Vládcové nebes

Seriál sleduje dva roky “krvavé stovky” během druhé světové války. Díky povinné diverzitě (stá bombardovací byla moc bílá) se to ke konci zvrhne v přehlídku “červených ocásků” a děje se prolnou. Díky tomu (i když děj se primárně bere jako vyprávění historické postavy) se míchá dohromady hromada reálných postav a skáče se mezi několika liniemi vyprávění (viz mé komentáře ke každé z epizod), tak aby byl děj co nejvíce různorodý. I tak má tendenci sklouznout k divné užvaněné nudě a asi největším zklamáním je odfláknuté vykreslení postav (na to, že budete vše prožívat jako s BoB zapomeňte). (25.03.2024)

21.5.1943 - 389. bombardovací skupina nad serverem Německa dostává celkem na prdel a jeden si říká proč to křečovité představování postav před pěti minutami, když to vypadá že ta B-17 ani nedoletí. Pak se ale začneme věnovat 100. bombardovací a konkrétně “Alice from Dallas” nebo “Wild Cargo”. Tak to zavání nostalgií BoB. Očekávání jdou nahoru. Historie scénáři nahrála jeden luxusní nálet (myšleno dějově vděčnějši) na Brémy, nicméně toho nevyužil a místo toho sledujeme jeden neúspěšný (začátek července 1943). I tak nechám 100%. Před-letová příprava dokonalá. (21.03.2024)

Někteří berou epizodu za lepší než minule, já tedy rozhodně ne. Kde první měla příjemné dávkování “země vs vzduch” v krátkých intervalech. Tady se prvních 20 minut v kuse jen žvaní. Dalśich 20 minut (konečně) přijde na řadu nálet na ponorkovou základnu Trondheim (24.7.1943). Zbytek času (10 minut) je zase jen “seznamování se s postavami” konverzací. Imkdyž epizoda působí nudnější, stále je to nejlepší co jsem za dlouhou dobu viděl. (21.03.2024)

Tentokrát se začíná hned misí Schweinfurt–Regensburg (17.8.1943). Do vzduchu se dostaneme po nějakých 15ti minutách a jsme tam celou epizodu. Vše co předchází startu je součástí přípravy. Takhle má vypadat “vycpávková vata”. Nejlepší epizoda a pochybuju, že tohle něco v budoucnu překoná. (21.03.2024)

Pokračujeme prakticky okamžitě, kde se minule končilo (20.8.1943) a to útěkem Williama Quinna z Belgie. Velice zajímavé a osvěžující. Bohužel to epizodě vydrží 10 minut. Pak děj najednou poskočí do Anglie o měsíc dopředu (16.9.1943) a začne se tančit a žvanit na celých 20 minut. Pak hop zase na chvilku za Quinnem. Pak přijdou na řadu opět Brémy (8.10.1943), ale trochu jinak. Tentokrát z pohledu mechaniků (co čekají na základně), aby se děj vyhnul přílišnému pitvání se v sestřelení jedné z postav. Prakticky veškerý děj se odehrává na zemi. Po fantastické minulé epizodě až moc znatelný propad. Skákání mezi lokacemi a časem je zbytečné a neplní roli změny dynamiky děje. (21.03.2024)

10 minut po začátku máme další briefing: nálet na Münster. A to je problém. Je totiž 10.10.1943 a úspěšný nálet na Münster totiž proběhl až 25.10.1944 (o skoro rok později). Čeká nás tedy průser. Buď selže mise nebo scénář. Tentokrát sledujeme “neokoukanou” posádku bombardéru “Royal Flush!” a potom Johna "Buckyho" Egana. Každopádně cca 20 minut od briefingu je jasné co se podělalo. (21.03.2024)

Pokračujeme, kde se minule končilo "Buckyho" sestřelením (10.10.1943), po pás minutách hop do Anglie za Harry Crosbym (náš “vypravěč”) a “Rosiem” (z té neokoukané posádky “Royal Flush!” minule) na jejich R&R a já pochopil otřesný koncept (a důvod) epizody. Skákání v ději nechutnou kadencí (změna co pár minut). Ta Anglie je nečekaně super otravná a nudná (hlavně že můžeme představit “silnou ženskou postavu”). Jediné co zafungovalo dobře byl Stalag Luft III (kde o týden později epizoda končí). Čekal jsem, že se sestřelem ve čtvrté epizodě se bude pracovat. Každopádně jde o nejslabší epizodu série (zatím) a to díky debilnímu konceptu vyprávění. (21.03.2024)

Pokračujeme o nějakých 5 měsíců později ve Stalagu Luft III (březen 1944) s prostřihy do Anglie, kde “stovka” podnikla nálety na Berlín (6.3.1944, 8.3.1944). Vše je bráno z pohledu pozemního personálu (do vzduchu se podíváme na 3 minuty). Epizoda si vzala koncept z té minulé, co pár minut to střih na druhou linku. Oproti minule mají naštěstí zajímavější obsah i spád. Třeba zakomponování “velkého útěku” (24.3.1944) za mě přidalo hvězdičku. (21.03.2024)

Itálie (1.6.1944)… co to? Proč Itálie? Aha… DEI se ozvalo, že je seriál přiliš jednobarevný a tak musí přijít na scénu Tuskegee Airmen a jejich “devadesát devítka” aka “Red tails”. Do toho přípravy na “Den-D” (kde hraje klíčovou roli samozřejmě “silná ženská postava” jejíž představení bylo “ozdobou” nejhorší epizodu seriálu). O to věší šok byl, že samotné vylodění se vyloženě odfláknuté jedním záběrem a epizodě “ve vzduchu” na pár minut dominuje Operace Dragoon. Pak samozřejmě linka z tábora a najednou epizoda neví kam dřív. Střídají se lokace, postavy a i když ke epizoda jasně účelová, je to logicky využito a děj prostě jede. (21.03.2024)

Začínáme největším náletem na Berlín (3.2.1945) a poslední bojové misi “Roseiho”. Fantastických (a jediných ve vzduchu) deset minut. Pak pokračujeme v táboře, v Anglii a zase dokola k Roseimu. Vesměs vlažnější a hrající na city. Výrazně dynamičtější je až osvobození Stalagu VII-A (29.4.1945). Závěrečných 5 minut titulková rozlučka dala tu správnou tečku na závěr. (21.03.2024)