Dlubal David

Jedno z nejlepších pokračování excelentního předchůdce. ■ Nejakčnější. ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [95/100] ■ (H) Sigourney WEAVER [95/100] ● Michael BIEHN [95/100] ● Paul REISER [95/100] ● Lance HENRIKSEN [95/100] ● Bill PAXTON [95/100] ● Carrie HENN [90/100] ● Jenette GOLDSTEIN [87/100] ● William HOPE [80/100] ● Al MATTHEWS [95/100] ● Mark ROLSTON [88/100] ● Ricco ROSS [80/100] ● Colette HILLER [81/100] ● Daniel KASH [74/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Alien (1979) ● Alien³ (1992) ● Alien: Resurrection (1997) ● Prometheus (2012) ● Alien: Covenant (2017) ● Life (2017) ● Predator (1987) ■ (DAB) [80/100] ■ (Č) 15+ ■ (P) [~1991] [Kino MÍR, Most] [PZ-cz] [95/100] ■ (N) [Čtvrtek, 16-II-2017; 01:19] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [DC] [80/100] ■ (C) [90/100]

Pro mě z celé quadrologie jednoznačně nejlepší. ■ Nejtíživější. ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [95/100] ■ (H) Sigourney WEAVER [95/100] ● Tom SKERRITT [84/100] ● Veronica CARTWRIGHT [86/100] ● Harry Dean STANTON [83/100] ● John HURT [83/100] ● Ian HOLM [95/100] ● Yaphet KOTTO [88/100] ● Bolaji BADEJO [95/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Aliens (1986) ● Alien³ (1992) ● Alien: Resurrection (1997) ● Prometheus (2012) ● Alien: Covenant (2017) ● Life (2017) ● Predator (1987) ■ (DAB) [80/100] ■ (Č) 10+ ■ (P) [VHS] [CZ] [95/100] ■ (N) [Úterý, 14-II-2017; 22:31] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [DC] [95/100] ■ (C) [95/100]

Po Hidamari no kanojo další pecka, která mě uzemnila. ■ Futaba žije sama se svou dcerou Azumi. Manžel od nich beze slova před rokem odešel a už se nevrátil. Futaba dojíždí na kole do malého obchůdku, kde pracuje jako prodavačka. Domácí lázně musela zavřít po tom, co se její manžel nevrátil, protože měla pocit, že by to sama neutáhla a také jistým způsobem chtěla udělat krok kupředu. Futaba je na první pohled obyčejnou ženou, kterou jen tak něco nerozhází. Při bližším poznávání však zjišťujeme, že je to žena neobyčejná s velmi vysokou mírou vnitřní vyrovnanosti. ■ Její dcera Azumi je naproti tomu velmi plachá, nemá žádné kamarády či kamarádky z řad vrstevníků, je tak trochu zakřiknutá a bázlivá. Ve škole jí spolužačky šikanujou a jediný její únik z tohoto psychického teroru, kterému se neumí a bojí postavit, je domov, kde jí maminka vždy zlepší náladu. Tady jsem si říkal, že to bude něco ve stylu Kokuhaku. [SPOILER] Ovšem právě v tuto chvíli se Futaba po nezbytných lékařských vyšetřeních dozvídá od doktora, že má zákeřnou formu rakoviny, která se silně rozrostla po jejím těle, jinými slovy: že už jí nezbývá moc času... [/SPOILER] Mamina si najme soukromého detektiva a ten na její popud zjistí, kde žije její manžel. Ona se za ním vydává... ■ Když se v polovině čtyřiadvacáté minuty objeví doma fotřík Kazuhiro, na stole leží Shabu-Shabu, Azumi jen udiveně civí a tu do místnosti vchází malá roztomilá holčička. Fotřík jen suše pronese: "To je Ayuko, je to tvoje sestra.", tak v tu chvíli jsem měl neochvějný pocit Déjà vu. Po půl hodině mi to docvaklo: Kazoku no Katachi. Jak starej fotřík Yozo při neohlášené návštěvě svého dospělého syna prohlásí: "Daisuke, tohle je tvůj nový bratr. Jmenuje se Haruto. ■ Kazuhiro je v celém příběhu tak trochu upozaděný a vesměs moc neznáme jeho pohnutky. Je málomluvný a co chvíli vypaluje zobák. Rozuzlení jeho příběhu nás čeká až ke konci příběhu. ■ Každý tu má svoji maličkou dějovou linii, která se proplétá s těmi liniemi druhých, ale párkrát nás zaskočí ta hluboká propletenost a svázanost, kdy se všechny možné i nemožné odbočky a úhyby