Žiješ jenom dvakrát

5. Bondovka - V tomto příběhu toho stihne Bond dost, přežije svoji smrt, stane se Japoncem a projde výcvikem bojovníků ninja. Stylová je i základna MI6 v ponorce, kde nechybí jak nadřízený M tak Moneypenny. James se sveze jako spolujezdec (řídí japonská agentka Aki) ve voze Toyota 2000GT ve verzi roadster (nemá jakoukoliv střechu). Zajímavosti je, že v této úpravě byly vyrobeny pouze dva vozy speciálně pro tento snímek, protože Sean Connery se do klasické verze se střechou pro svoji výšku nevešel. K vydařeným scénám (je to sice hodně nadsazené) patří i Jamesův vzdušný souboj proti čtyřnásobné přesile ve vrtulníku "Malá Nellie". (30.12.2012)

Bond 5 Z Conneryho bondovek je tato jedna z těch slabších, avšak stále lepší jako Diamanty jsou věčné nebo "nebondovka" Nikdy neříkej nikdy. Přesto však nedosahuje kvalit jako Thunderball (kterou považuji za 3. nejslabší z Conneryho období) či Goldfinger, Dr. No a From Russia With Love. Na škodu tu trochu je fakt, že 007 je téměř celý film pouze v Japonsku a u vesmírných záběrů je velmi patrný zub času. Pochválit však lze megalomanský plán arcipadoucha Blofelda, který se konečně ukáže v celé své kráse, výbornou hudbu a akční scény, zejména velkolepé finále v kráteru sopky. Potěší rovněž použité záběry s Janem Werichem, kdy můžeme vidět jeho vlasy ve scénách, kde sedí Blofeld v křesle a je zabírán zezadu. Objektivně 4*, ale z úcty k tradici a starému bondovskému feelingu dávám o jednu víc. (27.12.2009)

Upřímně - tohle mi sedlo líp než Goldfinger a je to první ne-craigovská bondovka, u které jsem chvíli uvažoval o maximálním hodnocení. Vyvážený poměr akce, napětí i humoru, který nesklouzává k samoúčelnému zlehčování, několik scén včetně Bondova výcviku v samuraje bych se nebál označit za vynikající. Především vesmírné scény ovšem až příliš upozorňují na stáří snímku a tempo taky není úplně stoprocentní. Přesto, ze starých bondovek, které jsem měl tu čest vidět, je Žiješ jenom dvakrát nejlepší a je esencí všeho dobrého, díky čemu si agent 007 v Conneryho podání vydobyl slávu, kterou si už nějakých padesát let stále sebevědomě udržuje. 85 % (09.02.2014)

Po masivním úspěchu podmořského Thunderballu se Bond definitivně vydal ke hvězdám, a to v přímém i přeneseném slova smyslu. Bondovští tátové Saltzman a Brocolli obměnili pro v pořadí již patý 007 film skoro celý tvůrčí tým – režisérskou sesli zaujal Lewis Gilbert, za kameru se postavil Freddie Young, držitel dvou Oscarů (za Lawrence z Arábie a Doktora Živaga), namísto byvších převážně "západních" lokací se příběh odehrává celý na Dálném východě... Výsledkem je plnokrevný skvost, který jsem jako malý kluk hltal se zatajeným dechem, nechal se unášet skvělou imaginací scénáře a výtečným vizuálním pojetím. Prostě esenciální diváckou manou všech bondovek, kterou se zde podařilo vykondenzovat v až magickou "čupršpiónskou" atmosféru. A magie funguje i po letech. Zmiňovat Conneryho virtuozitu je zbytečné, jen připomenu, jak se do ní začínají vkrádat sebeparodické tendence, které pak rozvedl Roger Moore. Akční scény jsou jedním slovem výtečném, zejména honička ve vrtulnících, podbarvená notoricky známou Bond theme, mě dodnes elektrizuje. Škoda, že střih občas sklouzavá do přílišné monotónnosti (patrné je to zejména v automobilových honičkách) a filmu ubírá na tempu. Lewis Gilbert není tak dobrý stylizátor jako Hamilton nebo Young, zato má pifku na davové scény – a ta v kráteru opravdu stojí za to a v klidu trumfne i obdobnou scénu z jeho pozdější bondovky Špion, který mě miloval. Jedinou hořkou kapkou je fakt, že po natočení páté bondovky se Connery ze série vytratil a vrátil se až po čtyřech letech a jednom Bondovi s Georgem Lazenbym... Jenže pak už to prostě nebylo ono. Zlatá éra conneryovek končí tímhle majstrštykem. (25.11.2004)

Zajímavé spíše na začátku a konci, v samotném středu snímek velmi tápe, až jsem se bál, že mu ještě před finálem dojde dech. Rukopis autora scénáře není znatelný, přesto však závěr velmi připomíná roztodivný svět z Karlíka a továrny na čokoládu, ještě zmocněný vzdálenou kamerou. Žiješ jenom dvakrát má přesto neustále nějaká esa v rukávu a i ty horší scény mají čím překvapit. Nejtrapněji působí nasilné naroubování výcviku a přeměna Bonda v japonce, která působí až směšně nevěrohodně, zvláště, když vidíte výsledek. Celkový dojem však bohatě zachraňuje závěr. Scéna kdy konečně spatříme Dr. Zlouna, pardon, Blofelda je prostě nezapomenutelná, a můžeme jen litovat, že dokonalý Donald Pleasence nedostal více prostoru. (21.01.2008)