poster

Soumrak bohů

  • Itálie

    Caduta degli dei, La

  • slovenský

    Súmrak bohov

  • anglický

    Damned, The

Drama / Válečný

Itálie / Švýcarsko / Západní Německo, 1969, 150 min

  • Crocuta
    *****

    Visconti (stejně jako o pár let později Pasoliny) prezentuje fašismus (potažmo nacismus) jako nejen mocenskou, ale i sexuální deviaci a představitele totalitní moci jako osobnosti perverzní po všech stránkách. Podobná interpretace historie byla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let poměrně rozšířená (nejen ve filmu) a snímku neubírá nic z jeho působivosti.(25.9.2007)

  • Radko
    *****

    Žeravý kov sa taví, prelieva. Horúčosti oceliarne dominuje sálavé ostrooranžovočervené svetlo. Vstupné obrazy vnútra ohnivých pecí a lejúceho sa kovu tak pripomínajú skôr vstup do pekelnej tlamy, do ktorej súbežne s následným časovým zarámovaním príbehu smeruje Európa a vlastne celý svet. Je predvečer II. svetovej. Rodina oceliarskeho magnáta slávi narodeniny rodinného patriarchu. V ten večer žiaria nielen pece v rodinnej továrni, ale rozhorí sa i Ríšsky snem aby sa jeho skazou zároveň začala skaza rodu, ovládaného nenásytnou túžbou po moci, perverznými vášňami, pomstou a nenaplnenými ambíciami. Neskrývané alegorické, obrazovo famózne posolstvo o biede vodcovského fanatizmu. Bledé masky (spievajúceho transvestitu, matky rodu pri incestnom oidipovskom styku i svadbe, nalíčení kankán tancujúci náckovia) sú poslami smrti z údolí hedonizmu - sexu, zábavy i svadby (úrovní radosti) a zvestujú neodvratnú skazu odchádzajúceho veku akej-takej sporiadanosti. Poznámky: Súhlasím s MIMICOM, ten záverečný tichý záber nemal chybu:) a pripájam sa k petícii o jeho voskový odliatok a umiestnenie do Grévinu. A mimochodom: veľmi tiež súhlasím aj s užívateľom giblma, že tí, čo sa tu v komentároch v súvislosti so Súmrakom bohov oháňajú neoralizmom (Radek99, sud) sú fatálne mimo.(18.10.2011)

  • Anderton
    ****

    Veľmi nepríjemný film, kde by ste niečo ako kladnú postavu hľadali márne. Dokonca tu postavy ani nie sú ambivalentné, ale určitú ambivalentnosť môžeme hľadať vlastne v ich negatívnosti. A možno ani nemajú na výber sa chovať iným spôsobom. Majú postavenie, žijú v ťažkej dobe a spoločnosť od nich niečo očakáva. To sú zomletí skôr, ako by mohlo dostať priestor ich svedomie. Ingrid Thulin tu hrá jednu z najdémonickejších silných žien kinematografie a Dick Bogard dokazuje svoje majstrovstvo okrem iného tým, že ak poznáte Smrť v Benátkach, tak ho nespoznáte. Ani typovo, ani vzhľadom. Na rozdiel od Geparda sa rozhodne nejedná o žiadnu snobskú nudu, dialógy a vzťahy sú neustále maximálne vyhrotené. Väčšina filmu sa odohráva v interiéroch a ak sa pozrieme von, odohráva sa tu vždy nejaká spoločenská udalosť. Pohreb, nacistické slávnosti, atď...(2.2.2016)

  • mm13
    *****

    Súmrak bohov je vzácny tým, že nerozpráva príbeh o demoralizujúcej sile nastupujúceho fašizmu. Ak by k tomu Visconti skĺzol, natočil by iba veľkolepú fresku s okliešteným pohľadom na danú dobu. Súmrak bohov je ale film o hrabivosti, ambíciách a frustráciách pretavených do zloby, ktorá čaká na svoju príležitosť. Nie fašizmus ani iné ideologické zverstvo robí z človeka zviera. To zviera v človeku plodí zlo, ktoré sa potom, akonáhle dostane príležitosť, pod uhladenou škrupinkou rozsieva kam len dosiahne. Viscontiho analýza je tak nekompromisne precízna a vzhľadom na mieru autorskej výpovede až šokujúco historicky presná, že v dokonalej forme splodila pravdu, ktorá presiahla všetky kategórie, zbavila sa aj tých najneutrálnejších prívlastkov a zostala iba a len pravdou... A iba a len génius a iba a len vo veľmi šťastnej konštelácii mohol stvoriť niečo také obrovské. [100%](14.7.2005)

  • gudaulin
    ***

    Další výpravný Viscontiho návrat do minulosti, kde asistuje u úpadku starých elit - tentokrát zaznamenává rozklad bohaté rodiny Essenbecků, německých průmyslníků, která v průběhu let 1933-34 podlehne temné síle vítězného fašismu. Po ostranění nestora rodu a útěku jeho antifašisticky smýšlejícího nástupce do exilu jsou zbylí rodinní příslušníci ovládáni touhou po moci a majetku a stávají se snadnou kořistí manipulátora a našeptávače, esesáka Aschenbacha coby symbolu nových pořádků. Bohužel tak jako i jinde se Visconti nechává strhnout k zobrazování dekadence a oblíbených sexuálních úchylek na úkor přesvědčivosti jeho postav a příběhu. Tam, kde jsou slavné československé snímky na totožné téma Spalovač mrtvol a Obchod na korze znepokojivé a mimořádně silné, protože vycházejí z hluboké znalosti tehdejších poměrů a chápání historických procesů, se Viscontimu daří vytvořit maximálně křiklavě barevný plakát, který působí uměle a nuceně. Rozvratná démonická Aschenbachova snaha vážně nedává smysl, bez problémů by si ochočil i starého pána, navíc německý kancléř měl k velkoprůmyslníkům mimořádně vstřícný vztah, obě strany se potřebovaly a vhodně doplňovaly. Ano, Röhm byl homosexuál, ale to jeho mocenskou pozici výrazně oslabovalo a rozhodně to neznamená, že by se setkání velení SA měnilo v homosexuální orgie. Atmosféru, kterou chce Visconti spojovat s Hitlerovým režimem, by mnohem spíš nalezl v kabaretech a luxusních bordelech Výmarské republiky. Pro nacismus bylo naopak typické volání po návratu ke starým cnostem a až na výjimky, jako bylo Göringovo požitkářství a Goebblesovo sukničkářství, působili nacističtí pohlaváři jako příkladní maloměšťáci a podobně vypadala i nacistická ideologie. Viscontiho přehlídka úpadku, animálních instinktů a pokřivených charakterů ve mně sice sympatie nevyvolala, na druhou stranu měl ale režisér řemeslo v malíčku, využíval kvalitní herce a nenudil. Nenaštval mě tak, abych musel jít pod tři hvězdičky, jakkoliv bez prvků teatrálnosti, patosu a barvotiskovosti by se mně nadělovaly o poznání líp. Celkový dojem: 55 %.(10.5.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace