Belle de jour
Bella di giorno
Kráska dňa
Belle de Jour
Belle de Jour
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Sacha ViernyHrají:
Catherine Deneuve, Jean Sorel, Michel Piccoli, Geneviève Page, Françoise Fabian, Maria Latour, Macha Méril, Francisco Rabal, Bernard Fresson, Luis Buñuel (více)Obsahy(1)
Jiskřivé dílo, oscilující na rozhraní pikantní reality a surrealistické vize a řadící se k nejdůmyslnějším průhledům do podvědomí moderních žen. Na příběhu mladé mondénní dámy - oddané manželky i rafinovanou děvky - se Buñuel opět zabývá dvojí morálkou měšťácké společnosti. Séverine žije v ohleduplném, zjevně však neuspokojivém manželském vztahu s bohatým chirurgem Pierrem. Od rodinného přítele se dozví o existenci luxusního nevěstince, do něhož začne každý den odpoledne potají docházet, aby zde poskytovala pod pseudonymem "Belle de jour" sexuální služby. Buñuel vedle sebe bez přechodu klade útržky snů, představ a reality a tak bez velkých technických prostředků dosahuje surrealistického účinku svého filmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (162)
Nádherná Catherine... ()
"I can't help it. I can't fight it. I know I'll have to atone for everything one day. But I couldn't live without it." ()
Pěkný film trošku komplikovaně natočený, což ovšem k danému námětu zřejmě patří. K úplnému pochopení motivací hlavní hrdniky by to asi chtělo mít základní odbornou psychologickou a možná i psychiatrickou průpravu. Ovšem i bez ní si lze toto dílko příjemně užít. ()
Buñuelove vzťahové štúdie sú vskutku úchvatné a jedinečné. U tohto režiséra sa mi páči, že nič nenecháva na náhodu a vždy sa snaží ísť až na kosť problému, k čomu mu samozrejme slúži najmä brilantné charakterové vykreslenie postáv. V tomto prípade sa mi však zdá, že sa tu mierne odklonil od bežnej schémy skúmania vzťahu, a že sa viac zameral na psychológiu jedinca, konkrétne na ženu, ktorá si navonok žije spokojným životom, no vo vnútri je prázdna ako taká opustená vlčica. Čo sa týka jednotlivých nelineárnych vsuviek vo filme - útržky snov a predstáv, nevadili mi, a miestami pekne dopĺňali hlavnú os príbehu. Záver som si predstavoval trochu inak, no ale zas nemôžeme mať všetko, však? Nadpriemer. 75/100 ()
Úchvatná Catherine Deneuve - ta její záplava zlatých vlasů! ty její nohy! ty její kostýmy! - ve filmu, kterému nemám co vytknout. Sledovat její zjev (bylo jí zde 24 let a byla pravděpodobně na vrcholu své krásy) je velký požitek. Ten film je ale mimořádně zajímavý i po dějové stránce, strašně mě baví všechno, co se v něm děje, a možná ještě zábavnější je pak o tom přemýšlet a dávat to do souvislosti s vlastními zkušenostmi se ženami. UPDATE 6.3.2020 - Pustit si po 8 letech znovu Krásku dne se rovná téměř malému svátku. Catherine Deneuve si zde prostě nejde nezamilovat, podle mě je to jedna z jejích nejhezčích rolí (ne-li ta vůbec nejhezčí), a celý ten film je neobyčejně vzrušující jak z psychoanalytického hlediska, tak z pohledu toho, kolik možných interpretačních variant nabízí (a to se netýká jen jeho tajemného závěru). A napodruhé mě zde také strašně bavil Michel Piccoli - on (resp. jeho postava) je zde tak neuvěřitelně charismatický, distingovaný a světaznalý, že mi přijde jako můj velký vzor, jaký bych chtěl jednou také být. A mrzí mě, že se nakonec se Séverine nevyspal, byť na jeho místě bych o ni už také asi neměl zájem. Svět je někdy zvláštní místo. Btw. obsazení Catherine Deneuve do titulní role mi připomnělo následující