Sklenená izba
The Glass Room
The Affair
Režie:
Julius ŠevčíkScénář:
Andrew ShawKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Carice van Houten, Hanna Alström, Claes Bang, Karel Roden, Roland Møller, Alexandra Borbély, Karel Dobrý, Martin Hofmann, Vladimír Polívka, Cyril Dobrý (více)Obsahy(1)
Na kopci nad Brnem vyrostl počátkem třicátých let minulého století obdivuhodný dům. Mistrovské dílo modernistické architektury z betonu a oceli je dílem slavného architekta von Abta. Středobodem domu je „Skleněný pokoj“. Von Abt tuto jedinečnou stavbu navrhl pro bohatého podnikatele Viktora Landauera, jeho ženu Liesel a jejich rodinu. Skleněný pokoj se stává nejen architektonickým skvostem, ale i synonymem krásy, modernosti, otevřenosti, stejně jako symbolem nadějí mladého československého národa, symbolem budoucnosti... Rodinný život, jaký si Liesel vysnila, prostoupený světlem a klidem průzračného prostoru, naplněný láskou a umocněný vztahem s nerozlučnou přítelkyní Hanou, však netrvá dlouho. Viktor je Žid, a Evropu čím dál víc zahaluje stín nacismu. Rodina se připravuje na odchod do exilu. Další ranou je pro Liesel bolestné zjištění, že Viktor má poměr s mladou ženou Katou, jíž jako válečné uprchlici poskytli ve svém domě azyl. Liesel se silněji upíná k Haně. Zatímco ona je ve svých citech rezervovaná, Hana je volnomyšlenkářka, která si ráda užívá všeho šťavnatého, co život přináší. A přestože Liesel cítí, že za jejich přátelstvím klíčí něco víc, brání se dát tomu průchod. V panice a zmatku, které provázejí německou invazi, Landauerovi za dramatických okolností prchají z Československa. Vila však zůstává a její příběh pokračuje. Hana a její manžel Oskar, právník Landauerových se rozhodli zůstat v Brně. Díky poměru s německým konstruktérem Stahlem se před Hanou otevře možnost návratu do magického Skleněného pokoje a ona oživuje vzpomínky na Liesel a předválečnou dobu plnou nadějí. Nucené odloučení jakoby posilovalo jejich vzájemné city. Obě ženy si píší bez toho, aby se dočkaly odpovědí a dozvěděly se, jaký je osud té druhé. Po válce je vila zničená, okna rozmetala bomba. Naděje, kterou Skleněný pokoj symbolizuje, však zůstává. (Bioscop)
(více)Recenze (239)
Těžko říct, co je po tolika letech a omílání dokola nácků a komoušků otravnější. Tady se "naštěstí" vyskuje vše, k tomu pár děvek všech vyznání a to vše zamíchaný dohromady s historií jedný barabizny. Drama se nevyskuje, příběh neexistuje a výsledkem je tak jen nudná změť patetickejch výjevů a scének na řemeslný úrovni tý nejdementjší televizní inscenace. ()
Film je natočený podľa rovnomenného románu britského spisovateľa Simona Mawera. Toho inšpirovali k napísaniu románu dramatické udalosti z Protektorátu ale hlavne zrod architektonického skvostu vily Tugendhat. Samotný film je fikciou, osoby aj príbeh sú vymyslené ale na pozadí skutočného domu v Brne Vily Tugendhat. Manželia Tugendhatovci si nechali postaviť nový domov renomovaným rakúskym architektom Ludwigom Miese van der Roheom. Do vily sa nasťahovali v roku 1930, ale silnejúci protižidovský pogrom v Nemecku, ale aj v Československu ich v roku 1938 (obaja manželia mali židovský pôvod) prinútil opustiť svoju vilu, usadili sa vo Švajčiarsku a v roku 1941 vo Venezuelskom Caracasu. Vila bola v roku 1939 skonfiškovaná gestapom, mobiliár rozkradnutý a tu mal kanceláriu Walter Messerschmidt, riaditeľ Klöckner-werke v Brne. V