Requiem za sen

Zasraní feťáci, dobře jim tak. Tento film se mě teda nezdál nijak extra dobrý, jeho hlavním kladem jsou asi ty věčné stčihy, ketré mě osobně docela slušně serou. Jinak mě příběh nepřipadal nijak zvláštní. (03.12.2010)

tak tohle téma nemusim.. :-! Drogy, závislost, pro kterou by člověk udělal cokoliv. Depresivní film. mě tohle prostě nic neříká, mám k tomu odpor. jediné, co se mi na filmu líbilo, byla hudba, ale to je asi tak vše. nevím, co jsem od něj vlastně čekala, když jsem do toho šla s tím, že je to film o drogách asi to, že to bude něco extra, když to má takové hodnocení. Moje chyba, uznávám. Příště se nedívat na to, kolik procent to na čsfd má, píšu si. (06.12.2010)

Film z jedenadvacátého století o drogách a následcích způsobených jejich užíváním? Tak to bude další moralizující pozor, pozor takhle ne. Vidíme to na každém kroku. Bu bu bu tam, bu bu bu támhle. Na druhou stranu na csfd devadesát procent, samá početná souhvězdí a kladná kritika téměř každého, koho se zeptáte. Tak to bude bomba, ne? Těžko říct, jak máte hodnotit film, u kterého vám spadne brada už po několika minutách a vy jen s otevřenou pusou zíráte. Strhující, dech beroucí, gradující. Po všech technických stránkách brilantně zvládnuto, tak aby divák byl do děje vtáhnout a nepuštěn. A ono to docela dlouho funguje. Nakonec ale tu pusu na chvíli musíte zavřít a uvidíte, že vevnitř není nic. Hlubší smysl, skrytá myšlenka, poselství? Ne. Film nic neskrývá a to, co vidíme hned, je to jediné, co tam je. Naštěstí chybí jakákoli moralizující vložka. Žádné vykoupení hlavních protagonistů. Ne, ne, ne. Aronofsky tvrdí zcela jasně - Takhle to je, ale jak si život zkazíte vy, je vaše věc. (09.12.2010)

Tak tenhle film mě naprosto odrovnal! Poté co začaly nabíhat závěrečné titulky, pořád jsem nemohla odtrhnout zrak od plátna, byla jsem naprosto šokovaná a nevěděla co dělat. Brečet? Smát se? Tento film mě zasáhnul do úplného jádra mé bytosti, je to tak neuvěřitelně reálné, že jsem začala přemýšlet o tom, co bych dělala v jejich situaci já. Když jsem vyšla z kina, přemýšlela jsem proč žít!???! Nejvíce líto mi bylo Sáry, protože ta si podle mě nezasloužila svůj osud, ale příjemně mě překvapilo přátelství Harryho a Tyrona na konci filmu. Hudba v tomto filmu byla naprosto geniální. (14.01.2011)

Už dlouho jsem neviděl takhle perfektně režijně zvládnutý film. Od začátku do konce Aronofsky ví co chce a film vede pevnou rukou. O obsahu je tady napsáno spousta, tak jen pár slov k formě - mám trochu odstup k využívání různých efektů, ale tady mi to přišlo použito naprosto účelně a perfektně. Hned na úvod - matka zavřená v pokoji, syn je ve druhém a obraz je rozdělen na dvě části. Zbytečnost? Ne, geniální zobrazení neprostupné zdi, které nepomůže ani podání klíče. Ještě lepší mi to přišlo ve snímání dvou milenců na posteli... Kolik takových vztahů máme my, ale žádný filmař nám to neukáže? Výborné střídání tempa - když už se zdá zrychlenost záběrů a neustálé opakování sekvencí nenápadité, Harry přijde za matkou domů a jejich rozhovor jakoby film úplně zastaví... (FK 13.1.2011) (24.01.2011)

Aronofsky nám během dvou let trochu vyspěl, čapnul barevnou kameru a rozhodl se stvořít snímek s vypovídající hodnotou. Což je možná trochu i problém, protože si místy člověk není tak docela jistý, zda sleduje syrovou výpověď z předměstí, či nezávislé art dílko. Rekviem je strhující, skvěle stylizované (Darren se zkrátka nezapře) a má dostatečně "alternativní" feeling. Přesto, nemůžu si pomoc a musím mít pár zásadních výtek. Předně ta určitá zmiňovaná rozpolcenost, kdy by člověk rád o filmu přemýšlel, ale není si jistý jak. Herci: Snad až na Jennifer Connelly mě nezujal ani jeden. Navíc se mi zdá, že se tady Aronofsky příliš snažil o depresivnost, místy až trochu uměle. A obecně mám dojem, že ztvárnit stojovou chladnost Pi mu šlo lépe než emocionální naplněnost Rekviem. Film to nakonec ustojí, ale opravdu nevím, jestli by se měl Darren dál vyvíjet, popřípadě kam. (29.01.2011)

