Hamlet
-
Hamlet
Drama / Romantický
Velká Británie / USA / Francie, 1990, 130 min
Režie:
Franco ZeffirelliScénář:
Franco Zeffirelli, Christopher De Vore, William Shakespeare (divadelní hra)Kamera:
David WatkinHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Mel Gibson, Glenn Close, Alan Bates, Paul Scofield, Ian Holm, Helena Bonham Carter, Stephen Dillane, Nathaniel Parker, Christien Anholt, Pete Postlethwaite, Vernon Dobtcheff, Michael Maloney, Nada Strancar, André Julien, Christopher Fairbank, Gérard Desarthe, Roy Evans, Trevor Peacock75%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
V kinech
od:
|
18.01.1991 Warner Bros. US |
|---|---|
V kinech
od:
|
19.04.1991 Guild Film Distribution |
Na DVD
od:
|
01.03.2007 Filmhouse |
|
Na DVD
od:
|
03.09.2009 North Video |
|
Na DVD
od:
|
08.03.2010 North Video |
|
Na DVD
od:
|
06.04.2010 North Video |
|
Na DVD
od:
|
26.11.2010 North Video |
|
Na DVD
od:
|
22.06.2011 North Video |
Cimr
K filmu mě přivedl mix Zeffirelliho, Morriconeho, Gibsona (toho nemám rád, ale byl jsem zvědavý na Hamleta v jeho podání) a Close. A také mě zaujala věta na obalu, a sice že tato verze je rozhodně nejoriginálnějším zpracováním klasického příběhu. Nakonec se mi ale zalíbil z přesně opačného důvodu - že to nebylo vůbec originální, ale naopak klasicky dobře vystavěné, bez nějakých excesů, pokusů o šokující modernizace nebo tak něco. Herci nezklamali, akorát Morricone trochu jo. Žádné Tenkrát na Západě 2 se nekoná. Jinak mi ale tato verze v ničem nevadila.(2.7.2010)
Hoyt
Tomuto filmu bych chtěl napřed hodně poděkovat, protože mi pomohl při skládání maturitní zkoušky z českého jazyka. Jinak Hamleta považuji za nejlepší dílo Shakespeara. Film je určitě nadrprůměrný kvůli hercům, zvláště Gibson, Close a mladá Helena Bonham Carter září. V půlce sice trochu ztrácí dech ale pořád nadprůměr.(9.6.2012)
kaylin
Je to fajn no. Ale to je tak všechno. Jsou zde zajímaví herci, kdy Glenn Close nepředvede v podstatě nic, Ian Holm na to má málo prostoru podobně jako Helena Bonham Carter, a tak to stojí všechno na Melovi, který ukazuje, že dovede zahrát každou emoci, ale stejně tuhle verzi Hamleta nikam nepovyšuje.(3.4.2017)
blitzer
Nedávno jsem zhlédnul Branaghovu adaptaci, která se mi dost líbila, a proto jsem chtěl vidět i tuhle, Zeffirelliho, abych měl s čím porovnávat. Zásadní poznatek je, že obě verze jsou naprosto odlišné a skvělé zároveň (společné mají snad jen to, že se přísně drží původního Shakespearova textu). Zeffirelliho verze mi přišla taková vážnější, s důrazem na čisté dodržení předlohy. Hodně se mi líbilo dobové prostředí (nádherné exteriéry i interiéry hradního komplexu), které je u Branagha poněkud upozaděno (a to i přesto, že je děj situován do 19. století - tenhle prvek jsem moc nepochopil a přišel mi nevyužit, nicméně mi při sledování nijak nevadil). Ale možná i v tom je Branaghův smínek hravější a celkově má o něco větší jiskru. To samé se dá říct o samotné postavě Hamleta. Obě jsou zahrány výborně, ale opět zcela odlišně. Gibsonův Hamlet je vážnější, smutnější a více uzavřený do sebe, zatímco Branaghova postava je více rozverná a cyničtější (těžko říct, která interpretace se víc blíží představě samotného autora). To mi právě dost imponovalo, proto u mě Branaghova adaptace o fous vítězí. Ke zhlédnutí samozřejmě doporučuji obě ;-)(19.11.2011)
bogu
Tolik pozitivních reakcí na Zeffirelliho Hamleta mě opravdu překvapuje a napadá mě dvojí vysvětlení. Jednak to, že ti spokojení zřejmě nemají s čím srovnávat (ať už s jinými adaptacemi, nebo, bohužel, se samotnou hrou), jednak setrvačnost úspěchu Zeffirelliho starších shakespearovských filmů: někdo, kdo natočil tak krásného Romea a Julii přece nemůže (ani o dvacet let později!) natočit špatného Hamleta. Může. Popularizace Shakespeara Zeffirellimu kdysi vycházela celkem dobře, jeho Hamlet s Melem Gibsonem je ale úplně zbytečný dodatek, dvouhodinová přehlídka všech možných neduhů, kterými může filmový Shakespeare trpět. Ti, kteří tu oceňují Zeffirelliho věrnost předloze mají nejspíš na mysli jeho konvenční interpretaci postav a scén, nikoliv věrnost textu, který Zeffirelli zkrátil asi o dvě třetiny. Stlačil tak všechny ty složité a sofistikované party do dvojrozměrných figurek předvídatelně hopkajících po dobře vyšlapaných políčkách. Kam se poděla Shakespearova nejednoznačnost, rozpory, hloubka, ironie? Proč mám pocit, že na popis povahy a funkce každé postavy mi tu stačí dvě slova? A proč Zeffirellimu nikdo nevymluvil Hamleta-Oidipa, asi největší interpretační klišé v historii téhle hry? Zeffirelli sice opět navozuje dobrou dobovou atmosféru, ale ani autentické hrady, středověké kostýmy a umazané lebky nevyváží fakt, že postavy samotné jsou v jeho adaptaci beznadějně nezajímavé (navzdory slušnému obsazení) a neoriginální zpracování notoricky známého příběhu člověku, který hru zná, sotva řekne něco nového. Gibson jako Hamlet není sice nepřetržitě špatný, ale jeho neustálé pobíhání a mávání s výmluvně obnaženým mečem začne rychle unavovat a nějaké intelektuální skepsi nedává věru mnoho prostoru. Pokud právě tahle omezenost neměla být uměleckým záměrem, musím říct, že Zeffirelliho verze je zoufale neoriginální, stereotypní a podle mě naprosto zbytečná. // LEPŠÍ VERZE: Kdo by chtěl vidět opravdu hlubokou, promyšlenou a skvěle natočenou filmovou adaptaci Hamleta, tomu doporučuju ruskou verzi od Kozinceva (1964, Smoktunovskij jako Hamlet); Branaghovo ambiciózní čtyřhodinové zpracování Hamleta bez jediného škrtu v textu by taky bylo mnohem lepší volbou a koukatelný je i Hamlet od Gregory Dorana s Davidem Tennantem (2009).(10.4.2009)