Vlak dětství a naděje

Můj nejoblíbenější český seriál, a jelikož ho natočil můj nejoblíbenější český režisér, není se čemu divit. Poetické vyprávění z pohledu mladé dívky v podání Žanety Fuchsové (později trochu méně přesvědčivé Terezy Brodské) dává příběhu nadhled a excelentní herecký koncert Heleny Růžičkové a Stanislava Zindulky dodává příběhu šmrnc a grácii. Kachyňovy snímky mě umí vždycky pohladit na duši a já mu za tento skvělý seriál děkuji. (19.04.2008)

Genialny normalizacny serial, krasne su vykreslene Sudety, medziludske vztahy : ich rozoberanie sa deje len v ramci normy, ziadne prazdne tlachacky ako v novodobych zhovadilostiach /pardon, "skvelych serialoch" typu Ordinace/, nemecka propaganda, populizmus a demagogia na kazdom kroku. No a vyborny rezia pana Karla Kachynu. Nadhera : 93 % (06.02.2014)

Seriály vyžadují řád a pravidelnost v zábavě - a to mně vždycky chybělo. Přesto jsem za život viděl už tři. Inspektora Leclerca (v rodinném kruhu, to mi bylo asi deset), Ságu rodu Forsytů (předmět diskuzí ve škole, bylo mi asi šestnáct) a nyní tuto ságu Karla Kachyni. - A teď se chystám už jen na Alexanderplatz.... Kachyňův způsob vyprávění mi byl (jako drtivé většině Čechů) vždycky blízký. Líčení událostí "kolem obou odsunů" je filosoficky přijatelné: navíc z něj správně vyplývá, že kdyby k odsunu Němců z Republiky nedošlo, vypadalo by území Čech po roce 1990 podobně jako za Protektorátu (ostatně i teď se k němu dost blíží)... V polovině jako by vypravování ztrácelo trochu dech, ale při brněnských překotných osvobozovacích událostech ho znovu nabere. (22.01.2016)

Nic ty se neboj, dcero moje. Na tragickej život jsem já pes. ... To je kapitální békovina. Dalo by se říci, že legendární nebo kultovní hlášky české seriálové tvorby. Šest hodinových epizod stačí k tomu, aby dobře vylíčily dobu před okupací, během 2. světové války a po jejím skončení na území Československa. Vše je navíc líčeno z pohledu hlavní postavy, zprvu malé a posléze dospívající dívky, což dodává celé problematice našeho protektorátu jiný pohled. Nejdojemnější na celém seriálu je postava a pojetí Anny Urbanové, ženy s velkým tělem, ale zejména obrovským srdcem, v ztvárnění Heleny Růžičkové, která tu exceluje, podobně jako Stanislav Zindulka. Potěší i herci v ostatních rolích, např. Žaneta Fuchsová coby malá Věrka či Tereza Brodská jako starší Věrka, Ivan Vyskočil a další. Zejména však - opakuji se - vztah Anny Urbanové k nevlastní dceři je natolik silně a emotivně vylíčen, že automaticky zvyšuje celkový dojem ze seriálu, který pro mě nabral obrátky až od nástupu Heleny Růžičkové na scénu a popravdě jsem se těšil na každou její pasáž. Dávám lepší 4*. (13.10.2017)

Nechápem, ako mi tak dlho mohol unikať tento skvelý čs. seriál. Aj keď mám tušenie, že som ho kedysi v detstve videl, minimálne tak útržkovito. To ale samozrejme nestačí na plné docenenie tohto skvostu. Film o tom, že láska, porozumenie a vzájomná pomoc môže existovať aj v časoch najťažších. Všetko je len o ľuďoch a úcte k človečenstvu. Ako tomu bolo v prípade Anny Urbanovej. Silný nadpriemer. 85/100 (27.09.2021)