roku 1945 zdevastoval vilu zase oddiel maršala Malinovského, kde si zo spoločenského priestoru vily urobili stajňu pre koňov. Nakoniec vila mala aj významné historické poslanie pre celé Československo, keď bola svedkom rozdelenia Československej republiky. Tu sa stretli 8.7.1992 predseda českej vlády Václav Klaus a predseda slovenskej vlády Vladimír Mečiar a dohodli sa na rozdelení federácie. V písomnej podobe dohodu taktiež v tejto vile podpísali 26.8.1992. Nezlučiteľnosť víťazných politických strán ODS a HZDS a túžba po moci oboch aktérov dopomohli k rozdeleniu republiky bez referenda. No a čo k samotnému filmu, že reklama bola silnejšia než pocit z filmu. ()
Naprosto výborné a troufám si říct, že za mě geniální film. Výborný scénář i režie, inteligentní, na úrovni, pravdivý, autentický, hercům vše věřím, dramatický, věrohodný - krásně vykresluje několik etap naší historie - první republika, 2. světová válka, komunismus až po chvilkové uvolnění v roce 68 a pak opět studená sprcha.... Film určitě potřebuju vidět ještě jednou, velmi profesionální zpracování, ze scény s letadlem mě mrazilo po celém těle. Krásné přirozené intimní scény (např. korále super zachycený detail okamžiku) a oceňuji, že tyto scény nebyly laciné jako je to u většiny dnešních filmů, uvěřitelná lidskost, hloubka. Mrzí mě absolutně neadekvátní a nezasloužené podhodnocení zde a přeji filmu, když není pochopen doma, jak to již občas v zemi české chodívá (ostatně celkem vtipné, že ve filmu je to také ukázáno :), ať má alespoň úspěch v zahraničí! Děkuji za tento jedinečný filmový zážitek a skvost. Film natočený s láskou i vášní a je to na něm vidět. :) ;) (Abych jen nechválila. Chybělo mi tam, že jsme se nedozvěděli, co se stalo s dcerou Liesel. Mluvila tam ke konci jen o manželovi....a dcera se jakoby vytratila bez jediné zmínky. A ještě jedna velká výtka. Po scéně, kdy se Hana ukrývá před vojáky, kteří rozkopnou dveře. Tak v kině bylo na pár vteřin černé plátno. :( Nevím, zda chyba na straně promítače či ostrý střih.... ) Velmi by filmu slušelo nějaké ocenění a ne jedno! Když ne v ČR, tak jistojistě v zahraničí. ()
Zvláštní dům, je v něm něco chladného a odtažitého a zároveň něco fascinujícího a přitažlivého, co se člověku vreje pod kůži a uchvátí ho. Ten dům je tu ale pouze jako kulisa, kterou kráčely dějiny. Ty semlely Liesl a Hanu. Jejich příběh sledujeme. Mě se to líbilo, proto nemám co bych měla vytknout. Ta onyxová stěna mě dostala. Koukala jsem s otevřenou pusou, až mi málem čelist vypadla z pantu. Atmosféra filmu neměla chybu a hudební doprovod ji krásně dotvořil. ()
Musím zdůraznit, že knížka je čtivá, svým způsobem i napínavá a utkvěla mi v paměti, což mi usnadnilo sledování samotného filmu, proto z něj nejsem nijak zklamaná ba naopak. Samotné sexuální hrátky jsou zde střízlivější a pro mne příjemnější než v knize samé, kde jsou zbytečně detailní popisy pachů, sexuálních praktik a tělesného vzhledu což ve mě v ten moment vyvolávalo pocit, že čtu erotickou prasárnu. V knize je zajímavě popsán vznik a vývoj vily, prostřednictvím skvělých záběrů a pana Rodena se to i zde zdařilo. (Mimochodem kdo sám nenavštíví tento skvost, má alespoň možnost virtuální prohlídky vily Tugendhat prostřednictvím internetu). Život hlavních představitelek a všech ostatních, kteří hráli větší či menší roli v jejich bytí se podařilo vtěsnat do 104 minut a vše proběhlo v dramatickém historickém klokotu několika dekád. Film mě oslovil určitou jemností, lidskostí až elegancí, myslím tím hlavně prvorepublikový životní styl .Přes válečnou hrubost a lidská tápání až za hranicí studu je způsob vyprávění jakoby zahalen noblesou známé brněnské architektury své doby. ()