Co dodat k filmu z roku 2000, když jsem ho viděl až teď ? Myslím, že nic.Vše už bylo řečeno, vše už bylo napsáno. S pokorou se přiřazuji k pětihvězdičkovým hodnotitelům. (04.02.2011)

Chápu, že tento film všichni tak šíleně milují, ale jako člověk, který se vždy zajímal o drogovou problematiku a americkou psychiatrii mě prostě nic nepřekvapilo. Film přesně šel cestou, kterou jsem odhadoval. Věřte, že v reálném světě se dějí odpornější věci a některá dokumentární videa jsou daleko více šokující než tento "trhák". Haleluja. Docela dobré to bylo, to nepopírám. Navíc mam skutečně silnou averzi na Jareda. (08.02.2011)

Zastrašení od drog a závislotsi na televizi a pořadech co mají přitahovat lidi ?? Těžko říct co Aronofsky chtěl u každého diváka tohohle filmu aby u něj vyvolalo.. každopádně po mém prvním shlédnutí jsem byl celkem v psychu, každej ze čtyř hlavních hrdinů skončil docela špatně a působilo to na mě silnou schízou, ale to jsem přesně od Darrena čekal :) jeho filmy se mi moc líbí a jako skoro vždy dávám plnou palbu :) (27.06.2011)

Z těch rychlých "prostřihů", střídání scén ve vražedném tempu, mi slzely oči. Chvílemi sem je radši zavíral. Film mi přišel nudný, ale celkově působí dost zajímavě a jako dobrý odstrašující příklad pro všechny mladistvé, kteří by měli choutky šlehnout si. Jinak Aronofskyho moc nemusim, Černá labuť mi ale sedla. Přišla mi o hodně lepší než toto. (14.08.2011)

Asi najlepší soundtrack vôbec!!Skvelé ba priam až drsné scény spôsobujú husiu kožu čo som asi ešte pri sledovaní filmu v takej miere nezažil, proste úplne skvelé!! (02.10.2011)

Tvári sa to hlboko, ale nie je to hlboké. To je prvé, čo mi k tomuto filmu napadlo. A ešte musím dodať, že som zhliadol režisérsky zostrih. Skrátka, videli sme osudy štyroch ľudí, ktorý si, či už mladosti, alebo v starobe, posrali životy drogami. Ale nič viac v tom nebolo. Žiadne hlbšie motívy, myšlienky, alebo skrátka akokoľvek aspoň kvázi nestranný pohľad na problematiku, ktorá je, dovolím si tvrdiť, zložitejšia, ako by sa mohlo zdať z Rekviemu za sen. Potom som bol ešte trochu zaskočený správaním sa niektorých postáv. Čo bola Sara Goldfarbová za matku, keď sa vôbec nezaujímala o svojho syna? Ale to už je kritika trochu neopodstatnená, takto by som mohol skončiť pri vyhlásení typu „ona aj jej syn boli magori, zaslúžili si to“. No a napokon taká možno drobnosť, ale dosť mi to prekážalo, a to skutočnosť, že film bol veľmi tmavý a to po skoro celú dobu, čo mu znižovalo prehľadnosť. (15.10.2011)

Film ktorý je neuveriteľne až kruto ľudský, film ktorý zobrazuje najhoršie svinstvo ľudského života, prázdnotu a závisloť ktorá je vybudovaná človekom a jeho snením, tým čo človek zažije. Morálna dilema postáv je neuveriteľná, film zosobňuje to najhoršie, chaos, zmätok a krik ktoré vychádzajú až z útrob ľudskej duše. Jedným z najväčších plus je určite obsadenie, momentami má človek pocit že sa nepozerá na hercov, ale na postavy, v očiach sa im odráža patričný zmätok, šialenstvo a beznádej... Pre mňa jeden z najlepších filmov aké som kedy videl. (01.11.2011)

