TY

Srovnání s Dexterem je sice určitým způsobem na místě, ale nadšením tolik jako u nepřekonatelně sympatického sériového vraha tedy zrovna nehýřím. You totiž postrádá vtip, ale i promyšlenost a občas i veškerou logiku. To, jak vše hraje Joemu do karet a jak uprostřed New Yorku nikdy nejsou svědci, vyloženě bije do očí. Naivita a občas i debilita Beck v první sérii bývá chvílemi vážně frustrující, až člověk prostě fandí tomu creepy/cute stalkerovi. Teda takhle - Penn Badgley na mě působil jako slizoun už v GG, takže do podobné role se mi hodí. Chvílemi mu ale tu masku hodného kluka věříte tolik, jako on sám. Druhá série má sice sympatičtější hrdinku, ale ta samá kostra příběhu už takhle brzy poměrně nudí. :/ Atmosféra i příběh první série byl zřejmě to nejlepší, co ze sebe tvůrci vyždímali. Ale kdo ví, třeba házím ručník do ringu moc brzy. Prozatím na mě You ale působí jako Dexter pro teenagery, (27.01.2020)

Už jsem koukal na film jen kvůli GIFu. Už jsem koukal na anime jen kvůli memům. Dlouho, jestli vůbec, jsem nekoukal na seriál jen kvůli shodě jmen s hlavním hrdinou. A taky trochu zvědavosti k ústřední premise. Vyklubala se z toho koukatelná dekonstrukce klasických trop romantických filmů, kdy to místy hraničilo se sitcomem, místy pro změnu s mrazivým thrillerem, kdy si člověk vzpomněl, že Joe skutečně je narušený člověk. Ve výsledku z toho mám však pocit laciné power fantasy bez vyústění občas okořeněnou typicky hollywoodskou nerealističtností (navzdory komentáři o dekonstrukcích). Avšak s tím, jakou roli v celém příběhu hraje technika a sociální média bych rád seriálu YOU udělil cenu čestného dílu Black Mirror, který hravě strká do kapsy těžkopádně okatou satiru Nosedive nebo hloupě vykonstruovaný, leč mnou oblíbený Crocodile. Celkově se toto zdá být oblíbený žánr Netflixu, podobné pocity jsem měl i z jiného seriálu od nich - TEOTFW. A to včetně konce, kde u obou seriálů bych se obešel bez další série. Budu za ni vděčný, ale jako stand-alone minisérie by to bylo lepší. Koukám, že i v Netflixu se našel někdo, komu ty seriály přišly podobné. (05.02.2019)

Dexter bez krvy a premyslenosti. Dexter pre puberťáčky. Dexter, ktorý totálne ignoruje princíp pravdepodobnosti. Beck kandiduje na jednu z najviac nesympatických, stupidných a otravných postáv v histórii TV. Vďaka nej musíte absolvovať desiatky nelogických rozhovorov. Neviem aký zámer tvorcovia mali, ale Joey mal moje sympatie. Teda sympatie v tom smere, aby všetky tie p*če na čele s Beck sejmul. Druhú sériu naozaj riskovať nebudem. To by som musel byť rovnako vypatlaný ako Beck. (14.03.2021)

