Waterloo

„Next to a battle lost, the saddest thing is a battle won..“ Bondarčukova velkolepě pojatá rekonstrukce jedné z nejslavnějších bitev historie působí i téměř po půlstoletí velmi čerstvě. Tisícovky komparzistů, kouřové clony při palbě artilerií, kavalérie v akci (zpomalený záběr skotské jízdy je přímo úchvatný) a nad tím vším taktické pokyny, štiplavé glosy a vnitřní monology dvou velkých vojevůdců (Plummer jako Arthur Wellesley neskutečně ruluje), které jako by dokreslovaly, že pokud nejste vůdce, jako jednotlivec nic neznamenáte.. Při tom všem válečném běsnění si nelze nevzpomenout na bitvu o dřevěný most u Sad Hill, Blonďáka a jeho „I've never seen so many men wasted so badly.“ Ideální by bylo, kdyby si Napoleon a vévoda z Wellingtonu sedli pod dozorem písaře a státního notáře ke stolku někde na dvorku sídla Hougoumont, postavili před sebe přesýpací hodiny nastavené na 30 vteřin a soutěžili v tom, kdo první nebude schopen říct nějaký vzletný citát, jizlivý bonmot či vojevůdcovské moudro. Vítěz bere vše, poražený prohrál napoleonské války. Sice by to trvalo několik dní a Rimmer by neměl u čeho vlhnout, ale představte si to množství ušetřených lidských i koňských životů, střeliva, fešných uniforem, slz matek a manželek a ještě by z toho byla pěkná kniha citátů.. (07.08.2017)

,,VEDĽA STRATENEJ BITKY JE NAJSMUTNEJŠÍ VYHRATÝ BOJ.“ __ Bondarčukova ,,najslávnejšia porážka" je jedným z najväčších diel v dejinách kinematografie – skutočný VEĽKOFILM. Výprava je absolútne famózna a až pri leteckých preletoch kamery snímajúcej gigantický zápas na bojových poliach si uvedomíte, že vidíte pred sebou azda to najmonumentálnejšie, čo látka zvaná film mohla ponúknuť. Iste, Bondarčukova réžia nie je bezchybná a postava Orsona Wellesa je vlastne zbytočnou, rovnako tak ako aj Virginia McKenna, celkový dojem je i tak mimoriadne silný. 70-te roky výpravným epopejám už tak nepriali ako predchádzajúce dve dekády a tak bolo Waterloo skutočnou diváckou prehrou. Neúspechom skončil aj Kubrickov Barry Lyndon a stroskotanie týchto dvoch projektov zamrzí o to viac, že by bolo zaujímavým pozrieť si konfrontáciu s chystaným Kubrickovým vylíčením životnej dráhy Napoleona, ktoré sa nakoniec nenakrútilo. Najsilnejšia scéna je večerné prechádzanie Wellingtona (Plummer) bojovým polom posiatym desatisícmi mŕtvych, padlých v priebehu niekoľkých hodín. (202. hodnotenie, 31. komentár k filmu) (19.05.2010)

Film, ktorý rozhodne neklame názvom. Žiaden životopis, žiadne okluky, iba príprava na boj a samotný boj pri Waterloo. Pripomína to šachovú partiu s desiatkami tisíc pešiakov, ktorých životy sú určené iba pre jeden cieľ, zvíťaziť. Bondarčuk sa ako megaloman nezaprie. Už počas prvej konverzačnej polovice nám prestriháva na prípravu armády a dáva tušiť, na čo sa tešiť. Z Waterla sa potom stáva jeden z najmonunentálnejších filmov všetkých čias a pri panoramatických záberoch si začnete uvedomovať, že staré zlaté časy sú preč a nahradilo ich nenávratne odosobnené CGI. Je mi potom záhadou, prečo sa dnes tejto látky už nikto nechytá. Možno je problém s tým, ako vlastne Napoleona zobraziť. Ako ambivalentnú silnú osobnosť? Ako Hitlera? Ako odvážneho dobyvateľa? Rodovi Steigerovi ako Napoleonovi tečie pot na jeho obtlstej tvári, psychicky ani fyzicky nezvláda, ale ako hovorí, najdôležitejšia je oddanosť a vďaka nej sa stále mohol ešte aj na sklonku svojej slávy spoľahnúť na toľké množstvo svojich zástancov. (05.09.2016)

10/10 Asi nejlepší historický válečný velkofilm (i když to už v době svého natáčení v podstatě každý). Napoleon je po porážce u Lipska donucen svými maršály k abdikaci a nucenému vyhnanství na ostrov Elba. Odtud se ale po 10 měsících vrátil a začal tak svých Sto dnů - začalo to přeběhnutím jeho bývalých věrných vojáků poslaných králem k zastavení vpádu, pokračovalo vyhnáním krále z Paříže a zkočilo rychlým tažením do Belgie a závěrečnou bitvou u Waterloo. Koprodukce natáčená v přesně vymodelované ukrajinské krajině u Waterloo angažovala kromě 23 000 statistů v uniformách tří hlavních armád, také hvězdy západní kinematografie - Welles, Plumer a hlavně Steiger - a mohl tak vzniknout jeden z nejdokumentárnějších a nejmonumentálnějších bitvy 19. století. A to všechno bez pomoci klíčovacích triků, ale zato s leteckými záběry bojujících formací - nádhera. Snad jen ty neustálé výbuchy ohně si specialisté na zvlášní efekty mohli odpustit. A i násilně voperovaný minipříběh o ukradeném praseti a následném pobíhání vojaáků po bitevním poli s řevem, že je to všechno šílenost mi do celého konceptu jaksi nesedělo. (22.05.2008)

Drobná historická vsuvka o tom jak psaly pařížské noviny o Napoleonovi:Netvor unikl z Elby. Vlkodlak přistál u Cannes. Nestvůra dorazila do Grenoblu. Tyran je v Lyonu. Bonaparte se blíží. Napoleon bude zítra v našich branách. Jeho veličenstvo je v Paříži. Tak teď k Bondarčukově filmu. V s porovnáním s ním, co se bitevních scén týká (díky komparsu sovětské armády), je většina filmu o napoleonských válkách jen málo obsazenými divadelními představeními. Dokáže tomu konkurovat jen Vojna a mír a tedy tu, kterou natočil taky Bondarčuk a možná ještě Vidora Kinga. Film nemá jen bitvu, ale i dobře propracované a zajímavé postavy. Bondarčukovi se to zkrátka povedlo. Ta jeho verze je tak mezinárodní, že jsem ji dlouho považoval za britskou a ne sovětsko-italskou. Finančně to možná bylo možná Waterloo, umělecký nikoliv. (19.01.2017)