Veřejní nepřátelé

Přes to všechno pozlátko jako film tito Veřejní nepřátelé blatantně selhávají. Přitom legendy kolem Johna Dillingera si přímo říkají o ryzí syrovost uchopení žánru. Tahle vyumělkovaná šou byla dlé mého skromného názoru spíš horší, než skvělá.To už se mi jako klukovi líbil víc ten starej Dillinger s Markem Harmonem. Lepší tři hvězdy, ať nežeru. (27.08.2011)

Mel jsem cekat, ze film od Manna proste neni pro me, takze stejne jako u vetsiny jeho dalsich kousku jsem se vcelku nudil. Ale tentokrat za to nemuze ani tak Mann, i kdyz nejakou napinavou scenu aby tu clovek pohledal a to je pri faktu, ze tu jsou docela casto honicky, prestrelky a loupeze docela problem. Tentokrat nejvetsi problem je hyper vymrdana kamera. Ta nejenze zabira vse silene zblizka, takze je to desne neprehledny a blbe se na to kouka, ale zaroven pusobi neskutecne lacine, jak kdybych koukal na film natocenej u nas. Tresnickou na dortu pak jsou zmrseny zvuky, kdyz to porovnam z minulym Miami Vice, tak je to tady jak od nejakyho amatera. O hudbe ani nemluvim, tri fajn pisnicky, jinak k nicemu nebo chybejici hudba, kde by bejt mela. Ty tri hvezdicky jsou tak za docela povedeny kulisy a kostymy a hlavne za Deppa, kterej film svym charismatem tahne kupredu. Bale a Cotillard jsou sice fajn, ale maj fakt dost malicky role. (21.07.2009)

Mann pokračuje tam, kde v Miami Vice skončil – v syrové a nepřikrášlené filmařině, v níž prim hraje ostrý zvuk a naturalistický obraz digitální kamery. Opět si báječně vypomáhá hudbou, která dodává sekvencím spád a atmosféru. Bohužel záměr udělat Heat model 30. léta ztroskotal na scénáři a Christianu Baleovi. Nevím, kdo za to může víc, ale Deppův lump hraje první housle a uhlazený muž zákona absolutně nedokáže vzdorovat jakoukoli problematičností či dvojakostí. John Dillinger jede velké sólo a Michael Mann se jeho šviháckým a gentlemanským naturelem klaní všem knírkatým gangsterským melodramatům z minulosti. Funguje to skvěle, včetně závěru. Jistou hloubku do filmu vnáší motiv Dillingera jako posledního zástupce galantních lupičů, které válcuje nenápadná mafiánská šmelina. Dvě a půl hodiny mě Veřejní nepřátelé vydrželi bavit, protože Deppovi a Cotillardové to sekne a Mann se umí ponořit přímo do středu dění. To magické něco tady ale chybí – v tomto případě dráždivé napětí mezi zákonem a zločinem, dobrem a zlem. Dillinger a Purvis jsou oba až příliš jednoznační, než aby dokázali vytvořit tak explozivní dvojičku jako Hanna a McAuley. (01.07.2009)

Nejdražší amatérsky vyhlížející film co jsem viděl. Vážně. Mannovi by měl konečně někdo sebrat tu digitální kreaturu a vpálit mu zpátky do rukou starou dobrou pětatřicítku, s jejímž nasnímáním by Veřejní nepřátelé alespoň působili velkofilmově a ne jen jako pokus o "něco nového, co se míjí účinkem". Až do závěru jsem si říkal, že má ten digitál vlastně něco do sebe a že se Mann pokouší snahou o realismus opět přiblížit diváka hrdinům doslova až k chloupkům na zátylku , jenže závěr jasně ukazuje, že nejde o nic jiného než pózu starého pardála, který vždy volí raději pohodlí. (Kdo by nechtěl stříhat hollywoodskou pecku na svém notebooku, že?) Pár vynikajících momentů se ale přesto najde (bez výjimky akční scény), byť příběh není ničím jiným než dalším plochým životopisem, který si odkecá svoje a na konci vytasí otřepané "co se s kým stalo" titulky. A Deppovi s Cotillard jsem to nežral ani vteřinu. Bale mě bral překvapivě víc. (02.07.2009)