The Fountain
Fontána
The Fountain
Režie:
Darren AronofskyScénář:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Clint MansellHrají:
Hugh Jackman, Rachel Weisz, Ellen Burstyn, Mark Margolis, Stephen McHattie, Fernando Hernandez, Cliff Curtis, Sean Patrick Thomas, Donna Murphy (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Americký nezávislý tvůrce Darren Aronofsky natočil podivuhodné sci-fi drama o hledání lásky až za hrob, o věčnosti lidské duše a o smrti vnímané jako akt stvoření. V příběhu se prolínají tři časové dimenze. V té současné se vědec Tommy snaží objevit lék na rakovinu, na niž umírá jeho milovaná žena Izzy. Ta píše knihu Fontána, odehrávající se v 16. století za vlády královny Isabely, pro kterou dobyvatel Tomas hledá v mayské džungli biblický strom života, jehož míza zajišťuje nesmrtelnost. A třetí časová rovina nás zavádí do daleké budoucnosti, v níž se vesmírný cestovatel Tom snaží oživit svou ztracenou lásku. V hlavních rolích této obrazově vytříbené filmové fantazie uvidíme Rachel Weiszovou a Hugha Jackmana. (Cinemax)
(více)Recenze (1 773)
Já nevím, myslím si, že je to silně přehypovaný. ()
Film o smíření se smrtí, který je sice zajímavý, ale na zadek jsem si z něj nesedl. Ono mi taky chvílemi připadalo, že režisér z toho chtěl mít něco strašně velkého, avšak to by to muselo mít silnější atmosféru jako celek. Jo, to finále vypadalo tak, jak bych si od takového filmu představoval, ale ten zbytek je na mě takový moc... zjemněný, zlehčený, jako by se bál režisér v tom všem přitvrdit. Jinak to ale je dobrý a líbilo se mi to, dokonce mě to ani nenudilo, ani v těch momentech, kdy se tam vlastně nic nedělo, což mě dost udivuje. Některé obrazy jsou dost úžasné a jsem rád, že už taky někdo konečně do filmu takovýho typu nějak zakomponoval vesmír a hvězdy (jestli je ještě nějaký, pošlete mi to do pošty). 4* ()
I když to tak nevypadá, rozhodně ne na první pohled, každá scéna má svůj jasný význam. Po druhém shlédnutí (to zdůrazňuju), jsem v celém filmu našel úžasnou logiku, ne jen nějakou uměle vymyšlenou slátaninu, ale opravdu sem nabyl dojmu: Aha tak takhle to teda je! což je obravský rozdíl od "napoprvé" - Kdy mě film zklamal svou nehloubkou. Nestává se často, abych mě film ztrhnul až na druhý pokus, proto není důvod nedat zasloužených 5*. Btw : Není tam moc filozofie, taky sem si to prvně myslel, ale není. ()
Jedinečný zážitek. Akorát mám rozporuplné pocity po každém dokoukání, jestli jsem příběh pochopil správně (fikce/vzpomínky/současnost). Určitě se stačí spokojist s poetičtější nekonečnou láskou či vyrovnání se se smtí, ale stejně mi to pořád vrtá hlavou. Mansell nepřekonatelný. Hugh Jackman je věrnej jako nikdy. Kde je Oscar, když ho je potřeba... -"I'm going to die. I'm going to die!" ()
Když jsem byla malá a budila se v noci strachem ze smrti (v mých představách to znamenalo, že budu opravdu hodně dlouho muset ležet v dřevěné truhle, kde se nebudu moct pohnout), přiběhla vždycky máma ke mně a vyprávěla mi tohle: Naše tělo se rozpadne a kousek po kousku odvane všemi směry. Z kousku tebe vyroste tráva, z kousku strom, ty třeba sní kráva, tu člověk, jiný kousek zůstane v půdě, další odplaví řeka a z kousku tebe bude ryba.... Na tohle jsem si vzpomněla, když jsem ve Fontáně viděla, jak z Tomase po požití mléka stromu věčného života raší kytky, až celý splyne s půdou okolo stromu (což mi zase připomíná jednu písničku od Radůzy - Vše je jedním, ale to už bych odbočovala opravdu daleko). Pro mě nesmrtelnost a věčný život opravdu existuje, ale hledám ho asi úplně jinde, něž většina lidí, kteří v něj věří. A tenhle film mě v mé víře ještě utvrdil. ()