Obrovské zklamání, i když divák nic nečeká. Ševčík od začátku nedokáže ničím zaujmout, strašlivě rychle chvátá dopředu, do děje nijak neuvede a chybí mu i dobová datace, která neznalému divákovi absolutně znemožňuje orientaci. Relativně krátká stopáž se v tomto případě ukazuje jako nesmyslná, protože divák nemá šanci proniknout do nïtra postav, jakkoli se s nimi sbížit nebo si k nim vytvořit nějaký emocionální vztah. Příběh samotný tu de facto neexistuje a zbyla z něj jen jakási plochá snaha o melodrama, které ale moc nefunguje. Hodně věcí se tu vůbec nevysvětlí a o nějaké hlubší motivaci postav nemůže být ani řeč. Výborné evropské herecké obsazení je moc fajn, jenže většina v něm nemá co hrát a za zmínku tak stojí snad jen Carice van Houten a možná ještě Hanna Alström, jinak opravdu nezaujme vůbec nikdo, protože k tomu nedostane prostor. Ani vizuálně se nekoná žádné opulentní představení a Ševčík je překvapivě umírněný a vyniká pouze netradičním stylem snímání, v rámci možností krásnou kamerou a zdařilou hudbou, což je trochu málo. Skleněný pokoj je nepochybně ambiciózní počin, jenže svůj potenciál ani zdaleka nevyužil a výsledná podoba je jen zoufale prázdným a nudným melodramatem, které nám o době a vile Tugendhat neřekne vůbec nic. 40 % ()
Historie funkcionalistické vily Tugendhat na pozadí velkého milostného dramatu? Ale kdeže. Film je plný tak akorát teatrálních gest zahraničních hereček (Carice je fajn ve "Hře o trůny", ale tady jsem toho jejího jediného bezemočního výrazu měla brzy plné zuby), zvláštního střihu a nesmyslných skoků v čase, které někdy znamenají devět měsíců a jindy deset let. Scénář opravdu není dobře napsaný, motivace a vztahy mezi postavami jsou naznačeny jen velmi letmo. Pochválit lze snad jenom výpravu (aspoň na něčem je ten rozpočet vidět) a výkony českých herců ve vedlejších rolích - Dobrý, Roden (ano, sice je na plakátu, ale ve filmu reálně stráví asi deset minut). Režisér Ševčík a jeho tým si jsou určitě jistí, že natočili geniální snímek (aspoň tak na mě působí jejich prezentace), já ale upřímně doufám, že příští rok na předávání Lvů ostrouhají. Velké zklamání. ()
Skleněný pokoj je výtvarně překrásný, ale emočně a scenáristicky je zcela prázdný. Je mi líto, ale je to bohužel tak. Nic moc jsem od filmu nečekal, ale tak nějak jsem věřil, třeba jen v malý zázrak. A nic. Začnu od začátku. Film je v angličtině. To jako Čech v tomto případě s tak domovským tématem nemůžu ustát. Na druhou stranu chápu tvůrce, že to chtěli usnadnit v rámci předlohy a zahraničních aktérů, a na druhou stranu s dabingem by to asi taky žádná sláva nebyla. Takhle si na jednu stranu mohl český divák udržet odstup. Ale je to správně? Julius Ševčík není hloupý, ale prostě nemá cit pro režii. Masaryk byl dobrý film. Na dvanáct lvů neměl ani náhodou, ale špatný taky nebyl. Kdyby byl Skleněný pokoj režijně na úrovni Masaryka, hned by bylo mé hodnocení o pět procent vyšší. Ševčík se věnuje prázdným a zbytečným záběrům, herce nevede dobře, emočně je ždíme, tak, že ve finále z toho nic není, a že ani sexy scény nestojí za moc. A