poster

Hamlet

  • Velká Británie

    Hamlet

Drama / Romantický

Velká Británie / USA / Francie, 1990, 130 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Morien
    odpad!

    Varování, ač v tomto komentáři možná není tolik sprostých slov, jak by si autorka přála, tak v duchu myslela velmi vulgárně během psaní. Pánvenože! Dnes jsem byla přinucena sledovat tuto gargantuovskou přehlídku přehnaných samoúčelných křečovitých hereckých onanií, dialogů, jež místo aby plynuly jako vosk po svíčce do žlábku svícnu teatrálně a neživoucně drhnou jako cihla na dně plechové vany o ucho diváka, uměle působících kulis a hloupě vypadajících náhrad středověku a vůbec všelijakých zvrácených zvrhlostí, aby mi po příchodu na datábazi v pevném rozhodnutí nenechat na tomto surovém zprznění mistra tragedie ani vlas ze strašné Melovy paruky suchý byla zasazena další rána v podobě toho, že tady se to všem líbí! To se svět zbláznil? Na jaký film jsem se to dívala? Na jaký se to dívali všichni ostatní? - Ble, ten komentář nedává smysl stejně jako tento film.(6.1.2009)

  • salahadin
    **

    Směle se mistr pokusil zvěčnit mistra, leč jeho ohni chyběla jiskra. Tu mohou mé oči žalem písně lkát, že Zeffirelli - ač mám tolik rád - na jeviště nahnal stádo olšových krys, co v srdnaté recitaci lízaje si rány hnis, nesplatily múzám herecký svůj dluh, neb místo slov vycházel z nich jen teplý vzduch.(26.4.2014)

  • bogu
    *

    Tolik pozitivních reakcí na Zeffirelliho Hamleta mě opravdu překvapuje a napadá mě dvojí vysvětlení. Jednak to, že ti spokojení zřejmě nemají s čím srovnávat (ať už s jinými adaptacemi, nebo, bohužel, se samotnou hrou), jednak setrvačnost úspěchu Zeffirelliho starších shakespearovských filmů: někdo, kdo natočil tak krásného Romea a Julii přece nemůže (ani o dvacet let později!) natočit špatného Hamleta. Může. Popularizace Shakespeara Zeffirellimu kdysi vycházela celkem dobře, jeho Hamlet s Melem Gibsonem je ale úplně zbytečný dodatek, dvouhodinová přehlídka všech možných neduhů, kterými může filmový Shakespeare trpět. Ti, kteří tu oceňují Zeffirelliho věrnost předloze mají nejspíš na mysli jeho konvenční interpretaci postav a scén, nikoliv věrnost textu, který Zeffirelli zkrátil asi o dvě třetiny. Stlačil tak všechny ty složité a sofistikované party do dvojrozměrných figurek předvídatelně hopkajících po dobře vyšlapaných políčkách. Kam se poděla Shakespearova nejednoznačnost, rozpory, hloubka, ironie? Proč mám pocit, že na popis povahy a funkce každé postavy mi tu stačí dvě slova? A proč Zeffirellimu nikdo nevymluvil Hamleta-Oidipa, asi největší interpretační klišé v historii téhle hry? Zeffirelli sice opět navozuje dobrou dobovou atmosféru, ale ani autentické hrady, středověké kostýmy a umazané lebky nevyváží fakt, že postavy samotné jsou v jeho adaptaci beznadějně nezajímavé (navzdory slušnému obsazení) a neoriginální zpracování notoricky známého příběhu člověku, který hru zná, sotva řekne něco nového. Gibson jako Hamlet není sice nepřetržitě špatný, ale jeho neustálé pobíhání a mávání s výmluvně obnaženým mečem začne rychle unavovat a nějaké intelektuální skepsi nedává věru mnoho prostoru. Pokud právě tahle omezenost neměla být uměleckým záměrem, musím říct, že Zeffirelliho verze je zoufale neoriginální, stereotypní a podle mě naprosto zbytečná. // LEPŠÍ VERZE: Kdo by chtěl vidět opravdu hlubokou, promyšlenou a skvěle natočenou filmovou adaptaci Hamleta, tomu doporučuju ruskou verzi od Kozinceva (1964, Smoktunovskij jako Hamlet); Branaghovo ambiciózní čtyřhodinové zpracování Hamleta bez jediného škrtu v textu by taky bylo mnohem lepší volbou a koukatelný je i Hamlet od Gregory Dorana s Davidem Tennantem (2009).(10.4.2009)

