VOD (1)
Série(2) / Epizody(15)
Obsahy(1)
Nadia (Natasha Lyonne) slaví 36. narozeniny. Běžná oslava v newyorském bytě jejích kamarádek se však promění v její noční můru, když ji ještě ten večer srazí taxík. Místo smrti se však vrátí do koupelny onoho uměleckého bytu na onu oslavu. Po jejích několika dalších náhlých úmrtích a i návratech do oné koupelny zjišťuje, že tu něco nehraje. Ale co? (hansel97)
(více)Videa (3)
Recenze (57)
Tohle téma už bylo na plátně tolikrát zpracované, že to fakt už není zajímavý. Charakter postavy taky originální není (hned jsem si představila třeba hlavní postavu v Blacklistu, úplně stejně napsaná), a ten “mysteriózní” děj, kterej vlastně vůbec není vysvětlenej a nedává smysl, mě k tomu teda naštval ještě víc. Komedie to fakt není, je tam spousta napůl trapnejch hlášek, který svůj peak měly možná před dvaceti lety, když ještě někdo třeba věděl, kdo je Nick Cave. Celkově se to snaží být něčím, čím to není. Dokoukala jsem to 1,5x zrychleně, protože Netflix to rychlejc neumí. Nevím, proč si sama sobě způsobují takový utrpení. ()
Milá chuťovka na večer. Keďže Orange is New Black mi neulahodilo , bola pre mňa toto Natashina premiéra a bravó. Kombinácia jej výzoru, prízvuku a správania je top. Taký mix Max Black (2 Socky) a Deloris Von Cartierovej (Sestra v akcií) v jednej osobe. Bez nej by sa to ani neoplatilo pozerať, ale takto 4*. ()
Nadia je sice většinu času napřesdržku, ale já z ní nemůžu spustit oči. Fascinuje mě vzhledem, mimikou i tím prokouřeným hlasem. A pak dostane parťáka, který nemůže být odlišnější než ona... a mě to baví, čím dál víc. Časová smyčka je celkem obehraný formát, ale tohle je takovým trošku podvratným způsobem zábavné a svěží. ()
Když jsem se dozvěděla, že námět seriálu je o časových smyčkách, řekla jsem si: "super, to musím vidět".. ale nakonec jsem to ani tak vidět nemusela. První tři díly jsou naprosto otravně zdlouhavé, pak se to trochu rozjede tím, že se tam začnou dít nějaké nesrovnalosti, a objeví se postava Alana, která tomu celému také přidala na zajímavosti. Ale celý seriál je jen o jednom a tom samém dokola. Myslím si, že to šlo určitě ještě nějak okořenit. ()
Příběh vypráví o cynické mladé ženě jménem Nadia, která z nějakého důvodu prožívá svoje narozeniny stále dokola. Pokaždé se jí podaří nějakým nešťastným způsobem zemřít a postupně se tak snaží přijít na to, co se jí stalo a jak se z tohoto kolotoče vůbec dostat. Během 8 epizod seriál pracuje hlavně s morbidním a černým humorem. Místama dokáže zaujmout i stylem jakým jsou provedena úmrtí a co se týče vyprávění příběhu, tak v tom vyloženě exceluje. Ani nachviličku jsem se nenudila. Klíčem jsou rozhodně postavy a jejich charaktery, dialogy, humor a pevná vize autorů. Ta se nakonec promění v dost dobrý žánrový zvrat, který překvapivě funguje na jedničku. Z černé komedie, která začíná vážné a depresivní téma vyprávět humorným stylem, se vyklube cesta do minulosti a trýznivého života hlavní protagonistky. Nechybějí ani mírně hororové nebo svým způsobem 'psycho' scény, na které se opravdu moc dobře kouká. Pochvalu si rozhodně zaslouží i herci, lepší herečku si v této roli ani nedovedu představit. Natasha Lyonne je jedna z mála hereček, které cynicky-sarkastické postavy dokáží zahrát velice realisticky a to má pak jeden pocit, že ani nehrají ale jsou pouze sami sebou. Jednoduše řečeno, jde o seriálový standard, který ne každého nadchne, ale zase nadruhou stranu vůbec nevyrušuje. Musím opravdu zatleskat tvůrcům, kteří i když zvolili téma 'cestování v čase' si zachovali velkou dávku originality a našlápnutého humoru. Russian Doll je ideálnim binge-watch materiálem plný zabavných scén a dialogů. Na chuti tomu přidává ještě ústrední skladba od Harryho Nilssona, která začne hrát pokaždé, když Nadia zemře a probudí se v koupelně. - "Fun is for suckers. Staring down the barrel of my own morality always beats fun." ()
Galerie (145)
Photo © Netflix
Zajímavosti (4)
- Song, který hraje v koupelně po každé smrti Nadii (Natasha Lyonne), je „Gotta Get Up“ od Harryho Nilssona. (zbyshek)
- Celá druhá řada, tedy její první epizoda, začíná monumentálně znějící skladbou „Personal Jesus“ z roku 1989 od britské elektronické kapely Depeche Mode, kdy během úvodních titulků sledujeme cestu Nadii (Natasha Lyonne) podzemkou do nemocnice Lenox Hill. (Dangerous2)
- Celý tým tvůrců od scenáristek po režii tvořily výhradně ženy. (zbyshek)
Reklama