snaží se opět o příliš velké umění, což se vůbec nevyplácí. Herečky a herci jsou ufňukaní. Nejlepší výkon podává náš Roden, coby architekt Von Abt, a za ním pak ze začátku Carice van Houten, která si vcelku drží hereckou úroveň, ale jinak nic moc. Hanna Alström neselhává a ani nehraje vyloženě špatně, ale nemá v sobě emoční prostor, který by její postava Liesel dost potřebovala. Plus dobrý Karel Dobrý, "Luďan z Mostu" taky potěšil, i když neřekl ani slovo, a zbytek fakt nic moc. Nikdo krom Rodena nehraje uvěřitelně. Jejich emoce jim divák zkrátka nevěří. Největší problém je jako vždy ve scénáři. S rozpočtem 80 milionů se to mělo vypiplat k nepoznání a od základů. Kdyby to Julius zkusil sám, mohlo to být lepší. Knihu Simona Mawera jsem nečetl, ale vlastně si cením jeho nápadu, a je dobře, že se o naše dějiny zajímají zahraniční autoři. Když se nepočítá změnění jmen postav a pár svých autorských nápadů, tak dal svým dílem o naší zemi zase slyšet. Ale scénář nefunguje. Nevím, jak moc je knize věrný, ale prostě nemá hlavu ani patu a snaží se o ohromné umění. Jede pořád dál, přes všechno dohromady. Od Němců, přes nějakou hloupou dívku Katu, o které nám neřekne vůbec nic, po komunisty, až se najednou objevíme v roce 1968, a to už divák buchne. Nějaké body obratu tam jsou, ale prostě nám tahle forma zpracování tak zajímavého příběhu nic moc neřekne. Andrew Shaw se snažil, ale měl si radši nastudovat Syda Fielda. Film pořád fňuká, a neřekne nám nic zajímavého, co by příběh posunulo skutečně kupředu. Nic o postavách. Místo toho se věnuje zbytečnostem, jako je úvodní scéna cesty do Milána, která je dělaná jen pro efekt, a podobných vylomenin ze strany Ševčíka se najde více. Co snímku nelze upřít, je hlavní postava - Vila "Landauer" (Tugendhat), která opravdu funguje, i když by si zasloužila mnohem více prostoru, avšak finální scéna se svítící zdí je opravdu výtečná. Obraz a světlo jsou prostě na nic. Julius jim dává až moc prostoru a příliš jasné osvětlení, které k tomu možná patří, mi tam nesedlo. Ale za to může fakt, že dnešní obraz filmů mě sám moc neoslovuje. Vizuálně je Skleněný pokoj však nejsilnější. Martin Štrba získá lva za kameru. Nádherné záběry. Kostýmy paní Štrbové jsou úchvatné, stejně jako zajímavá scénografie pana Býčka. Hudba také není špatná, a i když je stejně jako scénář příliš melodramatická, tak atmosféru utváří prostě dobře. Cením si toho nápadu a snahy. Za to je pět procent nahoru. Vila Tugendhat je národním klenotem, který si svůj film zaslouží. Ale teď je 80 milionů v čudu. Bierman se Ševčíkem to prostě nezvládají. Byly tu větší průšvihy, ale tohle je prostě škoda. Mohl to totiž být výtečný film. 55% a tři slabé hvězdičky. Nejlepší scéna je asi na letišti, i když do děje jinak moc nezapadá, a pak scény osamělé Hany ve skleněném pokoji. () (méně) (více)
Film plný nezvládnutých výpůjček, dívání se na něj přechází z lhostejnosti k podrážděnosti, a od podrážděnosti k úsměvu, při kterým se odchází z kina, mnohdy předčasně. A tak si to sečtěme (alespoň do první třetiny): lesbická láska 13%, nevěra 17%, vila Tugendhat 42%, točení a přehrávání šotu z tehdejší kamery 9%, dětičky hrající badminton přes neuvěřitelně vysokou síť 6%, tragické dějinné pozadí 13%. A máme tu 100% fim. Ale čeho? Tosim** hned v prvním příspěvku říká "uměníčka" - tak ho nechme přitom. ()
