Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ellen Ripleyová je už 200 let po smrti, ale vědci ve službách vojenské organizace se rozhodli, že ji ze starých krevních vzorků znovu „oživí“... Na zdravotnické výzkumné lodi Auriga z těla obnovené Ripleyové vyoperuje dr. Gediman malého vetřelce. Ripleyová je evidována pod číslem 8, které má vytetované na paži, a je spoutaná. Dr. Gediman je pokusem nadšený, ale generála Pereze zajímá, jak je možné, že má Ripleyová i paměť. Doktoři jí pokládají za úspěch genetického křížení, generál ji však chce nechat zlikvidovat, protože než kdysi zemřela, pokoušela se vyhladit vetřelce, a on má obavy, že se k tomu vrátí. V lodi je totiž také vetřelec-královna, o kterou se generál s doktory stará a která má brzy začít snášet vejce.... Dr. Gediman vysvětlí Ripleyové, že jí klonovali ze vzorků jejího těla, které našli. Ona mu řekne, že královna brzy porodí a on i s ostatními zemře. Druhý lékař jí ale vysvětluje, že si dokázali vetřelce podrobit a mohou je využívat. Přilétá obchodní loď Betty s kapitánem Elgynem a s potravou pro královniny potomky – zmrazenými lidskými těly. S Elgynem přiletěla i Call, která večer pronikne do střežené oblasti a chce Ripleyovou zabít. Přitom dojde k bitce se stráží a ve stejném okamžiku se vetřelcům podaří ze střežené laboratoře uniknout... (TV Prima)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (976)

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Tak jsem si včera (25. 4. 2009) znovu hodil DVD do přehrávače, očekávaje že tato repríza upevní mé čtyřhvězdičkové hodnocení či jej dokonce zvýší na pětihvězdu, ale dopadlo to přesně opačně a musel jsem jít s hodnocením níž. Absolutně mi nevadí zápletka se vzkříšením Riplyové (ne tak už z prstu vycucaný příběh o ataku vetřelců na vojenskou vesmírnou loď) ani člověko-vetřelčí mutant (vůbec není k smíchu). To co mi na čtvrtém pokračování Vetřelce vadí, je scénář, respektive způsob jakým je v něm popoháněn děj a jak se k divákovi dostávají zásadní informace. Je v tom pramálo plynulosti, zato hodně vykonstruovanosti - scénárista nedovede hladce protáhnout postavy celým filmem a rozvíjet jejich charaktery a tak to vypadá, jako by je na konci každé scény někdo vyresetoval. Většinu podstatných informací se dozvídáme natvrdo v dialozích, které jsou většinou pojaté jako hádky a dochází k nim očividně opravdu jen proto, aby se divák z emotivních výstupu nějaké postavy dozvěděl, proč se děje to a to, neboť mimo tyto popisné pasáže jsou v nich slyšet jen nepodstatné nadávky...A propos, proč by se měl scénárista snažit dialog nějak smysluplně stavět a pointovat, jestliže je tu vždy možnost - když už se neví kudy kam - aby někdo zařval "Držte huby!"... Jeunetův vizuální cit film zachraňuje jen velmi nesměle, design vesmírných lodí i různých příšerek je sice fajn, ale jedá se jen o slabý odvar domácích filmů nadaného Francouze. Nakonec se tedy přikláním k hlasům, co Vzkříšení označují za nejslabší článek série. ()

Hrabka 

všechny recenze uživatele

Poslední díl Vetřelce je takový jiný a bezesporu horší než jeho dva nejstarší bratříčci. Ripleyová už není to co bývala. No nic proti, hlavně že se tam ještě objevila, i když v trochu jiném složení. Samotný děj je solidně zajímavý, aby dokázal pobavit po většinu času. Některé scény jsou opravdu pikantní. Konec s vetřelčím mutantem je bohužel trapný a nezajímavý. 75% ()

