poster

Soumrak bohů

  • Itálie

    La caduta degli dei

  • anglický

    The Damned

  • Slovensko

    Súmrak bohov

Drama / Válečný

Itálie / Švýcarsko / Západní Německo, 1969, 150 min

  • Anderton
    ****

    Veľmi nepríjemný film, kde by ste niečo ako kladnú postavu hľadali márne. Dokonca tu postavy ani nie sú ambivalentné, ale určitú ambivalentnosť môžeme hľadať vlastne v ich negatívnosti. A možno ani nemajú na výber sa chovať iným spôsobom. Majú postavenie, žijú v ťažkej dobe a spoločnosť od nich niečo očakáva. To sú zomletí skôr, ako by mohlo dostať priestor ich svedomie. Ingrid Thulin tu hrá jednu z najdémonickejších silných žien kinematografie a Dick Bogard dokazuje svoje majstrovstvo okrem iného tým, že ak poznáte Smrť v Benátkach, tak ho nespoznáte. Ani typovo, ani vzhľadom. Na rozdiel od Geparda sa rozhodne nejedná o žiadnu snobskú nudu, dialógy a vzťahy sú neustále maximálne vyhrotené. Väčšina filmu sa odohráva v interiéroch a ak sa pozrieme von, odohráva sa tu vždy nejaká spoločenská udalosť. Pohreb, nacistické slávnosti, atď...(2.2.2016)

  • Fanucci
    ***

    Skvélý příběh o intrikánství a touze po moci, který je strašně srážen nevěrohodnými a dlouhými scénami typu chlastání členů SA a na můj vkus přehnanou úchylností hlavní postavy (Martin von Essenbeck). Ta měla diváka ASI šokovat, ale na mne působila příliš extrémně až nedůvěryhodně. K tomu přispěl i nepříliš kvalitní výkon Helmuta Bergera v roli Martina.(7.7.2005)

  • NinadeL
    *

    Svým způsobem fascinující panoptikum rozehrané hráčem v šach, který si usmyslel, že vyloží vlastní pojednání o prohnilé německé elitě na přelomu výmarského zázraku a vzestupu Třetí říše. Je až k neuvěření, jak realistická je celá výprava, líčení, kostýmy, tohle všechno je dokonalejší, než běžně nabízené retro té doby v jakémkoli žánru. Bohužel ale i tady se nacházejí trhliny, například užít jako soundtrack šlágr Zarah Leander je poněkud předčasné, protože její sláva se v německy mluvícím prostředí šířila až po roce 1937... Časově je přilehlejší karika Marlene Dietrich, ovšem tato karika přesáhla uměleckého znásilnění a je nechutnější, než cokoli, na co kdy sáhl Fassbinder. Škoda, že málo, co je zde kvalitní, vychází vniveč mezi vším tím rádoby splynutím s tehdejší kulturou a politikou, mrháním formálními prostředky, hrátky s barevnými filtry a samozřejmě samotnou antickou tragédií, ve kterou přerostlo toto původně jemné laškování s volnou morálkou. A pakliže šlo o realismus, měl se Visconti kousnout a zapomenout na absurdní směs italštiny s němčinou a pořídit celý film výlučně německy. Dále je příliš naivní stmelovat v jediné osobě touhu pro exhibici, záměnu pohlaví, pedofilii, oidipovský komplex a incest. Už tahle výjimečná obžaloba by stačila na samostatný film, kdyby to téma bylo tak silné a v jádru pravdivé, jak se nám Visconti snaží vsugerovat. Osobně v podstatě kladně kvituji jen tu realistickou výpravu a debutující dětskou herečku Irinu Wanku (v roli oběti Lisy), která se v pouhých osmi letech stala pokračovatelkou svého slavného otce.(13.6.2011)