Dávám lepší 1 hvězdu za prvních 15 minut filmu, které jsou dobré a zajímavé. Zbytek je kromě pár slušných záběrů úplně zbytečný, nudný, nic neříkající a bez jakéhokoli náznaku filmového umění. ()
Škoda, kniha je ve skutečnosti totiž skvělá a na plátně z ní nezbylo skoro nic! Raději přečíst... ()
Vyčpělé tři hvězdy. Technicky dobře zvládnuté, ale nepřekvapivé a nedůmyslné melodrama, které je příliš zkratkovité a neživotné. Film se snaží o příliš Hollywoodský styl, přitom mu schází to hlavní - autentičnost. Až na pár neoriginálních vyjímek i emocionálně chladné a toporné (nejvíce patrné v nefunkční, expoziční scéně se zasebevražděnou, inženýrovou manželkou). Herci hrají velmi naaranžovaně, jako bych při jejich hraní slyšel režisérovy povely. Některé postavy vyloženě zbytečné nebo naprosto nevyužité. Třetí hvězda v hodnocení náleží samotné vile a závěrečné scéně, která se ale nepříliš pojí s tím, co jí předchází. Zadaptovaná látka by si zasloužila nějakou HBO nebo Netflix minisérii, jelikož jako ani ne dvou hodinový film funguje pouze povrchně a nevyužívá svůj potenciál. ()
nemyslím si,že by byl Ševčík neumětel,ale pokud chce posunout svoje "umění" a nějakým způsobem se prosadit i mimo českou filmovou kotlinu,měl by přestat točit podobné,rádoby umělecké slátaniny.Skleněný pokoj má sice velmi slušné obsazení (skoro až nadstandardní na český film) a solidní vizuální stránku,ale to je všechno.Zbytek je extrémně unylá a jakýchkoliv emocí prostá nuda,kterou jsem měl chuť vypnout už během prvních třiceti minut.Nakonec sem to sice neudělal,ale kdyby ano,vůbec nic by se nestalo...20% ()
Typicka cs planoba, tempo to nemalo, dejovu liniu tiez nie ... fakt len povrchny vyplach, bez pridanej hodnoty ..... o par rokov po tom nestekne ani prasivy pes v romskej osade : 15 % ()
Po filmařské stránce dobré, ale co pak ten zbytek? Stejně jako většina českých filmů to nemá žádný pořádný příběh a jde zde jen o vztahy mezi lidmi, které jsou mimochodem strašně nezajímavé. Vyprávěné je to ploše, bezemočně a místy docela zkratkovitě. Do toho je zde přidané současné moderní téma homosexuality, které je v dnešní době už snad v každém druhém filmu. Celý ten film je příšerně nadabovaný, díky čemuž vůbec nemůžu ohodnotit herecký výkony, jelikož ten dabing je spolehlivě zabil. Vilu sotva uvidíme, ale to je mi tak nějak jedno, jelikož slávu a oblibu téhle budovy nechápu. Když pojedu do Dejvic, uvidím hromadu podobných vil. V Brně je mnohem víc krásnějších památek, ale o jejich historii se evidentně žádný film nenatočí (myslím fakt film - NE dokument). A pokud se to snažilo být umělečtější, jakože jo, měl Ševčík hodně ubrat na hudbě, pořád se opakovala a byla tam tak často, že mi začala lézt na nervy. Prostě další český film, na který si za pár let málokdo vůbec vzpomene, ovšem tenhle takhle skončí právoplatně. Jak vidím, tak rok 2019 je pro české filmy ještě horší než obvykle, aspoň jsem teda zatím neviděl z našich končin nic pořádného. Tohle je sotva na 2* ()
Musím povedať v prvom rade, že mi vo filme veľmi chýbali mimo iného roky a všetko ubiehalo akosi rýchlo, strácal som v tom prehľad. Určite to bolo lepšie napísané, ale sfilmovanie akosi nevyšlo. Každopádne videl som a neľutujem, ale už si tento film asi nikdy nepozriem. ()
Výborné obsazení, výborná kamera a zajímavý dům. A to je tak vše... ()