nakonec střetávají v dřevěné pyramidě, kterou Futaba svírá v ruce. Je Futaba hlavní postavou celého příběhu? Ano i ne. Hlavní v tom smyslu, že nás její osud provází po celou cestu příběhu. Vedlejší v tom smylu, že nám její vlastní příběh vlastně ukazuje příběhy všech ostatních, kteří píší své etapy vždy v jiném místě a jejich čas nastane vždy u každého jinak, přesto vlastně společně. Futaba je jednotící prvek celého tohoto komplexního příběhu, který nás nutí podívat se do vlastního nitra a přemýšlet, jak bychom se zachovali my a jestli bychom dokázali to, co ona, zda bychom měli tolik vnitřní síly... ■ Rie MIYAZAWA mě oslovila již před mnoha lety, ale teprve v Gu Gu Datte Neko de Aru se mi dostala pod kůži. Po zhlédnutí Yu (w)o Wakasu Hodo no Atsui Ai si mě získala zcela. ■ Jsou ženy, které jsou krásné - fyzicky. A jsou ženy, které jsou zajímavé - něco z nich vyzařuje, říkejme tomu třebas charisma. MIYAZAWU řadím do té druhé skupiny. Podobné jsem to měl například kdysi dávno se Sigourney WEAVER. Zaujalo mě to, co z ní vycházelo a ne to povrchní, co lze vidět na tváři... ■ Druhý, kdo mě velice zaujal v tomto filmu, byla Hana SUGISAKI. Mladičká herečka připomínající mi Aoi MIYAZAKI, Yûko TAKEUCHI a Fumi NIKAIDÔ v jedné osobě, přičemž tím svým roztomilým Gesichtem dává najevo, že je v ní ukryt potenciál, který je třeba rozvinout. Odstínem pleti a nosem vypadá jako napůl Okinawanka a Ainu. Byla mi velmi, velmi sympatická. ■ Do třetice maličká Aoi ITÔ, kterou mohu po Maně ASHIDĚ a Kokone HAMADĚ zařadit do forku mladičkých slečen, které, když si to nepodělaj, může čekat slibná herecká budoucnost. ■ Sympaťák Jô ODAGIRI mě neměl čím překvapit, protože jsem jej již viděl ve dvanácti filmech a vím, co od něj dostanu, nicméně jeho přítomnost mi udělala radost. ■ Film buduje pomalu tiché drama, které se zlehoučka rozkrývá a tu a tam je do něj napasována vtipná vsuvka, která je posléze odfouknuta, stejně jako závěrečný červený kouř. ■ Do Futaby je težké nahlédnout, protože vždy když už se zdá, že nám dá proniknout do svého nitra, tak nás zase hned vyprovodí a zůstane jen pára nad Shabu-Shabu. [SPOILER] Mnohokráte jsme svědky toho, jak se Futaba vyrovnává s příkořími, které jí život staví do cesty. Například: Její tiché přijetí manžela a jeho nemanželské dcery, kterou si přivede s sebou, když se vrací domů, poté, co jej o to požádala Futaba, což byl následek situace, když se dozvěla, že už to tady na světě má za pár... Nebo když ve škole vyeskaluje šikana Azumi tím, že jí ukradnou školní uniformu a následný rozkol mezi matkou a dcerou v pokoji Azumi. Dále emocionálně extrémně vypjatá scéna na parkovišti, kde Futaba sděluje svojí dceři, že není její matka, že její otec byl již jednou ženatý a ona je dcerou oné první manželky. V tu chvíli každému docvakne, proč Azumi umí znakovou řeč a dále se dozvíme, že Futaba chtěla již od útlého Azumiiného dětství, aby se Azumi naučila komunikovat s hluchými, že se jí to jednou bude hodit. Dále, když Futabě, která je již na vozíku, soukromý detektiv přinese zprávu, že její matka stále žije a že ji vypátral; to byl takový malý pohlavek na probrání. Pak když se impulsivně vydávají k domu, kde Futabiina matka žije s rodinou své další dcery, tak přichází emotivně vyexponová scéna. Její matka to detektivovi popře a v žádném případě ji nechce přijmout. Po tomto již úplně každému musí dávat smysl ten kratičký flashback, který se objevoval ve filmu. S tímto srdcebolným překvapením se Futaba musí vyrovnat a musí jej vnitřně přijmout. Azumi to také silně prožívá, ale její pohled je upozaděn, neboť sama se nyní vyrovnává s životní pravdou, která na ni