Mé druhé já

Za fušérský scénář plných trapně umělých náhod, že Foster narazí na toho a pak zase onoho a všechny prostě picne jedna hvězda dolů. Za tupý konec, druhá hvězda dolů. Třetí hvězdu strhávám za scénu, kde Foster vytáhne kazetu z monitorovacího zařízení, které je umístěno hned vedle kasy?! To je fakt dost trapný umístění a velice nevěrohodný zemetení stopy. (23.03.2013)

Akorát ženská variace na Touhu smrti s Charlsem Bronsonem. Jodie Foster je tady dobrá, to bezdebat, i když už je fakt hodně sešlá a nenalíčení v některých scénách jí taky moc nepřidalo, ale na druhou stranu to přidalo postavě ve filmu, ale problém je v příběhu, kterej je strašně hranej na náhodu, který se už pak člověku ani nechce věřit. Nicméně celá ta cesta za pomstou je nakonec celkem solidní, jen škoda víceméně hloupýho propojení Jodie Foster s detektivem, trošku mi to kazilo tu atmosféru pomsty. (19.12.2007)

Niet návratu som spustil s tým, že pôjde len o ďalší z rady prefláknutých "revenge movies". Opak bol však pravdou, lebo Jordanov film má omnoho širší a a hlbší záber, a vďaka ženskej postave v hlavnej úlohe (Jodie Foster je fakt skvelá) ponúka iný uhol pohľadu. Samozrejme, vždy sa dá ísť ešte hlbšie, ale prílišná psychologizácia a filozofovanie nesadnú každému. V rámci žánru nadpriemerný kúsok. (06.08.2013)

Jodie si z mládí asi velmi dobře pamatuje, jak to uměl olovem pokropit Travis Bickle.. Jordanův Taxikář v sukni s přáním smrti má možná skrytou touhu býti dopaden, ale motiv pomsty je nakonec silnější. Ohledně vykonstruovanosti příběhu musím říct, že máte nejspíš pravdu, ale pokud má vendeta uspokojit i klingonské chuťové pohárky, je nezbytné nepokrytě konstruovat a jít jí naproti. Zaujal sympaťák až na půdu Terrence Howard, kterému by v budoucnu díky vizáži neměla uniknout role v životopisném filmu Tigera Woodse. (24.05.2010)

Pár měsíců po premiéře, hodnocení pomálu, pětek poskrovnu a oslavná řeč veškerá jedna, ale co to znamená? Že kolik lidí, tolik chutí a přesto, že zmermomocňovat nikoho nehodlám, musím se vypsat z toho, že The Brave One je skvělý film bez ohledu na fakt, že Jordana mám v srdci a Jodie obdivuju. Spolu zařídili, abych Erice a jejímu chování po tom, co byl její spokojený vesmír rozmetán na prach, rozuměla a aby se mě dotkla její ztráta, šílený strach a pak potřeba zadostiučinění. Jak by taky ne, když Jodie otiskla do své tváře i nejmenší odstín emoční škály. To si pak může dát i scénář pohov, i ty vyčítané náhody se přece přiházívají hlavně tehdy, když o to nejmíň stojíte, a že je konec ... nevěrohodný? A víte, že mi to ale vůbec nepokazilo zážitek? (08.02.2008)