Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Le_Chuck
    *****

    Každý máme svoj sen. Ten, ktorý sa stáva skutočnoťou, vždy keď snívame. Keď zaspávame, stáva sa realitou a my ho prežívame. Predstava, že sa jedného dňa splní je motor. Je to energia ktorá robí človeka človekom. Čo všetko je ochotný čľovek obetovať, aby sa sen stal skutočnosťou? Aby to prebudenie nebolo prebudením do dňa plného všedných vecí. Vyrvať sa z kolají monotónnosti, všedností, zástupu opalujúcich sa babičiek, mať prachy, byť v TV show? Vybrať tú správnu cestu je dôležíté, lebo každá cesta má svoje vrcholy a niektoré iba jeden. A potom následuje pád. Rekviem za sen je jeden veľký pád. Zdrcujúci, surový, rýchly s jedinou istotou. Istotou silného nárazu. Čo nám potom ostane ? Sny...(4.7.2005)

  • Dudek
    *****

    Vážení filmoví přátelé, nemá cen nic zastírat, film Requiem za sen mě naprosto zničil. Mám pocit, že život, jaký jsem žil doposud nemá žádný smysl ani budoucnost, proto na něj rezignuji. Lžu? Ano i ne. Film Reguiem za sen mě opravdu pomalu zabíjel. Celou kapitolu ZIMA jsem měl husí kůži a svíjel jsem se jako pes, kterého někdo zahnal do kouta. Kňučel jsem a se slzami v očích překonával sám sebe, když jsem se rozhodl ten proklatý film nevypnout. Vydržel jsem to, i když sám nevím proč tomu tak je, nevěřil jsem si. Co ale může za to, že mě tato část filmu svírala zevnitř a pomalu mi bránila v dýchání? Scénář to určitě není, neboť z něj nějaká ta větší dokonalost cítit není... Ano jedná se o geniální režii a hudební doprovod, bez těchto dvou složek by byl Requiem za sen zcela obyčejným, průměrným filmm. Přestože se jedná o jediný snímek, který mě takto hluboko zasáhl, nemohu jej milovat, ale musím jej nenávidět. Requiem za sen je jediný film, který bych býval ohodnotil i více než pěti hvězdičkami, přesto si jej nemohu v žádném případě zařadit do oblíbených. Proklínám ho. A tak vysoce jej hodnotím jen za tu bezchybně vytvořenou atmosféru absolutní bezmocnosti, kterou tak přesvědčivě vykreslil ve své poslední části. Při jeho sledování jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem sám něco podobného pociťoval a musím vám říct že nic příjemného to není... Doufám že jej už nikdy neuvidím.(6.2.2006)

  • Fr
    ****

    Tohle se neděje…. A pokud ano, tak se to zlepší..…. Kdo lépe dokáže ztvárnit halucinace, deliria či absťáky než D.Aronofsky? Snad jen skutečný život! Rozehrává před námi hru s krásnými lidmi, plnými optimismu, očekávajících úspěch, aby nám i jim postupně vzal všechny iluze. Nevnímám hudbu a jen tupě zírám a soucítím s nimi. A BUDE JIM TO VÁŽNĚ LÍTO! Tam kde jiný režisér polopaticky znázorňuje, ON svojí filmovou poezií jen naznačuje a my přesto vidíme. Stáčíme se do klubíčka a zkoumáme, kdo má šťávu, KDO JE VÍTĚZ. D.Aronofsky není režisér pro každého. Na jeho filmy musíte mít maximální klid. Jinak jdou mimo vás, protože SEHNAT PRACHY NENÍ PROBLÉM. CO BUDU MUSET UDĚLAT, ABYCH TO DOSTALA? PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ ****(4.3.2009)

  • Boss321
    *****

    Tak takovýhle depresivní film jsem snad ještě neviděl!! Zážitek ještě umocňuje fakt, že jsem před tím viděl Hotel Rwanda. Darren Aronofsky se svým druhým celovečerním filmem zapsal mezi režiséry první kategorie, což jen potvrdil o šest let později Fontánou. Herecké výkony ústřední Ellen Burstyn, Jareda Leta, Jennifer Connelly a Marlona Wayanse jsou brilantí, obvzlášť Burstyn, která si vysloužila i nominaci na Oscara. Společně s Trainspottingem, Kokaiem a Trafficem nejlepší film o drogách jaký jsem zatím viděl. Jinak už tak depresivní atmosféru podtrhuje ještě depresivnější hudba......(9.1.2008)

  • Eodeon
    *****

    Darren Aronofsky přinese rozkošné malé koťátko, vy se s ním bezmála dvě hodiny střídavě bavíte i škádlíte, aby vám ho režisér na konci podřízl před očima. i tak podobně by se mohl cítit labilnější divák Requiemu za sen. ale nehledě na vypjaté emoce, citové poutání diváků k postavám a spoluprožívání jejich martyria, nelze se zdravým úsudkem obvinit režiséra z citového vyděračství. to by se nesmělo jednat o mimořádně oduševnělý film mistrovsky vystihující všeobecné téma závislosti (zařadil bych ho směle mezi nejlepší filmy s drogovou tématikou v čele s Trainspottingem), o neobyčejně působivě natočenou sugesci citů, která vyniká zejména sebejistou režií, excesivní kamerou a hereckým výkonem Ellen Burstyn. ne menší úlohu zastává Mansellova hudba, která pro mě ani dnes, po více než deseti letech od prvního zhlédnutí filmu neztratila na působivosti, ačkoliv je bez ustání zneužívána pro kdejaké music video na YT nebo televizní reklamy. bez Mansellovy nervy drásající hudby si nedovedu představit zvláště závěrečné okamžiky filmu, následované mimořádně ohromujícím pocitem katarze. Requiem je jednou ze součástí mé mladické fascinace filmem a i po všech těch letech zjišťuji, že ho nedovedu vnímat jinak, než tehdejšíma očima.(15.6.2012)