vybafla onoho krásného dne na předním sedadle červeného automobilu... [/SPOILER] ■ Futaba nám ke konci příběhu dává konečně nahlédnout do svého nitra, kde spolu bojují egoistické sobectví a právo na radost a lásku na straně jedné a buddhistické pomíjivosti sama sebe, činění dobra a vnitřní naléhavost pomoci ostatním. Zde si dovolím malou vsuvku. Ve svém životě jsem potkal několik málo jedinců, kteří se skutečně a doslova dokázali obětovat pro ostatní. Je nutné zdůraznit, že tito lidé to ve společnosti nemají jednoduché, mnohdy jsou tak skromní a netoužící po jakékoliv externí prezentaci, že se o nich veřejnost ani nedozví, a když ano, tak zpravidla až po jejich smrti. Teď jsem si vzpomněl: Když jsem před lety rušil svou megasbírku DVD a většinu rozdával kamarádům, známým, ale i lidem cizím, kteří o konkrétní titul měli zájem, tak i lidé, co mě znali leta, si klepali na čelo, jestli jsem se nezbláznil, když jsem to tak dlouho sbíral, že to teď dávám zadarmo. A až na pár výjimek opravdu nikdo nechápal mé vnitřní pochody, které mě vedly k tomu se všech těchto hmotných statků dobrovolně vzdát. ■ Celý film působí velmi jednolitě, nenašel jsem v něm žádnou kritickou chybu, kterou bych jako divák mohl označit. Jediná scéna, která se mi tam tak nějak nehodila a vystřihnul bych jí, je ta pyramida pod balkónem. Jinak jsem zcela spokojen. [SPOILER] Lolitkáři si zde na chvíli přijdou na své: Hana SUGISAKI se zde na několik sekund odhalí jen v kalhotkách a podprsence. Milovníci křivých nohou japonských slečen si zde také přijdou na své. [/SPOILER] ■ Co bych napsal na závěr. Snad jen, že jsem nenapsal vše, co jsem chtěl, musel jsem výrazně krátit text, ale nedá se nic dělat. Byly to dvě příjemně strávené hodiny. Tento film bych zařadil mezi ty filmy, které v sobě nesou dva pohledy: 1)) Jednoduchost a pomalý styl příběhu, který de facto jakoby jen sleduje, ale ve skutečnosti nastavuje zrcadlo divákovi. 2)) Vnitřní drama, které vyplouvá na povrch a které druhým může zůstat skryto, neboť jedinec je příliš zaneprázdněn v boji s vlastními démony. ■ ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [89/100] ■ (H) Rie MIYAZAWA [95/100] ● Hana SUGISAKI [95/100] ● Aoi ITÔ [95/100] ● Jô ODAGIRI [85/100] ● Yukiko SHINOHARA [80/100] ● Tarô SUGURA [80/100] ● Tôri MATSUZAKA [66/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Kokuhaku (2010) ● Dare mo shiranai (2004) ● Rocky V (1990) ● Room (2015) ● Kiseki (2011) ● Pay It Forward (2000) ● Hidamari no kanojo (2013) ● Soshite chichi ni naru (2013) ● Maudie (2016) ● Atarashii kutsu wo kawanakucha (2012) ● Our Souls at Night (2017) ● Rocky Balboa (2006) ● Umimachi Diary (2015) ● Kazoku no Katachi (2016) ● Aoi haru (2001) ● Disconnect (2012) ● Aoi tori (2008) ● Broken (2012) ● Into the Forest (2015) ● Love Actually (2003) ● Byôsoku 5 senchimêtoru (2007) ● Third Person (2013) ● Raifu (2007) ● Seven Pounds (2008) ● Kaguyahime no monogatari (2013) ● Gu Gu Datte Neko de Aru (2014) ■ (Č) 1 ■ (P) [Sobota, 11-XI-2017; 15:03] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) Tuax ■ (C) [95/100]

Výborně vystavěné a vygradované drama. ■ Krásná ukázka toho, že i sebemenší lež, nás stejně jednou dostihne a následky mohou být nedozírné, že cesta do pekel je vždy dlážděna dobrými úmysly a že každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. ■ Film جدایی نادر از سیمین je výborným příkladem toho, že rodina, jakkoliv jsou její členové pokřiveni, je vždy jen tak silná, jako její nejslabší článek. Příběh je vyprávěn západním způsobem, respektive myšlením a vnímáním vlastním západnímu divákovi, avšak již brzy se zde objeví trhliny, které našinec vnímá s nevěřícným kroucením hlavy ze strany na stranu. To, jak divák vnímá, co se před ním odehrává, je samozřejmě velmi důležité, i když ne stěžejní, nicméně zde se prolínají dvě roviny: 1)) Stát a zákony. 