Zámek hrůzy

V první řadě je tento snímek REMAKEM stejnojmeného snímku (Haunting) z roku 1963, který jsem viděl a je mnohokrát lepší (csfd - 87%). Zámek hrůzy není příliš strašidelný na rozdíl od původního Strašení. Do scénáře producenti nastrkali spoustu pitomin. Toto je další z mnoha krásných ukázek toho, jak dokáže Hollywoodská produkce otřesně zbídačit výborné předlohy. (06.02.2007)

Má to sice pěknou hudbu a PŘEKRÁSNÉ kulisy, působivostí a velikostí podobné těm, které můžete vídat ve starých Universal hororech, a film se jimi první hodinu patřičně opájí, ale tím pozitiva končí. To, co se děje v posledních zhruba 40 minutách, to jsem snad ve studiovém vysokorozpočtovém snímku, nad kterými se obvykle dramaturgicky dopodrobna přemýšli, ještě nezažil. Ten sled špatných tvůrčích rozhodnutí, kde se pokazilo všechno, co se dalo. Logika a zdravý úsudek všech postav šly do háje, zmateně se tu pobíhá sem a tam, afektovaně tříská svícnem do obrazu jak malé děti, a navzdory již v té době pokročilým CGI možnostem to má mnohem horší triky, než filmy několik desetiletí dozadu. Jasně, chyba už je ve scénáři, v ústřední (špatně zahrané) postavě Lili Taylor a jejím příběhovém pozadí, ale mizerné de Bontovo řemeslo tomu nijak nepřidalo. (31.03.2024)

Áčková duchařina opájející se počítačovými efekty a monumentálním titulním barákem - zřejmě nejparádnějším a nejpropracovanějším strašidelným barákem, jaký kdy byl ve filmu k vidění.  A díky němu a příjemné Lili Taylor se to až do nudného pobíhacího digi finále docela dá. Bohužel, de Bont má cit pro akčňáky, ale ne pro horory a hrůzu ani výraznější napětí to fakt nebudí (škoda, že nerežíroval původně zamýšlený Wes Craven). A Owen Wilson je tu jak pěst na oko. Ve stejném roce byl natočen i vypečený DůM HRůZY, remake zase jiné klasické domovní duchařiny s Geoffrey Rushem, plus lahodně gotická Burtonova Ospalá dira, která to vyhrála na celé čáře. (14.08.2007)

Trpí nespavostí. V rámci výzkumu skončí s podobně sužovanými jedinci ve velikém starém zámku. Dlouhé chodby, hodně zákoutí, schodišť a obrovských sálů. A všude nejrůznější sochy vyvolávající nepříjemnou atmosféru. Co na tom, že po téhle stránce se Zámek hrůzy vyvedl. Horší je, že producenti zaveleli, že tvůrci musejí ctít přístupnost mládeže. Takže žádná krev, žádná prsa, žádné úchylárny. Divák neustále čeká, že se to rozjede, jenže chyba lávky. Nebezpečná rychlost, Twister a pak sešup dolů. Jan de Bont, kterého jsme měli rádi, se už nikdy nevrátí. Scénář Davida Selfa (přitom později napsal Road to Perdition) je dost šílený, tempo dost utahané, žánr dost nerespektovaný. Výsledek je přeplácaný, zmatený, otravný. Pochválit lze některé herce (Owene Wilsone, ty mezi ně ovšem nepatříš), výpravu a skladatelskou legendu Jerryho Goldsmithe. Zbytek zaslouží pořádně za uši. (06.02.2018)

„Myšiam v bludisku tiež nepovieš, že sú v bludisku.“ Knihu Shirley Jackson som čítal a môžem skonštatovať, že táto literárna duchárska klasika značne zostarla. Na jej prvé (zo zatiaľ dvoch, ak nerátame Kingov Dom v ružiach, ktorý ju vykrádal) filmové spracovanie si spomínam o dosť lepšie. V roku 1999 dostal Steven Spielberg ako producent čudný nápad: dať v tej dobe „svojmu“ úspešnému režisérovi Janovi de Bontovi (ktorý mu perfektne zrežíroval trhák Twister) desiatky a desiatky miliónov dolárov a áčkarské obsadenie za i pred kamerou (Wilson, Neeson, Zeta-Jones, Goldsmith, Kahn, ILM) na remake. Pestrý, farebný, bombastický, veľkolepý, trikový. Vedel som, že lepšie, ako prvý film, to asi nebude, takže prvých 40 minút ma milo prekvapilo. Nebol to zázrak, ale zámok bol taký prekrásny, až sa mi nechcelo veriť, že také stavby niekde na svete naozaj existujú a nie sú iba vyrobené na objednávku bohatého štúdia. Herci boli fajn, atmosféra starosvetsky tiesnivá, kedy vás mal vystrašiť vzadu prebehnúci nenápadný tieň a nie tupá ľakačka. Bohužiaľ, v 41. minúte sa snímka zvrtla na prehliadku zbytočných efektov, chaotické pobehovanie postáv (kto uteká? Kam? Prečo? S kým? Proti čomu? Za akým účelom? Vráti sa ešte?) a nelogických kravincov (chlapík povie, že bude v noci na stráži a ako prvé si ľahne na gauč). (28.05.2011)