S čerty nejsou žerty

Dlouho mi trvalo, než jsem se k tomuhle českému pohádkovému skvostu dostal. Důvod? Jako dítě jsem si několikrát spletl právě tuhle pohádku s Hrátkami s čertem..a když jsem zjistil, že se jedná o něco jiného, se zklamáním jsem televizi vypnul. Naštěstí jsem se po dlouhých dvaceti letech k tomuto hezkému počinu Hynka Bočana dostal, zanechal předsudku a téměř vítězoslavně jsem pohádku zhlédl. Ztvárnění pekla v čele s luciferem Karlem Heřmánkem nemá v českém (a to minimálně v českém..) filmovém světě obdoby. Nemůžu než souhlasit s názorem monologovým o tom, že pohádky byly kdysi dětem tak blízké, protože byly autory brány jako jim rovné..oproti dnešním trendům, kdy jsou děti - bohužel - považovány za jednoduchá stvoření. :( Proto vivat čertům jako je Ondřej Vetchý, mlynářům jako je Vladimír Dlouhý, ale i záporňákům v podobě Viktora Preisse či Jaroslavy Kretschmerové.. (23.05.2007)

Jedna z nejlepších českých pohádek, herecký koncert Vladimíra Dlouhého a Ondry Vetchého a pro mě osobně životní komická role Viktora Preisse. Ani pan Kemr jako pan král nemá chybu, ale u něj je to už zvykem. Výborné hlášky ( "já se půjdu obětovat do hospody" ), kterými je tahle klasická pohádka nabitá a přehlídka výborných herců dělají tohle dílko tím, čím je. Jen ta princezna Adélka byla vážně hrozná. (31.05.2005)

"Té síly díl jsem já, jež chtíc páchat zlo vždy dobro vykoná." To říká Faustův Mefisto. Můžeme čerty samozřejmě vidět jako pokušitele, ale není přece nic nesmyslného v nich spatřovat i uskutečňovatele spravedlnosti na této zemi. A z toho hlediska nevím, proč se kdo z vás pozastavuje nad kladnou úlohou čertů v této pohádce. ( Takový ďábel je třeba i Wolland z Bulgakova Fausta a Markétky.) Tady i tam si my lidi na páchání zla vystačíme dočista sami a nebýt ďábla, který je alespoň občas ztrestá, byl by život na zemi opravdu peklo. - I pokud jde o mne patří tahle pohádka mezi nejoblíbenější, asi hned po Vorlíčkově Popelce. - A nejspíš díky písničkám Svěráka a Uhlíře jsem vždy měla dojem, že v ní poznávám svěrákovsky laděný humor. I když scénář je dílem zcela někoho jiného, takže ten dojem musí být nesmysl. (15.12.2008)

Jedna z nejlepších českých klasických pohádek z péra Božky Němcový, kde dobro samozřejmě vyhraje nad vykutáleným zlem. Tuto pohádku viděl snad každý a to si myslím, že ne jenom jednou a některé pasáže z tohoto snímku doslova zlidověly. Nádherné prostředí Českého ráje a jeho okolí společně s vynikajícími výkony hlavních představitelů nás přivedou do klasického českého mlýna, kde žije starý mlynář Máchal se svým synem Petrem. Na jejich hospodářství si brousí své nevymáchané zuby slečna, která se jmenuje Dorota Máchalová a úspěšně jí v tom napomáhá stará držgrešle ze zámku, která má v lásce jen to třpytivé zlato. Plán se povede až najednu maličkost, že všechno, co se děje vidí Pekelný pomocník, kterej hned konfiduje svýmu nadřízenýmu. A tím začíná tato fraška, která už baví celé generace spokojených diváků. Od romantické lásky, nádherných sceněrií českých destinací, závisti, spravedlnosti, klasického českého humoru, vykreslení všech možných lidských povah, poučení a hlavně nezapomenutelných hereckých výkonů. Za to vše dávám nekompromisně 100%. (14.05.2021)

Často se žehrává na to, že obraz společnosti, nabízený lidovými pohádkami z doby prvních sběrů - tj. zhruba první poloviny předminulého století - , je nadsazený: útlak, byl-li jaký, se dal snést, vrchnost, nešlo-li o zvrhlíky, byla víceméně lidumilná a společnost jako celek, až na politováníhodné nečetné výstřelky, vlastně - zvláště ve srovnání se současností - idylicky vyvážená. Nejidyličtější a nejnešťastnější česká spisovatelka Božena Němcová nejen zde prokazuje opak. Zoufalství a beznaděj, v níž žil "dělný lid robotný", poddaní, byly často nezměrné a jejich přežívání víc než než nesnadné. Zpochybňovalo se tím všechno, co se do nevzdělaných lidových vrstev horem pádem cpalo (v Němcové najdeme tento rys asi nejvýrazněji v DIVÉ BÁŘE), zpochybněn byl nejednou sám všemocný Bůh, který tomu všemu měl přihlížet z výsosti nebes, kde údajně strměl jeho pomyslný trůn. Čert, ďábel a peklo, splývající v tomto vnímání s přirozeným strachem z neodvratné smrti, chápané jako jediná doložitelná spravedlnost, se za těchto okolností měnili ve svůj opak: ve své druhu boží pomocníky (koneckonců se beztak jednalo také o anděly, byť padlé, tj. čest a mravnost před tváří boží ztrativší). Z tohoto myšlenkového pozadí o to více oceníme jak čerstvost předlohy Němcové, tak nenásilné aktualizace (zpodobení pekla ve filmu ne náhodou připomíná základní znaky pozdní normalizace) neméně pozoruhodného filmového zpracování. Dva nadějní, tehdy začínající herci Ondřej Vetchý a Vladimír Dlouhý tu dostali - a beze zbytku také využili - mimořádně cenné příležitosti. Česká klasická filmová pohádka a její škola tu dosahují jednoho ze svých výsostných vrcholů. Tvůrcům filmu (spoluautorem scénáře je divadelní historik a kabaretiér Jiří Just známý i svou polistopadovou ekologickou publicistikou) se dařilo a daří k vytržení opakovaně přivádět již druhou a třetí diváckou generaci. Myslím, že není pochyb o tom, že generace nikoliv první a nikoliv poslední. (27.01.2008)