Rodina Sopránů

Istý užívateľ spomínal, že sa dostáva stále hlbšie do rodiny Sopranovcov, ktorá mu postupom času nie je až taká cudzia. Pre mňa to platí snáď pre všetky postavy, ktoré hýbu dejom a aj niektoré vedľajšie. Štandardný seriál o mafii sa zaoberá zločinom a nezhodou bossov kvôli obchodu, v The Sopranos ide o zobrazenie túžob, psychického stavu a nezhôd vyvolaných povahou postáv, len tak akokeby mimochodom dosadených do prostredia podsvetia. Obchody, postupné rozširovanie moci, či zobrazenie denného chleba postáv nie sú dôležité, focus je zameraný na narušenia psychického stavu postáv alebo udalosti, ktoré to vyvolali. Finálne verdikty nad postavami nepredchádzajú starostlivo naplánované akcie, ale vtipné zhody okolností, pri ktorých sa divák vie zasmiať prirodzeným dialógom. Rozhovory postáv bývajú často okorenené popkultúrnymi odkazmi a priamou debatou aj o obľúbených filmoch postáv, čím svoju faunu tvorcovia podkresľujú a vytvárajú ešte reálnejší obraz existencie svojich hrdinov. Kto je kto v spoločenskom rebríčku je divákovi predložené vtedy, keď sa má dozvedieť o vnútorných potrebách niektorej z postáv, čiže v pravý čas, aby mu táto informácia mohla prísť zaujímavá a užitočná. Zrada sa nezisťuje búrlivým priamym odhalením, je našepkávaná v desivých snoch spôsobených tráviacimi problémami a necháva diváka rozlúštiť kód surrealizmu. Scenáristi nikoho nenechajú pochybovať, kto je hlavná postava – dávajú jej prevahu vo väčšine epizód série. Až po objasnené vzťahov s ňou môžu mať ostatné postavy vlastné dejové línie. Seriálový unikát, na ktorý sa nezabúda. Dosť bolo rečí, choďte si vychutnať pohľad na Tonyho užívajúceho si kačice v bazéne. Musím dodať, že kto seriál nepozerá v originále, akoby ho ani nevidel, lebo sa oberá o italoamerický slang, originálnu dikciu Jamesa Gandolfiniho, Tonyho Sirica či hlas Stevea Buscemiho, ktoré nemajú obdoby. S odstupom času vnímam The Sopranos ako asi najlepšie stvárnenie témy boja otcovskej úlohy a líderstva v práci aj v rodine s krízou stredného veku a hľadaním vlastnej identity. (21.04.2018)

Nevěřte moc tvrzením, že jde o nějaký komediální seriál. Pár vtipných momentů se v něm samozřejmě objeví, ale po většinou se hraje na vážnou strunu a v některých chvílích mi některé scény svou intenzitou výpovědi (sociopatická maminka, která chce nechat zavraždit vlastního syna) nebo svou brutalitou (skoro všechny mafiánské popravy, znásilňování, umlácení prostitutky) vyrazily dech. Seriál je plný "živých" postav, kde si určitě najdete mezi všemi těmi záporáky svého oblíbence. Nejraději mám ty hrdiny, kteří procházejí největším vývojem charakteru, tedy pohublého tvrďáka a příležitostného scénaristu, synovce Chrise a napraveného intrikána, strýčka Juniora. Sem tam se ve vedlejší roli objeví nějaká ta hvězda, parádní je např. Burt Young v roli na rakovinu plic umírajícího hitmana. A souhlasím s názorem, že se vyplatí vidět seriál v originále, protože jazyk mafiánu je proložen velkou dávkou fucku, cocksuckerů a jiných peprností, na které český překlad nějak pozapomíná a ignoruje je. (04.01.2007)

New Jersey. Psychiatři. Rodina. Striptérky. Cosa Nostra nebo Comorra. Odpad (ten opravdový). Made in HBO. Smekám klobouček. Svět se dělí na ty, kdo už viděli celou italskou ságu a na ty kdo ji teprve uvidí. Doporučuji každému, i po těch letech má v dnešní době co dát, ale pro příznivce tohoto žánru povinnost. James Gandolfini se pro tu roli prostě narodil. (21.02.2021)

Sopranovi jsou pro mě i po letech ukázkou toho nejlepšího castingu, kterého se nám kdy v seriálech dostalo. Obsadit do několika desítek rolí neznámé Italoameričany a do jejich čela poslat toho "největšího" z nich, Gandolfiniho, vypadalo na první pohled možná riskantně, ale právě toto rozhodnutí ve výsledku předznamenalo zlatý věk quality TV. Tony, Chris, Carmela, Paulie, Ralph... žádný slabý článek zde jednoduše nebyl a pokud vás zaujali během 1. nanejvýš 2. dílu, dostalo se vám nejlepší mafiánské zábavy, která kdy vznikla. Tempo nastavené na začátku si seriál bez kolísání udržel až do finále. (30.12.2013)

Když se řekne Sopranos, mezi prvními asociacemi určitě bude ctnostný Kmotr, či styloví Mafiáni, a třebaže tato přirovnání nebudou vůbec od věci, je fascinující, jak je Sopranovci nijak nekopírují, jak zůstávají v přístupu k mafii neokoukání, nepředvídatelní a přesto naprosto uvěřitelní, až realističtí. Sopranos nemají žádný "wow" efekt, dostávají se pod kůži pomalu, ale je to právě jejich všeobsažný a komplexní přístup, který je dělá nesmírně kvalitní podívanou. Je to freska nejen života mafiána, ale i života celého se všemi lidskými aspekty. Sledovat Sopranos je jako vstupovat do života cizí rodiny, jenž navíc postupem času není ani tak cizí... Výborná záležitost. 9/10 (28.09.2010)