Vlak dětství a naděje

Možná je můj nekritický pohled na tento skvost daný hodně nostalgií a tím jak moc mě to vzalo v dětství, ale i kdyby, tak co. Každá z postav zde je výborně napsaná i zahraná. Přes období, ve kterém se seriál odehrává, celkovou posmutnělost a jedno zkažené dětsví má neuvěřitelně optimistický náboj. Je milý i klasicky česky tragikomediální. Asi jediný (a vlastně zcela bezvýznamný) zápor je, že první část je oproti ostatním o něco horší. A nebo ani ne tak horší jako spíše se zbytečně pozvolným rozjezdem. (20.03.2005)

Tak až v roce 2014 jsem se odhodlal a asi to tak mělo být. Má alergie na Helenu Růžičkovou vzala za své a Stanislav Zindulka je mou oblíbenou figurou. Vyprávění očima malé holky o době pro náš národ stěžejní- Mnichov, Protektorát, osvobození. Politika jen na pozadí, život a přežití zcela v popředí. Radost ze života. Helena Růžičková to stylem budozeru hrne celým serálem a Zindulka kolem ní poskakuje jako věrný pejsek, to se prostě musí vidět. No a ty ostatní postavičky dokonale vykreslené, naprosto si mne získal František Husák a jeho Jaroušek, ale i mnoho dalších. Atmosféra útěku ze Sudet, života za Protektorátu, příchodu Rusů do Brna, i konečného návratu domů. Paráda.90% (11.08.2014)

Pekných pár epizód vo vkusnej réžii Karla Kachyňu. K povahe našinca zmierlivé, ale bez ústupkov. Krutosť a absurdnosť doby vykreslená síce bez príkras, ale rovnako tak bez zbytočných explicít či citových vydieračiek. Tak nejako to bolo vtedy aj u nás, pamätám z rozprávania starej mamy a preto na mňa Vlak detstva a nádeje o to príjemnejšie dýchal. Univerzálne vo zvolenom jazyku, pravdivé v spomienkach. Intenzívny zážitok, v rámci rodinného (pretože takým tento seriál v prvom rade je) filmu unikát! (06.12.2010)

Nechápem, ako mi tak dlho mohol unikať tento skvelý čs. seriál. Aj keď mám tušenie, že som ho kedysi v detstve videl, minimálne tak útržkovito. To ale samozrejme nestačí na plné docenenie tohto skvostu. Film o tom, že láska, porozumenie a vzájomná pomoc môže existovať aj v časoch najťažších. Všetko je len o ľuďoch a úcte k človečenstvu. Ako tomu bolo v prípade Anny Urbanovej. Silný nadpriemer. 85/100 (27.09.2021)

Vlak jsem viděl jako dítě a měl jsem na to ty nejkrásnější vzpomínky. Občasný rozporuplný reakce tady mě ale trochu zarážely, a protože i Kachyňu už jsem poznal z jinejch filmů, tak jsem se začal bát, estli ten můj původní dojem z dětství neni přece jenom poznamenanej nějakym vzpomínkovym optimismem - po dalšim zhlídnutí ale s klidnym svědomim zvyšuju na plnej počet; z toho, co jsem od Kachyni viděl, je to podle mě to nejlepší. Jasně, že tomu dost nahrává předloha, ale to, co zní vykřesal, to prostě neni nic jinýho než krásný, přirozený a hluboce lidský - a já si neumim představit, že by to šlo udělat líp. Drobný výhrady bych měl klasicky k dětskejm hercům, Fuchsová se toho ale zhostila celkem se ctí - bezprostředost z ní je cejtit mnohem víc a častějc než ňáký to občasný přehrávání. Zato duo Zindulka + Růžičková je jedna z nejkrásnějších, nejpoetičtějších, nejbarvitějších a nejlidštějších filmovejch dvojic, který si vůbec vybavuju. Sledovat a poslouchat ty dva, to je něco neuvěřitelně pozitvního a krásnýho. Taky mě potěšila hloubka a charakterová "neplochost" postav, jedinej vyslovenej hajzl je snad Sepp, ale i pro něj má Věrka vlastně určitý pochopení. I ten konec války a určitý zúčtování s Němcema a kolaborantama bylo zvládnutý skvěle - na jedný straně bez zkratek a vyhejbání se choulostivejm situacím nebo osudům, na straně druhý bez patosu nebo nějakýho lynče "těch zlejch uzurpátorů a okupantů", navíc a kupodivu ale i bez jakýhokoli opěvování našich slovanskejch osvoboditelů. A ta skvělá a perfektně padnoucí hudba Fišera už je "jenom" takovou třešničkou na dortu. (19.11.2015)