Hrabě Monte Christo

Film s parádním hereckým výkonem Richarda Chemberlaina, který je jako mstitel opravdu nesmiřitelný. Ale přijde mi, že jinak film ničím nevyniká - hudbu si už teď nepmatuji, kamera tuctová... Co mě ovšem jako milovníka knižní předlohy rozčiluje nejvíce jsou nuance, které mi ale přijdou pro příběh poměrně důležité. Že spousta postav a dějových linií chybí je přirozené (tak rozsáhlé dílo se nedá ve filmu obsáhnout celé), proč spousta postav skončí úplně jinak než v knížce (kupřikladu, kde je to Monte Cristovo obrácení? ten Danglars, kterého ušetřil?) sice nechápu, ale budiš. Ale proč filmaři alespoň zhruba nedodržovali věk oněch postav? Proč Danglars nazačátku filmu vypadá na 40, když mu má být něco přes dvacet? Proč se zdá, že je Caderousse stejně starý jako Benedetto, když C. musí být alespoň o dvacet let starší? Nechápu... A pravdou je, že na můj vkus film "frčí" až příliš rychle. Než se člověk vzpamatuje je polovina postav po smrti. Zajímavé je i slyšet tři Francouze, jak spolu ve Francii, v příběhu francouzského autora mluví anglicky s italským přízvukem. (14.07.2009)

Natočiť Dumasovu klasiku do 98 minútového filmu (v USA možno vidieť 119 minútovú verziu) nie je ľahká záležitosť a to určite spoznali aj tvorcovia tohto filmu. Prvá časť pŕibehu, ktorá nám predstaví Edmonta Dantesa a následne sa zaoberá scénami vo väzenskej pevnosti, funguje ešte celkom dobre, ale druhá časť príbehu, ktorá sa zameriava na jeho pomstu, už trpí krátkou stopážou a väčšina známych vecí z knihy je tým pádom príliš uponáhlaná a chýba jej filmová iskra. Richard Chamberlain ale zachraňuje, čo môže. (13.01.2005)

Souhlasím s Pohrobkem, že tento film je dle mého asi nejlepším zpracováním Dumasovy předlohy. Ve srovnání se zpracováním z roku 1955 (s J. Maraisem) nebo z roku 1998 (s G. Depardieuem) vychází tahle verze určitě nejlépe. Když přemýšlím nad důvody, proč je u každého oblíbená jiná verze, vychází mi z toho jediné: každý má rád jinou část příběhu a také každé z těchto tří zpracování se zaměřuje na jiný aspekt. Film z roku 1955 je zaměřený především na první část příběhu a na úpěnlivé snaze o věrnost předloze. Ve zpracování z roku 1975 (a ve velké míře i v té z roku 1998) zase dominuje akt pomsty. Na jedné straně část příběhu, než se Dantes dostane z pevnosti If, je vmáčknuta do cca 20-ti minut. Na straně druhé je podrobná likvidace Dantesových protivníků. Já zjevně patřím do skupiny příznivců druhého z výše jmenovaných filmů, vždy se mi v tomto příběhu mnohem více líbilo osnování plánů na pomstu a pomalé ničení zrádců než sice zajímavý, leč vlastně přímočarý příběh uvěznění a přežití v nelidských podmínkách. (14.09.2007)

Můžu srovnat dvě slavné verze. A obě jistě budou mít své zastánce i kritiky. Pro mě vítězem zůstává ta s Jeanem Maraisem. Přeci jen se mi velmi líbila výpravnost a Jean Marais pro mě v roli zůstal charismatičtějším. Richard Chamberlain na mě občas s těmi bílými fousy působil jako Dracula, když shlížel shůry. Ani výprava mě příliš nepřesvědčila. Ale obecně je Hrabě Monte Christo jeden z nesmrtelných vynikajícně napsaných příběhů, které prostě nestárnou. (07.11.2021)

i přes nespornou snahu režiséra a herců v titulních rolích nemůži film dosáhnout úrovně knihy. Jeho pojetí jako televizního filmu se nemohlo odrazit v různých zkratkách, náznacích a nedotaženostech. Film lze doporučit ke shlédnutí o dovolené, kdy potřebujete zaplnit čas, ale ne v době, kdy od filmu očekáváte něco hodnotného. Pokud máte tyhle nároky, sáhněte po jiném titulu - nebo si přečtěte knihu. Přemýšlel jsem nad tím, jestli je na tom lépe ten kdo si nejprve přečte knihu a pak zhlédne film, nebo naopak. Kdybych byl před toto volbou, sám nevím, kterou bych si zvolil. (11.02.2012)