Sophiina volba

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů těží ze dvou věcí : skvělého příběhu (škoda že jsem se ke Styronově knize ještě nedostal, už si to slibuju hodně dlouho) a z naprosto fantastického hereckého výkonu Meryl Streep (včetně všech polyglotních zákoutí její role). Sophiina volba i napotřetí účinkuje a strhne až k tragickému finále. 9/10 PS: po přečtení románu jsem se odhodlal shlédnout tento film počtvrté a tím se vše završilo, tento film dává tomu smutnému příběhu dokonalý obraz, bravo, bravo... 10/10 (09.05.2007)

Silný a dojemný príbeh. Uvedomujem si, že chváliť výkon M. Streep je, čo sa tohto snímku týka, niečo ako nosiť drevo do lesa, pretože ju každý chváli, ale nedá mi. Vždy som si myslel, že je to skvelá herečka, no ale toto čo tu predviedla.... spadol som na zadok. Naozaj, fantastický, famózny, brilantný výkon, na také niečo sa len tak nezabúda, jedno z najlepších stvárnení ženskej postavy vôbec. V rámci jej postavy tu bolo všetko do detailov prepracované a premyslené - od zubov, mimiky, držania tela až po ten jej perfektný a presvedčivý poľský prízvuk, no úžas. Nikto na svete by to nezahral tak ako ona. Keď si predstavím, že pôvodne plánovali obsadiť Magdu Vášáryovú tak mi je z toho nápadu na smiech. Dejová linka vyskladaná zo Sophiiných spomienok bola tiež výborná a hlavne emotívne bohatá, pri scéne s voľbou mi išlo už skoro srdce rozpučiť avšak všetko ostatné, čo sa udialo medzi ňou, jej priateľom a spisovateľom v Brooklyne mi už neprišlo tak úžasné, skôr len mierne nadpriemerné, aj keď na druhú stranu by sa tam našlo zopár pekných myšlienok. Celkovo to vidím na solídny nadpriemer, hlavne vďaka jedinečne famóznej M. Streep a emotívnej časti dejovej linky z koncentračného tábora. 80/100 (02.11.2016)

Drama, stavějící především na výkonu Meryl Streepové. Ta hraje Sophii velice přesvědčivě a i díky tomu byl film diváky přijat poměrně příznivě. Za zmínku stojí fakt, že tvůrci pro roli Sophie uvažovali původně dokonce i o Magdě Vašáryové. Streepová se prý k roli dostala hlavně díky zákulisním machinacím. (02.05.2003)

Dvojplánový příběh o lidském a uměleckém dozrávání naznačuje, že autor literární předlohy William Styron do něj vložil nemálo autobiografických prvků. Zprvu konvenční námět o tuctovém trojúhelníku mladých lidí uprostřed poválečného New Yorku na konci čtyřicátých let se postupně rozvíjí do otřesně tragického podobenství o děsu, zkáze a zhoubách, které do mezinárodního společenství vnesly země Osy. Součástí humanismu tohoto osobitého autorského pohledu, který Alan Pakula plně ve filmové podobě zachoval, je nečernobílost všech protagonistů. S hořkou nadsázkou lze napsat, že jim nic lidského nebylo cizí. A právě tato skutečnost, toto chápavě sdílející pozadí umožní o to víc respektovat a sdílet hloubku tragických, režisérsky, kostýmově i výpravově a kameramansky mimořádně přesvědčivě zvládnutých druhoválkových retrospektiv s celou řadou monumentálně vystavěných scén (pouť kolem bloku budoucích obětí hradných vražd v plynových komorách, setkání s Mengelem, Sofiina záchrana před dětským udáním v Hössově rodině, jež by znamenalo pro ni jistou smrt), doplněných o značně silný motiv polského protižidovského cítění, dotváří skutečný rozměr katastrofy, vyvolané druhou světovou válkou. Důsledky utrpěných ran se prolínají: Životem i výčitkami svědomí štvaná žena se ve svém bolu bojuje i apojuje se s psychotikem, opakovaně bičovaným svým svědomím po záchvatech plných hrubostí, agrese, brutality; neustálými střety mezi vnitřními hlasy jekyllovským a hydovským, nejen v životě, ale i ve společně sdílené smrti, která se stává jejich společným etickým i úlevným východiskem z trampot a hrůz jejich nenapravitelně zpackaných životů-tragédií. Podobenství o síle i slabosti lidského ducha - zhruba tak lze postulovat nadčasovou výzvu, kterou v sobě tento neprávem přehlížený film nese. V době svého vzniku i dnes. (01.08.2009)

Takovou nedějovost u tak známého a oceňovaného titulu jsem vskutku nečekal. Slyšel jsem sice, že kniha, se kterou jsem ještě neměl tu čest, je o poznání lepší než film, což je však v tomto případě zcela nevypovídající skutečnost, neb jít s úrovní nad tento snímek není žádný velký kumšt. Tři mladí lidé, žijící v pensionu, - jižanský spisovatel Stingo, polská imigrantka Sophie a "biolog" Nathan - nemají nic smysluplného na práci, a tak pouze užívají života. Chodí na pikniky, oblékají si roztodivné převleky a pořádají tématické večery a vůbec nedělají nic krom sladkého nicnedělání. Tato jejich idylka je tu a tam vyrušena Nathanovým výbuchem zlosti, kdy oběma svým přátelům ztropí scénu a uráží je (popř. bije). Druhý den se za svůj výstup omluví a vše je opět při starém. Rozruch do jejich bezstarostných životů ještě sem tam vnese Sophie se svými vzpomínkami na koncentrák. Ty jsou jako jediné alespoň trochu zajímavé. I tak, koukat se na dvouapůlhodinový film o ničem kvůli silnému momentu "pošlu do plynu dcerku nebo synka?" mi přijde zcela zcestné... 50% (12.10.2009)