2)) Tradicionalismus, víra/náboženství. Obojí je tu dobře vykresleno a mezi řádky i jemně poukázáno, že řídit se striktně jedním či druhým, je prostě nesmysl. Ovšem nesmíme ale zapomenout, že je tu přítomen i malý prvek propagandy. Pozorný divák si jistě všimne. Viz nošení pokrývky hlavy i doma v soukromí. etc. ■ Já jsem si tenhle film pouštěl už s tím, že vím, do čeho jdu, tedy rámcově, takže mě vlastně nic nepřekvapilo, ale jiný čechoslovák, neorientující se v jemných kulturních nuancích blízkého a středního východu, ale i obecně orientu, může být zaskočen několika logicky zcela nesmyslnými ustanoveními a úzusy. ■ Výjimečně se zde nebudu zabývat samotným dějem, ale tím, jak je příběh sestaven. Začátek je klasicky seznámení s hlavními postavami. Jakmile už víme, kdo je kdo, tak začíná pomalá, ale velmi intenzivní sonda do života dvou na pohled dosti odlišných rodin. ■ Od začátku, a vlastně téměř po celou dobu, jsem byl tak nějak na straně Nadera, [SPOILER] když si vezmeš, jak přišel s Termeh domů a tam jeho starý nemocný otec přivázaný k posteli, v bezvědomí a paní na hlídání nikde, tak by mě taky asi chyt amok... ale jak se ukáže na konci, tak nic není černobílé... [/SPOILER] ale ke konci, když se nitky celého kolosu polopravd a nedorozomění rozplétají, tak jsem si stoupl doprosřed a se zájmem sledoval, jak vlastně všichni jsou lháři; někteří ze soucitu, někteří z vypočítavosti, jiní z pocitu povinnosti a jiní z cizícho zavinění. ■ Víc než kdy jindy, je zde na místě: "Ty, kdož jsi bez viny, hoď kamenem!" ■ Je tam i pár věcí, které nutí člověka k zamyšlení, ku příkladu: Když se Termeh učí do školy, a otec ji opraví, že to, co říkala, je špatně, protože to není správně persky, ale je to arabsky... ■ Já jsem velmi spokojen. ◢ ■ ◣ (R) [86/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [81/100] ■ (H) Payman MOADI [78/100] ● Leila HATAMI [82/100] ● Sarina FARHADI [75/100] ● Sareh BAYAT [70/100] ● Shahab HOSSEINI [70/100] ● Merila ZARE'I [70/100] ■ (♫) [80/100] ■ (E) Ha-Kala Ha-Surit (2004) ● L'homme de chevet (2009) ● What Maisie Knew (2012) ● This Is 40 (2012) ● Ha-Asonot Shel Nina (2003) ● Falling Down (1993) ● Soredemo boku wa yattenai (2006) ● Kramer vs. Kramer (1979) ● Tôkyô sonata (2008) ● Sex After Kids (2013) ● Aruitemo aruitemo (2008) ● American Beauty (1999) ● 2LDK (2002) ● Grace (2009) ● The War of the Roses (1989) ● Half Light (2006) ● Umimachi Diary (2015) ● Peggy Sue Got Married (1986) ● Narayama bushikô (1958) ● Kráva (1992) ● Toni Erdmann (2016) ● Broken (2012) ● Operace mé dcery (1986) ● Life's a Breeze (2013) ● Efter brylluppet (2006) ● Lidé na kře (1937) ● Revolutionary Road (2008) ● THX 1138 (1971) ● Návštěvní hodiny (1986) ● Take Shelter (2011) ● Eien no hito (1961) ■ (Č) 1 ■ (P) [Pátek, 3-XI-2017; 16:53] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) MickeyStuma ● Aidan ● Carodej_pes ● Marigold ● Myshkin ● Jirka_Šč ● Radek99 ● Vlkopec ● cRocco9 ● PSyk ● ceemel ● Stransky ● winstonsmith ● pidla ● Nalzim ● janeczek ● davebono ● abeauty ● kolodej1 ■ (C) [95/100]