pasáž ze slavné knihy "Rozhovory Hitchcock Truffaut". Hitchcock: "Když se začnu bavit o sexu na filmovém plátně, mám přitom neustále na mysli, že i v tomto případě o všem rozhoduje napětí. Jestliže je sex příliš křiklavý a zjevný, není tam už žádné napětí. Co mě vede k volbě rafinovaných blondýnek? My muži toužíme po dámách velkého světa, z kterých se v ložnici stanou děvky. Chudák Marilyn Monroe měla na sex reklamu po celém světě, stejně jako Brigitte Bardot, a to není zrovna něco jemného." Truffaut: "To znamená, že usilujete především o zachování určitého paradoxu: hodně vnějškové zdrženlivosti a mnoho temperamentu v soukromí?" Hitchock: "Ano, a věřím, že sexuálně nejzajímavější ženy jsou Angličanky. Myslím, že Angličanky, Švédky, severní Němky, a Skandinávky jsou zajímavější než románské ženy, než Italky nebo Francouzky. Sex si nemá dělat reklamu. Taková anglická dívka vypadá jako učitelka, ale je schopná si s vámi sednout do taxíku a k vašemu velkému údivu vám rozepnout poklopec." ()
Deneuve pomalinku začala získávat herecké ostruhy, ale stále to byla pouze velmi pohledná neherčka. Na jejím projevu je to znát. Piccoli má bohužel poměrně malou roli, ale jako vždy je radost na něho pohledět. Kritika dekadentní společnosti v Krásce dne zašla až na hranu možného a společensky přijatelného. O to větší škoda je, že do hlavní role nebyla obsazena herečka, ale modelka. Komerčně nepochybně chytrý tah, umělecky již mnohem méně. ()
Viete kto najviac spopularizoval Krásku dňa pre dnešného diváka? Sasha Grey vo svojom skvostnom literárnom debute o tajných kluboch a dovolenkovom anále. V Severine sa našla a dokonca písala, že to pochopila! :) ()
Luis Bunuel mal okolo seba v živote asi veľmi zaujímavé ženy. Veľmi pozorne ich počúval a sledoval, aby zachytil každú ich skrytú túžbu, ktorá nemala byť nikdy odhalená. Možno vychádza v predstavách Krásky dňa aj z Freuda a možno aj zo svojich skrytých nenaplnených túžieb. Catherine sa do postavy maximálne vžila a spolu s detailnou réžiou vytvárajú veľmi sugestívny filmový zážitok. Film sa odohráva z veľkej časti v interiéroch nevestinca, tak sa občas cítite ako zákazník. Chcelo by to ešte 3D! :) Objekt záujmu Krásky dňa je maximálne nechutný. ()
Kesselova predloha bola kedysi mojim veľkým čitateľským zážitkom, pri ktorom som si prvýkrát uvedomil zložitosť a odlišnosť ženskej psychiky. Nemal som najmenšie pochybnosti o uveriteľnosti románových postáv a niekoľkokrát som sa k románu vrátil. Bunuelov film bol pri premiére pre mňa značným sklamaním, pretože sa výrazne rozchádzal s mojou predstavou. Včera som sa k filmu vrátil a moje sklamanie pokročilo až do naštvania sa, čo mu vynieslo púhe dve hviezdičky. Paradoxné je, že to, čo ostatní na filme vyzdvihujú, bolo pre mňa hlavným dôvodom nespokojnosti, teda Bunuel a Deneuve. Jednoducho nakrútený príbeh o zložitých hnutiach mysle a pre postavu Séraphine absolútne sa nehodiaca francúzska filmová ikona s imidžom oscilujúcim medzi prerastenou školáčkou a dámou z lepších kruhov. A tie quasi surrealistické vložky celkový dojem skôr pokazili, než vylepšili. Malo to byť inak. ()