Reklama

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Jestli něco charakterizuje vetřelčí tetralogii, pak nezvykle bystrý komentář celospolečenského obratu zájmu od fyziky k biologii, který proběhl ve dvacátém století, a s nástupem biologie úzce související enormní nakynutí všemožných třídních, sexuálních, pohlavních, etnických a rasových konfliktů. ____ Nakreslíme-li si úsečku, na jejíž jeden kraj umístíme biologii a na kraj druhý technologii, můžeme na ni směle rozmístit jednotlivé postavy ze všech čtyř dílů a úsečku jimi rovnoměrně zaplnit: k biologii patří lidé, dál od ní nelidsky vycvičení, biochemií napumpovaní vojáci, přesně mezi biologii a technologii náleží částečně animální a částečně strojoví vetřelci a samotná smíšenina člověka a zvířete Ripleyová, spíše k technologii se řadí kripl na vozíčku spoléhající na protetiku a do čistě strojové technologie spadají cyborgové. Vidíme jasný kontrast a z něj plynoucí monstrozitu. Daleko viditelnější se ve vetřelčí tetralogii diskutuje o rasách, etnikách nebo společenských třídách, zatímco fyzika, cestování v čase, jaderné zbraně a einsteinovská relativita vyklízí pozice. Posádky obrovských korábů, tito novodobí argonauti ovládající vesmírný prostor, se problematikou mezihvězdného cestování vůbec nezabývají, dokládají to dva ošoupaní technici, nebo spíš údržbáři lodi z jedničky. Problém se odehrává vždy na palubě. S přechodem z první do druhé poloviny dvacátého století se těžiště celospolečenské debaty v západním světě přesunulo od fyziky k biologii – k otázkám třídním (spodek lodi v jedničce připadá krysám a technikům, kteří na svých zádech nesou privilegovanou posádku), rasovým (výše uvedená osa biologie-technologie, odlišující morfologické a fyziognomické znaky jednotlivých skupin), sexuálním (poněvadž si nikdo z posádky nemůže být jistý identitou spolubližních, například cyborgů, kteří jsou od skutečných lidí k nerozeznání, vypovídá celá tetralogie více o nejednoznačné sexuální identitě a prvoplánový sexuální akt nechává stranou: mužatku Vasquezovou si pletou s chlapem, tekutá bisexuální identita vojandy Ripley vábí lesbičku Winonu Ryder i mariňáka Rona Perlmana, vězni ze trojky neviděli léta ženu a jsou tak odkázáni na homosexuální styk anebo sebeukájení a Ripley ve čtyřce je zároveň matkou vetřelce i jeho milenkou - sexuálně je to dost perverzní a pro prudérní Ameriku by to mohlo být silné sousto, ale nešokovalo je to, protože se jedná o film s monstry) a genetickým (vetřelčí tetralogie zahrnuje pestrý soubor prognóz od klonování živých tvorů přes zloděje orgánů a americké vědce napojené na farmaceutický organizovaný zločin až po možnost být chirurgicky transformován na neutrální pohlaví). Antičtí bohové jsou už minulostí, ale fátum řeckých tragédií je mezi námi stále přítomno v přestrojen za dědičnost a třídní boj. Z tohoto pohledu se často vykládají Star Wars nebo Star Trek jako maska, jejíž funkci je udržovat stav věci, ale která zároveň zakrývá nerovnosti a odlišnosti mezi samotnými lidmi. Obě tyto staromódní pohádky nabízí vzrušující návštěvy exotických krajin, cesty napříč galaxiemi a vesmír jako nekonečný prostor překypující těmi nejúžasnějšími objevy, které si jen člověk dokáže představit, ale jednotlivá etnika nikdy doopravdy nekonfrontují a nechávají je žít pohodlně na svém biotopu, kontinentu či planetě. Tím bagatelizují svět pozdního kapitalismu, v němž brutální zavádění sjednoceného globálního trhu ohrožuje veškeré lokální etnické tradice, včetně samotné formy národního státu. Tu přichází ke slovu vetřelčí tetralogie a na místo v nekonečném vesmíru decentralizovaných excesivních zábavných ras, které se tu a tam pošťuchují, je nutí žít pospolu a konfrontovat v uzavřeném klaustrofobním prostředí. Není hlavní vetřelec ze čtyřky, který v sobě slučuje lidské oči a vetřelčí umrlčí cizáckost, ve skutečnosti etnikem ze Třetího světa? Falešný zájem prospěchářských skupin na přežití vetřelců, patrný z každého dílu, které hodlají unikátní vetřelčí druh pěstovat s cílem získat dokonalého vojáka, kopíruje např. situaci z Haiti, jejíž pokusy o nastolení sociálně spravedlivého demokratického zřízení byly pokaždé zmařeny za aktivního přispění těch, kteří se předhánějí v organizování humanitární pomoci a pokrytecky se rozplývají nad neštěstím této „prokleté země". Místo jasných hranic a čitelných rozdílů ve Star Wars nebo Star Trek frančízách se vetřelčí tetralogie mnohem víc soustřeďuje na tělo fragmentizované, dislokované, na zážitek odporu, který se nás zvláště silně zmocňuje v kontaktu se substancemi opouštějícími naše tělo (jako jsou exkrementy, ostříhané vlasy a nehty, tělesné tekutiny atd.) nebo do těla vstupujícími (například vyplivnuté rozžvýkané jídlo). Původcem naší panické reakce je především zkušenost s něčím, co se vymyká jasně vymezené hranici mezi subjektem a objektem. Je to místo, kde se význam hroutí, podprahové hraničení, jež vymezuje, co je zcela lidské a co nikoliv. Tento efekt se ukazuje v narušení tělesnosti nedobrovolných hostitelů, ve vetřelčí královně opouštějící obří kladélko a rozervaných droidech, ze kterých vypadávají čipy a kabely, v barokní čtyřce dávající přednost asymetrickým formám, vyklenutým a vydutým zaoblením, nadsazeným proporcím, prostorově rozvinutým gestům, v nejkrajnější rovině pak v otázce mateřství a bytostného narušení pomyslně nejintimnějšího prostoru, který existuje – prostoru lidského, přesněji ženského těla –, a konečně ve vizitě děsivého klonovacího centra, kabinetu kuriozit nové doby plodové selekce, diskrétních předměstských klinik a starých dobrých ušmudlaných potratových doupat. ____ Bez zajímavosti nejsou posuny mezi jednotlivými díly série - v jedničce i trojce se popasovávají lidé s jedním vetřelcem, ve dvojce a čtyřce s celým hejnem - a z toho vyplývající změny v žánru: jednička představuje střet s iraconálnem, dvojka akci (katarzní moment), trojka slasher a čtyřka opět akci (druhý katarzní moment). Díky tomu se nabízí vnímat celou tetralogii jako jeden dramatický makrooblouk. Osobně si ale myslím, že je nejvhodnější číst celou tetralogii jako evoluci, s jakou se lidské plémě vypořádávalo s nočními můrami: v jedničce se střetávají s dosud nepoznanou noční můrou dospělí, ve dvojce děti, ve trojce se staví proti nočním můrám náboženství a ve čtyřce se s existencí monster, svých dětí a klonů musí vypořádat sama božská Ripleyová. Na začátku čtyřky říká, že všichni umřou, celá společnost, tak jako to říkala malá dívka ve dvojce. Jestliže se ve dvojce rozřešení otázky, kdo je lepší matka, jestli Ripleyová, nebo vetřelčí královna, odráželo v symbolickém střetu strojního nakladače s biologickou královnou, ve čtyřce zjišťujeme, jestli dokonale vyšlechtěná Ripleyová sní o ovečkách – jestli má Bůh noční můry a o čem sní ďábel. Lidská, byť mimořádně statečná Ripleyová z jedničky se ve čtyřce ztratila pod nánosem jedinečné a dokonalé nelidské bytosti, udílející nám tím krutou lekci ve stěžejní pointě celé tetralogie: my sami jsme vetřelci kontrolující naše těla. Lidství znamená, že vetřelec řídí zvířecí těla. Tělo je jen tělo, ovládá ho ego. () (méně) (více)