  • elizabeth_ba
    ***

    "Být nebo nebýt – to je otázka..." A víš co, jdi někam, Hamlete... Do filmu se tohle, podle mě veskrze divadelní, drama ani za mák nehodí. A proč tři hvězdičky a proč jsem se vůbec na to dívala? Inu, protože jsem to chtěla vidět. Číst ho, k tomu jsem neměla odvahu, ale soudím, že by se mi předloha nelíbila. S některými Shakespearovými díly mám prostě problém, kromě tohoto mi vadil např. se Sen noci svatojánské nebo Kupec benátský, naopak líbil se mi Caesar nebo Antonius a Kleopatra. Hm, takového Tita Andronica radši nebudu ani zkoušet. Ale zpátky k hodnocenému a už skutečně jen pár slov, poněvadž s náladou na tohle jeho světoznámé dílo jsem se teda rozhodně dneska nepotkala, strašně, ale opravdu strašně, mě iritovalo...(27.11.2012)

  • salalala
    ****

    Konzervativní shakespearovská adaptace, která se nesnaží o zásadní inovace, ale spíše klasickým způsobem převádí největšího dramatika do filmové podoby. S divadelním původem se Zeffirelli popral se ctí a děj přenesl do jednoho zámku, takže tu vlastně vidíme jen minimum kulis a zdání divadla je tak téměř dokonalé. Ani jazyk není nikterak modernizován, ale jede se v klasickém "znění" (tady bych ocenil i výborné české titulky, které si s ním poradily velmi dobře), takže jakýsi dojem autenticity tu funguje. Je znát, že Zeffirelli má s podobným tématem zkušenost, protože nezaváhá ani na moment, není tu žádná slabá chvilka a přesně ví, co a jak chce divákovi sdělit a ukázat a opřít se může i o v rámci možností slušné tempo a hlavně o středověkou atmosféru nehostinného prostředí. Jen je možná škoda, že až příliš dbá na teatrálnosti herců, protože tím pádem Gibson hodně přehrává a předstírání blázna dostává do takové ne úplně snesitelné podoby, naštěstí to ale netrvá dlouho, jinak je ale výborný, i když v závěrečném šermířském souboji hodně připomíná svou slavnou postavu Riggse. Podobně výborná je i Glenn Close a v závěru také Helena Bonham Carter. Ocenit musím i závěrečný šeřmířský souboj, který má spád a vůbec nevypadá divadelně. Trochu ale mrzí to, že Morriconeho hudba není vůbec výrazná a chybí jí zapamatovatelnější a údernější motiv. Jakožto učební materiál a seznámení s Hamletem funguje film velmi dobře a je snesitelný i pro ty, kterým divadlo nic neříká, jen by mohl mít trochu větší spád. 70% PS: Srovnání s dalšími verzemi zatím nemám, takže nemůžu posoudit, co bylo kde vynecháno nebo jinak pojato.(19.4.2017)

  • - Spoiler: Počet mrtvých ve filmu je 9. (Zdroj: ČSFD.cz)

  • - Mel Gibson nebyl nadšen tím, že v největší scéně filmu, kde zazní jeho legendární hláška, „Být či nebýt“, musí hrát hudba. Ptal se režiséra jestli je tak nevýrazný, že ho musí doplňovat hudba. V amerických kinech pak šla do kin tato scéna bez hudby. [Zdroj: kniha Ennio Morricone a jeho filmový svět - Jan Šmíd] (major.warren)

  • - Mel Gibson později prohlásil, že hrát vedle Paula Scofielda, to je “jako když vás hodí do ringu s Mikem Tysonem”. (džanik)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace