoro nevydoluje, takže někde je chyba. Chytřejší dialogy jsem skoro neexistují. Ohánění se pár psychologickými termíny pořád dokola působí spíše pozérsky než odborně. Nejlepší díly jsou s Michalem a Janou. Většinu času jsou slušně vyhrocené a hlavně ukazují iracionálnost a možnou zákeřnost vztahů moderního střihu. S1: 70% S2: 65% S3: 60% (18.01.2019)

Objektivne tak na 3*, ale hodnoceno optikou ceske serialove produkce pod 4* jit nelze, specielne kvuli Rodenovi. Hlavnim problemem serialu je bohuzel tezke prizdisracstvi scenaristy, ktery proste nema koule na to dotahnout zadnou z hlavnich myslenek do konce a naservirovat divakovi neco opravdu zajimaveho a divacky non-komformniho. [--] "Kdybych delal KBT, tak vas poslu do telocvicny, napisu posudek, a tim je to skonceny". Karel Roden v roli rozervaneho 'involved' psychoterapeuta, coz rekneme si to narovinu, je nakonec jediny alespon trochu funkcni pristup k terapii jako takove. Potiz s timhle serialem je, ze v realu by terapeut mel byt 'involved' jeste o kus vic, nez jak to delal Carl Rogers (podobnost se jmenem Karel Roden jiste neni nahodna) - pak uz to ovsem prestava byt terapeut a tahle serie by se nemohla jmenovat Terapie, protoze postava Marka by zkratka nemela licenci a i na HBO produkci uz by to bylo trochu moc hardcore. Tudiz cely serial balancuje tak akorat na hrane toho 'divacky a spolecensky prijatelneho' a ukazuje vicemene maximum toho co si lze dovolit pustit do televize - to jest ukazuje, ze i psycholog je jen clovek a je v prdeli uplne stejne jako jeho pacienti . Lze sam sobe, neni schopny si priznat svoje problemy, nezvlada vztahy kolem sebe a nezvlada komplexnost sveta. Nicmene na rozdil od vetsiny ostatnich terapeutu neni takovy ignorant, snazi se mit lidi skutecne a uprimne rad a nehraje si na to, ze lze provozovat funkcni terapii bez navazani oboustranne (!) (emocionalne) "intimniho" vztahu. (04.11.2020)

Tento formát o terapeutovi a jeho pacientech se osvědčil i jinde ve světě například v USA a Izraeli. Tvůrci seriál trochu počeštili. Například jednou týdně vyhledá terapii i sám rogeriánský terapeut Marek. Rode umí krásně naslouchat. Jako v každém seriálu je nám vše servírováno přes obyčejné lidské vztahy. Struktura vyprávění je propracovaná a osoby se vzájemně ovlivňují, takže se nevyplatí vynechávat některé díly. (20.12.2018)