Buňuel měl spokojené manželství. Kritizuje společnost, aby v ní dokázal žít, tak se taky charakterizoval. Na rozdíl od Dalího měl rád kamarádství. když už měl roky, tak se chtěl ještě jednou s Dalím setkat. Vzkázal mu, že by s ním rád na skleničku. Dalí mu na to odpověděl, že by se s ním taky moc rád setkal, jenomže už nepije. Buňuel tvrdil, že Dalího zkazila jeho žena. Jak ji poznal, tak začal být Dalí jiný. Ona žena, tedy Gala ho chtěla mít jen pro sebe, zakazovala mu kamarády, ale Dalímu to nevadilo. Buňuelovi ano. Vždyť spolu strávili dost času a natočili i jeden film zcela, jeden napůl. Dalí nepovažoval Buňuela za velkého umělce, ani ho neměl na svém seznamu osob, kterým říkal umělci. Buńuel Dalího považoval za velkého umělce, a některé části jeho knihy "Tajný život S.D." považoval za literární skvosty. I jeho obrazy velice obdivoval. Nevadilo mu, že ho Dalí nepovažuje za umělce, když ho považovalo za dobrého filmaře hodně lidí. Já mám rád Buňuela především skrz jeho knihu "Do posledního dechu". Dostala se ke mě náhodně, dlouho jsem jí nedůvěřoval, ale pak jsem jí byl překvapený, ba stala se trvale používanou knihou v mém životě a to nejen pro prázdné strany na jejím konci! ()
Ponor do složitého vnitra ženy v provokativním příběhu nepostrádá vtip a Buñuelovy tradiční surrealistické výjevy mu dodávají osobitý nádech. Vlastně mě jen překvapilo, že zpracování děje kolem prostituce se obešlo bez jediného erotického záběru odhalující vnady Catherine Deneuve, zrovna u filmu, kde by odvážnější sexuální scéna snad ani nemohla působit samoúčelně. O to více možná lze ocenit kouzlo, jaké z decentně zrežírovaných a nasnímaných erotických scén sálá, kdežto pikantní nádech pramení především z obsahu. Spočátku vypadalo, že tenhle Buñuel bude ve srovnání s jinými filmy své pozdní tvorby málo zábavný a bez humoru, jakmile Séverine vstoupila do nevěstince, začala být Kráska dne nejen zábavná, ale i docela napínavá. Séverine hraje dvojí hru, jinou tvář představuje během chvilek vedle manžele, jinou, když začne poskytovat porůzným klientům své sexuální služby; režisérovi i herečce se skvěle povedlo odlíšit tyhle dvě roviny a přenést z nich na diváka často vzájemně odlišnou náladu. Pobavili mě i pánové hostující v nevěstinci, zvláště Buñuelův dvorní „epizodkář“ François Maistre, tentokrát jako profesor se svéráznými svůdníckými praktikami. 90% ()
Trochu to může přitomínat Páralovu tvorbu, to tou bordelovou rutinou. Ovšem na filmové adaptace jeho děl se obvykle skoro nedá koukat, zatímco na Krásku dne a samozřejmě její představitelku Catherine Deneuve se vždy kouká skvěle. Doporučuji vyhnout se českému dabingu (Saga Tv s.r.o. pro Hollywood Classic Entertainment 2007), který sice není z nejhorších, ale přeci jen když Bedřich Šetena (alias pan Burns ze Simpsonových) se svým výrazným hlasem nadaboval hned tři čtyři větší postavy najednou, není to ono. ()
Na svou dobu nesmírně odvážný a provokativní snímek o oddané manželce, která se přes den stává profesionální kurtizánou. Dnes už snímek nevyvolává takové reakce jako dříve ale pořád dokáže zaujmout profesionální režií a velice dobrou -a krásnou- Catherine Deneuve. ()
Jedna atraktívna aristokratka z vyššej spoločnosti,ktorej manžel je lekár,tak pociťuje,že nevie ako vynaložiť so svojim voľným časom,má voľného času dostatok.Séverine Serizy dostáva lukratívnu ponuku na JOB,o ktorý zo začiatku neprejavuje extra záujem,ale to by nebola Catherine Deneuve,aby sa s touto úlohou voľajako nepopasovala,žena s dvomi tvárami a jedným povolaním skúša,aké je to sa vracať domov k Pierremu a tváriť sa akoby nič.A Luis Buñuel sa tvári tak,že ja neviem,či sa pozerám na realitu,alebo pretrváva neustály sen... „Kráska dňa” Catherine Deneuve,tých krások tam bohviekoľko nie je,sú tri,ale Belle de Jour je pánmi žiadaná,čo po príchode