Nevím, zda si nevzal tentokráte Aronofsky moc velké sousto. Příběh o hledání života/smrti/lásky je budován jako filosofické a myšlenkově bohaté drama, které je navíc okořeněno strhující vizualizací, ale... Ale děj je odvyprávěn značně kostrbatě a na rozdíl od mnoha filmů, které jsem na poprvé nepochopil, mne Fontána ani nenutila k dalšímu zhlédnutí. Po jejím spatření bych byl schopný si pustit Kriminálku (kdo ví co) a v klidu se na ní dodívat. Žádná vnitřní katarze se nekonala. Navíc samotné vizuální zpracování hrající si s temnotou a jasem na mne působilo za a) dosti uměle, za b) poněkud kýčovitě (ostatně celý film na hranici kýče balancuje a domnívám se, že ji i leckdy překročí) a za c) v některých scénách poněkud lacině. Hudba je bezvadná, na což jsem u Aronofského filmů zvyklí. Herci jsou velmi kvalitní, Rachel Weisz dokáže pouhým hlasovým rejstříkem (během pár vteřin) změnit naprosto svou postavu. Vše je v podstatě jak má, ale velká očekávání zůstávají nenaplněna. Fontána není špatný film, ale není tak dobrá, jak bych po PI a Requiem čekal. ()
Fontána je proste úplne krásny film, ktorý nechápe každý ale len ten čo sa nechá príbehom viesť.Pretože ak človek niečo odmieta tak nie len, že ho film nudí ale ani ho nedopozerá.Mne sa moc páčila tá "snovosť" teda páčilo sa mi, že veľa súčastí s filmu bolo načrtnutých nejasne. Každý si mohol domyslieť, že čo to znamená a toto je prítomné napríklad v umení a to v obrazoch. Toto je prítomné v málo filmoch je to krásne, že každý človek ako osobnosť si môže vydedukovať s obrázkov čo vidí niečo iné. ()
K Fontáně jsem po vybroušeném Requiem for a Dream vzhlížel s nemalými nadějemi. Jak je ovšem vidět na hodnocení, nedostal jsem to, co jsem očekával. Ano, zpracování se nedá upřít profesionální přístup, Aronofskyho unikátní rukopis se jednoduše nedá zamést pod koberec. Hugh Jackman odvádí svůj standard (nikdy jsem ho neměl rád, přiznávám), Rachel Weisz bohužel nemá v hlavní příběhové linii tolik prostoru, kolik by si zasloužila, a další dvě separátní roviny příběh zbytečně drolí do nesoudržného celku, z nějž nejlépe vychází část odehrávající se v současnosti. Minulost je příliš strnulá, budoucnost naopak moc zmatená. Škoda promarněného potenciálu, který Fontána bezpochyby měla, leč pro překombinovanost a dějovou nevyváženost nevyužila. Možná se ale po další projekci vyšvihne o něco výš (jestli na ni tedy budu mít někdy odvahu). 50% ()
23.10.2017 - po prakticky deseti letech jsem se konečně odhodlal k tomu znova a pořádně zkouknout Fontánu a ještě asi 15 minut po skončení ještě stále hledám slova a Aronofsky mě docela (a znova) celkem rozbil.Takhle intimní,přesto epický příběh o lásce,hledání sebe a nesmrtelnosti se nevidí jen tak a když k tomu připočtu výborného JAckmana a Rachel Weisz a hlavně naprosto fenomenální hudbu Clinta Mansella,myslím,že i přes dlouholeté odkládání tohle uvidím ještě několikrát.Konec dechberoucí,fascinující,fenomenální...90% ()
Hodně emotivní film, který svou vizuální stránkou a podmanivou hudbou hraje na lidskou představivost. Prolínají se zde dva příběhy a skvěle je propojuje umírající hvězda, která odráží duševní stav a nitro postavy Hugha Jackmana. Velmi zajímavý a originální nápad, který zobrazuje bezmocnost člověka vůči smrti a snahu vyrovnat se s umíráním. ()
Překrásný film, na který se můžu dívat pořád dokola a stejně budu pokaždé v úžasu. Něco tak dojemného a zároveň audiovizuálně dokonalého se opravdu vidí málokdy. ()
