Obsahy(2)
Komediální hříčka se odehrává jednoho nevšedního odpoledne v jednom domě. Bydlí tu dcera s rodinou a otcem, který rád popíjí v hospůdkách, zkrátka vede veselý způsob života. Toho dne rodina zjistí, že dědeček zemřel, a vypukne shon. Například je třeba přestěhovat jeho nový psací stůl, než se objeví druhá dcera, která by si na něj mohla dělat nárok. Po příjezdu příbuzných se rozvine debata o lásce k zesnulému, ale za farizejskými slovy se skrývá pouze touha po dědictví. Když je diskuze v nejlepším, objeví se starý pán zničehonic na schodech, živý a zdravý… (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Čekání na Wericha. Nicméně ve společnosti hašteřivých Zázvorkové a Gollové a podpantofláků Hrušínského a Kemra příjemné čekání (znepříjemňované snad jenom tím spratkem). Nicméně nehrát hlavní roli Werich, nebo nebýt aspoň uveden v titulcích na prvním místě, nečekal bych celou dobu na to, než se konečně zjeví, snad by to bylo i překvapení. Takhle je pointa vyzrazena už v titulcích. ()
Typická ukázka vrcholné tvorby našich předků zhruba poloviny šedesátých let přináší vypointovaný svižný příběh s celým trsemn nevšedních uměleckých výkonů. Werich - jak jinak - exceluje. A to ti druzí viditelně nezaostávají - naopak fenomen generace šedesátých let je tu prezentován ve zvláť silné inscenací. Ziskuchtovost, krátkozrakost, přízemnost odzbrojující svou prvoplánovou přímočarostí jsou nadčasové. Tím spíše, že za režijním pultem stál tehdy začínající Pan Televizní Zábava František Filip. (Tehdy mu bylo něco málo přes třicet let.) Čas jakoby v tomto případě přestal existovat. ()
Humor je presne taký, aký rezonoval v dobe natáčania. Taký dnes už veľmi obyčajný. Je to skôr veselohra, so štipkou výsmechu z ľudských vlastností, teda má mravné ponaučenie, ale nie je to pre mňa komédia. Tie vidím inde. Bez pána Wericha, ale aj Hrušinského, či Kemra, by tu bolo presne také hodnotenie, aké dávam, obyčajný priemer. ()
Vůbec mě to nezaujalo. Jedná se o připitomělou moralitku tepající neřest chamtivosti. Aby se nějak vyplnila stopáž, ramplují tam Zázvorková s Hrušínským pořád s nějakým nábytkem a do toho tam vřeští nějakej zpovykanej fracek. Pak tam nakráčí Werich jak Deus ex machina a tím svým mudrlantským způsobem vše prohlédne a všechny náležitě potrestá. Vtipné to není a nápadité už vůbec ne. Celou dobu jsem pozoroval Wericha a snažil se odhalit to jeho kouzlo, ten jeho charakter moudrého klauna, ale nenašel jsem to, vážně nechápu, co je na něm tak geniálního. ()
Chamtivost po dědictví a oživlého nebožtíka jsme tu měli už předtím například ve filmu Tetička (1941) s Růženou Naskovou, takže je to již vybrakované téma. Navíc, dialogy byly slabší a celé to bylo příliš naivní a předvídatelné, protože podezření, že dědeček vstane, jsem měl hned od začátku a jistotu poté, kdy se zmínili o tom, že ho neviděl lékař (což nastalo příliš brzy). Nějak jsem ty role hercům navíc nedokázal uvěřit a nijak zvlášť jsem se u toho ani nezasmál ani nepobavil. Dost pravděpodobně slabý scénář a nedalo se to zachránit jinak. Škoda, mělo to potenciál být lepší. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (2)
- Z hereckého výkonu Aleny Franclové, která si zahrála jedinou roli svého života, byla Stella Zázvorková nadšená. Byli spolu do smrti Stelly v kontaktu, psali si a telefonovali. (sator)
- Autorem divadelní hry, podle které vznikl scénář, je anglický dramatik Stanley Houghton (1881–1913). Hra nese název „The Dear Departed“ a poprvé byla odehrána v roce 1907. (sator)
Reklama