Oppenheimer

Vysoká očekávání, velmi intimní dílo. Návštěva IMAXu ve Floře vnímám jako povinnost u všech nolanovych snímků. Tady je to možná nejméně zásadní, ale přesto doporučuji. Film samotný vnímám jako cestu do hlubin duše vědce, občas mě překvapuje jak Nolan mění tón, ale celkově jsem rozhodně spokojený. Ta struktura vypraveni není tak výjimečná jako u jiných jeho filmu,ale rozhodně atraktivní. Stejně scény v různé barvě a různém vyznění mi trochu připomínají Scottův Last Duel (jedna situace z více pohledů, jemně rozdíly). Je to filmová báseň,která bude v televizi poloviční a o jejím dopadu na dějiny bych zatím nespekuloval. (28.07.2023)

Dlouhé čekání na další Nolanův film přetrhl životopisný příběh Roberta Oppenheimera, který se stal strůjcem atomové bomby. A ano, téma to silné bezesporu je, ale 180 minut si nezaslouží ani náhodou. Navíc Christopher Nolan to po svém vzoru divákovi nedělá vůbec jednoduché, takže tu hned od počátku prolíná tři časové roviny a diváku neznalý ani základních faktů Oppenheimerova života, vyznej se v tom. A je to těžké, protože ve filmu se většinu času mluví a mluvi a mluví...a kdyby to mluvení bylo alespoň k sežrání. Jenže není. A to Vám dojde hlavně v momentech, kdy se na scéně objeví Albert Einstein. Ten si tu všechny ty dialogy vezme totálně pro sebe a jakmile se na plátně objeví, můžete si být jisti, že budete svědky toho nejlepšího dialogového, co film v danou chvíli nabízí. Film, který zobrazuje pokrok, který se stal pro chod lidstva nezbytný, ale zároveň si ho pranic nezasloužíme. Navíc zobrazuje nabubřelost Američanů a o tom, co pak předvedli Rusové...o tom snad radši ani nebudu mluvit. (23.12.2023)

Extatické reakce vyšponovaly očekávání na maximum, projekce je však poněkud zchladila. Ano, lepší podívanou pro velké plátno letos nejspíš neuvidíme, ale pořád je to „jenom“ Nolanův film – tedy ohromující podívaná burcující všechny smysly a s jistým místem mezi nejlepšími snímky roku. Jenže také dílo se vzdáleným, nečitelným hrdinou, k němuž se těžko hledá cesta, a především s neodbytným pocitem, že výsledek líp vypadá a zní, než nakolik se svým poselstvím či vypointováním dokáže zarýt pod kůži. Je dechberoucí, jak strhujícím způsobem se Nolanovi daří prodat v jádru standardní biografii. Vypráví nelineárně, v několika časových rovinách, s občasným zahrnutím vizí a dalších zcizujících prvků – přesto však hlavně díky zvukovým můstkům neztrácí přehlednost a diváckou pozornost na obrovité ploše tří hodin. Stylistické volby stojí za důslednou analýzu, stejně jako Nolanova práce s burcováním diváckých emocí i v momentech, kdy si prostě jen povídá pár kravaťáků. Po skončení tohohle maratonu smyslových vjemů se však vkrádá otázka, co si z toho odnést? Nejspíš to bude třeba zjistit na další projekci – a ideálně zase v IMAXu. (20.07.2023)

Film je to neskutečně vymazlený, každá jeho vteřina je pečlivě naplánovaná, Nolan je prostě profík, který udělá scénu, kde si dva lidé povídají, do toho hřmí hudba jako k vylodění v Normandii a nepůsobí to směšně. Problém trochu je, že i normální životopisný snímek natočil způsobem, jako by šlo o další Tenet. Takže se tam neustále skáče v časových rovinách, není tam ani jeden vysvětlující titulek, a je těžké se orientovat. U Tenetu (Mementa, Prestige, Inception...) se to dalo brát jako legitimní způsob, jak nahnat lidi znovu do kina, tady je to samoúčelné. A kvůli té dokonalé promyšlenosti a bezchybnosti celého filmu to působí trochu chladně._______A ještě něco musím zmínit - dokonalý marketing, který lidem po celém světě dokázal vsugerovat, že toto konverzační drama bez CGI efektů NUTNĚ MUSÍ vidět v IMAXU (takže jsem to viděl se zpožněním, protože jsem se několik týdnů pokoušel neúspěšně sehnat lístky a nakonec šel do normálního kina). Takže ne, v IMAXu to skutečně vidět nemusíte, normální kino bohatě stačí (pokud tedy jde o skutečně normální kino a ne malé sály Atlasu nebo Světozoru). Ale komerční úspěch filmu mě samozřejmě moc těší, se stamilonovými tržbami je to mezi všemi těmi comicsovými blbostmi jako zjevení._____Jsem rád, že jsem hned předtím nešel na Barbie, radši si po každém z těchto filmů nechte čas, aby se vám uležely v hlavě. (14.08.2023)

Je otázka, zda se film opravdu věnoval tomu, co Oppenheimera definuje, nikoli tomu, jak je populárně vnímán. Jeho proces ukazuje velké ublížení člověku, který se celý život hledal a stojí si odpovědně za tím, co dělá. A je to čestný člověk, věrný zemi a kamarádům. Jenže ta věrnost je taková divná, když přijde na ženy, to je najednou jiné měřítko, čestnost taky jen občas, no a odpovědnost je hezky ilustrována odložením řvoucího mimina. Zvláštní mix a zvláštní předpoklad, že by snad měl mít nějaké výčitky svědomí. Ještě co se týče pop zpracování slavných v tomto filmu, nejvíc WTF moment byl po citaci slavné historky Feynmana (tehdy skoro bezvýznamného), který si zalezl do náklaďáku... že ho pak Nolan nechal W.T.F.!!!! hrát jakoby na oslavu na bonga, a fakt si ten idiot ty 2 sekundy nemohl odpustit. Zatím nejslabší Nolanův film. Velmi dobří herci. Mezi 3-4. (09.05.2024)