Bournův mýtus

......Zde nevidím žádné mimořádné problémy ani dohady, film bude mít určitě z převážné většiny kladnou odezvu a úspěch. Začíná to moc dobře, nástup a už to jede jak na tobogánu. Vše do sebe zapadá, logické, napínavé. Někdo řekl: kupte mu stativ, ale pokud vynechám kameru, která se z ruky doopravdy hodila jen do některých pasáží a pak ten úsměvný honičkový konec alá Bond nebo Kobra 11 a na toto zapomenu, zůstanou mi jen ty nejlepší vzpomínky na pokračování Agenta........ (26.11.2004)

Menej povrchne efektné než The Bourne Identity, no zároveň psychologickejšie a dejovo pútavejšie. Scenár sa vracia do minulosti, odkrýva z nej nové veci a prehlbuje Bournovu postavu. Akcie asi najmenej zo všetkých špionážnych thrillerov za posledné roky, no inteligentne prekombinovaná zápletka, v ktorej je Bourne prďácky vždy o krok pred svojimi lovcami, ju nepotrebuje. A tá jediná - záverečná - nám to navyše plne vynahrádza. Hudba Johna Powella rulez a Karl Urban je cool drsňák. (06.10.2004)

Bourne ví, že nic neví. Pořád. V podstatě triviální špionážní historka zabalená do dynamického obalu těkavé ruční kamery, dramatické hudby a střihu o frekvenci mávání kolibřích křídel. Bezpochyby stylové, ale klobouk smeknu spíše před těmi, kdo dodají filmu adrenalin i energii tradičními postupy staré školy. Nemohu si pomoci, ale jako mýtus se mi tak spíše jeví sám Greengrass a jeho gloriola nadčasového režiséra vytříbené formy. Čtvrtá, už docela pochroumaná hvězda, je za úsporný výkon sibiřsky chladného moloďce Urbana. Ty moskevské taxíky vydrží víc, než Kostěj Nesmrtelný.. (23.08.2012)

Nejsem nejvděčnější divák špionážních filmů. Můj divácký přístup k filmům by se dal popsat tak, že si hledám ve filmu něco realistického (ve smyslu reálného pro mě), čeho se můžu chytit, většinou to bývají emoce stojící za motivacemi postav, a od toho se potom odvíjí můj soucit pro film jako celek a případné nadšení či opovržení, žánry a styly a všechno kolem už je v podstatě podružné. A s těmi špióny se to potom má tak, že já vůbec netuším, jak reálně může vypadat život tajného agenta a co tak třeba dělá nebo cítí, a to vede ke dvěma obvyklým výsledkům: Buďto mi takové filmy připadají jako nesmyslné krávoviny, nebo jsou plné mužů, kteří politikaří o to, kdo z nich má nejvíc moci, potažmo největší penis, a tomu většinou ani nerozumím, ani mě to nebaví. A teď konečně přímo k Bournovu mýtu: Můj soucit s tímto filmem se odvíjí od scény, kdy Matt Damon sleduje Franku Potente vznášející se ve vodě. Když si dám tento obraz do souvislosti se zbytkem filmu a se vším tím pobíháním a hledáním, koho má praštit, aby to už přestalo, dává mi ten film smysl. Jeho největší síla spočívá v momentech, kdy se nesnaží vysvětlovat souvislosti a soustředí se na fyzickou existenci hlavního hrdiny. Jakmile ovšem nastoupí potřeba řádně ukončit konvenční příběh o politických pletichách, stává se z toho dílo s umenšenou hodnotou. Ale je tam díky bohu scéna rozhovoru s Oksanou, která je svým obsahem nářez jako blázen. Osobně si myslím, že tímto filmem to mělo skončit, Bourneovo ultimátum už je jenom formalistická fraška a z nějakého důvodu se právě kritikům líbí nejvíc, ach jo. (21.09.2014)

║Rozpočet $75miliónov║Tržby USA $176,241,941║Tržby Celosvetovo $288,500,217║ Paul Greengrass posúva Bourna dokonca o triedu vyššie, než jeho predchodca a tým natočil aj jedno z najlepších pokračovaní v histórii filmu. /videl v kine: 100%/ (18.05.2005)