Mé druhé já

Kvalitní krimi se skvělou Jodie Fosterovou v roli rozhlasové moderátorky, která se se svým snoubencem stane obětí násilí, pak donucena okolnostmi se rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou. Kolegyně Rogue to skvěle vystihla: "Jodie Foster jako samozvaný Batman New Yorku". Trailer: http://www.csfd.cz/film/223270-me-druhe-ja/videa/ (22.05.2010)

Jodie Foster nám xichtem zraje do rolí babiček, zvláště když se namaluje, ale postavičku má stále k světu a herečka je to zkrátka výborná. V této psychologičtější variaci na "Přání smrti" nahradila v hlavní roli Charlese Bronsona. Násilí a obrana před násilím, velmi vděčné téma a v některých ohledech brutálně realisticky zpracované. Jenže místy si logika odběhla na záchod a tak se setkáme i s nepříliš věrohodnými situacemi - (mírný SPOILER) hlavně ze závěru jsem lehce rozpačitá, tam na paní logiku asi přišla sračka. Takhle to v životě prostě nechodí, jakkoliv by bylo fajn, kdyby ano. Závěrečná čtvrtina dojem z filmu poněkud snížila, ale pořád se udržel v solidním nadprůměru (napomohla i výhybka oproti očekávanému romantickému klišé, díky za ni). 71% (24.05.2010)

Tieto temné drámy J.Foster sedia, na romantické šľahačky tu máme iné typy. N.Jordan je vynikajúci režisér, ktorý keď má formu, tak vie stvoriť naozaj nezabudnuteľné kúsky. Napr. M.Collins, Hra na plač, Interview s upírom. Výborná kamera, atmosféra a ústredná dvojica T.Howard a J.Foster je úplne fantastická. Toľko pozitíva. To čo najviac kazí a zhadzuje tento snímok, ktorý sa tvári vážne, je totálne stupídny scenár. To, že N.Jordan nakoniec z tejto prevarenej kaše vyžmýkal maximum, si zaslúži pochvalu. Aká je pravdepodobnosť, že po tom, čo výjdete z nemocnice a kúpite si zbraň, sa stanete v priebehu týždňa trikrát obeťou prepadnutia??? A že to všetko bude vyšetrovať ten istý detektív??? Ako detektív(Howard)vysvetlí policajtom, že zabil v sebeobrane, keď poloha tela a guľka v hlave jasne ukazujú, že darebák bol zastrelený zozadu pri ležiacej polohe??? To sú blbosti, ktoré film zbytočne zhadzujú na priemernú úroveň a pritom tu bolo zavarené na výbornú drámu. Mne osobne rozhovory medzi ústrednou dvojicou pripadali zaujímavejšie ako čistenie ulíc v podaní J.Foster. Herecké výkony a atmosféra je to, čo robia z tohto priemerného filmu ľahko nadpriemerný. Niečo medzi 3 a 4 hviezdičkami. 70%. (05.02.2009)

Neila Jordana považuji za jednoho z nejzajímavějších "žánrových" tvůrců, protože tenhle irský rodák si vybírá klasické žánrové modely od melodramatu k hororům či thrillerům anebo kriminálkám a ty má potřebu komentovat, popř. hybridizovat s jinými a nutí tak diváka přistupovat zcela jinak již ke známému, přehodnocovat neustále svůj pohled na věc. Nejinak je tomu v Mé druhé já (subžanr vengeance filmů je zde skombinován s komiksovým pohledem na věc, a tak jsou ony náhody a klišé žánrově opodstatnitelná), do jisté míry odpovědi na Scorseseho a De Nirova Taxikáře, v němž si tehdy zahrála i mladá Jodie Fosterová. Zatímco v neonoirové klasice se Travis koukal do zrcadla a vedl "sám se sebou dialog", Erica na sebe pohlíži do rozbitého zrcadla, opláchne si tvář a navazuje dialog s divákem. Okolní svět, v tomto připadě New York, v němž násilí a vraždy od 70. let ubývají, než aby narůstaly, je nám podáván skrze pohled hlavní hdinky, která jako všichni hrdinové Jordanových snímků přišly o tradiční lidské hodnoty - ovšem zde postava neprochází netečně okolím, které se mění bez jejího vědomí, ale Erica se rozhodne s okolím něco dělat, ovlivnit ho. Philippe Rousselot, stálý Jordanův kameraman, užívá ozvláštňující prvky k posílení emociálního dopadu na diváka, stylisticky je film laděn do šera, v němž může skončit jeden člověk a vyjít z něj jako někdo jiný a vypravěčsky kvůli zvolenému voice-overu hlavní hrdinky se s ní nemůžeme ztotožnit, sympatizovat s ní a fandit ní, ale důmyslnou střihovou skladbou jsme nuceni zaujat stanovisko k vyobrazovaným násilným výjevům. A protože titulní postava dělá v rádiu, hodně se sází na zvukové efekty, které jsou v mnoha scénách akčního ražení zintenzivněny a v ponorech do duše zase utlumeny, je radost na film nejenom koukat, ale i ho poslouchat (i díky jazzově laděnému kvalitnímu soundtracku, který film navrací do taxikářovského neonoirového hájemství). Nebýt problematického konce, jenž je žánrovou hrou s divákem a jeho očekáváním (ono se to stane, ale trochu jinak...), bylo by to za plných. A Jodie zde nehraje svou typickou roli silné ženy, která se rozhodne jednat, ale naopak roli ženy na tenké hranici mezi dobrem a zlem, která je donucena jednat, protože jí nic jiného nezbývá. (26.11.2007)

Hleďme, štěstí!!!!!! Chodí po pupku světa a přemejšlí, koná a blouzní. Jsa vystrašen vším tím bláznovstvím, že tenhle film je nereálná Alma Mather snímků s ružovýma brejlema, klepal jsem se jako drahej pejsek. Jenže Erica má kvér a úmysl, režisér zase obrovský srdce a hlavu v oblacích. Tak jsem to měl i s filmem. Byl jsem odhodlanej. A hlava má? No tak ta byla v nebi, ale nohy byly v přítomnosti nás všech, avšak boty tlačily. A jak jsem byl velkej, nemohl jsem se vyzout. Tlačila mne ta nechutná realita (!!) a taky, že nezáleží na tom, jak moc chceme, ale záleží na výsledku. Erica měla, lidově řečeno, z prdele kliku, ale vyšlo jí to. Stejně jako Jodií. Radost? OBROVSKÁ! ! ! ! ! ! ! ! Procent? 90!! (26.04.2010)