Je to již pěkná řádka let, co jsem tento film viděl, ale ty pocity, které jsem prožíval při sledování, ty mám stále v sobě, ba co víc, je to, jako bych to viděl včera, tak čerstvé, tak smutné a zároveň hřejivé, tak tragické, ale bez patosu, tak hořké, ale bez hořkosti, tak krásné, až z toho člověka mrazí. ■ Jedná se o styl vyprávění a snímání velmi pomalý, tak, jak to mám rád, ale nikoliv zdlouhavý, ikdyž je stopáž filmu přes dvě hodiny, tak nenudí. Je to rodinné drama, ale bez velkých a okázalých dramatických scén. Je to tak typicky japonské, tím svým stylem, uchopením tématu, vykreslením postav, ale zároveň je to lehko pochopitelné i nejaponskému diváku... ■ Byl to můj první film od režiséra, scénáristy, střihače a producenta v jedné osobě: Hirokazu KORE'EDY a hned takový majstrštyk. KORE'EDU, ze současných režisérů, považuji za jediného, který přímo navazuje na odkaz mistra OZU; svým niterným popisem rodiny a jejích členů, neviditelných vláken, která je spojují, vykreslením dramat a tragédií, které se nemají dostat ven z rodinného útočiště, tak krásně a bravurně ukázaných jemnocitů a křehkých vztahů mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci, prarodiči a vnoučaty, ale i mezi rozvrstvenými rodinnými skvadrami či vzdálenějšími příbuznými. [SPOILER] Jednoznačně nejemocionálnější scéna celého tohoto nádherného filmu byla ta, když Akira veze svého malého sourozenečka mrtvého v kufru, ten záběr je tak nepopsatelně smutný, že v tu chvíli musí i dost silný cynik ukápnout slzu. Ihned se mi vybavil film Hotaru no haka, když Seita před jeskyní v lese dává svou mrtvou sestřičku Setsuko do košíku... [/SPOILER] ■ Další KORE'EDOVY filmy, zejména: Kiseki a Umimachi Diary mě jen utvrdily v tom, co jsem psal výše... ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [95/100] ■ (H) Yûya YAGIRA [95/100] ● Ayu KITAURA [95/100] ● Hiei KIMURA [95/100] ● Momoko SHIMIZU [95/100] ● Hanae KAN [95/100] ● Yukiko "Yû" EHARA [89/100] ■ (♫) [90/100] ■ (E) Hotaru no haka (1988) ● Polednice (2016) ● The Babadook (2014) ● Dívka s mušlí (1980) ● Kiseki (2011) ● Čekání na déšť (1978) ● Soshite chichi ni naru (2013) ● Mamá (2013) ● Usagi doroppu (2011) ● Ulvesommer (2003) ● Shigatsu monogatari (1998) ● Usagi doroppu (2011) ● Arrival (2016) ● Tôkyô monogatari (1953) ● Skleněný dům (1981) ● Ôkami kodomo no Ame to Yuki (2012) ● Zámek Nekonečno (1983) ● Ich seh, Ich seh (2014) ● Interstellar (2014) ● Moratoriamu Tamako (2013) ● The NeverEnding Story (1984) ● August Rush (2007) ● Miss Peregrine's Home for Peculiar Children (2016) ● Umi yori mo mada fukaku (2016) ● Shal (2012) ● Ten'nô no Ryôriban (2015) ● Můj brácha má prima bráchu (1975) ● The Sweet Hereafter (1997) ● Pelíšky (1999) ● Edward Scissorhands (1990) ● Oshin (2013) ● Smrt krásných srnců (1986) ● Mask (1985) ● Pay It Forward (2000) ● Black or White (2014) ● Yi ge dou bu neng shao (1999) ● Sen to Chihiro no kamikakushi (2001) ● Fathers and Daughters (2015) ● Fan chan (2003) ● The Secret of Moonacre (2008) ● Heaven Is for Real (2014) ● Banshun (1949) ● Bakushû (1951) ● Sôshun (1956) ● Sanma no aji (1962) ● Tang shan da di zhen (2010) ● Rachel Getting Married (2008) ● Ploy (2007) ● Tonari no Totoro (1988) ● Ima, ai ni yukimasu (2004) ● An Inspector Calls (2015) ● Poppoya (1999) ● Men, Women & Children (2014) ● Wandafuru raifu (1998) ● Hitori musuko /1936) ● Tôkyô boshoku (1957) ■ (Č) 1 ■ (P) [~Září 2009] [SD] ϿϾ [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) stub ● Rudovous ● dezorz ● Tsuki ● Mkqp ● dawe04 ● eLeR ● Bubble74 ● Kmotr ■ (C) [95/100]