citovo nevyrovnaného Marcela,ktorý jej začne robiť zo života peklo... Flek je to klasicky z najstarších remesiel na svete v exkluzívnom verejnom dome sa oddáva radovánkam,aby niečo zarobila a mohla si kúpiť niečo na seba.To myslím len obrazne,nevie,čo od života,tak sa zamotáva do vzťahov,ktoré môžu hocikomu zmeniť čokoľvek,čo praktizoval doteraz... Chce byť v práci len na taký čas,aby Pierre nič nespozoroval,tak vyžaduje potom rýchlo odísť INKOGNITO,ale aj steny majú oči a uši...Jedného pekného dňa zaklope Marcel Séverine na dvere a udelí jej svoje požiadavky a Pierre sa má čochvíľa vrátiť domov.Film stojí len na jednej osobe,a to Catherine Deneuve,ktorej atraktívnu ženu v najlepších rokoch uveríte behom sekundy v eroticky nabitom snímku režiséra,ktorý nemá problém provokovať a šokovať divákov,mňa nešokoval,ja som si užíval pohľad ženy,ktorej behajú vo vlastnej mysli tisíce a tisíce myšlienok zo situácie,z ktorej sa vymotať je komplikované... ()
Ja Catherine Deneuve za krásku nepovažujem, vyzerá tak nejak ako vešiak, ale to už je moja vec. Film je dosť únavný, príbeh o jednej fľandre má byť akože artový, vraj filozofický. Nie ďakujem, stále je to len štetka. ()
Bunuel si ten snový svět prostě nemohl odpustit, ikdyž vlastně díky tomu jsou jeho filmy o to zajímavější. Hromada flashbacků, nemálo vizí na pomezí snu a reality a k tomu krásná, křehká a půvabná Catherine Deneuve. To je Kráska dne, která skrze své touhy dojde až ke spokojenosti a odpoutání se od sadomasochistických představ. Nebo ne?! Ať už to režisér zamýšlel jakkoli, tak to vcelku vypadá opravdu umělecky, poutavě a zajímavě. Zkrátka film, který si každý z nás může uchopit zcela po svém. ()
Dnes již klasický film kontroverzního režiséra Luise Buňuela pěkně rychle zestárl. V současné době dříve tabuistické téma násilí v sexu a nutnosti řešit celotýdenní nudu prodáváním svého těla v bordelu už nijak nezabere - podobných filmů se točí hromady. Značně chronologicky neuspořádaný (údajně surrealistický, ale pod tím si člověk představí poněkud jiné atributy) příběh vypráví o manželce zámeckého pána, která jeden všední den v týdnu chodí do místního nevěstince zdarma nabízet své tělo k sexuálním rozkoším. Catherine Deneueve byla tehdy na vrcholu slávy i mládí, takže je alespoň sem tam na co kouknout, i když toho není až zase tolik. Ale celkově pro dnešní společnost má snímek naprosto nulovou vypovídací hodnotu a bojuje vlastně proti ničemu a pranýřuje zbytečné. Na úvod disku nás čeká protipirát, trailery na filmy Chuť lásky, Stranger than Fiction, Delta fór, Zabij, nebo budeš zabit, jinak je disk zcela bez bonusů. ()
Hodně jsem byl zvědavý na onu "Belle de jour", na slavného Buñuele i Catherine Deneuve, jelikož třeba v takovém Polanského Hnusu vypadala vskutku nádherně. Aristokratický duch její postavu Séverine provází celým filmem, je nedotknutelná a snad i ve spokojeném manželství... ale přeci se něco děje. Tradiční nenásilné slévání snu a reality je zde dovedeno ke vší spokojenosti, Séverine se tu a tam vrátí do dětství, jindy nechává rozkvétat svojí převážně sexuální fantazii. Je otázkou, co všechno má symbolizovat ona forma reálné prostituce a jak jsou v Buñuelých očích vnímány pohnutky a podněty k ní, snad možná odpoutání od manželského života a nalezení svých sexuálních potřeb dává za vznik sblížení obou manželů, dost možná od sebe zatím nebo po čase odcizených. Vyložit se to dá libovolně, lehce mi ale Kráska dne asociovala Eyes Wide Shut. I když tam měl divák mnohem větší prostor pro rozlet... 70% ()
For ME 84% ()
Po zhlédnutí Krásky dne mám chuť Trierově Nymfomance odebrat nějakou tu hvězdičku. Tématická podobnost je markantní, rozdíl v hloubce vhledu, v úspornosti vyjádření i estetice provedení propastný. Navíc vidíme, že ačkoli si Buňuel velmi pozorně všímá zúčastněných mužů, jeho film je skutečně o titulní ženské hrdince, kdežto Trierova Nymfomanka je vlastně právě o těch okolních mužích (ani v jednom z obou filmů samozřejmě nejde o žádnou nymfomanii, alespoň ne ve smyslu diagnózy). V této souvislosti mi to nedá, abych se nepřiznal k dojmu vtažení (mužského) diváka do hry: Trier k tomu má zásadní mužskou postavu Seligmana, Buňuel nenápadnou zcela vedlejší postavu dcery hodné bordelové posluhovačky: archetypální "francouzská školačka", tak nevinná a nedotčená, tak půvabná, tak nezletilá, že musím s prof. Čepelkou konstatovat "nuda nuda šeď šeď". Co jsem to chtěl, jo: Oba filmy mají společnou i hru s různými vrstvami reality či fikce. Ale zatímco Trier si v Nymfomance pohrává s realitou pomocí "metasložky" díla, bez níž je onen film neúplný, Buňuelovi stačí zůstat v dílu samém, an prostě prokládá reálné výjevy představovými, aniž by považoval za nutné je od těch realistních odldělit, ba naopak záměrně nechává nakonec diváka v nejistotě, co z toho tedy je reálný děj. To není nějaký laciný efekt: Stejně jako kdysi v knihách Ladislava Klímy, jde i v totmo Buňuelově filmu o to, rozdíl mezi realitou a snovou fikcí zcela setřít, převést jejich dějové sekvence do jediné skutečnostní dimenze, a to nikoli pouze jako metodický prvek zvláštní poetiky nebo jako vzájemně se vysvětlující svébytné složky, nýbrž právě jako jednotnou skutečnost, která se děje a v níž platí jiné zákonitosti než lineární dějová kauzalita. Ještě něco pojí tento film s Klímou: je to Marcel, prototyp fatálního bezohledného panovačného milence. Jak je u Klímy typické, jde i zde o šestákového banditu, vyvrhele střídavě bez prostředků, který ale v každém okamžiku ve vztahu ke světu absolutně dominuje a jehož vůle k činu a nesmlouvavému přivlastňování si toho, co chce, je exkluzivní. Na jeho postavě se pak nejlépe ukazuje, že film se snaží nějak nahlédnout, jaké možnosti a potřeby přístupu k mužství žena má (přičemž ale Marcel je právě jen jednou z mnoha rozličných vzájemně se svářejících poloh - nutno doplnit nejen manželem, ale zvláště tím nepříjemným obdivovatelem, jakož i různými klienty). Explicitní sexuální a mezipohlavní tématika ale nemusí být nutně vnímána jako jediná rovina významu. Způsob Buňuelovy práce umožňuje brát ji též jako model obecné niterné komplementarity gravitace a odporu, empedoklovské Lásky a Sváru, k čemuž je sexualita potýkající se s vlastní tabuizací obzvláště vhodným prostředkem. O tom, co Buňuel tímto filmem zamýšlel sdělit společnosti, nechci nic slyšet, proto z komentářů předně doporučuji janissku a Magyar. Subjektiv právem zpochybňuje Pohrobkovu tezi, sám se však prohřešuje vlastní nabídkou odpovědí na otázku, "co tím chtěl básník říci". Jestli vás to zajímá, čtěte, Subjektivovi to myslí lépe než mně. Já ale tentokrát rozhodně dávám přednost Aelitě (zvláště jejímu "překonání hranice "já-cizí""). Doporučeníhodná je též kubojova odpověď pro PX zde v diskusi. Jinak jsem zcela spokojen s autorovou údajnou odpovědí na otázku po významu závěrečné scény, uvedené zde v zajímavostech, které ostatně všechny stojí za přečtení. () (méně) (více)