Motýlek

Franklin J. Schaffner viac ráz počas svojej kariéry zadaptoval bestseller niektorého slávneho spisovateľa a pohyboval sa pritom v rôznych žánrových plochách - napríklad v prípade Pierra Boulleho a jeho Planéty opíc šlo o science-fiction a zároveň alegóriu ľudskej civilizácie, vo filmovej verzii románu Robina Cooka Sfinga o odpočinkový dobrodružný thriller. Z veľkej časti autobiografický Motýlik Henriho Charrièra však už bol priveľkým sústom a potvrdil mi mierne pochybnosti ohľadom Schaffnerovej režijnej metódy. Z dnešného pohľadu konzervatívny prístup fungoval v prípade Planéty opíc, ktorá je okrem niekoľkých momentov prevažne statická, zaberá relatívne krátky časový úsek a stojí mimo hercov na dialógoch a kostýmoch (respektíve maskách). V Schaffnerových odľahčenejších filmoch zasa na seba strhávajú pozornosť rýchlo sa meniace lokality, s tým súvisiace napätie a zmeny nálad. V Motýlikovi sa však ako problematický ukázal aspekt, s ktorým Schaffner až tak často nepracoval, a to je vývoj postavy. McQueenova fyzická premena je len povrchnou zásterkou toho, že sa skutočný charakter Motýlika nijak výrazne nemení a vnútornú prázdnotu zapĺňa len hercova charizma. Desivosť výjavov krutosti dementuje častý humor a vyvoláva tak rozpačité pocity. Záver, ktorý sa snaží dojímať nás nad dvoma starnúcimi mužmi je už len naťahovaný a rozhodne som z neho nemal pocit, že by som si týmto nikdy nechcel prejsť. A to by som zrejme mal mať. Stranou formy by som nemal väčšie negatíva až na už spomínanú konzervatívnosť, prejavujúcu sa i tu - jedinou relatívne zaujímavou je scéna nočného úteku, ktorá sa aspoň trochu snaží pracovať s viacerými plánmi (a ide jej to na výbornú, preto zamrzí, že je jediná). Nízkemu hodnoteniu definitívne napomohol i záverečný predtitulkový komentár. 55% (12.05.2015)

knihu jsem četl ( hltal ) jedním dechem a přestože tento Schaffnerův snímek kvalit předlohy nedosahuje, tak zároveň jedním dechem dodávám, že se jedná o jedno z nejzdařilejších převedení knihy na filmové plátno. Zásadní podíl na výsledné podobě celého snímku mají 2 osoby. Dustin Hoffman a především vynikající Steve McQueen, jemuž jsem tu nesmírnou touhu po SVOBODĚ věřil do poslední kapky. Darabontovo Vykoupení z..... je velkolepý lidský snímek , ale pro mě navždy zůstane number one tento snímek ... ( a nejenom pro fakt, že byl jednoduše první, ale hlavně pro tu obrovskou touhu po SVOBODĚ. (04.01.2007)

Hodně působivej film, který je podle skutečné události a tim to je ještě zajímavější. Trošku mi připadalo, že to má dost pomalej a protahovanej děj, kterej je ale za to realistickej a dobře propracovanej. Celej film táhnou dva herci a to Dustin Hoffman, kterej to zahrál velmi dobře a Steve McQueen, který zřejmě předved svuj životní výkon a dokázal že to je pan herec, ta jeho proměna, když je na samotce je až ohromující a jeho pološílený chování je taky úžasný.Ale přece jenom jsem se u těch protahovanejch scén občas nudil, ale bohatě to vynahradí super hudba a herecký výkony. Je to spíš 4,5* (26.05.2005)

Dechberoucí snímek o (ne)svobodě člověka a jeho mysli si z Charriérovy předlohy mazaně vyzobal možná ne nejlepší, ale rozhodně nejatraktivnější pasáže, a díky nim se stal nezapomenutelným. Už příjezd do tábora (ano, třeba scéna s gilotinou) nenechá nikoho pochybovat o tom, že Ďábelské ostrovy jsou doopravdy ďábelské, a to, co se děje následující dvě hodiny, všechno jen podtrhuje. Klaustrofobická scéna se "samotkou", o které se mi zdálo pěkných pár nocí, neúspěšné pokusy o útěk, které akorát zvyšují Motýlkovu touhu po svobodě, infarktové finále... A další a další. Film je skvělý především díky dvojce McQueen - Hoffman, tísnivé Schaffnerově režii a samozřejmě i díky příjemně melancholické hudbě Jerryho Goldsmithe. Pět hvězd a nikdy míň. (12.08.2010)

Jednoduše skvělé! Je opravdu těžké napsat sem něco, co by tu už někdo jiný nezmínil, takže se pokusím snímek popsat tak, jak jsem jej viděl svýma očima. Samotný začátek filmu již navozuje přísnou, syrovou a chmurnou atmosféru. Nelidské zacházení na lodi jen ukazuje, že s těmito vězni se nikdo "párat" nebude. V okamžiku, kdy se děj přenese na ostrov, můžeme být svědky událostí, které běžným člověkem musí zákonitě otřást. Konkrétně mám na mysli scénu, kdy si jeden z vězňů půjčí nůž od Motýlka a způsobí si zranění. Působivé je, když velitel věznice promlouvá k nováčkům shromážděným na nádvoří. Gilotina uprostřed jen zesiluje ono zlověstné mrazení v zádech. V celém filmu se toho děje příliš mnoho nato, abych tu jednotlivě rozebíral další scény, takže to trochu zkrátím. Jedním z nejdrsnějších a nejsugestivnějších okamžiků je pobyt Motýlka na samotce, kdy viditelně chřadne. Velmi poutavý a napínavý je celý útěk, který vám nedovolí si odskočit od televize, ba ani uhnout pohledem. Samotný závěr filmu nám ukazuje drsnými podmínkami zničené muže. Možná, že šlo jen o můj subjektivní pocit, ale zdálo se mi, že ani jeden z hlavních hrdinů již není v psychicky dobré kondici. Oba se chovají částečně šíleně. Musím vzdát obrovskou poctu Steve McQueenovi, který nám potvrzuje, jak dokonalý herec byl. Ten ušklebený chlapík má tak silné charisma, že může hrát jakoukoli roli a stejně si jej oblíbíte!! Dustin Hoffman je vynikajícím parťákem Motýlka, ovšem troufám si tvrdit, že jeho roli by srovnatelně zahrál i jiný herec. V případě Charriéra si nejsem ani trochu jistý, zda by to někdo ztvárnil tak přesvědčivě a dokonale jako Steve. Nezapomenutelný snímek, který krom milionu dalších věcí ukazuje i na přátelství, odhodlanost, zarputilost a nepoddajnost. Legenda, film s velkým F! (08.03.2009)