  • /Pablo
    *****

    Film, který vyžaduje po divákovi znalost historie a zejména zvýšenou míru pozornosti, trpělivosti (z důvodu délky snímku) a naslouchání, neboť se zpočátku nese v duchu konverzačních dialogů, v nichž se ovšem skrývá jádro příběhu. Viscontiho dílo je především snahou představit historické události s maximální realističností, což je ostatně základním rámcem všech jeho filmů. Úchvatně nasvícená a nasnímaná podívaná postupně graduje do nevyhnutelného konce..._____Výtečný scénář! Zejména charakteristika postav, jejich jednání, motivaci a proměny režisér krůček po krůčku odtajňuje. Na příkladu široce rozvětvené bohaté šlechtické rodiny průmyslníků Visconti poukazuje na rozkol mezi starou a mladou generací, jenž je zároveň rozkolem celého Německa. Divákovi je servírována pestrá směsice charakterů: Dirk Bogarde v roli Fredericka Bruckmanna, muže ambiciózního, byť sžíraného neustálou pochybností - nejistotou, přesto ovšem odhodlaného vystoupit ze svého stínu; Helmut Griem coby všehoschopný Aschenbach či velikášský Gunther von Essenbeck. Hlava rodu, starý Joachim von Essenbeck, jenž je reprezentantem císařského Německa Vilémovské éry a tradičního liberalismu, se nedokáže ztotožnit s idejemi národního socialismu, chce však za každou cenu udržet chod a prosperitu podniku. Dostává se tak do rozporu se svými bližními a předními představiteli rodinného podniku, kteří přijímají nacismus (Konstantin von Essenbeck a Aschenbach). Zrod nového Německa se tak stane osudným pro celou rodinu. Rozpad tradičních hodnot jakoby symbolizovala dekadentní (téměř přehlédnutelná) událost na svatbě v závěrečných minutách snímku: vášnivě se líbající milenecký pár, kdy muž bez ostychu obnažuje ženu. Pro mě nejzajímavější a nejsložitější roli si zde vystřihl Helmut Berger v roli Martina, neuznávaného, opomíjeného mladíka-umělce, s pedofilními sklony a s ambivalentním vztahem k matce, kterou nenávidí, ale zároveň potřebuje její lásku, jež se mu nikdy řádně nedostávala. V závěru filmu se naplno projeví jeho skrytá touha po moci a přinese tak nečekané rozuzlení…______Zajímavé je, že Visconti (alespoň podle mého úsudku) spojuje národní socialismus čili nacismus s osobami, jež se vyznačují nějakou deviací, touhou po moci a ovládání, jako tomu je například u Konstantina von Essenbecka a Aschenbacha či v postavě Martina posedlého pedofílií. U Günthera, v jeho případě, tuto neřest v podobě vražedné nenávisti k Bruckmannovi dokáže „vynést na světlo“ právě Aschenbach ("Naučíme tě zacházet s tvým nesmírným bohatstvím. A lépe ho investovat.").______Za úvodní Martinovo pěvecko-estrádní číslo, které hravě strčí do kapsy celý Kabaret Boba Fosseho a za večírek členů SA a jejich následnou likvidaci (která málem vyřídila i mě :-)) a konečně pominuli všudypřítomnou italštinu, přikloním se k pěti hvězdičkám.(23.4.2010)

  • darkrobyk
    *****

    ,,My můžeme vše!" Stále aktuální nadčasová alegorie o touze po moci, vládnutí a ovládání. Feudalismus, kapitalismus, fašismus, komunismus. Princip je stále stejný - dostat se až na vrchol a neomezeně vládnout, rozhodovat o životech druhých, topit se v majetku. Snad ještě více než před lety mě zasáhl film, který dokonale ukazuje společnost, ve které žijeme. Jak se našim politikům zalíbily nacistické průpovídky (Es kommt der Tag), jak by si rychle osvojili Noc dlouhých nožů. Visconti mistrně zobrazil nejtemnější stránku člověka, který obětuje cokoliv, svou rodinu i přátele, jen aby dosáhl osobních cílů. Pedofilie a incest jsou jen drobnými berličkami podpírajícími lidskou zrůdnost, jež jakoby neměla hranice...(13.12.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace