Belle de jour
Bella di giorno
Kráska dňa
Belle de Jour
Belle de Jour
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Sacha ViernyHrají:
Catherine Deneuve, Jean Sorel, Michel Piccoli, Geneviève Page, Françoise Fabian, Maria Latour, Macha Méril, Francisco Rabal, Bernard Fresson, Luis Buñuel (více)Obsahy(1)
Jiskřivé dílo, oscilující na rozhraní pikantní reality a surrealistické vize a řadící se k nejdůmyslnějším průhledům do podvědomí moderních žen. Na příběhu mladé mondénní dámy - oddané manželky i rafinovanou děvky - se Buñuel opět zabývá dvojí morálkou měšťácké společnosti. Séverine žije v ohleduplném, zjevně však neuspokojivém manželském vztahu s bohatým chirurgem Pierrem. Od rodinného přítele se dozví o existenci luxusního nevěstince, do něhož začne každý den odpoledne potají docházet, aby zde poskytovala pod pseudonymem "Belle de jour" sexuální služby. Buñuel vedle sebe bez přechodu klade útržky snů, představ a reality a tak bez velkých technických prostředků dosahuje surrealistického účinku svého filmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (162)
Kráska dne - neobyčejný důkaz existence lidského nevědomí. Mnoho komentářů k tomuto filmu se točí kolem manželské nevěry, spoutanosti ve vztahu, nespokojenosti s nabízenou intimitou. Nemyslím si, že některé z těchto témat by mělo být tématem klíčovým. Zajímavé jsou prostřihy z dětství splétající dějovou linii problematické sexuality Severininy osobnosti, zde to všechno začíná. Sama sebe pak v dospělosti nahlíží se zmateností, když však přistoupí na hru svého nepokojného nitra a vydává se na cestu zpřístupnění slasti, život je rázem klidnější. Jednání pod zkreslenými obrazy skutečnosti paradoxně zprostředkuje uvolnění a možnost nadechnout se ve vztahu. Těžké žít dlouhodobě s tolik zraňujícími vytěsněnými obsahy. Snímek je přesto natočený docela jemně a citlivě. ()
Dalsi slusny vylet Luisa Bunuela /Tristana, Los Olvidados, Viridiana/ so sveta surrealizmu a narusenej reality. Bunuel ide proti zauzivanym spolocenskym konvenciam a hoci tu nie je ani jedna hola koza alebo prdelka, film odsypa viac nez dobre, hlavne vdaka skvelej Catherine Deneuve. 75 % ()
Zpočátku zajímavá studie nefunkčního vztahu mladého páru, kde chybí láska, oba na sebe vůbec nemají čas a žena se na základě chybějících citů a nenaplněných sexuálních tužeb rozhodne jít dělat prostitutku bohatým chlapům, později se z toho vytratí ten chybějící cit a je to jen o jejích sexuálních tužbách. Takže pak celkem dlouhá část filmu je jen o sexu, ale je v tom zase kritika bohaté třídy a jejich bizarních úchylek, tudíž i tahle značně slabší část má něco navíc, jenže i tak ztratí silný náboj úvodu a se vztahem těch dvou se moc nepracuje. A v závěru, s příchodem toho gangstera, to je zase solidně vedené a naštěstí to tak zůstane až do samotného (a dost povedeného a silného) konce. Po filmařské stránce to má Buňuel zase samozřejmě naprosto dokonalé se spoustou skvěle promyšlených záběrů, zahrané je to taky slušně a na mladou Catherine Deneuve se hezky kouká (s tou jsem v poslední době vlastně viděl dost filmů), poutavou atmosféru to má taky, ale u vyznění celého filmu nemůžu říct, že by se ho povedlo podat úplně nejlíp. I tak se mi ale Kráska dne líbila a i přes určité mínusy si myslím, že se to Buňuelovi spíš povedlo než naopak. Slabé 4* ()
Je fascinující koukat na film o prostituci a sexu, ale žádnou otevřenou sexuální scénu nevidět. Jsem si jist, že kdyby to někdo točil dnes, je z toho prach obyčejné porno. Nicméně Kráska dne má po celou délku nádech erotiky a vzrušení a sny, které se odehrávají v hlavě hlavní hrdinky, to jenom dokreslují. A ze všeho nejlepší je konec, ale psát o něm nebudu, těch 101 minut Vám stejně uteče jako voda a konec si užijete sami. ()
Spíše Yves Saint Laurent než Catherine Deneuve, která tu vypadá jako pouhé neživotné ramínko na módní oblečení. Film evokuje jedinou zajímavou otázku, která zní podobně jako známý slovosled "Ty víš, že já vím, že ty víš, že já vím, že ...", a ta otázka zní – Je to film o ženských snech o mužské nadvládě, nebo film o mužských snech o ženských snech o mužské nadvládě? Neboli odkud se vlastně ty sny o nadvládě, zmocnění se, podlehnutí, čili všech těch dominantně-submisivních vztazích berou? Není to celé o překonání hranice "já-cizí" – hranice, která se dobrovolně překročuje pouze ve zlomku procenta, když se dají dohromady veškerá setkání s jinými lidmi, která člověk prožije za celý svůj život? To, od čeho se snaží osvobodit Severine, je slupka civilizovanosti. Navíc, jak napovídá film v krátkých návratech do minulosti, muži Severine jinak než nemravným nátlakem k sexu nevzruší, protože to je jediný způsob spojení, který Severine poznala v době svého dospívání. Proto Severine vyhledává anonymní sex s neznámými muži, kteří k ní přistupují jako ke svému, byť dočasnému, majetku, a probouzí v ní tak ženské libido. ___ V podstatě se opět jedná o známou buñuelovskou kritiku blahobytné a bezpečné jednotvárnosti a pokrytecké morálky buržoazie s její vykleštěnou, vyvanulou nebo pokroucenou sexualitou. Přes veškerou "erotičnost" je to celkem uspávající film, což je u buñuelovských snímků normální jev, protože herci v nich hrají jako zombie nebo loutky – beze stínu skutečných emocí. Buñuel nenabízí ani řešení, ani soucit, ani očistu a v tom zůstává stejný jako buržoazní měšťan bez vášní a pravdy, kterého kritizuje. Ironickým paradoxem celé moderní civilizace je to, že zajištěný, pohodlný a nudný měšťanský život, od kterého měšťan utíká, je jeho sen, cíl a naplnění. Nuže, člověk vždy touží po opaku toho, co má. ()
Umělecky natočený film, kde se spojuje realita s představou hlavní krásné a nevinné hrdinky. Vysněná sadistická touha se zhmotňuje a divák postupně přestává rozlišovat. Nahlédneme pod sukni nejstaršího řemesla, která přinese zkušenosti a vyrovnanost hrdince. Touha, uspokojení, praxe, ponižování, komplikace. Byl to sen nebo drama se špatným koncem? Kdo ví, ale bylo to působivé. ()
Podivný hry lidí ()
Catherine Deneuve v nejlepsi roli, kterou jsem zatim videl. Vyborny film o snech, predstavach a touze. Klasicky styl Luise Bunuela. Vyrazna atmosfera, temer dokonale. ()
O zdánlivě chladné krásce, která měla umírněně odvážné erotické představy - o spořádaném manželství, kterému evidentně tenhle druh fantazie zcela chyběl - o palčivé touze, která došla naplnění - a o nepřiměřené ceně, která musela být zaplacena ... i s lichvářskými úroky. Intimní, komplikovaný, křehký i provokativní příběh, který si nehraje na morálku a hází za hlavu zažité konvence - a jehož finále vás bez pardonu vrátí zpátky na zem. ()
Krásna žena (Catherine Deneuve) sa vydá za lekára, no nemôže s ním byť intímne, a tak začne cez deň pracovať ako prostitútka. Je to ďalší surrealistický film od režiséra Luisa Bunuela, ktorý sa mi dosť páčil, ale myslím, že druhé pozretie by mi to ešte zlepšilo. Najväčším vrcholom je brilantný výkon od Deneuve, ktorý patrí medzi najlepšie, aké som videl od akejkoľvek herečky. Spôsob, akým hrá "chladnú" manželku je úžasný a jej prelom je tiež urobený dobre. 7/10 ()
Manželství, ponížení a Sacher-Masoch. Ze Sacher-Masochova Severina von Kusiemski se stává krásná Séverine Serizy. Ta je stejně jako její mužský předobraz vlečena svou touhou po ponížení (na otázku proč to vlastně dělá odpovídá prostě "Já nevím. Nemohu si pomoci"), jež vyniká zvláště v kontrastu s jedním klientem podniku Madame Anais, slavným gynekologem, který chce mít nad svým ponížením dokonalou kontrolu, a v případě kdy není vše jak si představuje přechází z podřízenosti k rozkazům. Fascinující je i postava "libertina" Hussona ("Já narozdíl od vás mám své zásady.") ztvárněná Michelem Piccolim. ()
Co se děje ve snech krásné měšťačky? Společnost ji odmala učí pasivitě, ale ona si zřídí vnitřní luxusní nevěstinec, kde se potají učí novým rolím, v bigotní upjaté společností nepřípustným - domina, milenka cizince či zločince... Jenže kde končí sen a začíná skutečnost? Bunuel vám neporadí. ()
Cesta do hlubin ženské duše kde se realita mísí se sny, sny s touhami a touhy s realitou. Nic není jisté, nic definitivní a předvídatelné už vůbec ne – alespoň pokud jde o ženy (a Buñuela). ()
Pro mě formálně i umělecky citově nejbližší a nejintenzivnější Bunuel. Po formální stránce hluboce symolický a stylizovaný film, který je zároveň paradoxně hluboce realistický. Velmi zajímavá kombinace. Krása na první, druhý i Xtý pohled a kráska dne to určítě je. Konec kocnů krása, která je krásna jen na venek, uvnitř je skutečná a zraněná a to už tak krásné není, ale zase je to pravdivé. ()
Člověk by od Bunuela čekal nějaký surrealistický propletenec, u kterého si nejsme sami jisti, co to vlastně sledujeme. V Krásce dne tomu tak není. Jednotlivé sekvence na sebe pozvolna navazují a až do posledního záběru pochybujeme, zdali vůbec sledujeme Bunuelův film. Ale pak přijde onen poslední záběr a přichází na řadu ta správná tagada. Catherine Deneuve v roli Severine hledá svou sexualitu, pro níž ve vyšších kruzích není místo. I přesto, že je citově oddaná svému muži, city nejsou to, po čem by toužila. Ponížení, sexuální uspokojení a masochismus je to, oč tu běží, vážení. Dosáhla Severine svých sexuálních tužeb, udělala ze svého muže paroháče nebo to všechno byl jen sen, po jehož doznění jí čeká zas ten samý nudný buržoazní život? ()
Nejsem si jist jestli tady bylo vůbec aspoň něco nadprůměrného, spíš spousta věcí pod... ()
Viděl jsem pouze jednou a bojím se že na další shlédnutí tenhle film trošku povadne. Ale napoprvé jsem se výborně bavil směsi snovosti, nelogičnosti, maloměšťáctví a anarchie. ()
To skládání reality s nerealitou mi ke konci připomnělo Escherovy malůvky – to, jak má člověk už už pochopeno, ale někde nějaký detail mu jeho vysvětlení zase nabourá. Jináč ale se to u mě jaksi neujalo, šokující námět už dnes nešokuje a není nic, co by místo něj dodalo celku na zapamatovatelném magnetismu; krása mladičké Catherine to sama neutáhne. ()
Velvet endearment, again... ()
