Dekalog

Ponuré filmové zobrazení prvního Božího přikázání „V jednoho Boha věřit budeš!“ Exaktní vědec, hlavní postava prvního dílu tohoto cyklu, uvěřil natolik materiálnímu světu a možnostem přepočtu všeho pomocí vzorců na čísla, že kvůli tomu ze svého života nadobro vytěsnil veškeré duchovno, čímž na sebe poštval Boha, jenž ho krutým ponaučením probudil z jeho omylu. Nejpřímější interpretace filmu vychází z konání nejvyšší bytosti. Lze tento čin nazvat nemilosrdným nebo plyne z toho, že Bůh, otec všeho na zemi, má oproti lidem nadhled a sleduje námi neviditelný cíl? K druhé z možností nabádá např. podstata materiální společnosti devastující svým bezbřehým konzumem a nesmyslnou spotřebou nejen lidstvo samotné, ale i planetu jako celek, na čemž má slepá víra ve vědu lví podíl. V Dekalogu I toho není mnoho dořečeno, spousta pasáží zůstává otevřených a tím režisér ponechává velký prostor pro divákovo zamyšlení. Ukázkový příklad filmu fungujícího ještě dlouho po shlédnutí. 5 hvězd. (20.03.2013)

Potrat nebo porod? Řediteli nemocnice je dána do ruky moc rozhodnout o narození dítěte. Oproti předchozímu dílu je v tomto případě děj o něco komplikovanější a nutno říci, že na škodu, vyplývá z něj sice spousta otázek, jimž by bylo možné věnovat několik dlouhých diskusních bloků, ale zároveň v něm zaniká tématická propojenost s druhým Božím přikázáním. Já po této stránce film vůbec nepochopil a pravděpodobně nejsem jediný, protože se mi nepodařilo nalézt žádnou berličku ani v ostatních komentářích. Pokud však na tento uměle působící tématický rámec zapomenete, čeká vás intelektuální zážitek a opravdové mistrovské dílo. Atmosféra je ponuřejší, prostředí šedivější, herecké výkony a hudební podklad naléhavější než v první části. Obdivuji diváky, kteří dokáží shlédnout celý cyklus najednou, já si ze strachu před upadnutím do těžkých depresí dávám raději před dalšími díly pauzu. (26.03.2013)