Ponorka

Plechy vržou a praskají, motory jedou na poloviční tah, stroj se náhle otřese, fotbalové Schalke dostalo debakl, čelo se orosí, dech se zastaví a pohled je ještě vyděšenější, než před několika málo okamžiky. Čekání na další náraz je nekonečné. Pod masivem vody tu mnohdy sedí mladíci, kteří si tohle válečné podvodní tažení představovali kapku jinak. Na vše bedlivě dohlíží v drtivé stopáži (na druhou stranu právě kvůli ní si dám od Ponorky tak patnáct let pauzu) Wolfgang Petersen, který stojí i za scénářem, dávkuje hutnou atmosféru strachu a ticha a svým soustředěným režijním vedením dopomáhá k nesporně kvalitním hereckým výkonům. (31.05.2013)

Světe div se, ale jedna z nejlepších protiválečných demonstrací vznikla v Německu, odehrála se výhradně pod mořskou hladinou a velel jí charismatický ďábel Jurgen Prochnow, který postupně prošedivěl a nechal se zlákat nabídkami i od führera Uwe Bolla. Wolfgang Petersen kormidluje svou životní pouť jako velezkušený mazák a odporným zápachem války a utrpení dáví diváka možná s trochu kolísající, ale po celých 200 minut znatelnou a obdivuhodnou intenzitou. V prvních dvou třetinách jsme podrobně obeznámeni s charaktery hlavních hrdinů a s jejich nicotným, víceménně nechtěným válečným podílem, abychom si v závěru mohli ohryzávat nehty a držet těm zoufalým náckům palce takovým způsobem, že se nám na nich udělají modřiny. Nezbývá než hluboce smeknout před výtečnou klaustrofobickou výpravou, chytrým scénářem s jasným poselstvím a heroickým projevem všech herců, jejichž zarostlé a vyděšené obličeje mluví v podstatě za vše. "Vraťte mi mou svobodu". 90% (13.10.2013)

Wolfgang Petersen musí vodu buď nenávidět nebo milovat. V Ponorce poskytuje tomuto živlu nevídaný prostor – více než tři hodiny. Více než tři hodiny totiž sledujeme osádku jedné německé ponorky za druhé světové války. Náplní filmu není nic jiného než boj několika stále zarostlejších námořníků s nudou a nepřátelskými torpédoborci. Když se objeví nepřátelské plavidlo, je nutný okamžitý ponor – 150 metrů a klidně i víc – a naprosté ticho, všepohlcující ticho občas přerušené pípáním nepřátelským sonarů či skřípěním plechů ponorky, které musí vzdorovat nepředstavitelnému tlaku. Stejně jako námořníci. V jejich pobledlých tvářích se značí zoufalý nedostatek slunečního světla, do kůže se jím vrývá každá další minuta strávená v tomto miniaturizovaném pekle. Největším nepřítelem nejsou Angličané, nýbrž strach. Strach naakumulovaný v jedné konzervě s ještě živým lidským masem. Nesejde na národnosti, Ponorka stejně jako mnoho válečných filmů dokazuje, že většina národních hrdinů nebojovala za vlast, nýbrž za vlastní přežití. Film je realistickým pohledem do hlubin oceánů, toho času válečných vod, nesnaží se o nějaký humanistický přesah jako Schindlerův seznam, pouze z dané situace čerpá maximum možného napětí a představuje toho nejlepšího zástupce žánru klaustrofobních thrillerů. Ale tři hodiny jsou stejně moc. Ticha je moc, čekání je moc. Nemůžu ovšem srovnávat s původní, dvouapůlhodinovou verzí. Až na délku lze Ponorce vytknout snad leda mizernou zadní projekci při interiérových scénách. Jde o první a taky poslední mistrovský počin Wolfganga Petersena, který do filmu vložil veškerý svůj talent. My můžeme jenom litovat, že si jej po natáčení nevzal zpátky. 85% Zajímavé komentáře: Malarkey, Kass, Cornon, Weirdman, TotalFilm (02.09.2006)

Já se na tenhle film podíval jen kvůli stejnojmenný písničce od U96 a on se z toho vyklubal zřejmě nejlepší ponorkovej film, co jsem viděl. Skoro mam nutkání dát maximální hodnocení, ale 5 hvězdiček nedávám, protože jsem se u toho přecejenom chvílema nudil. Jinak když tady vidim SE: 293 min, Director's cut: 216 min, tak to si fakt nedokážu představit. Podle mě 2,5 hod bylo až, až... ad Ivoshek: Já to do toho dotazníku původně chtěl napsat taky, ale nakonec jsem tam napsal, že bych chtěl sloužit u popravčí čety. Mimochodem dostal jsem modrou :-) (19.05.2008)

Přemýšlel jsem, které slovo tenhle Petersenův velkokus nejlíp vystihuje. "Klaustrofobický" by to mohlo být, ale je tu místo jenom pro jednoho Klause, a tím bude jednou provždy Klaus Doldinger, jehož hudba tomu všemu dává ty správné vnitřní rozměry. V rychlých pasážích úplně vylétá do oblak a vy skoro chápete tu hrdost a nadšení, se kterou se mladí muži (feministky prominou, a jistě rády, neboť válka je čistě mužským výmyslem, tak jako veškeré zlo;)) napůl obrazně řečeno vrhali do vln, vstříc dálkám, slávě a radosti z vítězství. Bohužel jak jich až příliš mnoho tím nejhorším možným způsobem zjistilo - a Das Boot to vůbec nezastírá a ani v nejmenším nepřikrašluje - vydávali se do míst, kde nabubřelá slova jako hrdinství a vítězství zcela ztrácejí význam, a kde na několik vteřin radosti připadají hodiny šíleného strachu ze sebemenšího zvuku, a kde největším vítězstvím je přežití a návrat na pevninu. Das Boot je vrcholný válečný a zároveň protiválečný film, a to jedno slovo zní "dusivý". Atmosféra, která se nedá krájet ani dýkou SS, a která je při sledování těch delších verzí skoro k nepřežití, se nedá zapomenout. Zcela jednoznačně jde o film, který si svoje místo v Top 200 zasluhuje. Jednomu se až nechce věřit, jak hluboko dokázal Jürgen Prochnow během následujících let klesnout...člověk z toho má opravdu nepříjemný Boll:) Dávám 90% a myslím, že v němčině bych to asi nezvládl - díky svědomité práci tvůrců je sledování Ponorky dosti náročný úkol i v mateřském jazyce. (25.05.2009)