Velmi silný film, který je o závislosti, nejen na drogách. Co pro mě bylo překvapením, byl "legendární" výkon Ellen Burstyn. Kdyby film zůstal pouze u problematiky mladých lidí, užívajících všechny možné druhy drog, byl by průměrný. S úlohou a motivem, který ztvárnila Harryho matka, jej řadím do nadprůměru. Jeden z mála filmů, u kterého jsem si řekla, že byl skvěle zrežírován a sestříhán (u průměrných filmů si takových aspektů příliš nevšímám). PS: Rozhodně si poslechněte soundtrack. ;) (17.02.2012)

Darren Aronofsky nasadil po svém černobílém matematickém psychu Pí, opravdu těžkotonážní drama, které sleduje jeden z palčivých sociopatologických fenoménů dnešní civilizace. Závislost. Retrospektivní prolínačka osudů televizí zfanatizované Sáry Goldfarbové, chorobně toužící po vystoupení ve vědomostní show, jejího syna, věčného snílka Harryho, závislého na heroinu, jeho obdobně závislé přítelkyně Marion a kamaráda Tyrona, taktéž se stejným koníčkem, je drsným náhledem do typicky spirální situace, ze které většinou není návratu "po svých". Zpracování atmosféry filmu, je mistrným důkazem Aronofskyho geniality a závěr je tak depresivně uvěřitelný, že z toho běhá mráz po zádech. Nutno přiznat, že velkou část emočního efektu, vytvořil vynikající soundtrack Clinta Mansella, který (i přes nepochopitelné množství remixů a remakeů) už je dnes legendárním. Herecké výkony čtyř hlavních protagonistů jsou jedním slovem fenomenální. Určitě bych film nedoporučoval ve stádiu hlubší deprese, zvláště pokud jste slabá povaha a máte přístup k lékárničce, zásuvce s 220ti volty, libovolným ostrým předmětům, plynové troubě či provazu. Ostatním doporučuji s tou nejupřímnější vřelostí. (06.04.2012)

Hned po zhlédnutí se dostavil zamýšlený efekt. Naprosté zhnusení, vyloženě fyzicky špatný pocit. Hlavně příběh a proměna Sary byla impozantně hnusná. Neskutečně silný a odporný film. S odstupem času ale hvězdičku ubírám. (09.05.2012)

Velmi tíživý film, který po zkouknutí snad nikomu nevykouzlí úsměv. Ano, emocionálně to na mě velmi zapůsobilo, dokonce tím depresivním způsobem. Podle mě by školy udělaly lépe, kdyby místo prapodivných dokumentů s feťáky, kteří při natáčení jsou myšlenkami jinde, pouštěli tento skvost. Spousty lidí by to od drog odradilo a zbytek by si užíval úžasné herecké výkony (hlavně Jennifer Connelly) a skvělou režii. (30.05.2012)

Z žádnýho filmu jsem ještě neměla takový pocity, jako z tohohle. (13.06.2012)

Zpočátku nevinný film se postupem času mění v pořádné drama až psycho, které koření již notoricky známá úžasná hudba. Jeden z mála filmů, který ve mně zanechal mnoho až nepopsatelných pocitů, myšlenek, otázek. Dlouho po zhlédnutí jsem o něm pěknou dobu přemýšlela a uvažovala. Zkrátka perfektní dílo, klobouk dolů před Ellen Burstynovou. (Ale přece jenom si neodpustím malou výtku v podobě Jennifer Connelly- nevím proč, ale tahle herečka mi je děsně nesympatická!...) (24.01.2013)

Prvýkrát videné na základnej škole. Vtedajšia naša učiteľka dlho váhala, či sa takýto snímok hodí na zhliadnutie v priestoroch školy. Uznávam, že na jednu zo záverečných scén som nebola pripravená, ale palec hore, že sa tvorcovia nebáli zobraziť realitu, ktorá proste existuje, tak prečo pred ňou zatvárať oči. Je smutné, že to nie je len obyčajné tvorcovo fantazírovanie, že drogy sú čím ďalej alarmujúcejším problémom. V Requiem za sen je krutosť drog zobrazená až priveľmi kruto, no oplatí sa tento film vidieť, pretože neverím, žeby človek, ktorý sa niekedy pohrával s myšlienkou len tak z recesie okúsiť drogu, žeby jeho odhodlanie po tomto nezakolísalo. Teda, pevne v to dúfam. (19.05.2013)