Opus pana Hollanda

Krásný pedagogický patos. 1) Učitel učí netalentované žáky, kteří hodně chtějí. Osobně mám spíš zkušenost s talentovanými žáky, kteří nechtějí. Převažují ovšem ti třetí - bez talentu, kteří se učit v žádném případě nehodlají a jediné, co chtějí, je papír o absolvování. Moderní vzdělávací systém tuto skupinu uměle drží na školách a vytváří v těchto pseudostudentech pocit, že studují, protože každý den - každý týden - každý měsíc (nehodící se škrtni) přijdou do školní budovy._____ 2) Po první půlhodině jsem se rozmýšlel, zdali film dokoukat a viděl jsem to na dvě hvězdičky max. Po další půlhodině už jsem film sledoval se zájmem a začal jsem uvažovat o třetí hvězdě. Na konci jsem brečel jako želva při kladení vajec a méně než čtyři hvězdičky už nepadaly v úvahu._____ 3) Film ve snaze zdůraznit roli vlastní vůle a vedení učitele (kdo chce zapalovat, musí sám hořet) sám lže. Leccos lze přemoci pracovitostí a motivovaností, ale určitě ne nedostatek talentu (v hudbě). Kdo necítí rytmus, tomu nějaké hodiny navíc nepomohou. Kdo nemá hudební sluch, nezíská ho ani po opakovaných trénincích. Snažit se a bojovat - ano, ale i zde je třeba kritického myšlení (zvláště u pedagoga)._____ 4) Spoiler. Film končí působivou oslavnou tirádou na práci učitele. Look around you. There is not a life in this room that you have not touched, and each of us is a better person because of you. We are your symphony Mr. Holland. We are the melodies and notes of your opus. We are the music of your life. Nicméně o penězích na obnovu hudební výchovy nepadne v závěru snímku ani slovo. Společenské uznání dostává učitel, ale jeho práce nikoli. Velmi realistické..._____ 5) Zaujali mě 37letý režisér Stephen Herek, neslyšící herec Joseph Anderson (15letý Cole Holland), neslyšící herec a pedagog Anthony Natale (28letý Cole Holland) a samozřejmě 48letý Richard Dreyfuss (učitel Holland)._____ 6) Výstižný koment: Pohrobek***, vesper001*****, IdaHutt***. (22.09.2016)

O tom ako sa z jedného človeka stal skoro druhý Beethoven. No nerátal s tým, že ako vlastne on rád učí, a tak sa pozabudol na škole. A dokonca musí podobne ako tento hudobný velikán bojovať s hluchotou, a to prostredníctvom jeho syna... Čo ja viem, prišlo mi to také až moc cukríkové, hlavne k záveru, alebo s tou Vietnamskou vojnou a s padlými životmi. Nemôžem však tomu uprieť istú epiku a vývoj postavy, avšak škoda, že na mnohých miestach to bolo rozťahané, takže to trochu aj nudilo. Ale hudba bola fajn, mám rád klasiku. Celkovo ma to ale neohúrilo tak, ako by som na základe hodnotení čakal. Priemer. 60/100 (20.01.2020)

Film je nevýrazný a zdlouhavý. Celkem bych ho bral jako reflexi kulturního úpadku západní společnosti v důsledku antikulturní revoluce, nebýt jedné fatální boty: Film je o hudbě a o učiteli hudby, který údajně svou prací vzdoruje buranství a popkultuře. Jenže čím? Hudbou napsanou Michaelem Kamenem, skladatelem, který formální vzdělání má, inspiraci ovšem nepobral, a tedy se chytře dal na psaní hudby, která vypadá jako "symfonická", leč svou hodnotou je na úrovni pop-music. --- Rozumíme si? Je to jako vzdát hold celoživotnímu bojovníku proti komunismu, a na jeho poctu mu zahrát Internacionálu. (28.07.2016)

Přemýšlím kolikrát už jsem tento film vlastně viděl.... Minimálně 5krát (naposledy v sobotu se staršími dětmi z oddílu), takže těch 5 hvězdiček v tomto případě u mě zosobňuje opravdu mnohonásobně prověřenou kvalitu. Ten film v sobě samozřejmě nezapře typickou obsesi amerických tvůrců/diváků po patosu (viz zejména závěrečná scéna s "děkovačkou"), ale jinak jsou v něm namíchány snad všechny ingredience, který by měl podle mě správný film mít. Především je tu silný základní příběh (o životních osudech učitele hudby a především velkého milovníka hudby), přičemž charakter hlavní postavy není nikterak černobílý (dotyčný má i své slabosti, a kvůli jedné nich se dostane do velkého pokušení). Nechybí ani silné myšlenky (viz dále) a taky řada silných emocí (z počátku humor jako třeba, když Holland učí černošského nehudebního kluka hrát na buben, pak smutek, když se Hollandovi alespoň na první pohled zhroutí celý jeho "svět" a nakonec i hodně dojetí - kromě zmiňované závěrečné scény jde za mě zejména o scénu, kdy Holland zpívá svému hluchoněmému synovi). Asi kapitolou samou pro sebe je pak hudba, která tu hraje (asi logicky) opravdu výraznou roli. Skoro bych řekl, že jedním z hlavních poselstvích filmu je ukázat, že naprosto každý člověk může získat krásný vztah k hudbě. A taky že není dobře škatulkovat hudbu na tu klasickou a ostatní (populární), ale jedině (pokud už vůbec chceme škatulkovat) na hudbu dobrou a špatnou. To hlavní, co však chce tento film říct, je, že i když život mnohdy nejde podle našich představ, může být i přesto nakonec krásný. Stejně tak krásný jako je krásný tento film. (14.01.2019)

Životní pouť hudebního skladatele pana Hollanda, který došel k poznání, že jeho největší láskou není skládání hudby, ale učení studentů, ke kterému měl z počátku odpor. Příběh se odehrává na pozadí událostí ( válka ve Vietnamu, nástup Rock´n Rollu, smrt Johna Lennona ...) které více nebo méně ovlivnily jeho život....Už už jsem chtěl dát 3*, ale úplně mě dostala písnička Johna Lennona, kterou Richard Dreyfuss sám zazpíval a emocionální závěr tak tlačí na slzy diváka, že nelze dát méně než 4*....A za co se krucinál dávají Oskary, když ne za tenhle geniální herecký výkon?! ...."Dělali jsme co jsme mohli. - Tak na svojí práci nestačíte"... Tohle není fráze jen tohoto filmu.. (14.04.2009)