Zajímavý náhled na život, nemoc, smrt. Nejvíce mi dal film po jeho skončení, teprve pak se dá docenit obsah filmu. Začátek je hodně těžká zkouška toho, zda se to dá dokoukat celé. Od filmu předem chváleného veškerou kritikou jsem měl očekávání větší. Za blábol to jako někteří nepovažuji, ale zase takový trhák na 5 hvězdiček to není. Dobrá hudba to drží místy nad vodou. ()
Nikdy som neprisiel na chut hercovi menom Hugh Jackman a po pozreti tohoto filmu mozem povedat, ze jeho hraniu rozumiem este menej. Asponze vizualna stranka filmu bola na urovni a reziroval to Darren Aronofsky, ktory je zrucny reziser. A za sexicu Rachel Weisz dam 69 % ()
Moc nevím co napsat, moc nevím jak hodnotit. Je to velice zajímavý film, ale do jaké míry mě to potěšilo nedokážu přesně určit. Mansellův soundtrack je naprosto úžasný, Jackman zahrál taky naprosto bravůrně všechny tři postavy. Přesto si pořádně ničím nejsem jist. Určitě film, který dokáže nejednoho rozhodit. 60% ()
s tymto fantastickym filmom je to podobne ako s najelpsimi sci fi knihami. v ramci zanru su henialne, uzasne, nik na nich neda dopustit. ale ludia, ktori vidia a vniamju aj mimo zaner lahko odhalia mnohe nedostaky. formalne aj obsahove. aronofsky je novy genius indie filmarciny. bohuzial, nema cit pre kameru a strih (uzasne vsetko seka a seka a seka a ....) nema cit pre cas (film ma byt pomalou meditaciou a iba velmi uzkemu mnozstu scen nechava dostatok casu na vizualne vstrebanie, vzdy pride sek, sek, sek) a obsah je v podstate nulovy, co by nevadilo, keby nebol rovnako sekany a zavisly na vizualnej stranke. skoda. hlavne ked vidim, ze toto aj mnohym narocnym divakom staci. ()
Je naprosto evidentní, co nám chce Darren říci. To ostatní je nepopsatelné - musí se to vidět. Sice je na začátku trošku těžší si sestavit příběhy dohromady, ale časem vám to začne docházet, a můžete se tak nechat unášet Aronofskyho filozofií. Tentokrát už na nás nezkouší jeho specialitky s kamerou a střihem - příběh nechává pomalinku plynout a divák má tak čas přemýšlet. Když mi na konci došlo, co jsem právě viděl, zůstal jsem sedět s otevřenou pusou. Je to okouzlující, uhrančivé, krásné, neopakovatelné. Aronofsky se probil do mé TOP 5. PS: Mansellova hudba opět nádherná, i když už neobsahuje ty jeho typické motivy a už není tak samostatně poslouchatelná, jako v případě Pi či Requiem za sen. ()
Mám pocit, že jsem viděl film, kterej posoudí až čas. Osobně si myslím, že z něj bude kult. Darmo vyzdvihovat jednotlivosti, to už tu udělali jiný, ale musím říct aspoň tohle: hudba je prostě nadpozemská, nadpozemská, nadpozemská... ()
90% lidí tady píše, že je to nejlepší film a soundtrack roku. Tak jsem na to koukl. Nevím, jestli je tohle nejlepší film roku, ale můžu říct, že Darren Aronofsky stoupá ke hvězdám. Po blesku z čistého nebe v představení Requia za sen natočit další těžký film, nad kterým musíte přemýšlet. Jestli Fontána nebude tento rok nominovaná nebo dokonce nevyhraje Oscara - tak jsou ti co to rozhodují asi slepí. Darren Aronofsky si tímto filmem přímo prosekal cestu do mé Top 5 ()
Po Requiemu za sen zklamání, ale tento film je zase něco jiného. Jaké by to bylo žít nekonečně? Nevíte? Podle tohoto filmu žít jen ve vzpomínkách na to, co jste prožili. Film je jako jízda vlaku do tunelu (1h a 30 min na ten tunel koukáte během jízdy a pak projedete tunel za 5 vteřin ) = film je prostě utahaný jako mula na sluníčku. Alle hloubku to má. ()
Související novinky
Zemřel herec Mark Margolis
Ve věku třiaosmdesáti let zemřel ve čtvrtek v nemocnici Mount Sinai v New York City po krátké nemoci americký herec Mark Margolis, mnoha divákům známý především jako zlověstný don Hector Salamanca ze… (více)
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (více)
Živý nebo mrtvý, půjdeš se mnou, Darrene!
Darren Aronofsky přitvrdí. Časy meditativní Fontány jsou pryč. Teď se v jeho režii vrátí kyborg (napůl robot, napůl člověk, každým coulem policajt!), který ve jménu zákona dělá ze zločinců sekanou.… (více)
Rourke nakopal Cage
Darren Aronofsky po meditativní Fontáně asi potřebuje vybít ze sebe přebytečnou energii. Počítá se s ním hned pro dva filmy, odehrávající se v ringu zacákaném krví a zasypaném vybitými zuby. Už jsme… (více)
K Fontáně mám zvláštní, víceznačný vztah. Na jednu stranu nejsem schopný příjmout vizuální estetiku alá hnutí New Age. Všechny ty vybuchující mlhoviny a věže/kameny/stromy/věci, které se tyčí nemusim obzvlastě od té doby co jsem se školou navštívil jednu z galerií soudobou esoterikou inspirovaného umění. Taky mám strach, že jsem nepochopil něco, co pochopili všichni ostatní. Pokud jde o téma filmu, nepřipadalo mi, že film je především o takových věcech jako jsou život, smrt a podobné věci (nejspíš proto, že jsou to podle mě pro člověka příliš veliká témata a sám od sebe se obracím raději k méně vznešeným věcem). A přece mě na díle něco velmi oslovilo. Byl to samotný vztah Tom/Izzi a jejich psychologie (pokud to nezní příliš velkohubě). Hluboká touha muže držet svoje věci pevně v rukou, strach z čehokoliv iracionálního (přičemž nejiracionálnější věc vůbec je smrt sama) a neochota iracionalitě čelit... To všechno se se zvláštní čistotou projevuje v jednání Toma. Utíkání se k aktivitě/jednání/boji/utkávání se s problémem, potřeba "něco dělat" jen proto aby člověk nestál jakoby nahý před tajemstvím, zůžení pohledu, tak silná orientace na problém že jde všechno stranou, ač by se po krátké úvaze jiné věci třeba ukázali jako důležitější a v nejhorčím případe by se mohlo ukázat i to, že se protředek k něčemu jinému se stal předmětem kolem kterého se všechno točí, takže se na původní předmět zapomělo. Ani postoj Isabel/Izzi není bez problému, z jistého pohledu se může zdát příliš pasivní, neochotná podstoupit nepohodlí utkávání se s problémem atd. To je zase projevem něčeho ženského. Přesto se ale nakonec Izzi jeví jako "moudřejší", protože v knize, kterou píše nechává svoji postavu Isobel pobízet Tomase k hledání stromu života, tedy je schopná vžít se do situace Toma. Ty dvě proti sobě jdoucí tendence - jedna v muži, druhá v ženě jsou příčinou určité tenze. A film byl pro mě právě o tomto napětí. Přítomnost blízké smrti byla pro mě spíše scénaristickým nástrojem, mezní situací, při které se tyto dvě tendence silně projevuji. 27.12.08 ____ Po třetím shlédnutí nakonec souhlasím s tím, že film o smrti do jisté míry je, stále ale chci tvrdit, že důležité je i to co jsem řekl výše o vztahu Toma a Izzi . Opravuju tvrzení o Izzině moudrosti. Stále se mi také nelíbí všechno to spojování mýtů a vědy a podobně. Je to Aronofského ohromný krok vedle. Film je mi bytostně nesympatický jak jen to jde. Možná že mi jeho úvahy připomínají mě v jistém věku:) Zároveň ale nemůžu opomenout objektivní kvality a proto zvyšuju ze tří na čtyři. Moje interpretace příbehu: Našel jsem hodně komentářů, které říkají, že příběh má smysl (když se nad ním prý zamyslíme) ale nenašel jsem, že by někdo psal jaký mají smysl. Zkusím říct svoje slovo. Vzah linky z roku 1500 a 2000 je vcelku jasný. Izzi píše v roce 2000 knihu situovanou do roku 1500, ve které se vyrovnává se svou smrtelností, ale především s pocity osamělosti. Dějová linka z roku 1500 je tvořena dějem této knihy. "Španělsko" nebo území Španělska je obraz Izzina těla. "Inkvizitor", nepřítel Španělska (Izziina těla) je symbol pro její nádor. Když královna ztrácí na úkor Inkvizitora Španělská uzemí, je to analogické tomu, kterak Izzi postupně ztrácí na úkor nádoru citlivost v různých částech svého těla. Konkvistador (Tommy) se snaží zaútočit na inkvizitora (nádor) kuší (preparátem z výzkumu). Královna Izabela (Izzi) ho před útokem zastavuje. Konkvistador, který útočí na inkvizitora je Tommy, který se vrámci svého vědeckého výzkumu utkává s nádorem. Když Izzi nechává ve svém díle královnu konkvistadora zastavit, chce tím vyjádřit, že chce po Tommym, aby přestal poslední chvíle kdy můžou být spolu trávit v práci. Posílá ho hledat strom života, což znamená že chce, aby ji poslouchal, když přemýšlí o smyslu smrti. Najít smysl smrti (strom života) je totiž obtížnější než smrti zabránit, tak jako je obtížnější najít strom života než zabít inkvizitora. Tommy v roce 2000 knihu čte, ale nechápe co se mu Izzi snaží říct. Potud je vše docela zřejmé. ____ Pokud jde o linku z roku 2500, spekuluju mnohem více. Myslím si, že onkolog Tommy z roku 2000 začíná užívat preparát ze stromu ve Guatemale se kterým pracuje v laboratoři a skutečně žije do roku 2500. Stále neví jak dokončit knihu. Psát začne až po té co dojde osvícení. V textu který píše nechá konkvistadora přijít ke stromu věčného života, strom ho však zabije. Konkvistador je udiven, protože nic nechápe a dokonce si nestihne nasadit prsten o kterém královna řekla, aby jej měl u sebe, protože jen tehdy s ní bude moct pobývat na věky. Zdá se to být paradoxní - strom věčného života a přináší smrt. Tento paradox je však paradoxem jen pro člověka, který není osvícený. Tommy píše tento text až po osvícení, avšak postava konkvistadora není osvícená. Když Tommy po osvícení kapitolu dopisuje, vypořádává se se svou minulou zaslepeností a promítá ji právě do postavy konkvistadora. Osvícení mu přináší toto poznání - věčný život není neustálé prodlužování tohoto života. O to se Tommy snažil, když chtěl Izzi zachránit život a sám na sobě to 500 let praktikoval. Nepomohlo mu to však k věčnému životu ani o krůček. Byl zaslepený a 500 let trvající život, který tak získal byl podobný spíše věčnému utrpení, peklu nebo samsáře. Po osvícení však zjistil, že věčný život se od běžného lidského života neliší kvantitativně svou délkou, nýbrž kvalitativně. Čas bez konce se od věčnosti liší tak jako stvořené od nestvořeného. Když toto pozná, je připraven setkat se Izzi ve věčnosti. Pokračuje v psaní příběhu - po té co konkvistador zemřel uvádí do textu knihy postavu svého současného já z roku 2500. Jako osvícený vstupuje do příběhu konkvistadora a nasazuje si jeho prsten. Díky tomu, že má prsten a umírá se podle slibu královny může těšit z věčného přebývání v její blízkosti. Kniha tak vrcholí tím, když Tommy píše, že jeho současné já vstupuje do příběhu o konkovistadorovi a bere si jeho prsten. Tím se i v textu knihy ukazuje, že Tommy z roku 2500 je konečně schopný číst Izzin text správně (tak jak to zamýšlela), bez vlastních projekcí představy o smyslu smrti ("smrt je nemoc jako každá jiná"). Když si bere prsten, nachází v Izzině textu to co v něm bylo zdánlivě skryto. Může být s Izzy navěky díky tomu, že pochopil smysl jejího textu. Zatímco neosvícený konkvistador umírá (získává věčný život) proti své vůli, Tommy v roce 2500 si už nemyslí, že smrt je nemoc a příjímá ji. () (méně) (více)