akisha 

všechny recenze uživatele

Spíš než díl vetřelčí ságy to připomíná něco na způsob Riddicka, ale mě to příjemně překvapilo. Rozhodně je tu charizmatická hrstka anti-hrdinů v čele s Perlmanem, Sigourney opět není co vytknout a navíc se tu objeví jak Brad Dourif tak Leland Orser - známí to filmoví pošuci, aby si přidali dalšího pošuka do sbírky. (Dourif je tu tradičně maniakální, viz "motýlek"). Příběh není špatný a navíc se tu vetřelci objeví v asi nejlepší kvalitě (versus film do ságy nepočítám). Některé scény jsou celkem originální a nechybí ani závany černého humoru, doufám že celý konec s mutantem měl být černý humor. Ostatně, obyčejné vysátí dveřmi by už přece jenom byla trochu nuda. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Vy jste mrtvá! - To slyším často." Máma Ripleyová a její zubaté dětičky počtvrté dělají co mohou, ale přece jenom děsí, napínají a baví o něco méně než v minulosti. Já jsem však fandou zbraní nekonečných kalibrů, poletování vesmírem, slintání i zlověstného cvakání zoubkama, takže jsem si ten sešup od kultu k oddechovce celkem užil. ()

Galerie (90)

Zajímavosti (45)

  • Scéna, ve které Ripleyová hodí za hlavu míč a trefí se do basketbalového koše, nebyla triková. Sigourney Weaver se skutečně trefila. Ron Perlman (Johner) z toho byl tak překvapený, že vypadl z role a střih musel přijít dříve, než bylo plánováno. (Dadel)
  • Scéna v laboratoři, v níž Ripleyová (Sigourney Weaver) zabije svůj nezdařený klon, byla parodována v seriálu Městečko South Park (od r. 1997), v němž Ripleyovou nahradil hypermoderní vynález Ručníček. (Czernozub)
  • Režisér Jean-Pierre Jeunet trval na tom, aby mal "Newborn" genitálie skombinované z oboch ľudských pohlaví. Avšak pod tlakom štúdia svoj názor zmenil a genitálie boli postprodukciou digitálne odstránené. (hradecek)

Reklama

Reklama