Z pekla štěstí

V době základní školy mi to přišlo docela neškodné, ale po letech se situace poněkud změnila. Nevadí mi blbě usazené postsynchrony, zní to jenom jako blbě nadabované. Nevadí mi ani to, že v záběrech davových scén to kameře utíká a vypadá to potom jak divně oříznutá fotka. Co mi ale vadí, je to, že Troška nutí své hrdiny, aby se chovali jako absolutní idioti, kterýchžto králem bude ten, kdo všechny převříská a bude víc běhat po place a strkat do ostatních. Výsledkem je přehrávání herců, neživotné postavy a neskutečný kýč. Uřvaný, nesympatický a… trapný. (19.12.2005)

Doufám, že to byla poslední filmová role Daniela Hůlky. Jeho zoufalé přehrávání není zrovna to pravé ořechové. Ale i bez Hůlky to je slabota. Nudná pohádka s trapným drakem. Troška by si měl vzpomenout na svůj Poklad hraběte Chamaré, vybodnout se na pohádky a natočit konečně tu Čachtickou paní. I když jeho poslední "díla" mnohé neslibují. (13.04.2003)

Tahle pohádka mě zaujala ještě méně než Princezna ze mlejna. Možná je to i tím, že už jsem starší a pohádky mě netáhnou, protože v dnešní době je vidět jednu pohádku skoro stejné jako vidět všechny. Troška je nepříjemný rutinér a jeho úsměvná tvář(mě se nelíbí a radši bych ho nevídal v žádném pořadu) je už přehnaně vlezlá. (04.06.2006)

Pohádková agitka jak ze začátku 50. let, stavějící na námětu prokomunistcického Jana Drdy, akcentuje Troškovo okázalé plebejství a zároveň také smutné dědictví komunistického režimu, když se 10 let po jeho konci točí pohádky, v nichž ozbrojený lid (vizuálně adorující husitskou tradici) násilně přejímá vládu a vyhání ze země zkaženou šlechtu (a buržoazii). Připočteme-li k tomu Troškovo režijní a především scenáristické diletantství (o hrůzně udělaných postsynchronech raději ani nemluvě) a skutečně šílený casting, kdy samozvaný plebejský režisér staví před kameru neuměly typu Hůlky či Laurinové, protože hrát dneska může už vlastně úplně každý, i když jeho jedinou průpravou je občasná účast ve VIP magazínech, máme tu naprosté umělecké dno a oslavu pokleslosti a úpadku světoznámé česko(slovenské) pohádkové školy, ale i české kinematografie jako takové... (24.12.2012)

„Nebreč. Budeš to mít slaný.“ Zdeněk Troška má rozprávky rád a vie ich rozprávať (PRINCEZNÁ Z MLYNA 1 – 2). Tentokrát si ako predlohu vybral dielo Jana Drdy. Je to príbeh odvahy, lásky, cti, Zle a zbabelosti, zasadený do vizuálne podmanivých kulís (do tmy blikajúcimi sviecami vysvietená voňavá chalúpka na samote v lese, po nociach obývaná dvoma dobrými čertmi). Množstvo postavičiek obsadil začiatočníkmi, profesionálmi (najviac sa mi páčil dôveryhodne mužný kamarát do dažďa Vaculík, najmenej afektovaná Sabina Laurinová) i ľudmi, ktorých by ste tu nečakali (Hůlka). No, čo sa trikov týka (drak!), JURSKÝ PARK to práve nie je a len čo dôjde na masové scény či nebodaj akciu, je to stále bohužiaľ sto rokov za opicami. Bohatá výprava, vtipné hlášky („Co tě vede!“, „Od čertů? Zaplať pánbu.“) a príjemný scenár sa ale v mojich očiach postarali o 80% (09.08.2008)