Přepsáno v dubnu 2019. Kráska dne je v Buñuelových rukách kritikou morálního stavu společnosti, uvězněnou již mnoho věků v přísném řádu etiky bigotní křesťanské výchovy. Proto Kráska dne vyráží s anarchistickým odhodláním rázně vpřed, s cynickým úsměvem útočí otevřeně na zažité společenské konvence, zblízka obnažuje niternou rozervanost a demaskuje všechny potlačované touhy, úchylky a intimní osamělost. Morální rozkol mezi společensky přijatelnou normou chování a představou éterického uspokojení se odráží ve vnitřním sváru mezi idem a superegem, s bolestí se hledá cesta k vlastnímu pochopení. Ryze intimní boj a náhle osvobozená sexuální vášeň nenechává bez povšimnutí ani okolí, které je přímo i nepřímo zasvěceno. Následná spoušť vzájemných i protichůdných tužeb se nehodlá dobrovolně vzdát všech nově dobytých zisků. Buñuel využívá svoji surrealistickou posedlost k znejistění forem skutečnosti, realita se prolíná s dávnou vzpomínkou a stimulující představou. Volně prochází z jedné roviny do druhé a pohrává si s možností ztvárnění, přístupu i vysvětlení. Úspěch se sice odvíjí od erotického napětí a fetišismu, přesto je zde nejdůležitějším nástrojem čistě vnitřní boj jednotlivce. Hlavním místem objevené niterné rozervanosti je Séverine Serizy alias Belle de Jour (vynikající Catherine Deneuve, jako malá holčička Dominique Dandrieux), manželka s velmi dobrým stavovským postavením a sžíravou potlačovanou touhou masochistického ražení. Manželova laskavost ubíjí, je nenaplňujícím i předpokládaným standardem, vlastní sexualita má své zájmy. Původní bezradnost je překvapena realitou, má strach z následků a pamatuje si na výchovu. Hlas chtíče je silný, překonává nesmělost a užívá si nově poznané obzory rozkoše. Vnitřní boj nekončí, strhává, osvobozuje, zotročuje vlastní vůli, vydírá, mstí se a zrazuje. Hlavní mužskou postavou je Pierre Serizy (sympatický Jean Sorel), Séverinin manžel, uznávaný chirurg a vzor ušlechtilého muže. Spořádanost a lidumilnost pro něj nejsou prázdnou formulkou, ale životním přesvědčením. Výraznou postavou je Henri Husson (dobrý Michel Piccoli), Pierrův dlouholetý kamarád se slabostí pro jeho ženu. Prostředí lepšího stavovského postavení je sice zasaženo lehkým stupněm dekadence, přesto je velmi upřímný ve svém způsobu chování a nemá potřebu bořit a ničit. Důležitou postavou je Marcel (pozoruhodný Pierre Clémenti), mladý zločinec s výraznými sadistickými sklony. Zločinecký život uspokojuje jeho touhu po lepším životě. Bere si, co chce a odmítnutí nepřijímá. Chtíč nalezl své uspkojení a nemíní se ho za žádnou cenu vzdát. K výraznějším postavám patří také Anaïs (velmi zajímavá Geneviève Page), šarmantní provozovatelka nevěstince pro lepší klientelu. Kráska dne je pro ni perlou, která poslouchá příkazy a plní všechny možné mužské potřeby. Z dalších rolí: klidnější gangster a Marcelův kamarád Hyppolite (příjemný Francisco Rabal), spolehlivá a prostodušší Anaïsina služka Pallas (Muni), nenasytně žádostivý klient nevěstince a výrobce bonbonů Adolphe (Francis Blanche), po stimulujícím výprasku toužící gynekolog (François Maistre), rituální fetišista a dobře platící vévoda (Georges Marchal), Séverininy zkušené kolegyně z domu rozkoše brunetka Charlotte (Françoise Fabian) a zrzka Mathilde (Maria Latour), Séverinina kamarádka Renée (Macha Méril), tajemný a spokojený čínský návštěvník nevěstince (Iska Khan), nevybíravý vévodův majordomus (Bernard Musson), či služka u Serizů Marie (Adélaïde Blasquez). Kráska dne přitahuje na svou dobu velmi kontroverzní formou voyery a sexuálně nenaplněné, nicméně podstatou je rozpor a anarchistická nesmlouvavost Buñuelovy soukromé války proti zatuchlým konvencím, morální přetvářce a katolické nesnášenlivosti. Niterná rozervanost v poetické filmové řeči sugestivně ožívá a zmocňuje se všeho v dohledu. Konečně, buď se naučíme vycházet s potlačovaným pudem v souladu s realitou, nebo se staneme jejich otroky a život bude rozpolcen. Zásadní životní konflikt, úchvatný filmový prožitek! () (méně) (více)