První série: "Joe je nejmilovanější stalker Ameriky." Ne že by seriál tuhle větičku k propagaci využíval, ale ta inspirace Dexterem je tak okatá, že nelze než parafrázovat. A současně velký respekt ke všem, kdo se na první sérii podíleli, protože nezůstali jen u vykradeného konceptu, ale dokázali ho naroubovat na dnešní dobu (sociální sítě jako vstupní brána do života každého z nás), přitlačit v rovinně složitého vztahu k hlavnímu hrdinovi (mám Joea rád, ale rozhodně to kvůli některým jeho činům není tak snadné jako u Dextera) a současně to celou dobu příjemně šponovat. Jako scenárista skoro závidím, když někdo umí takhle dobře a vědomě ničit své postavy a přitom je nějak udrží ve hře. Po první řadě ohromná spokojenost, protože Dexter (podobně jako House nebo Jack Bauer) chybí a je vždycky fajn, když někdo převezme pochodeň. Jediné, čeho se u druhé série bojím, je protiváha. Protože v úsměvu a očích Elizabeth Lail jsem se přímo ztrácel a to byla veliká část celé hry. 85 %. Druhá série: Druhá série víc hraje na efekt a nejenže už jde zcela otevřeně v Dexterových stopách (jeho jméno dokonce padne), ale současně jakoby tvůrci TY chtěli napravit chyby nejoblíbenějšího vraha Ameriky, respektive jeho tvůrců, které nasekali v poslední sérii. Chybí tomu určitá příběhová čistota, jakou disponovala první část a po vzoru hollywoodských sequelů jde dvojka cestou "všeho je víc", takže je tu skoro v každé epizodě nějaký výrazný cliffhanger. Ale pořád to baví. A potvrdilo se, že seriál je tak silný, jak dobrého má Joe "romantického" přihrávače. Victoria Pedretti je jako druhá "ta pravá" fenomenální. 80 %. Třetí série: Tak tentokrát to úplně nevyšlo. Třetí série je bezpochyby docela vynalézavou a často zábavnou a hlavně dobře šlapající, pokud jde o černý humor a tempo, vražednou variací na Pán a paní Smithovi, potažmo Válku Roseových, ale nový Joeův objev prostě nefunguje. Kde jsem se v předchozích řadách vždy zamiloval, tam jsem v případě třetí série zůstal netečný. Ale Joe je samozřejmě pořád skvělý. Ve dvou se ale lépe tančí. 60 %. Čtvrtá série: První půle zatím vyvolává rozpaky. Expozice s náhlým přesunem z Francie do Británie působí dojmem, že někomu po napsání "sexy konce předchozí série" došlo, že chtějí vlastně točit někde, kde se mluví anglicky. Následná změna směru ve hru na vraha je ale jednoznačně osvěžující. Jen v páté epizodě už ta hravost, kdy se jede hlavně na sexy nápady a logika trochu ustupuje stranou, začala být malinko únavná. Kruh "hrajeme si na Dextera" se každopádně oficiálně uzavřel, tak uvidíme, jestli to je dobře nebo ne. Prozatím opatrných 70 %. (27.01.2020)

Netflix v kinematografii vynalezl nový žánr - Young Adult 2.0. Tahle série je, stejně jako dřív populární 13 Reasons Why, nesnesitelně "netflixoidní", nesnesitelně American-youth-of-2019-friendly a nesnesitelně mechanicky dokonalá, perfektně prošponovaná slovy, lidmi a věcmi, které jako podle pravítka odpovídají životu současné americké popkultury. Prim v celém příběhu hrají výhradně dvacetiletí (nebo jen o kousek starší) studenti, ve velkém (a v souvislosti se vším) padají cool slova jako "shit", ideálně ve spojení "my life's full of shit" nebo "work the shit out" - a to třeba i od právě sloužícího klinického psychologa -, a taky je hlavní dějovou linkou vždycky to samé - chudá studentka, mladá, moc krásná dívka, která se snaží najít místo ve velkém světě, ale ničí ji dysfunkční rodina a taky naprosto špatný výběr nejlepších přátel (povrchní, bohatí a navýsost zkažení lidé, kteří občas někoho na párty nedopatřením zavraždí), potom i velká čtenářka, milovnice literatury a především poezie - tu tedy sama i píše a tajně sní o spisovatelské kariéře. Druhým stupněm příběhu je pak vždy kluk, mladý, chytrý, docela hezký, ovšem introvertní nerd a outsider, který jí (povrchním přátelům i části sebe samotné navzdory) nejdřív uhrane, a těsně potom to s ní skončí špatně. Pominuto od toho všeho je to ale pořád docela fajn seriál. V tom je Netflix vlastně výjimečný - i pásovou produkci pro "mladé dospělé" zvládne dělat dlouhodobě koukatelně. (05.01.2019)