Přelud

Tajuplné drama s kriminální zápletkou stojí a padá s výkonem G. Pecka. Ztráta paměti způsobí, že David, hlavní postava příběhu, potkává lidi, které nepoznává, a sám nakonec neví, zda se nezbláznil. Zpočátku to dokonce vypadá, že David už je po smrti, nebo podstoupil jakýsi tajemný experiment (připomene tak trochu mladší Znovuzrození s R. Hudsonem). Zkraje někde mezi Kafkou a Orwellem, později s nádechem klasických krimi a noir snímků. „Vypadá to, že si někdo hraje na bohy. K tomu ti, co jsou nahoře, často rádi sklouzávají." Černobílá kamera filmu sluší, hudba dokáže místy navodit patřičné napětí. Přesto film ocení spíše milovníci žánru a starších snímků. (15.02.2020)

Překombinované, nevěrohodné, nudné a v závěru nechtěně vtipné až parodické. Rozhodně nejhorší film s Gregorym Peckem, jaký jsem kdy viděl, a dost chabý pokus o podívanou à la Alfred Hitchcock. Abych ale jen nenadával, úvod byl docela zajímavý a záběr na padajícího muže plus střih na rozmašírovaný meloun se opravdu povedl. (09.02.2020)

Hodně zajímavá výchozí situace - téma amnézie a konspirace - ale naivní režií akčních se Dmytryk zasekává ve svých noirových 40. letech (Murder, My Sweet) a stejně tak celou interiérovou studiovou estetikou. Pozoruhodné tím, jak se tu mísí "stará" filmařina s nastupujícími moderními tématy konce 60. a první poloviny 70.let. Hybrid starého a nového. Když se třeba tenhle film srovná s Frankenheimerovými Seconds (1966), vypadá to jako by mezi nimi byl rozdíl deset let. P.S. jako krásný výsměch "starému" považuji to, že Walter Matthau tu hraje soukromého detektiva ve stylu Phil Marlowe v Murder, My Sweet, který nenosí zbraň, pije Dr. Peppera a jeho agentura se jmenuje AAA, protože "to najdete ve zlatých stránkách hned na první straně." (28.01.2009)

Kličkování v paměti za tmy. Kdo vlastně jsi? Vzpomeň si. Kdo nebo co brání ti, být sám sebou. Tím, kým jsi. Vrať se ke včerejšímu dni. Tam se otazníky v tvé hlavě dočkají odpovědi... Zatímco horní cíp kapesníčku v klopě září běloskvoucí čistotou, tu spodní, neviditelnou část, plní, špiní barva zelená, vytlačuje ji pakl peněz. Ovšem Davidu Stilwellovi, klíčníkovi tajemných oken, kterého vedou nejisté směry jistého herectví Gregory Pecka, je třeba zvlášť vzdát hold za jiskrný /záb/lesk v mysli, ve vlasech, nez/a/tracený člověčí charakter. (29.10.2018)

Tak nakoniec z obdivu ku Gregorymu Peckovi hodnotenie zaokrúhlim smerom hore, i keď je to možno u mňa ešte pod 70%. Na Prelude sa mi páčilo, že až do konca nie je jasné, či vietor fúka skutočne odtiaľ, odkiaľ sa zdá, pričom prvú polhodinu som si myslel, že fúka odniekaľ úplne odinakiaľ. Alebo že ide o celovečernú verziu nejakej časti Twilight Zone, kde by ale aj tak Prelud kľudne zapadol. A ako tu viacerí spomínajú, Prelud je super materiál na analýzu svojej vo svojej dobe už zastaralej formy v kombinácii s prichádzajúcou konšpiračnou tématikou. Peck je opäť hypersympaťák, Matthau tiež a Diane Baker krásna femme fatalle, takže ak neočakávate revolúciu žánru, tak si film užijete. (29.10.2018)