Po delší době životopisný film, který nejen že se mi líbil, ale tak nějak mě vzal za srdce. Svou vřelostí, svou upřímností, svou uvěřitelností, svými emocemi a především fenomenálním výkonem Sally HAWKINS. Jestliže máš rád minimalistická a komorní dramata, tak právě tento snímek je určen tvému diváckému oku. Ethan HAWKE zraje jako víno, čím je starší, tím se mi jeho herectví líbí víc. Po dlouhá léta jsem mu něvěnoval žádnou zvláštní pozornost, až na Training Day, ale jeho filmy z posledních, dejme tomu, pěti let, si zaslouží pozornost. ■ U filmů natočených, nebo spíše inspirovaných, skutečnými příběhy, mám vždycky problém s tím, že v některých chvílích člověk neví, zda hodnotí příběh nebo film, herce nebo člověka, popis nebo skutečnost. ■ Trochu jsem se, zejména při vypjatých scénách, obával, aby film nezklouznul k nudným či dokonce otravným klišé, ale naštěstí, když už se k tomu schylovalo, tak to zmizelo do ztracena, a tam, kde jinde sleduješ již stokrát viděné, tak zde vidíš náznak, a pak je záběr ukončen a nechává tě potichu přemýšlet, aby tě vzápětí pozdravil malířským štětcem po ruce a zanechal trochu barvy na konečcích prstů. [SPOILER] Ve filmu je několik velmi silných emotivních scén, dvě z nich bych zde vypíchnul: 1)) Když se Maud dozví od své tety Idy, že Maudina dcerka, o které jí tvrdili, že se narodila zdeformovaná a mrtvá a Maud ji ani neviděla a nemohla si ji pochovat a rozloučit se s ní, tak nejen že byla živá a zdravá, ale navíc, že Maudinu holčičku její bratr Charles prodal staršímu manželskému páru. 2)) Když Everett zastaví před cizím bílým domem a řekne Maud, že ta žena, co tam bydlí a zrovna je s manželem před domem, je její dcera - živá, zdravá, šťastná... [/SPOILER] ■ Život je jedno velké utrpení, ale jde o to najít si v něm to krásné, za co stojí žít a vidět krásu a radost i tam, kde ji jiní nevidí... ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [90/100] ■ (H) Sally Cecilia HAWKINS [95/100] ● Ethan Green HAWKE [88/100] ● Kari MATCHETT [80/100] ■ (♫) [80/100] ■ (E) Nigeru wa Haji da ga Yaku ni Tatsu (2016) ● De Poolse bruid (1998) ● Hateship Loveship (2013) ● The Color Purple (1985) ● Jane Eyre (1996) ● Joze to tora to sakana tachi (2003) ● Nothing Personal (2009) ● Soko nomi nite hikari kagayaku (2014) ● The Homesman (2014) ● Into the Forest (2015) ● Paterson (2016) ● Hachikô monogatari (1987) ● A Beautiful Mind (2001) ● The Elephant Man (1980) ● Loving (2016) ● Dances with Wolves (1990) ● Ichi ritoru no namida (2005) ● Aftermath (2017) ● The Gray Man (2007) ● Rocky (1976) ● Ichi rittoru no namida (2005) ● Maggie (2015) ● Jane Eyre (1983) ● The Butler (2013) ● Nuovomondo / The Golden Door (2006) ● Sweet November (2001) ● Le scaphandre et le papillon (2007) ● Sommersby (1993) ● L'homme de chevet (2009) ● Aienji (2003) ● You're Not You (2014) ● Still Alice (2014) ● Jessabelle (2014) ● Nena: Viel mehr geht nicht (2014) ● Beautiful Life (2000) ■ (Č) 1 ■ (P) [Úterý, 31-X-2017; 17:47] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [90/100] ■ (CSFD) silentname ● Radek99 ■ (C) [90/100]

Mám rád filmy, které si jdou svým vlastním tempem, ze kterých vyzařují emoce; filmy, které jsou na první pohled velice jednoduché, ale to jen zdánlivě, protože ve skutečnosti zasáhnou niterně a člověka nutí přemýšlet a číst mezi řádky. Mám rád filmy, které mají jistý přesah, právě jako Never Let Me Go. ■ Ze začátku je to tak trochu The Falling mixnuté The Discovery a zamíchané s Proyecto Lázaro, aby to následně sklouzlo k The Awakening a Innocence, ale pak to překvapivě spěje k The Lobster a vykoupe nás to v slzách Code 46. ■ To, co se zprvu zdá býti jakýmsi divným romantickým mysteriózním dramatem, se s každou další minutou oprošťuje od své romantické linky a stále více vstupuje do vod psychologického dramatu, kde nám pomalu a bez upozornění máčí obličeje ve slané vodě. Jsme svědky vyrovnávání se s ublíženími z minulosti, které však nejde odehnat mávnutím kouzelné hůlky, a tak hořkost a tichá zlost si vybírají svou daň ve formě výčitek svědomí. Když pak s optimistickým naladěním na tu správnou notu sledujeme těžké procitnutí, smutek a žal se stávají našimi spoluvězni; v tom malém nicotném prostoru, kde vědomí, nevědomí a bezvědomí sídlo má, říkejme tomu: člověk. ■ Ten film tak nutně nutí k zamyšlení, že otevřený člověk se bojí otevřít se ještě víc, aby nezjistil, že žije ve světě bez etických hranic... Je to celé tak smutné, ale tak zajímavé, tak smutné, až je to vlastně krásné. ■ Nemá smysl se zde rozepisovat o samotném ději a o hercích, protože tohle je přesně ten typ filmu, který musíš sám vidět, sám ho prožít, abys věděl, abys pochopil, abys cítil... ◢ ■ ◣ (R) [89/100] ■ (K) [88/100] ■ (V) [81/100] ■ (H) Carey Hannah MULLIGAN [87/100] ● Sally Cecilia HAWKINS [81/100] ● Keira Christina KNIGHTLEY [60/100] ● Isobel "Izzy" MEIKLE-SMALL [63/100] ● Ella PURNELL [70/100] ● Andrew Russell GARFIELD [60/100] ● Charles John ROWE [63/100] ● Tessa Charlotte RAMPLING [60/100] ■ (♫) [70/100] ■ (E) The Discovery (2017) ● Proyecto Lázaro (2016) ● The Falling (2014) ● Les Revenants (2004) ● The Village (2004) ● Innocence (2004) ● Minority Report (2002) ● The Awakening (2011) ● Another Earth (2011) ● Cloud Atlas (2012) ● Picnic at Hanging Rock (1975) ● Moon (2009) ● Colonia (2015) ● Harry Potter and the Sorcerer's Stone (2001) ● TiMER (2009) ● THX 1138 (1971) ● The Final Cut (2004) ● Equilibrium (2002) ● Children of Men (2006) ● Code 46 (2003) ● Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 1 (2010) ● Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 2 (2011) ● The Lobster (2015) ● Krakatit (1948) ● Planet of the Apes (1967) ● Surrogates (2009) ● Zuo you / In Love We Trust (2007) ■ (Č) 2 ■ (P) [28-VII-2016] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [79/100] ■ (N) [30-X-2017; 17:30] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) dezorz ● Maemi ● fmash ● zebu_cz ● Awer ● Gechitka ● Spenatka ■ (C) [87/100]

Ze všech 6 ST sérií je mi TNG nejbližší. Zachovává si kus naivity původního TOS, přináší však inovace, a i když je na něm znát, že pochází z osmdesátých let, tak přesto má své kouzlo, které jsem například u nejnovější ENTERPRISE nenašel. TNG je protkán mezilidskými vztahy, stejně jako VOYAGER, ale nesklouzává k mýdlové limonádě, jako je tomu u DS9. ■ Ze všech kapitánů je mi právě Jean-Luc PICARD nejsympatičtější. Kdosi jej kdysi popsal: "Je to ten nejneačknější kapitán nejakčnější posádky." To úplně souhlasí... ■ TNG je pro mě srdeční záležitost. Dost možná i proto, protože jsem jej viděl jako první. Dost možná i proto, že se zde víc, než kde jinde, střetávají sourozenci sci-fi a fantasy, ve třech následujích sériích už tomu tak není... ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [95/100] ■ (H) Patrick Hewes STEWART [95/100] ● Brent Jay SPINER [95/100] ● Jonathan Scott FRAKES [95/100] ● Robert "LeVar" Martyn BURTON, Jr. [95/100] ● Michael DORN [95/100] ● Marina SIRTIS [95/100] ● Cheryl Gates McFADDEN [95/100] ● Richard William "Wil" WHEATON III [85/100] ● Denise Michelle CROSBY [90/100] ● Caryn Elaine "Whoopi GOLDBERG" JOHNSON [95/100] ● Colm J. MEANEY [86/100] ● Majel Leigh BARRETT-RODDENBERRY HUDEC [95/100] ● Jonathan "John" de LANCIE [88/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Star Trek: The Original Series (1966) ● Star Trek: The Animated Series '1973) ● Star Trek: Deep Space Nine (1993) ● Star Trek: Voyager (1995) ● Star Trek: Enterprise (2001) ● Babylon 5 (1994) ● Stargate SG-1 (1997) ● The Outer Limits (1995) ● The X-Files (1993) ● Red Dwarf (1988) ● RoboCop (1987) ● Kôkaku Kidôtai (1995) ● Total Recall (1990) ● Bicentennial Man (1999) ● Andromeda (2000) ● Artificial Intelligence: AI (2001) ● Animaturikusu (2003) ● Metropolis (1927) ● Tenkû no shiro Rapyuta (1986) ● Ikarie XB 1 (1963) ● Starship Troopers (1997) ● Solyaris (1968) ● D.A.R.Y.L. (1985) ● The Day the Earth Stood Still (1951) ● Contact (1997) ● Event Horizon (1997) ● The Abyss (1989) ● Galaxy Quest (1999) ■ (DAB) [84/100] ■ (Č) 4 ■ (P) [TV] [CZ] [95/100] ■ (N) [SD] ϿϾ [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) MaedhRos ● Niktorius ● Marigold ■ (C) [95/100]

Když jsem Princové jsou na draka viděl jako kluk, tak se mi to tak zalíbilo, že po mnoho let jsem si v sobě nesl onen hřejivý nepopsaný pocit, který stále seděl na svém místě; i když už jsem si vlastně moc nepamatoval, o čem to bylo, a ani hlavní zápletka se mi jaksi vykouřila z hlavy, tak i přesto onen krásný pocit stále zůstával. ■ Po mnoha letech jsem se jal prověřit svou odvahu: podívat se na tuto tak trochu jinou pohádku. Hned na začátku, jak je ta černobílá část reprezentující skutečnost, jsem byl docela v šoku, ale jen v takovém malém, protože tuto pasáž jsem si vůbec nepamatoval; když pak začala ta část barevná, tak už jsem se pomaličku začínal rozpomínat, ale přišlo mi, že je to strašně krátký; pak když následovala ona černobílá část, tak jsem si říkal, že je to vlastně strašně smutný. Nechal jsem si to šrotovat hlavištěm a silně jsem zapřemýšlel nad tím, že mi to něco připomnělo, viz můj komentář k filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. ■ Je skutečně zajímavé, jak vnímáme stejné věci v dětství a v dospělosti jinak, a jak reagujeme na to, když jsme konfrontováni sami se sebou. Film se mi samozřejmě líbil, ale ono vnímání jemných nuancí, které jsem kdysi jaksi neviděl, je až bijící do očí. Je to krásné, ale je to smutné... ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [80/100] ■ (H) Ivana ANDRLOVÁ [95/100] ● Jan ČENSKÝ [90/100] ● Jan KANĚRA [90/100] ● Vladimír MENŠÍK [84/100] ● Roman SKAMENE [81/100] ● Jiřina BOHDALOVÁ [75/100] ● Laďka KOZDERKOVÁ [70/100] ● Vlastimil BEDRNA [75/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Ať žijí duchové! (1977) ● Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) ● Co takhle svatba, princi? (1986) ● Tchyně / Nevěsta (1985) ● Ať přiletí čáp, královno! (1987) ● Jak dostat tatínka do polepšovny (1978) ● Příliš mladí na lásku (1980) ● Plaváček (1986) ● Lásky mezi kapkami deště (1979) ● Koloběžka první (1984) ● Vítr v kapse (1982) ● Můj brácha má prima bráchu (1975) ● Láska z pasáže (1984) ● Ladyhawke (1985) ● Král Drozdí brada / König Drosselbart (1984) ● Ten svetr si nesvlíkej (1980) ● Jediná na světě (1995) ● Rakovina vůle (1989) ● S čerty nejsou žerty (1984) ● Šíleně smutná princezna (1968) ● O štěstí a kráse (1986) ● Sen to Chihiro no kamikakushi (2001) ● O princezně, která ráčkovala (1986) ● Za humny je drak (1982) ● Excalibur (1981) ● O princezně na klíček (1987) ● Princ Bajaja (1971) ● O líném Honzovi (1977) ● Princ a Večernice (1978) ● Princezna se zlatou hvězdou (1959) ● O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987) ● Legend (1985) ● Chytrá princezna (1984) ■ (Č) 2 ■ (P) [TV] [PZ] [95/100] ■ (N) [SD] [ϿϾ] [PZ] [90/100] ■ (CSFD) blackrain ● Mistr119 ● maestrum ● dead.meat ● melica ● Danulinda ● curfew77 ■ (C) [93/100]

Film, který možná není dokonalý. Film, který možná nepatří mezi to nejlepší, co bylo natočeno. Film, který je tak jednoduchý, až z toho jde hlava kolem. Film, který by bez hudby a textů písniček jen tiše seděl v závětří a čekal až jej hajný odpráskne, ale na druhou stranu, je to film, který zahřeje u srdce, rozjasní dětskou duši dřímající v každém dospělém, rozjitřní šedavý podvečer a rozveselí rozesmutnělého dospěláka... ■ (C) [95/100]