Dům v růžích

Skvele napsana a zrucne natocena ducharina, ktera v ramci subzanru (strasidelne domy) patri rozhodne k tomu nejlepsimu. Mam moc rad vetsinu televiznich adaptaci kingovych knih, delsi stopaz a mene znami herci vetsinou lepe pomahaji vystihnout klasickou "kingovskou" atmosferu. Rose Red je toho idealni pripad, kdyby to melo hodinu a pul, tak by to bylo nekoukatelne asi jako Zamek hruzy, ale kdyz se necha pribeh klidne plynout a postavy se dostatecne vykresli je to o necem jinem. Pomerne casto mi film pripominal skvelou knizni serii Hodina carodejnic, kterou bych rad videl zfilmovanou v podobnem, nebo jeste delsim formatu. Musela by to byt nadhera. Posledni plus putuje smerem k hercum, predevsim Julian Sands v kladne roli mile prekvapil. (01.08.2005)

Dům v růžích je docela nevyrovaný seriál (3-dílný film, chcete-li). Na jedné straně tu jsou nic moc herci, místy nuda a někdy vyloženě trapné, klišoidní scény či pochybné jednání hlavních postav (k tomu si musím já osobně přidat ještě otřesný dabing, ale uznávám, že to je můj problém). Pak je tu však spousta pozitiv, jako výtečné budování strašidelné atmosféry, několik povedených lekaček, mrazivé napětí, slušné efekty a výborně dokreslující hudba. Podtrženo sečteno, těch kladů je přecejenom o trošku víc, proto hodnotím slabšími 4*. (25.05.2011)

Normálně by to bylo na tři, ale Baxleymu se nějak podařilo protlačit do toho jedinečnou kingovskou atmosféru a vybruslit ze spousty věcí tak, že nepůsobí trapně. To se při adaptacích hororového Kinga většinou nedaří. Snad je to tím, že tady kniha neexistuje; jenom Kingův scénář. Navíc má Dům v růžích přes čtyři hodiny, takže je prostor na pozvolné budování výše zmíněné atmosféry a prokreslení postav. A tak se dostávám k zřejmě hlavnímu důvodu, kvůli kterému se filmové adaptace zejména hororových Kingů bortí. Ty filmy jsou většinou krátké. Prostě se vyhodí třetina až polovina Kingovy předlohy, kde se právě pečlivě budují a vykreslují pevné základy, na kterých pak stojí všechno ostatní. A pak není divu, že se ty filmy většinou nepodaří. Dům v růžích se podařil zřejmě právě proto, že knižní předloha neexistuje. (11.12.2008)

Vynikající televizní projekt se scénářem Stephena Kinga (nejedná se o žádnou jeho adaptaci), což je cítit v mnoha scénách i hláškách. Je zvláštní, že horory z televizní produkce jsou často mnohem atmosféričtější než snímky z produkce čistě filmové. V Rose Red je nedostatečný rozpočet znát pouze v několika závěrečných tricích. V drtivé většině jde však o tu nejpoctivější televizní práci s žánrem, jakou jsem kdy viděl. Pomalé, táhlé nájezdy transfokátorem (do tajemné chodby, k domu nebo na ožívající sochu), doprovázené výbornou instrumentální hudbou, jsou na RR to nejlepší. Atmosféra houstne také díky všudypřítomnému šepotu a nádherným záběrům na děsivé výstřelky architektury, opět doprovázené hudebními motivy. I zajímavá přehlídka postav, čerpající k Kingovy záliby v mentálních superhrdinech, si většinu diváků získá. Nejděsivější momenty přicházejí samozřejmě s paranoidním Emerym. Nechybí ani dětský princip v podobě autistické Annie a jejího oblíbeného "Theme From A Summer Place". Sympatické skloubení formy a obsahu nakonec dělá z RR jeden z nejlepších hororových snímků o strašidelných domech. 80% PS: koncepce strašidelného domu jako monstra a živé entity je zde mnohem lépe podaná než v naprosto nezvládnutém románu (a otrocky natočené Garrisově televizní adaptaci) The Shining. (21.09.2011)

Dům je náš úkryt, tělo které si na sebe oblékáme. Naše těla stárnou… a s nimi stárnou i naše domy. Naštěstí je tady geniální King, který nás zestárnout nenechá; tedy bez toho, abychom nejdřív neokusili všechny jeho děsy a běsy. Už jen ten nápad s živým domem… upoutá pozvolně budovaná atmosféra, tajemno, mystika, barvité vykreslení postav, to vše umocňuje prožitek s přízračného Domu v růžích. Pouze scéna s neodbytným poslíčkem pizzy vyvolá u mnohých úsměv na tváři; a to je pro čtyř a půl hodinovou duchařinu jistě to nejlepší doporučení. (06.12.2011)