Gosford Park

Robert Altman neztrácí dech a představuje zlomyslnou satiru z víkendového setkání šlechty, nehledá ani tak vraha, ale sympaticky se zaměřuje na prostředí, která jsou nám předkládaná na stupnici snobismu (jeden svět nad a druhý pod schody). Ve finále jízlivě ironický snímek režijní legendy herecky potěší, scénáristicky místy pobaví (jeho košatost je ale bohužel dle očekávání nad plán divákovy orientace v postavách), jako celek ale nestrhne!! (26.06.2012)

"hracom" ma robert altman presvedcil, ze je majstrom svojho remesla a v pohode utiahne aj stopaz nad dve hodiny. toboz to plati po zhliadnuti gosford parku. osobne filmy tohto druhu musia byt sakramentsky dobre, aby ma vobec zaujali, a musim povedat, ze sa to tentoraz podarilo. okrem skvelej plynulej rezie a vyborneho viacvrstevneho scenara je to hlavne o hereckom obsadeni, ktore je svojou kvalitou obsiahnute tak vo vacsich ako aj uplne malych ulohach. a vykony su to naozaj vyborne. celkovo obraz, ktory altman planoval vytvorit svojim filmom sa myslim do bodky vydaril. desiatky vybornych dialogov, krasne prostredie, kostymy, kamera, hudba.. kludne to takto mohlo vyzerat. palec hore. (14.12.2007)

Rok se s rokem sešel a je to tu, jeleni jsou zase v říji, jupijou. My, co čteme pravidelně magazín Myslovost, víme, že je to ideální čas k lovu, každej pořádnej nimrod má svou zaručenou metodu, kdy a jak vábit a opravdoví frajeři tak přilákají do své honitby fakt parádní kousky zvěře. Takže pročistíme hlavně pistolí, poštelujem mušku největšímu sokovi ve zbrani, protože kam muška, tam puška, že jo, a jde se na to. Přesně takovouhle pohůdku si maloval sir William, když zval anglickou aristokratickou smetánku na svoje venkovské sídlo. Sešlo se mu tam opravdu hodně hostů a ještě si každej z nich přitáhl alespoň tucet sluhů, komorných či posluhovaček. Situace stává se dosti nepřehlednou a je jasný, že se něco stane a to něco bude vražda. Mňo, takže do sebe hodíme čaj o páté a jde se na hon. Všichni u obrazovek držíme palce zvířátkům, aby se lovci postříleli navzájem dříve, než to zasáhne třeba tu roztomilou kachničku, ale pár němých tváří zařve a až pak teprve se dostane i na samotného pána domu. Jako detektivka to není moc dobrá, jedinci odkojení Agatou Christie poznají vraha asi tak do deseti nanosekund, ale fanoušci Panství Downton budou nejspíš nadšeni z kostýmů a dobového interiéru. Já docenila hlavně hraběnku Trenthamovou, která trousila suché vtipy, kudy chodila, ta baba je boží. (14.11.2014)

Scénáristicky mistrně vycizelované nahlédnutí mezi různorodou předválečnou anglickou smetánku, která se setkala ve venkovském sídle mj. u příležitosti honu. Zprvu si jistě leckterý divák úlevně oddechne že máme republiku, když uvidí tu přehlídku nechutných snobských kreatur (jak mezi panstvem, tak mezi jejich nafoukaným služebnictvem). Nato mu možná dojde, že mamonem ovládaná a často buranská a polovzdělaná buržoazie je ještě o třídu horší třída. A pak si třeba řekne, že je to jen film, zjistí že pár postav je mu vcelku sympatických a začne si užívat spletitý a zároveň záživný příběh s velkou porcí konverzace okořeněné detektivní zápletkou. Už kdysi před lety v Ponrepu se mi tenhle Altman hodně líbil a dneska ne jinak. Plejáda známých hereckých xichtů, bravurně vystavěný příběh, jemná klavírní hudba a věrohodná dobová atmosféra. Za menší mínus bych pak považoval třeba přílišnou zkarikovanost některých postav a tendenční černo-bílé stranění zneužívanému "dobrému" služebnictvu na úkor "zlé" aristokracie. (23.05.2019)

Stará dobrá Anglie. Venkovské sídlo lorda Williama okupují desítky hostů, natěšených na budoucí hon, služebnictvo kmitá z místa na místo a všechen ten cvrkot pobaveně sleduje králoévna mraveniště Maggie Smithová. Místo jako stvořené pro čaj o páté a vraždu o půlnoci, co říkáte? Škoda, že k ní dojde až za osmdesát minut filmového času a že odhalení vraha není zdaleka nejzajímavějším dílkem skládačky. Co je třeba ocenit, je pohled do zákulisí staroanglických mecheche. Majordomové, lokajové, kuchařky a komorné stávají obvykle v pozadí příběhů a ke slovu se dostávají až při výslechu. Ale v Gosford Parku detailně sledujeme jejich život "pod schody", kde nenosí nehybné masky loajální mlčenlivosti jako v patře. Jako u všech Altmanových filmů ovšem platí, že kdyby z toho vyhodil třetinu postav, bude příběh hutnější a film lepší. 60 % (18.03.2005)