Můj nepřítel

Rád by som vedel viac o pôvodných problémoch, ktoré sprevádzali vznik tohto filmu. Z názoru, ktorý som si urobil po prečítaní "zaujímavostí" a pár viet z googlu mi je však hneď jasné, že to tvorcovia jednoduché nemali. Preto snímam klobúk pred finálnou verziou, pretože napriek nepriazni osudu je tento film naozaj filmom, ktorý si zaslúži uznanie. Napriek tomu, že od jeho vzniku je to takmer 30rokov a ja som ho videl až teraz sa nebojím povedať, že myšlienka filmu je nadovšetko a herecké výkony robia film tým, čím je. Kašlať tam na efekty, primitivizmus niektorých scén a občasný výpadok režisérskeho dohľadu. Ja som si z filmu odniesol dobrý pocit pri srdci a to sa počíta. 80%. (07.10.2013)

Daleká budoucnost, vesmírné putování, zlověstní mimozemšťané a meziplanetární válka jsou osvědčené dílky na složení spaceoperního puzzle. Petersen nám vypálil mlhovinu a složil z nich nenápadný příběh o dvou příslušnících znepřátelených stran, nucených v zájmu přežití složit zbraně a překonat vzájemné rozdíly, aby během té mnohokrát oboustranně prokleté snahy zjistili, že k překonávání toho zase tak moc není. I když je jeden z nich člověk a druhému byl přisouzen vzhled přerostlé latexové ještěrky s orientálním životním postojem a schopností partenogeneze, což jejímu/jeho lidskému společníkovi řádně zamotá hlavu a divákům se postará o citovější náplň příběhu, nejsou nám problémy, které řeší, nikterak cizí. Protože když se jeden tak dívá, jak se s cizím elementem na cizí planetě hledá společná řeč, nacházejí první malé skulinky v hradbě nenávisti a předsudků, postupně se ty skuliny zvětšují a za nimi se objevuje schopnost porozumění, přátelství a soucitu a mluví se o domově, který je po letech v cizím a studeném bitevním vesmírném poli už jen mlhavým pojmem, nedá mu to a zavzpomíná si na všechny války našich dějin a proklamace národních vůdců, že ti lidé, které jsme v životě neviděli, jsou naši smrtelní nepřátelé. A tiše zadoufá, že se v každé z nich našli nějací Willis a Jeriba, kteří aspoň pomyslně kopli ty rádoby státníky přímo do jejich nafouklé... megalomanie. (19.12.2007)

Scifi B-čko osemdesiatych rokov, ktoré nevyniká skvelým a originálnym príbehom, ani efektami, ani hercami, ale celkom dobre všetko toto skĺbuje. Miesto Quaida by som si vedel predstaviť aj niekoho lepšieho na rolu, na druhej strane vyložene nesklamal. Vadilo mi trochu to odlahčené spracovanie s miernym komickým podtónom, a aj preto dramatická a emočná rovina scén boli poslabšie. Naopak, masky mimozemštanov boli presvedčivé, jednoduchý dej pekne gradoval a viacmenej dobre vťahoval diváka. Hodnotenie: 65% (09.03.2014)

Hodně netradičně zpracovaný sci-fi, kde se dvě rozdílný rasy střetávaj po ztroskotání na opuštěný planetě. Bohužel je to trikově, až teda na masky, trochu lacině působící a hlavně jelikož je to založený převážně na dialozích, tak to sem tam mírně nudí, protože to občas nemá co říct a scénář tomu taky moc nepomáhá, hlavně trošku rozpačitě vypadá učení angličtiny Drakonem. Ale celkově se jedná o solidní sci-fi, i když bych od Petersena čekal víc po Nekonečným příběhu. 3.5* (02.04.2008)

„Ty si tehotný? Ako sa to stalo? Na mňa nepozeraj.“ SPOILERY. Jedno z najúchylnejších sci-fi, aké som kedy videl. Budúcnosť. Ľudstvo bojuje proti jašterím mimozemšťanom. Človek a jašter stroskotajú na nehostinnej planéte. Keď pochopia, že nepriateľstvo nikam nevedie, začnú spolupracovať, bleskovo sa naučiac reč druhého. Aby nebola na planéte (kde údajne pristávajú zlí piráti, ale prvú hodinu ich len počujeme) nuda, dozvieme sa, že mimozemšťania sú hermafroditi t.j. rovnako, ako slimáky, dokážu oplodniť samých seba (!). To sa aj stane (!!). Človek sa oňho začne starať a ak by si navzájom začali po večeroch dávať holandské kormidlo (viď. ZACK A MIRI TOČIA PORNO), vôbec by som sa nečudoval. Mimozemšťan porodí potomka, ale pri pôrode zomiera a o výchovu bleskovo rastúceho jašteríka sa následne stará týpek, ktorý predtým celý svoj život zasvätil zabíjaním jeho potomkov (Quaid neskôr hral v podobne zvláštnom morálnom konflikte - Dračie srdce). Scenár je bizarný, originalitu by ste ale čakali márne – mimozemšťania majú dve ruky a dve nohy, na mimozemskej planéte sa dá normálne dýchať, žijú tam hady a dokonca sneží. Už len si zohnať vianočný stromček a bozkávať sa pod imelom. Okaté štúdiové exteriéry (hoci sú zvláštnym spôsobom pôsobivé) tomu tiež príliš nepomáhajú. A to, čo sa odohráva po Quaidovom oholení, je už len zívajúce divákove dokopanie do vyslobodzujúcich záverečných titulkov. Tento titul nemá v roku 2010 (kedy píšem komentár) šancu osloviť diváka, narodeného po roku 1990. Zaujíma iba nostalgikov, narodených okolo roku 1980, ktorý na ňom vyrastali. Teoreticky. Prakticky som na ňom ale vyrastal aj ja. A už ako decku mi to pripadalo ako blbosť. (27.05.2011)