Svěrací kazajka

Kleopatra ve svém komentáři pěje oslavné ódy na Adriena Brodyho, a já, byť mám tohoto herce také velmi rád, se zas opřu o herecký výkon jeho sekundantky Keiry Knightley. Přiznávám, nejedná se o kdovíjaký herecký koncert, neprošla si takovou psychickou degradací mysli, jako právě Adrien, ale prostě z jejího hereckého projevu číší úplná radost a zápal pro věc. A je povznášející vidět ji zase jako dívku, která za sebou netahá kilometrový závoj v dobových filmech či jako nervově ztrápenou ženu, jejíž milý odešel do války. Byťi v těchto filmech měla něco do sebe. Jenže její Jackie milující punk, nosící černě nalakované nehty + by ze všeho nejraději podpalovala vánoční věnce, poněvadž tento svátek ji přivádí stavy deprese, je úplně jiná. A neberu to jenom z pohledu Keiry filmografie. Prostě u mě doma má dvěře dokořán a budu rád, když bude v jedné ruce držet cígo a v druhé skleničku kořalky. Protože právě tyto dvě věcičky ukázali, že zmiňovaná slečna...pardon- dáma, rozhodně nepatří ke svým hollywoodským kámoškám. Ona narozdíl od nich, ví, co znamená věta: hrát až do úplného vyčerpání..... (11.10.2008)

Zajímavé. Tenhle film měl slibně našlápnuto ktomu, aby se mi velice líbil, ale nestalo se tak. Přitažlivý námět, dobré herecké výkony i slušná atmosféra, ale přesto kolem mne Svěrací kazajka jen tak jakoby mimochodem prošuměla. Asi je to vinou scénáře, který s námětem nepracuje zdaleka tak vynalézavě, jako scénáře jiných snímků o cestování do budoucnosti, a který na měl působil, jako by sám nevěděl, kam se ubírá. The Jacket je určitě nadprůměr, ale tak sterilně nevýrazný nadprůměr, že mnoho (pod)průměrů mě zaujme víc. (27.08.2009)

Cestujete ve své paměti rádi do minulosti? A chtěli byste někdy cestovat i do budoucnosti? Mnozí filmaři předpokládají že ano, těžko si jinak vysvětlit jejich téměř obsesivní posedlost komplikovanými sci-fi o cestování časem bez použití složitého perpetuum mobile. Svěrací kazajka kopíruje prvky z mnoha svých předchůdců, ale zároveň chce být natolik odlišná, až si sama škodí. V příběhu o vojákovi z Perského zálivu, který přijde o paměť i o svobodu, aby následně podnikal zprvu nedobrovolné výlety za hranice vlastního vnímání nebo něco v tom smyslu, lze vysledovat inspiraci filmy 12 opic, Donnie Darko, Osudový dotek, Frekvence, Přelet nad kukaččím hnízdem (odkud si pochopitelně nevypůjčil prvky týkající se časových paradoxů). Abych to konkretizoval: Adrien Brody neboli Jack Starks zemře hned na začátku filmu (který možná není začátkem filmu), jenže pak nečekaně obživne, stejně nečekaně je obviněn z vraždy a poslán do psychiatrické léčebny. Zde se jej ujímá doktor mendelovského ražení (Kris Kristofferson) usilující nejspíš o cenu „Nejnesmyslnější experiment na lidech“ – své obzvlášť oblíbené pacienty navleče do svěrací kazajky, nadopuje jakýmsi svinstvem a šoupne do boxu na mrtvoly, z čehož nevyvozuje žádné závěry, pacientů se neptá na jejich pocity během uvěznění a ani je nijak nepozoruje – že by rád mučil lidi jen tak, pro radost? Jacku Starksovi je toto „potěšeníčko“ dopřáno hned několikrát, přičemž hned napodruhé zjistí, že vně boxu dokáže cestovat do budoucnosti. Jenže cestuje jeho tělo, jeho duše, cestuje vůbec něco? Co když je Jack jenom schizofrenik? U filmů typu Svěrací kazajky čekáte všesjednocující, lehce šokující, pointu, takovou jakou měl Donnie Darko, nebo i horší, ale rozhodně nečekáte, že se ničeho nedočkáte. Což je svým způsobem šokující až až. Film ke konci inklinuje spíše k sentimentálnímu rodinnému dramatu a můj prvotní dojem z poslední minuty byl: „vida, happy end“ (scénář napsala žena, ale to zde nehraje roli). Jenže podobné filmy zpravidla happy endem nekončí, v něčem musí být zádrhel, ve skutečnosti jich byla spousta. Není snadné a snad ani možné orientovat se ve všech čtyřech časových rovinách, z nichž možná všechny a možná žádné, zobrazují realitu, nikoliv výplod Starksovi fantazie. Jak jsem si postupně začal klást stále více a více otázek, stále více a více jsem se blížil k závěru, že u takového filmu nemá smysl hledat vůbec žádné odpovědi, neboť se vždy najde někdo, kdo vám je s chutí zpochybní. Ale má vůbec smysl Svěrací kazajku vidět, je dobrým filmem? Ano i ne. Režie krom samotných scén uvnitř Brodyho hlavy, nenabízí zdaleka tak psychedelickou podívanou jako například Rekviem za sen nebo Domino, ač John Maybury začínal na klipech (a skončil na tripech :). Dokončení zde. 70% Zajímavé komentáře: Isherwood, anais, cineman, petero, Gardenboy (24.11.2006)

Život je kruh... žijeme ho a můžeme si bejt jistý, že jednou se dostaneme do chvíle, do určitého bodu toho kruhu, kde už jsme jednou byli a podle toho, jak jsme se při poslední návštěvě chovali, ať proběhla před nebo po tom, co jsme tu teď, se bude právě to naše " Teď " odvíjet... Nevěříte? To je mi líto.... Nerozumíte? Tomu se nedivim... páč sem to napsal dost nesrozumitelně ač jsem se snažil :-) (25.10.2008)

Svěrací kazajka určitě chtěla nabídnou hodně: krutost psychiatrické léčebny, cestování časem, prapodivnou romanci To vše slibovalo atmosféricky nikterak příjemnou podívanou, což se režisérovi Johnu Mayburymu víceméně daří. Částečnou kombinací obsahu Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem a namakané vizuální formy Requiem za sen Darrena Arronofského, předkládá syrovou podívanou, která překvapivě netrpí tím, že by byla někde ukradena. Oddělení dvou časových úseků je provedeno razantně, ale nenásilně, pouze za pomoci ustálení kamery a hlavně přítomností Keiry Knightley, která konečně předvádí i herecký výkon, který přebije i její vzhledové přednosti, protože na slečně, která každé potáhnutí z cigarety „chladí“ pořádným hltem procentuálně bohaté tekutiny, toho ke koukání moc není. Radikální zhubnutí Adriena Brodyho svědčí o jeho snaze pořádně se vžít do role, což se mu daří velmi dobře. Avšak z celé sbírky (polo)šílenců nejvíc stejně zaujme Daniel Craig, který i přes svoje kratší party dokázal okamžitě strhnout celou pozornost na sebe. Dlouho jsem se rozhodoval, jak Svěrací kazajku hodnotit. Definitivní rozhodnutí tří hvězdiček není ani tak výrazem „zlatého středu“, jako spíše rozumné hodnocení filmu, který ač nabízí hodně, nakonec stejně nic nedá. (04.08.2005)