Jeden z filmů, kde stačí vidět jenom trailer, člověk to má zhuštěné do tří minut maximálně a vidí všechno podstatné. Jestli to dokázal někdo pochopit, tak možná ten, kdo četl knihu, pokud je to na tom opravdu dobře založené, já ji nečetl. A po tom, co jsem viděl, se do toho určitě pouštět nebudu. ()
Trocha nuda, ale dá sa. ()
Související novinky
S Kreativní Evropou na festival do Cannes
Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (více)
Prý že předloha je o dost lepší a že ve spoustě momentů se od ní film značně liší. Prý drží lépe pohromadě, postavy jsou zajímavější a dobové zasazení funguje. Tenhle film totiž nemá ani jedno - ani zajímavý příběh ani zajímavé postavy. Herci nebyli úplně nejhorší, Hana Alström (švédská princezna z Kingsmanů) a Carice van Houten (už navždy v ní budu vidět Melissandru ze Hry o trůny) jsou zajisté zajímavé volby, ale jelikož se jedná o český film natáčený v Česku, čekala bych, že většina herců budou Češi, což zde neplatí - Češi zde hrají především vedlejší spíše nevýznamné role (Rodenův architekt prostě postaví dům, pak je akorát v pár flashbacích - hlavně, že je na plakátech, Martin Hoffman je židovský manžel Hany, pro děj v podstatě bezvýznamný). Dále je otázkou, co za příběh to vlastně mělo být - o vile Tugendhad, rozpadajícím se manželství, útěku kvůli nacistům nebo o dvou lesbách? O vile Tugendhad se kromě výkresů a informaci o konstrukci stejně nic zajímavějšího nedozvíte, takže jestli jste na film šli kvůli vile, doporučím Vám si tam raději udělat rezervaci, ta návštěva za to určitě stojí. Jako drama o manželství taky nic moc, prostě klasika s nevěrou, kdy je použit klasický a naprosto předvídatelný motiv zapomenuté věci, aby se hrdinka mohla vrátit a mohla tam načapat nevěrného manžela. Následná konfrontace s manželem a milenkou místo působení na city připomene telenovelu (třeba Ordinaci). Telenovelu, v tomto případě spíše porno, připomínají i časté detailní záběry na intimní partie protagonistů, případně na jejich obličeje během sexu. Zajímavé je, že se jedná o jedny z nejdelších záběrů ve filmu. Vše ostatní je sestříháno v rychlém střihu a při snaze obsáhnout co nejšírší období československých dějin je střih často nepřehledný a až příliš často se skáče v čase. Tvůrci přitom nikdy nedají nějak víc najevo, že se děj posunul třeba i o několik let, to divák obvykle zjistí až po pár minutách, kdy tápe, proč je to a to jinak, přičemž se aspoň přibližně snaží odhadnout rok. Rok se v záběru (jakožto číslo) nikdy neobjeví ani na vteřinu, což bývá v jiných filmech celkem běžná praxe. Navíc pokud neznáte rozdíly mezi uniformami různých států a nemůžete slyšet jazyk, kterým vojáci zrovna mluví, špatně se rozeznává, že se zase skočilo v čase a vojsko v zemi se změnilo. Nemluvě o tom, že tak půlka záběrů mi přišla zbytečná a mohla klidně skončit na podlaze střižny. Kromě střihu orientaci v ději ztěžovalo i to, že se špatně rozeznával vypravěč, tedy to, kdo zrovna mluví ve voice-overu (zejména u čtení dopisů). Nepopírám, že to s vypravěčem není chyba postsynchronů a špatné volby dabérek, jelikož mi jejich hlasy přišly hodně podobné. Na zvuku je nápadné ještě to, že hudba ve filmu hraje vedle "dramatických" momentů především ve chvílích, kdy má dojít k milostnému aktu, což jen potvrzuje mou domněnku o tom, že tenhle film nejspíš měl být v první řadě o lesbickém vztahu hlavních hrdinek, přitom se ale musel aspoň trochu držet knižní předlohy a využít prostory vily Tugendhad. 4/10 () (méně) (více)